Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Kliknutím na “Povolit vše” povolíte všechny cookie.
Customise Consent Preferences
We use cookies to help you navigate efficiently and perform certain functions. You will find detailed information about all cookies under each consent category below.
The cookies that are categorised as "Necessary" are stored on your browser as they are essential for enabling the basic functionalities of the site. ...
Always Active
Necessary cookies are required to enable the basic features of this site, such as providing secure log-in or adjusting your consent preferences. These cookies do not store any personally identifiable data.
Functional cookies help perform certain functionalities like sharing the content of the website on social media platforms, collecting feedback, and other third-party features.
Analytical cookies are used to understand how visitors interact with the website. These cookies help provide information on metrics such as the number of visitors, bounce rate, traffic source, etc.
Performance cookies are used to understand and analyse the key performance indexes of the website which helps in delivering a better user experience for the visitors.
Advertisement cookies are used to provide visitors with customised advertisements based on the pages you visited previously and to analyse the effectiveness of the ad campaigns.
Autentické anebo atletické dílo představuje moment maximální kumulace síly. Navazuje na úspěšnou spolupráci v inscenaci „Assemblage“. Zatím v neveřejné premiéře. Za účasti diváků 10. 2. 2021.
Studio ALTA uvedlo 28.11. 2020 neveřejnou premiéru tanečně-pohybové skici s prvky atletiky a práce s objektem. Inscenace „Momentum“ taneční skupiny ME-SA navazuje na úspěšnou spolupráci tanečnice Martiny Hajdyla Lacové a scénografky Zuzany Scerankové. Ty spolu v roce 2018 vytvořily taneční dílo „Assemblage“. Tentokrát se obě budou věnovat studii atletického pohybu, momentu kumulace energie a jeho zastavení. Pro veřejnost soubor uvede představení 10. února 2021 ve Studiu ALTA.
Pojem „momentum“ používá fyzika nebo třeba ekonomie k vyjádření síly a rychlosti. Martina Hajdyla Lacová se s ním ale setkala na tanečním tréninku s Rasmusem Ölme: „Chtěl po nás, abychom dokázali být rychlí, lehcí a efektivní, tak nám připomínal, abychom využili momentum. O to se snažíme i v inscenaci ,Momentum´. Vlastně je to takový můj celoživotní úkol, hledat sílu a rychlost,“ uvádí Martina Hajdyla Lacová, tanečnice a spoluautorka konceptu inscenace.
Vztah těla, pohybu, objektu a tance autorky zkoumají na příkladu atletického výkonu a kumulace síly před ním. Koncentrace energie je již tak vysoká, že pohyb téměř nelze zastavit, anebo je takové zastavení frustrující a paradoxně vysilující. Nevyužít „momentum“ znamená zmeškat příležitost a zahodit vše, co jsme do ní investovali – ve sportu, v tanci i v životě.
Inscenace se táže, jak lze naložit s lidskou energií, a netradičně konfrontuje medium dynamického tance a statické sochy. „V mediu sochy je stlačená koncentrovaná síla a z tohoto stlačeného otisku pohybu ho v inscenaci znovu předáváme do pohybu na jevišti,“ doplňuje Zuzana Sceranková, autorka scénografie, která zároveň v inscenaci vystupuje.
V ohraničeném prostoru divadelního sálu nelze podávat atletické výkony, stísněná plocha brání performerkám vypustit nahromaděnou energii a nutí je ji maximálně kumulovat v sobě samých a vypořádat se s nedovršenou gradací.
Nezávislá taneční skupina ME-SA:
„Momentum“
(autentické nebo atletické dílo)
28. 11. 2020 19.30 | NEVEŘEJNÁ PREMIÉRA
10. 2. 2021 19.30 | VEŘEJNÁ PREMIÉRA
»MOMENTUM«
Koncept: Martina Hajdyla Lacová, Zuzana Sceranková, Klára Hutečková
Interpretace: Martina Hajdyla Lacová, Zuzana Sceranková
Choreografie: Martina Hajdyla Lacová
Scénografie: Zuzana Sceranková
Dramaturgie: Klára Hutečková
Hudba: Ivo Sedláček
Světelný design: Jiří Šmirk
Pohybový coaching: Jaro Viňarský
Produkce: ME-SA / Jiří Hajdyla
Koprodukce: BOD.Y z. s. / Zuzana Frištiková
Partneři projektu:ALT@RT, z.ú., Stanica Žilina-Záriečie, KC Záhrada Banská Bystrica
Z veřejných zdrojů podpořil „Fond na podporu umenia“.
