StarDance předčilo očekávání!

Šestý večer ve StarDance 2024

StarDance se přehouplo do své druhé poloviny, párů ubývá, emocí přibývá

I  6. kolo soutěže bylo velmi napínavé. Tradičně vystoupili všechny páry a byl tu i  taneční souboj dvou skupin. Nakonec zvítězil tým modrých.

Tančil se jive, valčík a tango

 

Nejen od poroty, ale i od diváků dostali nejmenší podporu Jana Paulová a Robin Ondráček a tím se tento večer stal jejich posledním. Jana se rozloučila slovy:  Vzniklo přátelství, o kterém se mi ani nesnilo, děkuju a doufám, že se budeme potkávat dál.  Robin Ondráček souhlasil a dodal: „Tímhle to rozhodně nekončí.“  Potvrdilo se tedy pravidlo, že tanečníci se obvykle po StarDance neloučí.

 

Zeptali jsme se…

Jana Paulová a Robin Ondráček

TM: Jani, Vy jste toho v životě vyzkoušela hodně, lezení, cestování, skoky padákem, teď tanec. Splnilo StarDance Vaše  očekávání?

Jana: „Předčilo to moje očekávání, já jsem do toho původně šla, abych zhubla a dostala své tělo do kondice a vůbec mě nenapadlo, že to bude takhle zábavný mejdan, tak dlouhý, s tak skvělými lidmi.“

TM: Jakou jste měla kondičku? Stačila Vám energie nebo už scházela? Cítila jste dnes spíše úlevu, že námaha už končí?

Jana: „Ne, necítila jsem úlevu, chtěla jsem si to prožít, zkusit si ty další tance a ještě si to  tak projít dál, ale já všechno beru tak, že se děje přesně to, jak to má být. Tím, že to dnes skončilo, tak to skončilo a je to tak správně.“

TM: Robine,  je nějaký tanec, který jste chtěli ještě zkusit? Mrzí Vás to?

Robin: „Myslím, že rumbu. Mrzí, to je takové „blbé“ slovo, já všechno přijímám tak, jak to přichází, takže teď s tím nic nenaděláme. Rádi bychom, ale nějaké velké mrzení necítíme ani jeden, to ne.“

TM: Vy jste se soutěží dost „prosmáli“, že?

Robin: „Ano, přesně. A to je právě nejvíc.“

TM: Jani, co byl nejsilnější zážitek?

Jana: „To se dá těžko říct. Každý ten večer, přímé přenosy, to jsou vždy silné zážitky, protože jde člověk s kůží na trh.“

TM: Cítila jste strach?

Jana: „Strach není to pravé slovo. Ale, zkrátka, něco se učíte, chcete to ukázat co nejlépe a máte na to jen jeden pokus. Nemůžete říct: ‚Ale já to umím líp‘. To nejde, je to taková zvláštní disciplína, ale právě v tom je kouzlo toho večera.“

Děkujeme a ať se daří

 

Oskar Hes a Kateřina Bartuněk Hrstková

Otvírákem večera byl Oskar Hes a Kateřina Bartuněk Hrstková. Oba jsou nadmíru šikovní a porota je pěkně náročná. Co na to divák? Nechá je dojít do finále? Odlehčené kroky a energie. Co si přát víc. Porota byla nadšená. Geňa: „Oskar dostane Oskara. „Ty jsi tak kopal nohama, že kdybys kopal za metro, tak už je dostavěné. Všechno výborné, akorát se mi nelíbí barva Tvého saka (růžové). “ Tatiana: „Nemožné. Fantazie.“  Jan: „Jive, výborné, těžké,  lépe to nejde.“  Oskar skromně: „Jsem úplně mokrý, kdyby to bylo ještě o fous rychlejší, tak už mě vezou rychlou. Neuvěřitelné, co ti tanečníci zvládají.“ (30 bodů, jednomyslně)

Na tento talentovaný pár je porota přísná, co na to diváci? Pustí je do finále?

