Před mnnoha lety mělo na programu legendární pražské divadlo Semafor hru „Ondráš podotýká“ od nezapomenutelného scenáristy a textaře Karla Gotta Jiřího Štaidla. Existuje však také brněnský vojenský taneční umělecký soubor Ondráš, který 30. listopadu zaujal brněnské Sono centrum svými folklórními tanečními kreacemi v benefiční premiéře představení „Náš svět“.
Tradice folklórního tance má v naší armádě dlouhou historii. Stačí připomenout velkolepé taneční soutěže na někdejším ASUTu v Kroměříži. Nezapomenutelnou osobností byl velký propagátor a iniciátor lidového tance v armádních složkách pan Viliam Dekan, jehož jméno bylo také spojeno s mladými folkloristickými tanečníky ze souboru Rosénka. Je dobře, že v páně Dekanových šlépějích jde mnoho nových souborů. Zapálených amatérských, poloprofesionálních a v neposlední řadě těch profesionálních, jakým je právě Ondráš. Ten ostatně patří k folklórní špičce nejen na půdě armádního tance, ale v rámci celé scény lidových písní a tanců. A pohříchu zůstal jediným profesionálním souborem svého druhu. Z jeho úspěchů by měl jistě, již zesnulý, Viliam Dekan velkou radost.
Čím bylo nedávné představení brněnského Ondráše ojedinělé? Nejlépe to uvede jeho zástupkyně Gabriela Ševčíková: „V našem jedinečném představení došlo k vzájemnému propojení folklóru, ale i modernějších tanečních stylů. A to nejen v tanci, ale také v hudbě a v neposlední řadě rovněž v kostýmech. Díky tomu vzniklo svébytné a neotřelé představení. Naše lidové tance i písně čerpají především z moravských lidových tradic.“
Nositeli myšlenky zbrusu nového jevištního tvaru byla dvojice choreografů VUS Ondráš – Hana Achilles a Rudolf Danajovič. Mimo choreografie však „Náš svět“ zaujal i scénickým zpracováním tanečního prostoru a již výše uvedenými poněkud méně konvenčními nadčasovými kostýmy.
Skvělá podívaná s návratem k tradičním kořenům folklóru – tak hodnotila většina nadšených diváků brněnské představení „Náš svět“. Špičkový lidový tanec na nové platformě a v nových rozměrech, tak lze také shrnout tento zbrusu nový projekt Ondráše.
Velmi zapálení a skvěle připravení tanečníci, okouzlující zpěvačky i milí zpěváci. Neustálý proud neotřelých choreografických i inscenačních nápadů by si zasloužil velkou podtrženou jedničku ještě s hvězdičkou. Pouze je mně (a doufám, že i dalším příznivcům kvalitního folklórního umění) tak trochu dost smutno, že Ondráš zůstává ojedinělým solitérem v oblasti profesionálního folklórního tanečního a pěveckého umění. Z toho asi tam někde ve výškách pan Viliam Dekan moc radost nemá? Anebo se obrací v hrobě? Je to otázka financování celé kul turní politiky. Ale rovněž malého zájmu mladých nástupců… Co na chvíli vyměnit počítač či tablet za hodinku lidového tance a zpěvu?