Projekt vznikl za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.
Vážení čtenáři, srdečně Vás zveme na březnové premiérové představení „La Moneda“ od rezidentního souboru 8lidí. Premiéru uvedeme 30. 3. 2020 od 20.00 hodin, reprízy 1. – 3. 4. vždy od 20.00 hodin. 8lidí pod názvem „La Moneda“ uvedou vlastní adaptaci knihy G. G. Márqueze Dobroudružství Miguela Littína v Chile.
Této premiéře předchází i první pražské uvedení představení „SÉRIE, SÉRIE, SÉRIE, SÉRIE“od brněnského souboru D´epog, které bude k vidění 9. + 10. 3. od 19.00 hodin.D’EPOG je platformou pro současnou experimentální inscenační tvorbu. Činnost divadla má laboratorní charakter. D’EPOG zkoumá divadlo a zkoumá divadlem. Primární materií, pomocí které D’EPOG svá témata artikuluje, jsou herec a prostor.
LA MONEDA/8lidí /
rezidentní soubor divadla ALFRED VE DVOŘE
➞ PREMIÉRA 30. 3. + REPRÍZY 1. – 3.4. 2020
Nežádoucí návrat Miguela Littína
Miguel Littín, novinář a dokumentarista, byl v 70. letech 20. století nucený spolu s dalšími 5000 Chilany opustit rodnou zem. Po více než deseti letech se do země vrací pod jinou identitou, aby v dokumentárním filmu zachytil proměnu společnosti řízené totalitním režimem. Vrcholem Littínovy nebezpečné mise je proniknutí do paláce La Moneda, sídla fašistického generála Pinocheta, a pořízení unikátních filmových záběrů v jednom z nejstřeženějších míst, které je symbolem nového režimu.
„To nejobtížnější pro mne po pravdě bylo změnit se v někoho jiného. Změna osobnosti je každodenní zápas, v kterém se člověk často vzpouzí proti vlastnímu rozhodnutí se změnit a chce zůstat sám sebou. Největší obtíž tak pro mne nebylo učení, jak by si někdo mohl myslet, nýbrž můj mimovolný odpor jak vůči fyzickým změnám, tak změnám v chování. Musel jsem se smířit s tím, že přestanu být tím, kým jsem byl vždycky, a změním se v někoho úplně jiného, koho by nemohla podezírat dokonce ani diktátorova policie, která mne donutila opustit zemi, a koho
nepoznají ani vlastní přátelé.”
Dobrodružství Miguela Littína v Chile, Gabriel García Márquez
Koncept, režie, hrají: 8lidí
Hudba: Ian Mikyska
8lidí je tvůrčí umělecká skupina, která vznikla v roce 2017 jako nezávislé divadelní uskupení. Je složena z režisérů, dramaturgů a scénografů, kteří se potkali v roce 2014 ve společném ročníku na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU a rozhodli se pokračovat ve společné tvorbě.
Stálými členy jsou Petr Erbes, Emilie Formanová, Nina Jacques, Boris Jedinák, Anna Klimešová, Alice Kofláková, Karolína Kotrbová, Zuzana Sceranková, Vendula Tomšů a Viktorie Vášová.
Skupina se zabývá převážně zásahy do veřejného prostoru s aktuální společenskou tématikou na pomezí divadla, performance, instalace a happeningu. Mezi první společné realizované projekty patří například Přírodní památka Piazzeta, osmihodinová performance Drobty nebeského chleba, happening Masaryk jede! či Vyznamenání v rámci akce Národního divadla Lhostejnost neinspiruje a v inscenace Nezbedný bakalář, která měla minulý rok v divadle Alfred ve dvoře obnovenou premiéru. Posledními projekty 8lidí byla inscenace Press Paradox vycházející z kauzy ruského novináře Arkadije Babčenka, která vznikla v Divadle DISK a s níž, kromě pražských repríz, cestují i po mimopražských středních školách; a projekt Sametová simulace: Federál, který vznikl ve spolupráci s divadlem Vosto5 a Národním divadlem.
Umělecké dílo tematicky pojednává o organizaci lidské společnosti, systematizaci mezilidských vztahů, efektivizaci práce, zvyšování výkonnosti, mechanismech kontroly, ovládání a řízení, komunikační přesycenosti a rizicích destabilizace a kolapsu. Dílčí témata nahlíží perspektivou individuality a kolektivity, centralizace a decentralizace, aktivity a pasivity. Východiskem praktické stránky projektu je konfrontační rozhraní mezi prostředím scénické a virtuální reality atakující možnosti divácké percepce a testování jejích limitů.