 

Martina Ptáčková a Dominik Vodička

Marek Eben si neodpustil poznámku: „Tak dlouho budeš chodit se šikanou za Martinou, až se ti ucho utrhne.“  Martině sedí standardní tance, ale ani v tangu nebyla špatná, je nejspokojenější, když se může spolehnout na Dominika. Porota konstatovala, že se Martina zlepšuje.  Tatiana řekla, že postavení lepší, záda lepší. Jan žasnul: „Nevěřím vlastním očím. Někdo, kdo bouchá do pytle, zatančí tak krásné tango i s výrazem!“ Geňa použil neobvykle přirovnání: „Přišla jste jako kámen, teď jste takový dobrý placáček, se kterým hážu „žabky“. A když ji hodím, tak mám radost.“ (24 bodů)

Tereza Černochová, Dominik Vodička, Martina Ptáčková

 

Lucie Vondráčková a Lukáš Bartuněk

Lucka je tanečnice, co dodat.  Jejich valčík byl krásný. Podle Jana: „V podstatě dokonalé.“ Geňa: „Krásný valčík, málo Tě znám romantickou!“ (Tančili na píseň Ivety Bartošové – „Málo mě zná“). Tatiana přizvukovala,  že to bylo dokonalé, krásný nápad. Nějaké malé chybky se ale našly, např. pravé rameno, inu pichlavá porota. (28 bodů)

Romantická Lucka a démonický Lukáš

 

Jana Paulová a Robin Ondráček

Rychlý tanec a latina (jive). To bylo pro Janu trochu moc.  Rytmické nepřesnosti, technika pro uspokojení poroty nestačila.  Celkový dojem ale špatný nebyl, Jana má své kouzlo. Tatiana: „Baví mě to. Ale po padesátce by měl být jive zakázaný“.  Jan Tománek nesouhlasil, prý by ho naopak nařídil. Dodal: „Klobouk dolů, je to lepší, než jsem čekal, mělo to atmosféru.“ Geňa vytýkal nesynchronnost.  (20 bodů)

 

 

Marta Dancingerová a Martin Prágr

Jejich valčík byl lehounký a velmi dobrý. Držení prakticky bezchybné,  skvělé přechody mezi figurami a  zvedačkami. Porota ale vždy něco najde, maximální počet nedala. Geňa sice pravil: „Martine, máš učit tančit, ale nemusíš, Marta to už umí.“  Jan si pochvaloval, že to bylo velmi dobré a viděl hodně valčíku. Trochu tvrdší kolena. Tatiana pochvalovala lehkost pohybu, skutečně dobrý valčík, muzikální, jen zlepšit držení. ( 27 bodů)

 

 

Patrik Hartl a Tereza Prucková

Patrik překvapil porotu. Energie mu vydržela po celý tanec a mělo to rytmiku i lehkost kroků.  Jen Marek Eben si neodpustil: „Terezka koukala, jako by se děsila, co uděláte!“ Ti dva si opravdu nic nedarují. Podle Jana tam bylo napětí i nadšení dohromady. Geňa: „Byl jsem rád, že jsi se zvedl.“  Tatina: „Jive bezva, neviděla jsem žádné chyby, naučil jste se bezchybně těžký jive.“ (24 bodů)

Trpělivá Terezka a Roztomilý Patrik

 

Souboj týmů (America – West Side Story)

Modří proti červeným, nejednalo se o tanec, ale o scénku z filmu.  Každý tým zatančil stejnou soutěžní pasáž.  Červení: Jana Paulová, Martina Ptáčková a Oskar Hes. Mluvčí Jana řekla: „Dali jsme do toho srdce, lásku, všechno, je to jasné, že musíme vyhrát.“ Modří:  Patrik Hartl, Marta Dancingerová a  Lucka Ondráčková. Patrik si dal záležet, aby svou pasáž nezkazil a výkon ohodnotil po svém: „Poděkoval bych červeným prcolínům, že nám sekundovali. Lucka je elegantní, Marta šikovná a já roztomilý.“

Terezka Kostková pravila: „Máme  tady ještě další 3 prcolíny z poroty.“

Porota pochválila všechny a chvilku se dohadovala.  Geňa: „Modří byli lepší, vytancovaly to holky a ždímačka Hartl.  Tatiana: „Oskar byl vynikající. Ale  Patrik byl jako sólista nepřehlédnutelný, to se nakonec od sólistů čeká. Modří“. Jan Tománek dal svůj hlas červeným, aby to bylo trošku napínavé.

Usměvavá, ale přísná Tatiana Drexler

Půvabná Dasha

Marek Eben

Tereza Kostková

 

Hvězdní hosté

Boxer Rostislav Osička a Romana Motlová

 

 

Adriana Mašková a Filip Blažek jsou už bez stresu

 

 

Jan a Kamila Tománkovi

 

Matěj Ruppert a Tereza Černochová

Matěj Ruppert umí zapózovat

 

 

Václav Kuneš

 

Michael Kurtiš a Zuzana Dvořáková Šťastná

 

Britský velvyslanec Matt Field s Tatianou

 

 

 

 

 

 

Příští sobotu se vyřazovat nebude a tančí se pro Centrum Paraple.

Text a foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

 

Rozhovor s herečkou, dabérkou, zpěvačkou a tanečnicí Evil Dancers Pamelou Soukupovou

„Volno nemám příliš ráda, ale tento postoj není dlouhodobě udržitelný, to vím“

K tanci se dostala již ve třech letech, pak přišly muzikálové role v divadle a dabing. Dnes Pamela Soukupová působí jako herečka, zpěvačka a je také tanečnicí skupiny Evil Dancers a vše co dělá, ji velice baví a naplňuje.

Pocházíte z umělecké rodiny. Oba Vaši rodiče, herci, když jste byla malá, působili hodně v dabingu, v němž se v dětství uplatnili i Váš bratr a sestra. Sama jste jako malá dabovala dětské role (např. Saxána a Lexikon kouzel). Jak na ten čas vzpomínáte?

„Shodou okolností jsem na tuhle dobu před nedávnem vzpomínala. Dodnes je pro mě dabing radostí, i když k němu musím přistupovat s velkou pokorou. Jako malá jsem ale příliš neřešila, jestli mi to jde, nebo ne. Táta se mnou do studia chodíval, protože jsem ještě ani neuměla číst. Držel mě za ruku, a když měla přijít moje replika, dal mi impuls, abych věděla, kdy začít. Takže je otázkou, pro koho byla moje raná dabingová kariéra větší dřina.“

V dětském věku jste se dostala také na scénu a svoji první roli a hned titulní jste získala v Městském divadle v Brně v muzikálu Let snů LILI. Další krásnou roli jsme měla v muzikálu Andrewa Lloyda Webera Pískání do větru. V té době jste byla studentkou gymnázia a bavila Vás němčina a matematika. Pamatuje si ten pocit, když jste se poprvé ocitla na scéně? Chtěla jste být také herečkou?

„Herectví byla vždycky volba číslo jedna. Sice jsem studijní typ a nedám dopustit na akademické sny, které ve mně ještě někde dřímají, ale myslím si, že bych nikde jinde nedokázala být reálně šťastná. První krůčky na scéně MDB byly samozřejmě strhující. Nicméně bez mladistvé nevědomosti o zodpovědnosti k umění ani podpory rodičů, kolegů a Petra Gazdíka, který tyto inscenace režíroval, bych se nedostala ani přes recepci divadla.“

Po gymnáziu jste v roce 2019 začala studovat na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze obor muzikál. Proč jste si vybrala právě muzikál?

„Nejspíš proto, že jsem na muzikálu vyrůstala. Skoro nebylo víkendu, kdy by u nás doma rodiče nekoukali na to nejlepší z nejlepších – Chorus Line, Funny Girl, West Side Story, apod. A samozřejmě frčela i čísla Jiřího Korna, která mě nakonec přivedla ke stepu. Byla to asi shoda šťastných náhod, která se postupně prohlubovala, když jsem začala více objevovat zahraniční muzikálovou scénu – Gershwina, Menkena, apod.“

Coby herečka hrajete v Činoherním klubu v Praze ve hře Dámský krejčí roli Pomponette. Objevila jste se také před kamerou, nedávno v seriálu Dobré zprávy nebo ve filmu Chevalier. Jak se Vám hraje role Pomponette a jak se cítíte před kamerou?

„Pomponette je takzvaně role za odměnu. Možná to bude znít jako klišé, ale není repríza, kdy bych si velice silně neuvědomovala, že bych měla být zatraceně vděčná, že stojím na jevišti Činoherního klubu. Ale je to dobře, udržuje mě to v lati a není nic horšího, než herečka s egem. Kameru jsem začala objevovat o něco později než jeviště, takže jsme spolu prvních pár setkání zápasili. Hrozně dlouho mi trvalo zkrotit své výrazné grimasy v obličeji a dodnes si musím dávat pozor, abych nepřepálila míru, kterou kamera snese. Ale samozřejmě to chtělo jen kapku zkušenosti, dril a rady od zkušenějších kolegů. Dnes už jsme s kamerou kamarádi do deště a od chvíle, kdy beru svou výraznou mimiku jako přednost, nikoliv prokletí, dostávám role, ve kterých ji naopak režiséři vyžadují, čímž se ukázalo, že je to vlastně dost šikovný například komický prostředek.“

Vaše babička byla tanečnice a lásku k tanci a talent zdědila po ní také Vaše maminka a tanec okouzlil i Vás, a coby tanečnice působíte v taneční skupině Evil Dancers. Co Vás přivedlo k tanci a do této skupiny?

„Tanec mě provází zhruba od tří let, kdy mě maminka začala učit balet. V této době měla vlastní baletní školu, kde jsem tančila v podstatě až do té doby, než jsem odjela do divadla do Brna. Pak už jsem si svou taneční dráhu hledala po vlastní ose a právě láska k muzikálu mě přivedla k Jazz Dance. A pak už zase musím své díky směřovat opět osudu. Setkala jsem se se skvělým profesorem a choreografem Tomášem Kuťákem, který mě po celá léta trpělivě trénoval a nezlomil nade mnou hůl, i když bych se mu v mnoha případech ani nedivila. Právě on je šéfem taneční skupiny Evil Dancers, ke které jsem vzhlížela a dodnes vzhlížím. Nejprve jsem s nimi začala spolupracovat na externí spolupráci a po celých pěti letech čekání jsem se v letošní sezóně stala oficiálně součástí souboru.“

A co zpěv, psaní nebo malování? Neláká Vás to? Dočetla jsem se, že jste se v dětském věku podílela na animovaném filmu svého bratra Pavla, grotestce Žrouti, jako animátorka svými kresbami jídla…

„Ano, máte pravdu, malování bylo chvilku také mé umělecké téma. Bráška byl v tomhle neoblomný a zkoušel, jestli ve mně náhodou nedřímá talent, ale myslím, že jsme oba věděli, že tudy cesta nepovede. Občas se k tomu vrátím ve formě kopií již existujících ilustrací, ale sama jsem příliš talentu v malování nepobrala. Psaní bylo ale už daleko blíže k realizaci. Fascinuje mě žurnalistika a během svých „velkých muzikálových krizí”, kdy mám pocit, že jsem naprosto k ničemu, se k ní moc ráda vracím čistě proto, abych si utřídila myšlenky a samozřejmě zjistila, že nikam jinam než do divadla nepatřím. Asi bych nezvládla tvrdou kritiku přísných profesorů, každou reportáž jsem vždy brala příliš vážně a div ne jako své vlastní dítě. Takže raději zůstanu u psaní jako u hobby. No a systematicky jsem si v této odpovědi nechala zpěv jako poslední právě proto, že ten je opravdu už nedílnou součástí mého života. Samozřejmě jako celá moje kariéra, ani zpěv nepřišel sám od sebe. Tady musím vystřihnout poklonu mému panu profesorovi Tomáši Hundžovi, který se mnou zase neztratil trpělivost po mém příchodu na konzervatoř. Takové poleno, jako jsem byla já, totiž asi málokdo viděl. Ale pan profesor nedal na sobě nic znát a vedl mě k přesvědčení, že když budu denně dřít, nějak to zvládneme. A zvládli. Během covidové doby jsem se vrhla do psaní vlastní tvorby a minulou sezonu jsme s přáteli založili jazzovou „kapelu v zárodku” s názvem KONZERVA BAND, která měla svůj debut 1. 8. 2022 v Činoherní kavárně.

 A co chvíle volna, jak je ráda trávíte?

„Abych pravdu řekla, tak volno nemám příliš ráda. Proto ho stejně nejraději trávím prací. Ale samozřejmě ani to není cesta, která je dlouhodobě udržitelná, takže svůj workoholismus čas od času ráda osvěžím časem s rodinou, přáteli nebo nějakým výletem. Není nic, co mě dokáže lépe uvolnit, než cestování. Proto mám schovaný dlouhý seznam vysněných destinací, na které postupně spřádám plány.“

Děkujeme za rozhovor

Pamela Soukupová

Narodila se 9. 6. 2001 v Praze v umělecké rodině – rodiče – herci Pavel Soukup a Isabela Soukupová (dnes má vlastní společnost Pop Up Ballet Store, která prodává taneční potřeby). Babička Ismenia Siegelová byla tanečnicí Hudebního divadla Karlín, dědeček Jiří Siegel (1927 – 2012) úspěšný architekt, bývalý olympionik, muzikant a spisovatel. Bratr Pavel Soukup ml. držitel americké ceny Emmy je TV režisérem, sestra Patricie Marková se věnuje dabingu.

