Výstava FreshPower

Motivy a tendence nejmladší tuzemské sochařské generace

Nejmladší tuzemská sochařská generace, zvuková tvorba, venkovní umělecká díla nebo murály

Jedním z projektů centra současného umění EPO1 je vytváření sbírky FreshPower, která si klade za cíl zmapovat tvorbu nejmladší sochařské generace, respektive autorů vzešlých z českých sochařských škol, u kterých se datuje absolutorium v roce 2018 a výše. Název FreshPower nese i výstava, která představuje základ této kolekce. Smyslem je zachytit nejen dílo samotných tvůrců, ale i pestrost uměleckých přístupů a inspirací, aby mapovala širokou škálu stylů či používaných materiálů. Sbírka chce zachytit trendy, které se objevují v tvorbě autorů první poloviny 21. století, kteří tvoří na území České nebo Slovenské republiky.

Charakteristickými rysy vystavených děl jsou individualismus a experiment. Všichni autoři pracují především se svou vlastní imaginací a jejich díla nezobrazují konkrétní osoby nebo skutečnosti, ale stávají se zcela autonomním uměleckým předmětem s vlastním novým významem i výrazem. Prezentovaná díla jsou široce rozkročena nejen svými rozličnými náměty, ale i používanými materiály. Najdeme artefakty vytvořené ze dřeva, kovu, velmi oblíbeného betonu nebo méně obvyklé a málo používané, jako je vosk. Z tvrzeného papíru zase vznikají modifikovatelná torza. Mladí tvůrci takto hledají alternativu k ušlechtilým materiálům, ale také cestu k umělecké originalitě a nezaměnitelnosti.

Výstava Power Post Station – konverze energie ve vizuálním umění současnosti

do 1. 10. 2023

Ústředním motivem výstavy Power Post Station je zachycení, zobrazení a určité pojmenování energie, jejího plynutí či transformace. Energie zde není redukována jen na „elektrickou“ – představuje komplexní hodnotu, která je nedílnou součástí prakticky všech procesů, bytostí, organismů a soustav. Výstava zprostředkovává projevy autorů, které jasně a cíleně zachycují podstatu zákonitosti energie přítomné v mnoha podobách a formách.

Ať už začneme u Vladimíra Vély, který ve svých redukovaných malbách chápe energii jako lineární a přírodní proces, ve kterém je energie přítomná pomocí citlivých barevných kontrastů znázorňujících její toky v symbolických krajinách, uzavřených světech a organismech. Ondřej Přibyl zase fotografuje dynamické procesy, při nichž se materiál vyrovnává s absorbovanou energií a postupně se stává součástí její přeměny. Naopak Pavel Korbička je autorem, který má blíže k energii elektrické. Jeho vyvazované neonové objekty, jsou založeny na modelaci, avšak v základní rovině jde o přenos částic v inertním plynu. Daniel Hanzlík je představitelem vizuálního umělce, jehož tvorba se zaměřuje jak na pohyblivý obraz, tak na konceptuální malbu. Jeho malby jsou založeny také na oscilaci a kmitech kyvadla. Jakub Nepraš je již dlouhá léta etablovaným autorem, který se zaměřuje na pohyblivý obraz, který často kombinuje s tradičními materiály. Posledním autorem je malíř Adam Kašpar, který zobrazuje vesmír pomocí jednotlivých galaxií a mlhovin.

Výstava VOLUME – akustická dimenze v současném umění

do 25. 2. 2024

Název výstavy VOLUME lze číst ve dvou rovinách – jednak ve významu „hlasitost“, jak to známe z každého aparátu reprodukujícího zvuk, a tedy jako odkaz ke zvukové oblasti obecně. „Volume“ ale také znamená „objem“ – termín tomu prvnímu zcela protikladný, odkazující k materiální existenci těles v prostoru. Tato dvojznačnost vyjadřuje podstatu této výstavy, tematizující vztah zvuku a výtvarné tvorby. Vedle třírozměrných prací jsou zde prezentovány také malba, koncept či video; prostorová tvorba nicméně převažuje, což je dáno už monumentálními prostory Turbínové haly. Tato hala ale kdysi měla i svůj výrazný akustický rozměr – zvuk strojů, který zmizel se změnou její funkce. Právě tuto původní industriální zvukovou krajinu chce výstava VOLUME volně připomenout.

