Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Kliknutím na “Povolit vše” povolíte všechny cookie.
Customise Consent Preferences
We use cookies to help you navigate efficiently and perform certain functions. You will find detailed information about all cookies under each consent category below.
The cookies that are categorised as "Necessary" are stored on your browser as they are essential for enabling the basic functionalities of the site. ...
Always Active
Necessary cookies are required to enable the basic features of this site, such as providing secure log-in or adjusting your consent preferences. These cookies do not store any personally identifiable data.
Functional cookies help perform certain functionalities like sharing the content of the website on social media platforms, collecting feedback, and other third-party features.
Analytical cookies are used to understand how visitors interact with the website. These cookies help provide information on metrics such as the number of visitors, bounce rate, traffic source, etc.
Performance cookies are used to understand and analyse the key performance indexes of the website which helps in delivering a better user experience for the visitors.
Advertisement cookies are used to provide visitors with customised advertisements based on the pages you visited previously and to analyse the effectiveness of the ad campaigns.
Dramata se sportovní tematikou, anebo se dotýkající sportu, jsou stále častěji v kursu. Stačí připomenout „Kouli“ o Heleně Fibingerové anebo Kolečkovo tenisové „Federer –Nadal“. Sportu se dotýkala i brněnská kontroverzní divadelní inscenace „Zaslíbení: balada o vztahu J. Štaidla a H. Maškové“. A nesmíme opomenout ani populární fotbalově úplatkové dialogy Jiřího Lábuse a Petra Čtvrtníčka „Ivánku, kamaráde…“. Anyní je premiérově v obdobném sportovním duchu, na divadelních prknech pražského malostranského Rubínu, uváděno „Osobní Fudži“ dramatičky Lucie Ferenzové v režii Jiřího Ondry.
Toto nové dílo se sportu nevěnuje prvoplánově. Avšak je jím hluboce prodchnuto. I tím, že je věnováno památce nadějného atleta Ondřeje Hodbodě. A úvodem se dá konstatovat, že pokračuje v určité dramaturgické linii A studia Rubín. V tom, že reflektuje tragiku, skepsi, ale zároveň i naději.
Již tradiční, graficky nezaměnitelný leporelový, divadelní program předestíral, že nepůjde zdaleka o nějaký lineární divadelní kus. Což právě naznačovaly inspirační odvolávky na literární či divadelní díla Ēdouarda Levé, Eugena Herrigela či Jamese Clavela. Nejen na ně. Došlo i na japonské jídelní recepty anebo výtvarná díla…
Všichni čtyři samojediní aktéři dramatu
Diváka hned zpočátku nemohly nezaujmout – Vietnamky! Nikoli zástupkyně tohoto národa, nýbrž „žabkovitá“ obuv, populární zde zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Herci, díky nim, již našlapovali a dupali tak nějak východně. Samotné drama by šlo hodnotit na pomezí autorské fikce, vzdálené filozofie a absurdního humoru.
Atmosféru vhodně dokreslovaly vynikající filmové dotáčky. Ty nebyly pouhou ilustrací, nýbrž i nositelem alternativního děje.
Tereza Švejdová a Richard Fiala (v popředí, právě s projekcí přes obličej)
Z herců lze vyzdvihnout snahu i výkon všech, včetně zde jediné herečky Terezy Švejdové. Jiří Panzner se dokázal vysvléci ze svých schematických figur v televizním seriálu TV Nova. Zde byl živočišný, akční a hlavně přesvědčivý. Richard Fiala dodal „Fudži“ potřebný nadhled, ale v kontrastu i hlubší filozofii. Václav Hoskovec přidával inscenaci nejen hudební stránku, ale stal se i nositelem dalších rozměrů díla. Již zmíněná Tereza Švejdová překvapila nejen striptýzem, ale i neotřelým zpěvem a odstíněním svých různých výstupů.
Jiří Panzner se spotřební rekvizitou
Zmíněná (Hoskovcova) hudební a pěvecká složka (všech) dodává „Osobní Fudži“ nejen náladu, předěl mezi scénami, ale zejména náležitou atmosféru. Bez nadsázky lze říci, že doslova kompaktně drží celé představení.
Scénář klade, svou komplikovaností, mnohovrstevností a nejednoznačností na diváka (a pochopitelně zejména na aktéry) složitý úkol. Vyznat se v té změti obrazů, skečů, ale i přímých ataků. A tím nemyslím pouze interaktivní zapojení hlediště. Měl jsem na mysli rychlé frekvence náznaků, nápadů, někdy nahozených motivů i tvrdě naturalistických sekvencí. Například kontrastní přechod od lehké atletiky k „japonské“ lukostřelbě.