Je studentkou Konzervatoře Jaroslava Ježka v Praze, kde studuje obor muzikál.

Hraje v Činoherním klubu v Praze a jako tanečnice působí v taneční skupiny Evil Dancers.

Foto: Evil Dancers, Jan Kvarda, Iva  Haj

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Karel Bláha v Městské knihovně

Dlouholetý sólista HD Karlín oslaví své letošní 75. narozeniny

Co: Karel Bláha 75 / Narozeninový koncert s hosty

Kdy: pátek 21. října 2022 od 19 hodin

Kde: velký sál Městské knihovny v Praze, Mariánské náměstí 1

Program: Karel Bláha, dlouholetý sólista Hudebního divadla v Karlíně, oslaví tímto koncertem svoje letošní 75. narozeniny; kromě něj vystoupí Jiří Krampol, Karel Vágner, Miluška Voborníková, Richard Sacher, Miloš Skalka a další

Karel Bláha   oslaví  75. narozeniny koncertem v Městské knihovně

Dlouholetý sólista Hudebního divadla v Karlíně, Karel Bláha, byl častokrát srovnáván s Karlem Gottem. A to díky podobnému hlasu a image. V minulosti natočil řadu alb, vystupoval v televizních pořadech včetně Televarieté s Jiřinou Bohdalovou a Vladimírem Dvořákem, koncertoval v Japonsku, Německu, Izraeli, USA, Kanadě, Velké Británii, Švýcarsku či Španělsku. Svoje letošní 75. narozeniny oslaví koncertem, který se bude konat v pátek 21. října 2022 od 19 hodin ve velkém sále Městské knihovny v Praze.

Tenorista Karel Bláha, jenž v roce 1967 vyhrál televizní soutěž Talent roku a jenž získal svoje první profesionální angažmá v divadle Rokoko, zazpívá především písně ze slavných muzikálů. Aby ne, když v celé řadě z nich účinkoval. Stačí jmenovat například West Side Story či My Faire Lady… V Městské knihovně v Praze slavil už před pěti lety, kdy se tam uskutečnil velkolepý koncert k jeho 70. narozeninám. Nyní se vrátí na „místo činu“ a ani tentokrát nebude na pódiu sám!

Návštěvníci se mohou těšit také na Jiřího Krampola, Karla Vágnera, Milušku Voborníkovou, Richarda Sachera, Šárku Markovou, Karla Hábla, Miloše Skalku, Jolanu Smyczkovou, Mira Grisu, latino kapelu Atarés, Dětskou operu Praha a další. Koncert bude uvádět rozhlasový a televizní moderátor Martin Hrdinka.

„Kromě muzikálů zůstávám věrný italskému repertoáru, jsou to většinou evergreeny, které dobře zná hlavně střední a starší generace. Mladí je ale často znají z různých cover verzí… Zpívám i filmové písničky, klasiku a podobně,“ prozradil před časem Karel Bláha.

Chcete se také zúčastnit jeho narozeninového koncertu? Zbývající vstupenky v hodnotě 250 Kč si můžete zakoupit na pokladně Městské knihovny v Praze (Mariánské náměstí 1) nebo na jejích internetových stránkách. Konkrétně na tomto odkaze: https://www.mlp.cz/cz/akce/e21470-koncert-k-75.-narozeninam-karla-blahy/.

 

Foto: Archiv Karla Bláhy

Taneční magazín

Rozhovor se zpívající herečkou LUCIÍ ČERNÍKOVOU

„Nejvíc mě baví vždy to, co právě dělám“

Hraje a zpívá v Semaforu, v muzikálech, koncertuje s Bohemia Big bandem, moderuje TV dětský pořad Kouzelná školka, kde namlouvá Fanynku a vrátila se ke své seriálové roli barmanky Dorky v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2 a kromě toho je Lucie Černíková maminkou dvou holčiček. Spolupráce s manželem, hudebníkem Lukášem Pavlíkem na písni Plout ve dvou, kterou otextovala, jim vynesla cenu v hitparádě Česká dvanáctka na ČRo, kde se udržela dvanáct týdnů.

Jak vzpomínáte na své dětství prožité v Rakovníku, v rodině kde hudba byla na denním pořádku, jelikož Váš tatínek má vlastní kapelu Merkur a starší bratr Michal se hudbě také věnuje?