   Výstava VOLUME samozřejmě nezaměstná pouze uši – jde o komplexní synkretický zážitek, v němž vizuální stránka primárně zvukových objektů není nepodstatná a instalace osloví i prostorový smysl a v některých případech i návštěvníkův hmat. Zastoupena jsou díla několika generací současných umělců z České republiky, Německa, Rakouska, Slovenska a Polska. Současný zájem o zvukovou tvorbu souvisí se snahou o proměnu vnímání a prožívání, zastavení, učení se naslouchání nejen zvukům, ale se stejnou důležitostí vnějšímu i vnitřnímu tichu.

Expozice o historii elektrárny

Stálá expozice v EPO1 se věnuje historii poříčské elektrárny i samotné výrobě elektrické energie na Trutnovsku. Výstava vznikla na podkladě historických materiálů a informací získaných od archiváře a ředitele Státního okresního archivu Trutnov Mgr. Romana Reila.

Venkovní výstava soch před EPO1

Cílem galerie je zprostředkovat umění co nejširšímu množství lidí na místech, která k tomu vybízí. Na volném prostranství před budovou bývalé elektrárny jsou proto k vidění další umělecká díla. Návštěvníci galerie si tak mohou prohlédnout díla významných tuzemských sochařů – Čestmíra Sušky, Lubomíra Typlta, Milana Caise či Michala Gabriela. Tato expozice je jakýmsi předvojem sculptureparku, který je v EPO1 plánován v rámci jedné z dalších etap rekonstrukce.

Site-specific instalace Veroniky Psotkové

„Nikdy nevíme, co přesně nás čeká na konci tunelu“ – tato myšlenka prostupuje celou site-specific instalací sochařky Veroniky Psotkové. Její kompozice figur z rabicové sítě, materiálu, který je pro autorčin rukopis typický, pluje prostorem elektrárny a vytváří tajemný prostor evokující podvodní svět.

Murály

Autoři murálů na stěně Turbínové haly už dávno přerostli rámec klasického graffiti a dnes jsou výraznými osobnostmi různorodých forem vizuálního umění mezinárodního kontextu. Matěj Olmer (BIOR), Michal Škapa (TRON) a Petr Königsmark (ZEB ONE) se areálu Centra současného umění EPO1 představují ve svých jasně rozpoznatelných polohách a zcela přirozeně vyvádějí současné umění do exteriéru, mimo zdi galerie, kde návštěvníkům představují svou originální a individuální vizi rámovanou výrazným režným cihelným zdivem bývalé parouhelné elektrárny.

Otevírací doba EPO1:
Středa, čtvrtek, pátek od 12 do 18 hod.
Sobota, neděle od 10 do 18 hod.

 Foto: Miloš  Šálek

Lucie Vurbsová

pro Taneční magazín

OUR MANTRA

Vernisáž – János Brückner

Vernisáž výstavy OUR MANTRA výrazného maďarského malíře a konceptuálního umělce Jánose Brücknera,-  v pátek 16. 9. 2022 od 19:00 v Galerii NoD

János Brückner
Our Mantra
Kurátor: Péter Bencze
Vernisáž: 16. 9. 2022, 19:00
Výstava potrvá do 9. 10. 2022

V rámci výstavy Our Mantra János Brückner vedle sebe staví dva různé typy minulosti: osobní rodinné vzpomínky líčené v krátkých filmech a obsahy (středoevropské) kolektivní paměti představované v sérii monumentálních maleb. Brückner pracuje s formátem rodinných alb (černobílá fotografie, text), které prezentují autorovo osobní, privátní nahlédnutí vlastní minulosti a paměti a transponuje je do šesti epizod krátkých filmů. V juxtapozici s audiovizuální instalací vyplňuje prostor Galerie NoD série velkoformátových maleb, které se obrací směrem do kolektivní minulosti. Série obrazů, tematizující romantickou malířskou tradici, je Brücknerem dekonstruována a odhaluje nereálnost historických výjevů, které se prezentují jako paměť, avšak jakožto paměť nikdy neexistujících komunit.

János Brückner (1984), maďarský umělec tvořící v Berlíně, se ve své práci vztahuje k okolní realitě pomocí metody, kterou nazývá „emocionální realismus“. Jeho práce, využívající postkonceptuální strategie, kolaborativní metody a tradiční médium malby a kresby, poskytují jednoduchý a přesný pohled na skutečné, ale často skryté paradoxy společnosti středoevropské a východoevropské identity. Systematicky ve svých projektech nabourává staré a zažité sociální a komunikační stereotypy pomocí absurdity svého uměleckého přístupu: různými podvratnými strategiemi se pokouší o vytváření situací, které v galerijním kontextu nabízejí divákům různé formy příležitostí k otevření našeho světonázoru novým perspektivám a významům.

NoD, Taneční magazín

Černý mraky nepláčou

Pražský komorní balet hostuje v turecké Ankaře

Pražský komorní balet vstupuje do nové sezóny. První vystoupení soubor čeká v závěru tohoto týdne – na pátém ročníku festivalu moderního tance Contemporary Dance Festival v Ankaře v sobotu 27. srpna od 20 hodin zatančí Albert Kaše. V tureckém hlavním městě se tanečník představí v sóle z choreografie Jiřího Pokorného Černý Mraky Nepláčou.

Opus Černý Mraky Nepláčou vytvořil Jiří Pokorný – dlouholetý člen světoznámého „Kyliánova“ Nederlands Dans Theater (NDT), který se dnes věnuje choreografii, spolupracuje s tanečními soubory a tvoří po celém světě. Dílo, jež původně vzniklo před devíti lety pro soubor DEKKADANCERS, bylo v obnovené premiéře, upravené na míru Pražskému komornímu baletu, uvedeno v květnu letošního roku. Černý Mraky Nepláčou jsou velmi taneční a dynamickou choreografií, jejímž ústředním tématem je přetvářka. Vizuálně dílo stojí na specifickém využití detailu výpravy, v tomto případě masky. Prvotní autorův impuls pro choreografii vzešel z kontrastu neživotné životnosti, kterou známe z klasického malířského stylu zátiší.

„Do Ankary dnes odlétá nejen náš sólista Albert Kaše, ale také umělecká vedoucí Pražského komorního baletu Linda Svidró, která se v Turecku zúčastní několika jednání, mimo jiné se zástupci české ambasády a zástupci místních tanečních souborů, turecké taneční konzervatoře nebo choreografem Ankarského státního baletu Özgürem Adamem Inancem,“ vysvětluje Ladislava Dunovská Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu„V roce 2023 plánujeme za podpory české ambasády v Turecku uvést v Ankaře i celovečerní vystoupení.“

PKB se účastní festivalu Contemporary Dance Festival již podruhé za sebou, vystoupení se uskuteční ve spolupráci s Velvyslanectvím České republiky v Ankaře. Ve festivalovém programu se představí mnoho domácích i zahraničních umělců, workshopy, výstavy, filmové projekce a další akce s tematikou současného tance.

 

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Vernisáž výstavy MARIE & VALENTÝNA

Marie Lukáčová & Valentýna Janů @ Galerie NoD

přijměte pozvání na vernisáž dlouho připravované výstavy Marie & Valentýna českých umělkyň Marie Lukáčové a Valentýny Janů, která proběhne v pondělí 28. 2. 2022 od 19:00 v Galerii NoD:

Marie & Valentýna
Marie Lukáčová & Valentýna Janů
Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž 28. 2. 2022, 19:00

Výstava potrvá do 20. 3. 2022

Výstava Marie & Valentýna je kolaborativní projekt, který rozvíjí možnosti vzájemných podobností formálních a koncepčních přístupů obou umělkyň. Umělecké výstupy autorek paralelně odkazují k problematice feminismu, emancipace, ekologie a dalším společensko-kritickým tématům. Zpracování jejich témat velmi často přebírá atributy popkulturní vizuality. I přesto, že každá z umělkyň pracuje se svými specifickými výrazovými prostředky jako jsou tanec, hudba, rap či 3D animace, společným jmenovatelem jejich práce je médium videa, které převládá umělecké praxi obou. Symbióza jejich tvůrčích přístupů tak slibuje podmanivý a silný zážitek audiovizuálního charakteru.

Centrálním dílem výstavy bude dvoukanálová videoinstalace autorského uměleckého filmu. Snímek rozvíjí žánr hudebního videoklipu, prostředitcvím kterého umělkyně rozehrávají emancipační rétoriku, spočívající ve verbální deklaraci, obrazové kompozici, animaci, choreografii a autorském hudebním tracku. Zmiňované popkulturní tendence výstavy Marie Lukáčové a Valentýny Janů odkazují na čtení a zpětné zobrazení pohybu, tance a těl, které skrze skupinovou choreografii demonstrují nezřízený empowerment. Hudební film je přímo inspirován estetikou i náměty MTV videoklipů z přelomu milénia, ke kterým se obě autorky spontánně navrací a společně se tak pokouší redefinovat jejich obsah.

 

Marie Lukáčová (1991) je multimediální umělkyně, která ve své práci snoubí kritický a aktivistický apel a imaginativní, asociativní postupy vycházející ze snového jazyka a jeho symboliky. Zajímá ji postupující ekologická katastrofa stejně jako technologizace společnosti a její ekonomické mechanismy, včetně „magie“ finančních toků. Pracuje především v médiu narativního videa, které je často součástí prostorové instalace. V poslední době se její sugestivní příběhy přetavily do rapových písní, jejichž protagonistkou se postupně stala sama autorka. Marie Lukáčová je absolventkou pražské UMPRUM, studovala také na brněnské Fakultě výtvarných umění VUT a akademii Städel ve Frankfurtu nad Mohanem. Je jednou ze tří zakladatelek feministické skupiny Čtvrtá vlna, která v roce 2017 iniciovala veřejnou debatu na téma sexismu na univerzitách. V současné době vede svou Dílnu na katedře CAS při pražské FAMU. V roce 2019 byla mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého a v témže roce vyhrál její film Moréna Rex sekci Exprmntl-CZ na dokumentárním festivalu Ji.hlava. Roku 2020 spolu s Annou Remešovou získaly ocenění ekumenické poroty na festivalu krátkých filmů v Oberhausenu (DE). V roce 2021 byl její film Pole Žin uveden na mezinárodním festivalu v Edinburghu.

Valentýna Janů (1994) je česká umělkyně, která ve své tvorbě reflektuje proměny sociálních vazeb, vnímání času, vztah reality vůči jejímu zobrazování, ale také tématiku politiky identity své generace a otázky genderu. Tyto komplikované vztahy následně překládá do podoby imersivních prostředí, ve kterých často kombinuje video, fotografii, text i trojrozměrné objekty. Inspiraci nachází mimo výtvarné umění: v literatuře, v pop music a především v každodenních situacích. Janů patří mezi nejmladších institucionálně aktivní české umělkyně, je absolventkou pražské FAMU (Ateliér Postkonceptuální fotografie u Jiřího Thýna) a Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér intermediální tvorby II Pavly Scerankové a Dušana Zahoranského). V posledních několika letech vystavovala jak v tuzemsku (například sólová představení v Národní Galerii Praha a v Galerii Hlavního města Prahy), tak v zahraničí (včetně skupinových výstav v Kunstevereniging Diepenheim v Holandsku a na Columbia University v New Yorku). V roce 2018 byl její snímek Is Your Blue the Same as Mine? oceněn hlavní cenou Jiné Vize festivalu PAF. V roce 2021 se stala laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého.

NoD, Taneční magazín