Zmíněné interaktivní zapojení diváků dodává tomuto celému divadlu punc sounáležitosti i náznak cesty z bludného kruhu.
„Osobní Fudži“ určitě vyvolá řadu polemik a diskusí. A to by mělo účelem divadla být.
»Osobní Fudži«
Scénář: Lucie Ferenzová
Režie: Jiří Ondra
Dramaturgie: Dagmar Fričová a Lucie Ferenzová
Scéna a kostýmy: Ivana Kanhäuserová
Hudba: Václav Hoskovec
Projekce: Ondřej Belica
Hrají: Richard Fiala, Jiří Panzner, Tereza Švejdová a Václav Hoskovec
Requiem křehkých duší – i tak by se ve zkratce dala popsat připravovaná inscenace pražského divadla A studia Rubín s názvem „Osobní Fudži“. Režisér Jiří Ondra navazuje na své předchozí práce v tomto divadle a tematicky znovu přispívá k veřejné debatě nad málo diskutovanými společenskými fenomény. Ústředním motivem inscenace je tentokrát sebevražda a její vliv na okruh pozůstalých. Podstatné ale je, že důležitou roli v této inscenaci hraje i naděje. Hereckou čtveřicí jsou Richard Fiala, Jiří Panzner, Tereza Švejdová a Václav Hoskovec. Premiéra se uskuteční 14. června v 19.30 hodin v A studiu Rubín.
Česká republika se statisticky řadí k zemím s vyšší sebevražedností. Podle Českého statistického úřadu páchají sebevraždu denně v průměru 4 lidé. U mladých od 15 do 24 let je sebevražda dokonce druhou nejčastější příčinou úmrtí hned, po úrazu. Odborníci tvrdí, že velké procento jedinců mladší generace, kteří si vezmou život, má psychické problémy. A čím dál větší roli v jejich rozhodnutí hrají také psychoaktivní látky a impulzivita. Jak ovlivňuje sebevražda život blízké osoby? Na to se na základě inspirací děl více autorů japonské zenové filosofie a estetiky i osobní zkušenosti zaměřil autorský tým A studia Rubín.
„Když někdo z našich blízkých spáchá sebevraždu, nebo si nešťastně ublíží, může to v nás zažehnout zvláštní druh pocitu viny maskovaný na povrchu. ,Osobní Fudži´ je spící sopka v nás. Ta může jednoho dne vybuchnout. Její výbuch může mít očistné i katastrofální následky,“ přibližuje inscenaci režisér Jiří Ondra. A dodává: „V inscenaci proto půjde hlavně o otázky viny, hledání stop v minulosti, hledání příčin jednání a zároveň snahu o uchopení procesu vyrovnávání se s takovým radikálním činem blízké osoby.“
Ze čtené zkoušky
V rámci textu i jeho interpretace tvoří jednu z tematických linií i kvůli reflexi pandemické situace koronaviru, roku 2020. Je na něj pohlíženo jako rok, který „nebyl“ a současně pořád trochu je i v roce 2021. Jako rok, v kterém náhle vznikla časová smyčka tvořící důležitou linku děje. V roce 2020 celosvětově prudce stoupl počet sebevražd, napříč věkovými kategoriemi.
A právě v tomto roce v inscenaci spáchá z neznámých příčin sebevraždu mladík Akio, jehož snem bylo kvalifikovat se na Olympijské hry 2020 v lukostřelbě. Olympiáda 2020 se v Tokiu nakonec nekonala. Byla přeložena na rok 2021. Přesto její oficiální název zůstal: Tokio 2020. Atmosféra ,Osobního Fudži´ evokuje pocit, že rok 2020 nikdy nebyl. A současně ho nikdo z pozůstalých není schopen opustit. A to se všemi tragickými i groteskními odstíny.
Jednou z dominantních složek inscenace je autorská hudba Václava Hoskovce, který představuje mrtvého Akia a zároveň vytváří „živou“ hudbu. Richard Fiala, Jiří Panzner, a Tereza Švejdová hrají kamarády, kteří se snaží vypořádat se sebevraždou blízké osoby. Balancují s myšlenkou, že pro někoho je život jízda a pro někoho brzda. Některé z vícero postav, které herci hrají, se snaží vytěžit z grotesky života maximum i za cenu totálního sebezničení. Jiné váhají s každým krokem tak dlouho, až místo do neznáma nakonec vkročí bez přípravy do propasti. Děj inscenace tak představuje pomyslnou sinusoidu. Každý temný čin je vyvážen (až znevážen) činem světlým a nálada se střídá stejně jako v životě sebevraha.