Režie:Lucia Repašská
Dramaturgie:Matyáš Dlab Scénografie a kostýmy: Matěj Sýkora Video: Martin Blažíček Hudba: Matúš Kobolka Světelný design: Vladimír Burian Vystupují: Zdeněk Polák, Janet Prokešová, Radim Brychta, Zuzana Smutková, Magdalena Straková.
Premiéra: 23. 10. 2019, průmyslový areál Matadorka, Bratislava. Koprodukce: Batyskaf – kulturní multižánrová platforma Bratislava
V Desfourském paláci právě začíná Festival 4+4 dny v pohybu. Dojde i na izraelský tanec!
Od 4. do 12. října 2019 proběhne v Praze již 24. ročník mezinárodního festivalu současného umění „4+4 dny v pohybu“. Více než 60 současných umělců oživí neorenesanční Desfourský palác na Florenci v rámci hlavního výstavního projektu Místa činu s podtitulem „Nikdo nemá nic“.
Kurátor Milan Mikuláštík zde připravil výstavu s názvem „Nevšechno“, jejíž vernisáž proběhne v pátek 4. 10. v 18.00. Kromě výstavních intervencí festival nabídne také bohatý zahraniční divadelní program čítající celkem devět představení. V sobotu 5. 10. ovládne divadlo Archa provokativní Jeremy Wade a jeho nová performance „The Clearing“. Finsko-egyptská umělkyně Samira Elagoz zde o den později uvede úspěšné představení „Cock, Cock… Who’s There?“. Niv Sheinfeld a Oren Laor, jedni z nejvýznamnějších tvůrců současného izraelského tance, přivezou do divadla Ponec své nejosobnější představení „The Third Dance“, ve kterém reflektují 15 let společného života i tvorby. V Centru současného umění DOX představí íránský non-binární umělec Sorour Darabi svou „ódu na zranitelnost“ s názvem „Savušun“. V neposlední řadě festival nabídne celkem pět českých divadelních premiér od Wariot Ideal, Spitfire Company, Lucie Ferenzové, Terezy Hradilkové a Viktora Černického, přednášky, program pro děti i seniory a řadu dalších doprovodných akcí. Více informací nawww.ctyridny.cz.
Festival bude zahájen 4. října v 18.00 vernisáží výstavy „Nevšechno“, kterou kurátor Milan Mikuláštík připravil pro hlavní výstavní projekt „Místa činu“ v Desfourském paláci na pražské Florenci. „Název výstavy je reakcí na mnohoznačný slogan festivalu – Nikdo nemá nic. Snažili jsme se vytvořit platformu pro setkání autorů různých generací, různých ,scén‘, zemí, osudů. Umění je zde vnímáno jako prostor plurality, respektu, vzájemnosti a spolupráce,“ vysvětluje Milan Mikuláštík, který zároveň návštěvníky výstavou provede, a to ve dvou termínech 5. 10. od 17.00 a 12. 10. od 15.00.
„Nevšechno“ akcentuje tvorbu uměleckých skupin a dvojic. Představí se mimo jiné intermediální kolektivy Black Hole Generation, Duna či dvojice Mitríková–Demjanovič nebo Altman–Krykun. Účastní se však také několik výrazných uměleckých solitérů jako Luboš Plný, mexická sochařka Jimena Mendoza či všestranný nizozemský umělec Roel van der Linden. Letošním specifikem je významný podíl slovenských umělců: účastní se např. Emília Rigová, Aneta Mona Chisa, Marek Kvetán, Radovan Čerevka nebo Martin Kochan. Mezi zahraničními hosty se představí také ve Švédsku žijící thajská umělkyně Nongkran Panmongkol či budapešťské duo Lörinc–Borsos. Norsko-německý autor Bjørn Melhus se kromě výstavy také osobně zúčastní přehlídky svých filmů 8. 10. od 19:30.
„Podtitul výstavní části ,Nikdo nemá nic‘ je odpovědí na společenské, environmentální a ekonomické změny, které prožíváme a na které bychom měli reagovat,“ říká organizátorka festivalu Denisa Václavová.
Historickou budovu dále oživí výstavní intervence Pavly Melkové a Michala Škody nazvaná „Máme jen to“, co je v naší hlavě, kde se autoři zamýšlí nad vnímáním světa skrze jeho obraz v našem vědomí. Instalace Zásahy do umění z dílny uskupení LSJ nabídne příchozím možnost užít si umění z pozice kritického diváka, tvůrce a rovněž účastníka konceptuálního projektu: Návštěvník je střelcem, galerie střelnicí, umění cílem.
Zahraniční divadelní program
Letošní zahraniční divadelní program festivalu „4+4 dny v pohybu“ mapuje tvorbu mimoevropských scénických umělců. Divadelní část festivalu bude v sobotu 5. 10. ve 20.00 zahájena v pražském divadle Archa představením „The Clearing“. Americký performer, kurátor a pedagog působící v Berlíně Jeremy Wade, držitel prestižní New York Bessie Award, tematizuje v novém sólu různé obavy o budoucnost. Ke své „halucinogenní demontáži reality“ využívá charakteristický projev – kombinaci tance, fyzické akce, zpěvu a textového apelu.
Jednotlivé performance se kromě divadla Archa uskuteční ještě v Ponci a Centru současného umění DOX. „Vybrali jsme několik originálních, špičkových performerů a tanečníků, kteří svou radikální a kritickou tvorbou boří zažité stereotypy. Většina z nich představí svou práci českému publiku úplně poprvé,“ říká dramaturg divadelního programu Pavel Štorek.
Elisa Mendes
Premiéru před českým publikem budou mít také performeři Samira Elagoz a Sorour Darabi. Finsko-egyptská umělkyně Samira Elagoz uvede 6. 10. od 20.00 v divadle Archa úspěšné představení „Cock, Cock… Who’s There?“, ve kterém kombinuje performativní postupy s videem, čímž vytváří unikátní styl „docu-fiction“. 12. 10. v 18:00 v Centru současného umění DOX představí íránský non-binární umělec Sorour Darabi svou „ódu na zranitelnost“ s názvem „Savušun“, vycházející ze stejnojmenného šíitského svátku. Darabi osciluje mezi reálnou a symbolickou ztrátou, mezi komfortem a diskomfortem, toxickou maskulinitou a zranitelností vlastní identity.
Návštěvníci „4+4 dnů v pohybu“ se v divadelním programu mohou dále těšit na francouzského hudebníka a performera Géralda Kurdiana, který ve svém stand-upu „Hot Bodies“ představí metamorfózy sexuálních revolucí 20. a 21. století. Niv Sheinfeld a Oren Laor, jedni z nejvýznamnějších tvůrců současného izraelského tance, přivezou do divadla Ponec své nejosobnější představení „The Third Dance“, ve kterém reflektují 15 let společného života i tvorby. Belgický umělec Louis Vanhaverbeke prozkoumá hranice normality v performance „Mikado Remix“. V dokumentárním představení „Mining Stories“, odkazujícímu k tragédii v brazilském těžebním regionu Minas Gerais, rozeberou Silke Huysmans a Hannes Dereere témata jako paměť, politika či náboženství. Americký tanečník a choreograf Trajal Harrell uvede své celovečerní dílo pro tři tanečníky „Judson Church is Ringing in Harlem“, ve kterém spojí dva vzdálené světy –minimalismus postmoderního tance s okázalostí stylu Vogue. Jihoafrická herečka a performerka Ntando Cele se ve svém svérázném stand-upu „Judson Church is Ringing in Harlem“ pustí do ostré kritiky předsudků i přehlížení a nabízí publiku nové způsoby, jak přemýšlet o rasismu.
České divadelní premiéry
V centru festivalu, Desfourském paláci, se uskuteční také několik českých divadelních premiér: Lukáš Bouzek, Tereza Hradilková a Apolena Vanišová ve své performativní instalaci „Landing“ vzdají hold americkému spisovateli Trumanu Capotovi. Soubor Wariot Ideal se do Desfourského paláce po roce vrací, tentokrát s představením „Škůdci“. Další premiérou v Desfourském paláci budou rodinné představení „Podvraťáci“. Pod hlavičkou Spitfire Company uvede autorská dvojice Petr Boháč a Martin Tvrdý komiksový příběh o neobyčejném přátelství hongkongského chlapce se psem a jejich boji proti čínské tajné policii. Ve svém novém projektu „Prime Figures“ otvírá Viktor Černický možnost zúčastnit se performance všem, kteří jinak na divadle najdou zastoupení jen zřídka. Pod režijním vedením Lucie Ferenzové vyprávějí Anežka Hessová a Eva Stará v performanci „Můj Hood“ příběhy o drsné realitě sociální integrace, pro kterou se volně inspirovaly knihou Světlé dny Zsuzsy Bánkové. Zuzana Sceranková a Natálie Rajnišová ve své performanci „Pustý ostrov chrání 15 000 obyvatel“ balancují na hranici představení, přehlídky a výstavy.
Performativní přednáška Viktora Čecha „Bezradný kritik“ uvede 9. 10. v 18.00 slavnostní vyhlášení laureátů šestého ročníku Ceny Věry Jirousové. Tato cena určená začínajícím a již etablovaným kritikům výtvarného umění si dává za cíl zviditelnit tento v českém prostředí dosud málo reflektovaný obor a podpořit začínající autory.
Doprovodný program
Festival každoročně zařazuje také různorodý doprovodný program. 10. 10. v 18.00 se hudební publicisté Karel Veselý a Miloš Hroch ve své přednášce „Všechny kočky jsou šedé“ zaměří na téma smutku a deprese v současném popu. Otevřené fórum na téma „Voda a budoucnost“ si bude 8. 10. od 17.00 do 19.30 klást otázky po způsobu, jakým nás média varují před nedostatkem vody. Pod názvem „Dobrá praxe“ se skrývá celodenní burza zkušeností vybraných městských a oblastních galerií z celé ČR, které se zaměřují na vystavování současného umění. Pro umělecké profesionály bude opět připravena čtyřdenní „Festivalová škola Arts managementu“.
Pro teenagery je 5. 10. v 18.00 připravena premiéra představení „Paměť“. Žáci a studenti základních i středních škol se mohou těšit na doprovodný program platformy „Máš umělecké střevo?“. Vizuální podoby těchto dílen se znovu ujme výtvarník Kakalík, který s ohledem na podtitul Nikdo nemá nic upře pozornost na nejnepatrnější detaily, schopnost vyjít s málem, umělecký minimalismus a „prázdno“.
Termíny všech akcí a více informací najdete na www.ctyridny.cz.
Aktivní ALTA adekvátně asociovala a atakovala agilním autorským abstraktním anglickým „Assemblage“ apokryfy a auditorium. A apelovala atakována automobily.
Jaká byla premiéra Martiny Hajdyly Lacové a seskupení ME-SA „Assemblage“? Jak už tomu bývává před premiérou, tak se tradičně (a „trendy“?) nezačínalo včas. U moderních – zejména pražských – tanečních scén nejen mně (ale stále větší armádě diváků) trochu vadí jakási nevyrovnanost. Pokud premiéra či repríza ze strany interpretů nezačne včas, tak se naprosto nic neděje. Nikdy jsem nezažil upřímnou omluvu. Pokud však divák přijde o trochu později, nebývá vpuštěn!!! Chápu úctu k hercům, celému uměleckému štábu… Ale kupříkladu dispozičně v divadle Ponec by mohli být opozdilci téměř bezbolestně vpouštěni na horní balkon. Tam by, upřímně řečeno, minimálně rušili… A možná by se to dalo – při troše dobré vůle – vyřešit i v ALTĚ?
A tak se i v industriální ALTÉ čekalo, čekalo a ještě déle čekalo v typickém průchodu před hlavním sálem. A najednou ze dvora tohoto studia pěkně mezi premiérové čekající obecenstvo vjel – osobní automobil. Bez zatroubení! Stylové k tomu, co následovalo po dlouhém, maratónském čekání.
Jak již jsme byli předem z propagačních tiskovin připraveni, jednalo se o autorský počin Martiny Hajdyly Lacové. Těšili jsme se na užití silničních retardérů, na spolupráci jmenovkyně slavné výtvarnice Zuzany Scerankové – Pavly. Ta již zazářila ve známém Buran Teatru v Brně. Otazníky předem panovaly i kolem živé hudby…
Znalí divadelníci, hudebníci i teoretici, opět z Brna, právě vyzdvihovali multiinstrumentalistku a improvizátorku Hanu Foss Minaříkovou. Z Prahy naopak předem zněly pochvalné hlasy na adresu druhé hudebnice Žanety Vítové, spjaté zejména s Pražským improvizačním orchestrem a akordeonem…
Dějištěm „Asemblage“ byl již tradiční a první velký sál studia ALTA. Byl nabit přímo k prasknutí. Sedělo se i na schodech.
Vlastní jeviště ALTY bylo vymezeno dlouhým diagonálně položeným zpomalovacím – autentickým retardérem. Ne každý asi dokonale zná a ví, že je tento rozebiratelný… V levém zadním rohu hracího prostoru se neustále vzdouvá vojenská plachta. Asociuje pohyb, život uvnitř, pod ní. Nad ní – ve stejném vojenském maskovacím designu – visí obří šortky! Ne náhodou evokují červené trenýrky nad pražským Hradem.. Opodál leží několik malých, špičatých betonových hranolů, ostře se tyčících, jakoby z dílny proslulého Bořka Šípka. Ve středním pozadí na levé straně scény se pne totem, vytvořený z rozřezaných koláčů dřeva.
Skutečně, výtvarný rukopis Zuzany Sceránkové výrazně předznamenal celé, bezmála hodinové, představení. Stal se výrazným komponentem civilizačního příběhu a výtvarné artefakty se stávaly pilíři, na nichž inscenace – kromě nápadité choreografie – stála.
A už se vše rozjíždí… Na levé straně sedí dvě (až moc) živé, již zmíněné, hudebnice. S akustickými nástroji, ale i laptopy a dálkovým ovládáním. Na zemi leží šestice tanečnic. Zatím v klidu téměř letargickém. V kolektivním duchu. Nic nevybočuje, nic neprovokuje. A pak poznenáhlu následuje nevyřčený houpavý apel k pohybu. Hudba – jakoby golemovským šémem – ožívá tanečnice a ony naopak ožívají hudbou…
Ještě stojí jistě za zmínku světelný design. Na něm zapracoval manžel hlavní autorky Jiří Hajdyla. Bylo vidět, že se jedná o manželský „teamwork“. Reflektory ani boďáky nepřebíjely vlastní scénu, nesnažily se za každou cenu exhibicionisticky dominovat… Naopak, byly s hudbou tím, co hnalo „Asemblage“ dopředu.
Celé představení „Asemblage“ přináší celou řadu výtvarně choreografických obrazů. Jde zde o konflikt přirozeného a strojeného pohybu, akustické a elektronické hudby, přírodních výtvarných artefaktů s umělými.
Zajímavý je i kontrast mluvené a zpívané ruštiny v podání Ekateriny Plechkové. Ve stínu „zemanovských“ (sice vojenských) šortek získává aktuální konotace.
Možná, že právě říjen 2018 klade naléhavé otázky… A „Asemblage“ na ně odpovídá s potřebnou razancí. Máme se bát islamistů? Anebo rusky mluvících (a zpívajících) lidí? A anglický název vtipně, avšak důrazně paroduje až nechutné ovlivnění českého slovníku anglo-americkými vzory, které však ve skutečnosti pražádnými pořádnými vzory nejsou.
Vlastní kontrast hudby s elektronickými a samplovanými zvuky spoluvytváří i užití netradičních nástrojů. A tak zde s tradičním akordeonem kontrastuje například australské didgeridoo. I různé bicí nekonvenční nástroje a prvky.
Zmíněná maskovací plachta v pozadí stále evokuje život. Až v samém závěru představení odhaluje, že ji vzdouvá pouze – ventilátor. Bublina splaskla. Král je nahý. Krásná parodie na módní internetové a bulvárně novinové výmysly.
„Asemblage“ je výrazným krokem Martiny Hajdyly Lacové do pomyslného divadelního souboje s Lenkou Vagnerovou & Company. Obě se žensky – avšak prostě a přírodní formou – vyjadřují civilně k civilizační tematice. Každá svým scénickým jazykem a pro ni typickými prostředky.
Věřím, že tento souboj dvou výrazných ženských tanečně choreografických osobností na dálku přinese i další úspěšné inscenace. Minimálně jako „Assemblage“.
Zakončení, až po představení, bylo opět stylové. Tradičně – bez zatroubení – vjelo ze dvora mezi odcházející obecenstvo tentokrát auto nákladní! Tuším, že jakési firmy Svoboda a Bobůrek? Nestačil jsem pořádně registrovat. Byl jsem rád, že jsem uskočil. Bylo i toto předem narežírováno? Možná, že po derniéře „Assemblage“ skončí retardéry zde v průchodu?
Assemblage Premiéra: 8. 10. 2018, Studio ALTA
Koncept a choreografie: Martina Hajdyla Lacová Tvorba a interpretace: Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková Hudba: Hana Foss Minaříková, Žaneta Vítová Scénografie a kostýmy: Zuzana Sceranková Světelný design: Jiří Hajdyla, Zuzana Sceranková Dramaturgie: Jiří Hajdyla Producent: ME-SA / Karolína Hejnová Produkce: Linda Průšová