„Dětství jsem měla opravdu krásné. Brácha nás zásobil gramodeskami a později kazetami a cédéčky. Díky němu jsem se dostala k širokému spektru hudby. Taťka mě občas brával zpívat s jeho kapelou. Doma jsme zpívali a muzicírovali spolu. A maminka mě vždy ve všem nadšeně podporovala.“

Od mala jste směřovala k múzickému umění, přesto jste nejdříve vystudovala rakovnické gymnázium a až pak jste šla na konzervatoř do Prahy a přitom jste začala zpívat s Bohemia Big bandem. Spolupracovala jste i s jinými bigbandy, co Vás na tom láká?

„Je v tom obrovská síla. Miluju ten pocit stát na pódiu se záplavou úžasných muzikantů a nechat se unášet proudem jejich energie.“

Co Vás přivedlo ke psaní písňových textů?

„Napsala jsem jich zatím jen pár. Měla jsem potřebu si to vyzkoušet, protože přece nejlíp rozumím sama sobě já. Loni jsem vypustila do světa i svůj první videoklip s písní, kterou jsme složili spolu s manželem a já ji otextovala. Píseň Plout ve dvou získala cenu v hitparádě Česká dvanáctka na Českém rozhlase, za to, že se tam dvanáct týdnů udržela. To mi udělalo radost.“

Od devatenácti let působíte v Semaforu. Někde jste přiznala, že jste v 16 letech napsala dopis Jiřímu Suchému, který Vám sice odepsal, ale až po třech letech Vás pozval na konkurz do hry Pokušení svatého Antonína, který jste vyhrála. Je pro Vás také výhra být součástí tohoto dnes již legendárního divadla?

„Jednoznačně. Semafor se mi stal takovým divadelním domovem. S velkou pokorou předávám dílo Jiřího Suchého divákům a děkuji, že můžu být u toho. Laskavý a chytrý humor, spousta krásných písniček, to je můj šálek kávy.“

Hostujete také na dalších scénách a hrála a zpívala jste v řadě muzikálů (Kráska a zvíře, Bídníci, West Side Story, Ať žije rokenrol, Kat Mydlář, Jago). Co Vás na muzikálu baví? Je to ona směs herectví, zpěvu a tance?

„Přesně tak. Muzikály jsou velká hudebně dramatická díla a dát to všechno dohromady, aby spolu ten velký ansámbl fungoval, to je vždycky velká dřina, ale hlavně zábava.“

Známou jste se stala díky seriálu Ordinace v růžové zahradě  rolí barmanky Dorky, ke které jste se po letech opět vrátila. Jak se Vám role hraje a je Vám něčím blízká?

„Jsem ráda, že jsem se s ní po té dlouhé době opět potkala a budu se těšit, jakým směrem se bude dál vyvíjet. Dorka je hodná holka a vždy to myslí s ostatními dobře.“

Jste maminkou dvou holčiček a sama se věnujete také práci pro děti a v televizním pořadu Kouzelná školka Vašim hlasem mluví Fanynka. Jak jste se do Kouzelné školky dostala, a baví Vás práce pro děti, která není vůbec lehká?

„Čím jsem starší, tím více mě baví a spatřuji v ní velký smysl. Byla jsem tenkrát pozvána na hlasový casting, kde si mě na hlas Fanynky vybrali. Po několika letech přišla nabídka Kouzelnou školku i moderovat. Takže už se stalo i to, že jsem si jako Fanynka a Lucka povídala sama se sebou.“

Cítíte se více herečkou nebo zpěvačkou? Je Vám z toho něco bližší?

„Mně vždy nejvíc baví to, na čem právě dělám. To, že to může být takto pestré, je velice zábavné, Vše má ale jeden společný cíl, potěšit nebo pobavit diváka či posluchače.“

A co chvíle volna. Jak ráda odpočíváte?

„Odpočinek je mi teď s dětmi vzácností, nicméně ráda sáhnu po knížce, zrelaxuji na zahradě, zatančím si nebo pustím hezký film.“

Lucie Černíková:

Narodila se v Rakovníku 19. 12. 1981, kde také vystudovala gymnázium a pak herectví na konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Otec Josef Černík má kapelu Merkur, starší bratr Michal Černík se věnuje malování a psaní.

Vystupuje v Divadle Semafor. Působí jako zpěvačka v Bohemia Big bandu.

TV – Horákovi, Přešlapy, Poslední sezóna, Proč bychom se netopili, ORZ, Modrý kód…

S manželem, hudebníkem Lukášem Pavlíkem mají dcery Sofii a Elenu.

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN