vernisáž – Taneční magazín

ENTEIGNEN

Vernisáž Galerie NoD – Jan Nálevka

Vážení přátelé umění,

přijměte pozvání na vernisáž připravovaného projektu Enteignen Jana Nálevky, která proběhne v úterý 8. 4. 2025 od 18:00 v Galerii NoD:

Galerie NoD
Jan Nálevka
Enteignen
Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž: 8. 4. 2025, 18:00
9. 4. – 4. 5. 2025

Projekt Enteignen Jana Nálevky je inspirován protestem občanské iniciativy “Deutsche Wohnen & Co. enteignen” a její snahou o řešení krize bydlení v Berlíně, které se v současných podmínkách z mnoha důvodů stává stále méně dostupné pro čím dál tím větší skupinu jeho obyvatel. Otázka bydlení se znovu stává – jako už mnohokrát v minulosti – významným hybatelem dění ve společnosti. V aktuálním případě se tématem diskuse stává radikální požadavek vyvlastnění, odkazující k meziválečné levicové architektonické avantgardě, pro kterou bylo řešení bytové otázky ve 20. a 30. letech hlavní ideovou náplní a důvodem radikality navrhovaných řešení.

Jan Nálevka (*1976) se v dlouhodobém horizontu prostřednictvím velkých kresebných sérií na kancelářském papíře (většinou A4) zabývá tématy prázdnoty, práce, společenských či institucionálních vztahů, norem a pravidel – tedy jakousi „společenskou smlouvou“ a jejími formujícími společenskými silami.

Série kreseb Enteignen vznikala již v roce 2020 v čase covidové karantény, dosud však ale nebyla vystavena. Kresebnou instalici doplňuje také dvojice neonových napisů, jejichž kresebná předloha vznikala v témže období, avšak fyzická realizace neonů proběhla až v roce 2025. V Galerii NoD se tak odehraje premiéra Nálevkova významově vrstevnatého projektu.

Taneční magazín

Cloudy Babies, / A Shadow

Vernisáž Galerie NoD

Vážení přátelé umění,

přijměte pozvání na vernisáž výstavy umělecké dvojice Cloudy Babies s názvem A Shadow, kterou připravily výrazné české umělkyně nastupující generace Eva Rybářová a Marie Tučková a která proběhne v úterý 26. 3. 2024 od 19:00 v Galerii NoD:

Galerie NoD
Cloudy Babies

A Shadow
Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž 26. 3. 2024, 19:00
Výstava potrvá do 19. 4. 2024

Eva Rybářová a Marie Tučková (aka Cloudy Babies) se ve své nejnovější společné výstavě zabývají archetypem stínu. Téma zkoumají skrze obsáhlý soubor klasických analogových černobílých fotografií a fotogramů, které v úhrnu vytváří příběh, který se vyznačuje dvěmi možnými směry čtení. Na pozadí literárních a filosofických textů pak autorky inspiruje jednoduchá úvaha: „Jestliže stín potřebuje ke své existenci světlo, může samo světlo existovat i bez stínu?“

Eva Rybářová (*1991) je fotografka a intermediální umělkyně. Absolvovala fotografii na Střední škole umění a designu v Brně. Následovalo bakalářské studium na pražské UMPRUM v ateliéru Fotografie, pak magisterské studium na vídeňské Die Angewandte (Universität für angewandte Kunst Wien) v ateliéru TransArts. Během studia se Eva Rybářová účastnila stáže v ateliéru Fotografie rovněž na vídeňské Die Angewandte. Ve své tvorbě zkoumá různé identity, svět sociálních sítí a možnosti zobrazení. Její tvorbu lze řadit k hnutí postinternetu, které se zabývá společností vpletenou do globálních počítačových sítí. Spolu s Marií Tučkovou vystupuje jako tvůrčí hudební duo Cloudy Babies. Žije a pracuje v Praze a v Brně.

Marie Tučková (*1994) a. k. a. Ursula Uwe získala bakalářský titul na UMPRUM v Praze (ateliér fotografie Aleksandry Vajd a Martina Kohouta), magisterský titul získala na Dutch Art Institute Art Praxis v nizozemském Arnhemu. Absolvovala stáž na Bezalel Academy v Jeruzalémě. V roce 2020 byla laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Ve své tvorbě se věnuje otázkám lidského vnímání, možnostem komunikace a naslouchání. Její práce tematicky souvisí s novými technologiemi a sociálními sítěmi a táže se, jak tyto proměňují lidské vnímání, komunikaci a jazyk. Zajímá se zejména o to, jak ovlivňují prožívání a vyjadřování emocí. Práce Marie Tučkové je převážně autobiografická, ve svých projektech se nicméně často vyjadřuje prostřednictvím alter ega, díky čemuž dokáže objektivizovat zkoumané situace nebo hledat jiné způsoby citlivosti, rozvíjení empatie a přejmenování pocitů. Pracuje obvykle v médiu instalace skládající se ze zvukových, performativních a vizuálních prvků. Tyto sféry propojuje pomocí textu, který se často transformuje na texty písní, voiceover k videu, zvukový příběh nebo scénář pro performance. Svou tvorbu Tučková představila v řadě nezávislých galerií i institucí v České republice, ale také v zahraničí, například na Bienále mladého umění Academiae v italském Bolzanu. V letech 2016–2018 byla součástí kolektivu Ateliér bez vedoucího. V roce 2017 se stala laureátkou ceny EXIT. Společně s Evou Rybářovou tvoří autorské audiovizuální duo Cloudy Babies.

NoD, Taneční magazín

BATTLEFIELD

VERNISÁŽ Galerie NoD

Vážení přátelé umění,

přijměte pozvání na vernisáž výstavy BATTLEFIELD výrazného představitele současné malby, slovenského umělce Martina Lukáče, která proběhne ve středu 15. 2. 2023 od 19:00 v Galerii NoD:

Galerie NoD
Martin Lukáč

Battlefield

Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž: 15. 2. 2023
Výstava potrvá do 26. 3. 2023

Připravovaná výstava pro Galerii NoD prezentuje nejnovější sérii 10 velkoformátových obrazů Martina Lukáče (180x145cm, olej na plátně), které se pohybují na pomezí recyklace a dokončování malířem rozpracovávaných kresebných a grafických motivů. Lukáč se v nové sérii BATTLEFIELD navrací k řadě nedokončených skic a propojuje je jednak se svým zájmem o zkoumání problematiky malířského uchopení portrétu, současně ale i s příznačnými expresivními abstraktními gesty. K jednotlivých skicám přistupuje postprodukčními strategiemi, mechanicky je strojově reprodukuje a následně aktualizuje své původní motivy v rámci současného malířského kontextu a vývoje vlastního rukopisu. Lukáčovy malby tak otevírají téma paměti, téma vzpomínky, ale též možnosti jejich manipulace či změny. Námětově se Lukáč vrací ke svým ikonickým figurám „ninja bojovníků“, které postupně proměňuje směrem k dalším postavám literárních a popkulturních fikcí. Sérii BATTLEFIELD tak v konečném důsledku můžeme číst i jako sérii autorových autoportrétů.

Martin Lukáč (*1989) patří mezi výrazné představitele současné malířské abstrakce. Lukáčovy práce pracují jednou s ikonickými vizuálními symboly, podruhé zase s uvolněnou, barevně dominantní expresivní malbou, přesto zůstávají obrazy rozpoznatelné díky charakteristickému vizuálnímu tvarosloví, které derivuje ze současné lifestylové globální vizuality. Jako malíř se však Martin Lukáč neomezuje na možnosti jediného média. Lukáčovy autorské přesahy se projevují hojným využíváním kresby a jejím volným kombinováním s malbou, vrstvením a přecházením hmotou obrazu do prostoru, ale také autorskými instalacemi, které dvourozměrná díla staví do role objektů. V roce 2016 byla jeho tvorba oceněna Cenou kritiky za mladou malbu.

NoD, Taneční magazín

REMINDER

Vernisáž Johany Střížkové v Galerii NoD – Vratké základy úspěchu #9a

Výstava Vratké základy úspěchu #9a české intermediální umělkyně Johany Střížkové začíná ve středu 30. 11. 2022 od 19:00 v Galerii NoD

Galerie NoD
Johana Střížková
Vratké základy úspěchu #9a
Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž: 30. 11. 2022
Výstava potrvá do 31. 12. 2022

Právě otevíraný projekt pro Galerii NoD se věnuje fenoménu lezectví, prostřednictvím kterého Johana Střížková oběvuje řadu antropologických momentů. Výstava je rozsáhlou multimediální prostorovou instalací využívající různé lezecké pomůcky a segmenty boulderingových stěn.

PK: Tady se mi zdá, že v lezectví vnímáme jeho jistý potenciál stát se doslova metaforou, být antropologickou konstantou, obrazem archetypálního úsilí.

JS: Zajímá mě na tom, zda je to lidská potřeba, nebo potřeba individuální, nutnost a nutkání jedinců, něco osobního, intimního. Jsou to ti a ti konkrétní lidé pohybující se až na samotné hraně bláznovství, anebo je to něco, co všichni máme v sobě a jako individuum to jen můžeš objevit a stát se médiem dané potřeby, můžeš za onu energii hovořit, respektive ona promlouvá tebou, tvou fyzičností a neutuchající potřebou její výkony opakovat.

PK: Není to vlastně takový Sisyfos? Možná, ale pak by to měl být „Sisyfos netragický“. Netragický Sisyfos vrcholu dosahuje, ale jeho psyché vždy touží po vrcholu novém, náročnějším: je to „Sisyfos radostný“.

JS: Neustále se zde vystavujeme zkouškám, potřebujeme jít dál než minule. „Dál“, „dále“, to je ona motivace.

Úryvek z doprovodného rozhovoru k výstavě.

Johana Střížková (1984) používá ve svých snových a současně civilních „video-etudách“, fotografiích a objektech lidské i ne-lidské aktéry, tj. zvířata, rostliny i věci způsobem, který v divákovi vyvolává ozvěny kolektivního (ne)vědomí. Soustředí se na každodennost lidského života i nevšední situace, na denní rytmus, čas a systematicky rozpracovává svou charakteristickou minimalistickou estetiku. V její práci rezonují otázky posthumanismu, zaobírá se člověkem jako formou a objektem zároveň. Práce Johany Střížkové jsou ale zároveň oslavou lidské imaginace a hravosti.

NoD, Taneční magazín