Režisér VÍT NEZNAL připravuje nové představení v obřím akváriu!

12 000 litrů vody, 1,5 tuny oceli, 4 skleněné stěny a 1 herečka! A to vše v rámci festivalu LETNÍ LETNÁ 2018.

12 000 litrů vody, 1,5 tuny oceli, 4 skleněné stěny a 1 herečka – to jsou základní čísla, která nejlépe vypovídají o novém pohybovém představení Nesnesitelná tekutost bytí režiséra Víta Neznala a jeho souboru. Základním tématem inscenace, která díky obrovskému akváriu a využití vody slibuje netradiční a silný divácký zážitek, se stala nejistota dnešního nepředvídatelného světa. Premiéra Nesnesitelné tekutosti bytí proběhne po třech letech náročných příprav 30. srpna v jinak nepřístupné industriální hale „Skleněnka“ vedle prostoru Jatka78 v pražské Holešovické tržnici v rámci festivalu LETNÍ LETNÁ.

Nesnesitelná tekutost bytí je příběhem člověka, který se snaží vyrovnat s nejistotou dnešního světa i svojí vlastní, předvídat nepředvídatelné a připravit se na to, že navzdory předpovědi může zítra pršet,říká o projektu režisér Vít Neznal. V sólové roli se představí (pod taktovkou režiséra Víta Neznala a přední české choreografky Dory Sulženko-Hoštové) mladá herečka a tanečnice Kateřina Dvořáková, která byla v Cenách divadelní kritiky 2017 nominována na Talent roku.

Scéně dominuje obrovské akvárium o rozměrech 2,7 x 2,7 x 2,7 metru, jehož konstrukce je výsledkem spolupráce se statiky, skláři a vodohospodáři z fakulty stavební ČVUT. „Chtěl jsem v Česku vytvořit představení po vzoru toho, co jsem viděl ve světě – s dominantní scénografií, která předurčuje celé představení,” vysvětluje Vít Neznal. “Tato krychle je místem, ve kterém člověk stojí pevně nohama na zemi. Je světem, ve kterém si je jistý, protože si ho zvolil. Ale je tato jistota skutečně nepropustná?,” pokračuje Vít Neznal. “Chceme, aby díky fyzické blízkosti obrovského množství vody zažíval nejistotu také divák v hledišti. Tím si odnese velmi intenzivní divadelní zážitek,” uzavírá Neznal. Samotná stavba akvária trvala čtyři týdny, herečka v rámci přípravy na roli podstoupila i zkoušení v bazénech.

Vít Neznal se svým souborem zaujal již dvěma předcházejícími autorskými představeními na pomezí nového cirkusu a pohybového divadla: “Chyba” a “Mimo provoz”.

Představení Nesnesitelná tekutost bytí vzniká v koprodukci s festivalem LETNÍ LETNÁ a prostorem Jatka78, od 30. srpna se bude v prostoru Skleněnky vedle Jatek78 hrát do 14. září pouze jedenáctkrát, kapacita hlediště je omezena.

Vstupenky za 250 a 350 Kč jsou již nyní k dostání na GoOut.cz. Více informací na www.letniletna.cz a www.jatka78.cz.

Vít Neznal & kol.: Nesnesitelná tekutost bytí

Světová premiéra: 30. srpna v rámci LETNÍ LETNÉ 2018

Termíny: 30. srpna – 14. září 2018

Místo: Jatka78 – Skleněnka (hala 11a)

Vstupenky: GoOut.cz

Tvůrčí tým:

Námět: Vít Neznal, Kateřina Dvořáková

Hraje: Kateřina Dvořáková 

Režie: Vít Neznal

Choreografie: Dora Sulženko-Hoštová

Dramaturgie: Kateřina Součková

Asistent režie: Viktor Černický

Scénografie: Vít Neznal, Ivan Němec, Petr Vítek

Kostýmy: Petr Vítek, Lenka Rozsnyóová

Hudba: Jan Čtvrtník

Light design: Michal Horáček

Kustodi: Štefan Bittmann, Viktor Černický, Štěpán Tretiag

PR: Jiří Sedlák

Produkce: di.vak z. s.

Asistent produkce: Patricie Belecová

Koprodukce: Jatka78, LETNÍ LETNÁ

Grafický design, koncept: Martin Sršeň

Fotograf vizuálu:  Jakub Jelen

Fotograf představení: Vojtěch Brtnický

Projekt finančně podpořili: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, MČ Praha 7, Nadační fond AVAST, AirConsulting s.r.o.