Další důležitý prvek hraje scénografie Ivany Kanhäuserové. Ta navázala na spolupráci s režisérem Jiřím Ondrou a jejich experimentální koncept, který je založen na četbě a studiu společných literárních, hudebních i obrazových inspirací, ale především na vzájemné intuici a důvěře. Scénografka svůj výtvarný koncept promýšlela a realizovala samostatně a všechny složky – výtvarná, herecká, režijní i hudební – se na scéně setkaly až při prvním zkoušení.
Celý tvůrčí tým inscenace „Osobní Fudži“
Premiéra inscenace „Osobní Fudži“ se odehraje v pražském divadle A studio Rubín 14. června. Veřejná generálka se uskuteční 13. června a první reprízy 28. a 29. června.
Více informací o reprízách i programu divadla je možné získat na oficiálních stránkách www.astudiorubin.cza sociálních sítích.
Druhý ročník úspěšné a hojně sledované soutěže už klepe na dveře!
Rok utekl jako voda a je tu opět„Roztančené jeviště – Souboj divadel Praha“. V březnu 2018 v prvním finále vyhrál David Gránský. Letos se uskuteční v Praze již druhý ročník, jehož finále proběhne 15. 3. 2019. Veřejná generálka proběhne 14. 3. 2019.
Vysmátý vítěz prvního ročníku soutěže David Gránský
Autorský projekt Tanečních kurzů Martina Šimka & Terezy Řípové byl odstartován v roce 2016 v Městském divadle Mladá Boleslav, kde proběhl první ročník projektu „Roztančené divadlo aneb když herci tančí“. Po tamním úspěchu proběhl na sklonku minulého roku třetí ročník v Mladé Boleslavi. V loňském roce se dvojice tanečníků rozhodla připravit podobný koncept i pro Prahu.
Adéla Gondíková si jistě měla co vysvětlovat s loňským šampiónem Davidem Gránským, uprostřed pak jeden ze dvou hlavních organizátorů soutěže Martin Šimek. Pozor, nepleťte si Martina s tanečním šampiónem a pedagogem tanců salsa a bachata stejného jména, s nímž TANEČNÍ MAGAZÍN uveřejnil nedávno rozhovor.
V pražském klání se do projektu zapojí osm pražských scén. Mezi zúčastněná divadla patří: Divadlo Palace, Studio DVA divadlo, Činoherní klub, divadlo Na Fidlovačce, divadlo Radka Brzobohatého, divadlo V Rytířské, Dejvické divadlo, divadlo Na Zábradlí. Každé z výše jmenovaných divadel vysílá do tanečního souboje jednoho herce či herečku. Projekt je pořádán ve spolupráci se Švandovým divadlem na Smíchově, kde také proběhne v sobotu 15. března 2019 finálový večer. Generálka pro veřejnost proběhne o den dříve, tedy 14. března 2019.
Na snímku vpravo, při rozhovoru, Tereza Řípová, hlavní organizační duše celé akce
Každý ze soutěžících herců a hereček ve finále předvede jeden standardní a jeden latinskoamerický tanec, které pak po boku profesionálních tanečníků natrénují.
Porota v projektu „Roztančeného divadla“ je „pseudoodborná“, jelikož se z větší části skládá z osobností různých oblastí (divadlo, různé druhy tance, zpěv, film, sport, žurnalistika, a dalších). Porota má sice za úkol kriticky zhlédnout jednotlivé taneční show a zhodnotit je, avšak přednější je pro projekt, aby porota diváky bavila a nastínila jim pohled lidí z různých oborů (či případně propojení se zážitky z vlastního působení například v televizním pořadu ČT 1 StarDance). Mezi porotce druhého pražského ročníku zasedne například Marta Kubišová. Moderátory finálového večera jsou i letos Tereza Kostková a Libor Bouček.
Na závěr večera jsou pak vyhlášena tři místa: třetí místo – vítěz tipovací soutěže, druhé místo – divácký vítěz (na základě hlasování během finálového večera) a první místo – hlavní vítěz/vítěz poroty.
V druhém ročníku „Roztančené jeviště – Souboj divadel Praha“ budou soutěžit tyto páry:
Adéla Gondíková + Martin Šimek
Berenika Kohoutová + Jakub Necpál
Ivana Chýlková + František Kopecký
Sara Sandeva + Adam Havel
bude upřesněn + Tereza Řípová
Josef Polášek + Petra Stehnová
Miroslav Hrabě + Zuzana Šťastná
Vladimír Polívka + Dita Tuháčková
Zeptali jsme se:
Ivany Chýlkové
Ivana Chýlková a její taneční partner František Kopecký
Jak se cítíte v tanci, bojíte se něčeho?
„No, bojím se toho tance jako takového. Myslela jsem si, že mám pro tanec nadání, ale po pár trénincích jsem zjistila, že nemám. A to je velká výzva poprat se s tím.“
V čem je Vaše největší slabost?
„Já ještě vůbec nevím, jsem teprve na začátku. To zjistím po předvedení.“
A Vaše nejsilnější stránka?
„Hlavně chuť!! Baví mě to.“
Děkujeme
Ivana Chýlková na snímku Evy Smolíkové
A co si myslí další celebrity?
Adéla Gondíková se přiznala, že ji tanec baví od malička, jako spoustu žen, které také rády „trdlují“.
Adéla Gondíková s Martinem Šimkem
Herec Miroslav Hraběsi moc těžkou hlavu nedělá, pro něho prý bude finálový večer zábava a legrace a už se těší.
Hrdina seriálu „Gympl“ Miroslav Hrabě se na soutěž už dost těší
Vladimír Polívka prozradil důvody, proč do projektu šel: „Byl jsem osloven pořadateli a přijal jsem tak novou zkušenost. Možná to pomůže i k tomu, že pár lidí zvedneme a naučí se tancovat,..“
Syn Bolka Polívky Vladimír byl na otázku TANEČNÍHO MAGAZÍNU otevřený a upřímnýJedna z hrdinek nekonečného seriálu TV Nova „Ulice“ Sára Sandeva zdobí říjnovou stránku kalendáře
„Tancem se dá vyjádřit spoustu věcí, emoce, vytančit se z něčeho a je to nová zkušenost, myslím tím styl tance. Dříve jsem tancovala street dance. Latina je velká dřina, ale je to krásné, když se to pak povede,“ prozradila Sára Sandeva.
Tereza Kostková byla i středem zájmu médií, tentokrát konkrétně BLESK TV
Tereza Kostková, která neodmyslitelně patří k pořadu StarDance České televize říká: „Na tomto projektu se mi moc líbí to, že se tu pojí dvě nádherné věci. Za těch dvanáct let, co sledujeme StarDance v televizi, jsme si zvykli, že lidé, kteří jsou velmi dobří ve své profesi, se setkávají s lidmi, kteří jsou velmi dobří v tanci, ve standardu a latině. A pokouší se za velmi krátký čas, mnohem kratší než měli profesionální tanečníci, dobrat se krásného tanečního výsledku pod jejich vedením. To je skvělá kombinace, která přinese spoustu nečekaného pro všechny účastníky a myslím, že si za tu dobu dvojice něco předají. Nenucenost, kterou přináší „profík“, se trošku přenese na jeho partnera a dotyčný zjistí, že vlastně umí krásně tančit. To všechno známe z televize. A právě toto všechno se přenáší na něco tak výjimečného jako je jeviště. Kdo na jevišti stává, tak ví, že atmosféra je tam jedinečná.“
Rozesmátá Tereza Kostková společné s Adélou Gondíkovou
Martin Šimek k projektu říká: „Tento ročník se nese v rytmu svobody, vzpomínáme na rok 1989. Tanec je určitá svoboda. Zejména naše úvodní společná choreografie se ponese v tomto duchu.“
Ivana Chýlková se nezdržela komentáře: „Než jsem začala tančit, tak jsem se cítila velmi svobodně!“
Ivana Chýlková představuje „svou“ stránku v kalendářiA zde již Ivana Chýlková detailně, jako hvězda měsíce dubna
Součástí tiskové konference byl také křest kalendáře pod názvem „Síla ženské křehkosti“, výtěžek poputuje organizaci, která se zabývá tematikou domácího násilí. Prodej kalendáře na pokladně Švandova divadla (více na www. roztančenedivadlo.cz).
Došlo i na trénink a předvedení tanečních schopností v baletním sálePředvedla se i Adéla Gondíková se svým tanečním partnerem
David Gránskýpředá cenu letošnímu vítězi. O svém loňském vítězství říká: „Měl jsem ambice trošku tančit během roku, když už to jednou nadřete, tak máte na jevišti premiéru a derniéru zároveň! Cenu jsem viděl jen během večera, vzala si ji ihned má taneční partnerka!“
Projekt je možné sledovat na sociálních sítích Instagram (@roztancenedivadlo), Facebook (Roztančené divadlo aneb Když herci tančí), webové stránky (www.roztancenedivadlo.cz), kde všude bude spuštěna tipovací soutěž a Youtube kanál (Roztančené divadlo aneb Když herci tančí), kam jsou umisťována videa související s projektem. Ze všech sečtených hlasů vzejde právě vítěz tipovací soutěže.
Finální snímek účastníků tiskové konference před bannerem soutěže
Vstupenky na finálový večer můžete zakoupit v pokladně Švandova divadla Praha.