Poděkování: Aleš Beránek, Miroslav Brouček, Martin Fučík, Michal Laboutka, Jeroným Lešner, Ivan Němec, Matěj a Veronika Neznalovi, Tereza Palasová, Lída Vacková a všem, kteří tvůrčímu týmu drželi palce

Jazyk: částečně česky

Délka představení: 70 minut

Foto: LETNÍ LETNÁ

Jiří Sedlák

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

V tunelu jen pro horních dvacet diváků a basketbalisty!

TANEČNÍ MAGAZÍN si vybral nejkomplikovanější a nejrozporuplnější i rovněž vzácně inscenované představení letošní přehlídky TANEC PRAHA 2018.

Proč název „Neboj“? Tento název totiž spojuje Brno a pražský žižkovský tunel. Nápis „Neboj“ napsal – minulého roku – brněnský výtvarník TIMO v Praze nad Žižkovský tunel pro pěší, který spojuje Karlín se Žižkovem. A proč onen nápis? Že tu nebývalo bezpečno? Že se odjakživa říkávalo a podnes říká: „Žižkovu, Karlínu a Libni – raději se vyhni!“?

Každopádně, k recenzi jsme si vybrali nejméně hrané a tudíž nejvzácnější představení letošního festivalu TANEC PRAHA. A jak následující stať napoví, jeho shlédnutí bylo ještě vzácnější, než jsme předem očekávali…

Neboj“ spojilo Prahu s Brnem nejen místem inscenování, ale i spoluprací pražských pořadatelů festivalu a belgických tvůrců s brněnskými pedagogy JAMU.

Belgie – Brno – Praha

Belgický tvůrčí tandem Mossoux-Bonté je českým divákům již znám. Premiérově se Nicole Mossoux představila v Praze již v roce 2000. Jako duo se s Patrickem Bonté objevili na pódiích naší metropole v letech 2005 a 2015, a vždy zanechali výraznou stopu. Tentokrát toto kreativní duo spojilo síly se studenty JAMU z Brna a stálo to opravdu za to.

Nicméně představme si vůdčí osobnosti tohoto projektu. Ale Nicole Mossoux tvoří s Patrickem Bonté nerozlučnou dvojici již od minulého století – přesně od roku 1985. Celosvětově proslulí svými experimenty na pomezí divadla a tance, po celou dobu zkoumají nové cesty, oživují nejrůznější prostory a dokáží se stejně tak vyrovnat s velkým jevištěm jako s nejintimnějšími scénami. Tvůrčí potenciál Patricka Bonté se netýká pouze umělecké tvorby, ale také uměleckého vedení Mezinárodního festivalu „Bellonne-Brigittines“ (od roku 1995). Po rekonstrukci původní kaple a dostavbě její moderní části se navíc v roce 2010 ujal vedení „Les Brigittines“, které proměnil v bruselské Centrum současného umění pohybu.

Šeď nebyla uniformní ani unylá

Poetika těchto dvou – Nicole i Patricka – má v sobě cosi zvláštně znepokojivého, nepolapitelného. To se ani slovy nedá popsat. Prostě, musíte to vidět!

Sama Nicole přišla s myšlenkou oživit magický tunel, který propojuje Žižkov s Karlínem. Ponořit se do jeho neopakovatelné atmosféry. Nápad zaujal nejen festival, ale i vedení divadelní fakulty JAMU a tak všichni společně spojili síly.

Navíc v moravské metropoli je prostorově obdobnou výzvou síť podzemních chodeb Kasemat, bývalé věznice na hradě Špilberku.

Sama Nicole Mossoux to charakterizuje: „Tato místa pojímají prostor jako metaforu života, na jehož začátek si již nevzpomeneme a konec je v nedohlednu. A přece musí přijít, je to věčný koloběh života.“

A jak to vše v praxi vypadalo? Jako bájní krysaři se nás – krátce po osmnácté – začali mladí umělci provázet tunelem dlouhým přesně 303 metry. Měli šédé hábity – evokující „stret-umění“, ale rovněž krysy z temnot. K tomu i šedé holínky.

Čekané či nečekané problémy?

Představení probíhalo za plného provozu. Tunel je spojnicí dolní části Žižkova s Karlínem. Dále jím vede exponovaná cyklotrasa. A aktuálně je téměř jedinou rychlejší spojkou ze Žižkova do Karlína, Libně a dále, jelikož páteřní žižkovská třída Husitská je v dlouhodobé rekonstrukci.

Nevím, nakolik bylo hraní za plného provozu záměrně uvažovanou výzvou? Nebo by byla uzávěra tunelu pro – zhruba půlhodinovou – inscenaci „Neboj“ příliš drahá? Dlužno podotknout, že pátečního večera bylo „Neboj“ ještě reprízováno ve 20.30. Jednalo by se tedy v součtu o hodinovou uzávěru tunelu.

Skutečnost byla následující. Na počátku se před spodním koncem tunelu, kde „Neboj“ začínalo, těsnily v úzké Thámově ulici zhruba dvě stovky diváků. Po začátku začali pořadatelé z TANCE PRAHA usměrňovat počátek davu před vystupujícími.

Zároveň tito pořadatelé vytvářeli po obou stranách „hadu“ diváků koridory pro běžný provoz. Pro cyklisty i chodce! Při šířce tunelu 4 metry a 40 centimetrů nadlidský úkol. Dalším mínusem bylo, že tunel má poměrně prudké zatáčky, přes které nevidíte dál. A hlavní program inscenace začínal zrovna v ten moment, kdy byl hlavní „peloton“ davu za touto první zatáčkou a jeho velká většina tím pádem absolutně nic neviděla!

Představení podmalované východní hudbou a důmyslným osvětlením čile pokračovalo. Viděli jej jedině ti z první řady. A ten, kdo měřil kolem dvou metrů a ony davy před sebou prostě přehlédnul z výšky! My ostatní jsme jen občas zahlédli zdvižené ruce účinkujících a slyšeli zpěv.

Možná si řeknete, proč jsem – při možnosti běžného provozu – nepředešel vystupující a nesledoval inscenaci z vrchní strany? Nebylo to možné! Tam totiž hned zpočátku vytvořili stejnou neprodyšnou hráz fotografové.

Přivedli žebráka na mizinu?

Neboj“ trvalo asi půl hodiny. Bylo nabité efekty. Sršelo nápady i kouzlem improvizace. Škoda, že jej viděli jen ti diváci v první řadě.

Docházelo i k tragikomickým efektům. Když vystupující spustili svůj podmanivě východně až esotericky znějící zpěv, jedna subtilní paní se zastavila a začala se zavřenýma očima relaxovat. A dále pokračující dav, kdyby byl trochu delší, by ji málem ušlapal…

Žižkovský tunel má – zhruba na každých padesáti metrech – výklenky do stěn, kde bývaly za minulého režimu vstupy do protiatomových krytů a skladů Civilní obrany.

A právě do takového výklenku se musel před vystupujícími a „pelotonem“ davu ukrýt místní žebrák stabilně tu hrající na kytaru. Přivedla ho dvě páteční představení na mizinu?

Představení bylo dynamické a mělo i svůj tah na branku. Tedy spíše tah směrem k východu, vlastně severnímu východu z tunelu.

Děkovačka proběhla důstojně na horním okraji tunelu, před restaurací „Planeta Žižkov“. Díky primátorce Krnáčové a jejímu prosazení uzavření Husitské ulice měli účinkující i diváci prostor – v onom neprůjezdném úseku – k závěrečnému uvolnění. Kouzlem nechtěného tak primátorka pomohla festivalu TANEC PRAHA, který loňského roku zahajovala.

A holínky na chvíli osiřely. Alespoň do půl deváté…

Velice upřímně řečeno, kdybych zcela náhodou neasistoval při zkouškách představení „Neboj“ v jiné dny, které také probíhaly za plného provozu, tak bych z páteční pražské premiéry (kromě zvukových vjemů) téměř nic neměl. A to nejsem úplný lilipután!

NEBOJ

Koncept a choreografie: Nicole Mossoux
Režie: Nicole Mossoux a Patrick Bonté
Účinkují: Nikola Dubovanová, Lucie Hrochová, Pavla Koprivová, Daniel Kvašňovský, Rebeka Lonská, Michal Nagy, Juraj Mitro, Tereza Stachová, Viktor Černický, Matouš Adam
Umělecká spolupráce a pedagogické vedení: Pierre Nadaud
Světla: Patrick Bonté ve spolupráci s: Tomáš Morávek (Praha / Prague), za asistence: Jan Bečka (Brno)
Kostýmy: Judita Mejstříková, Dominika Hanzlíková, Adéla Vajdíková
Dokumentace projektu: Matouš Ondra
Hlasová příprava: Silvie Kudelová
Asistentka produkce: Michaela Zemčiková.

Foto: TANEC PRAHA a autor

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN