Osudy matematického génia Alana Turinga a Prsy Tiresiovy

Příběh muže, který rozluštil kód Enigma – exkluzivně na festivalu Mezipatra

Osudy geniálního matematika Alana Turinga exkluzivně na festivalu Mezipatra

Příběh muže, který rozluštil kód Enigma v podání chicagského divadelního souboru ATOM-r

Texty geniálního matematika  Alana Turinga a hra Guillauma Apollinaira Prsy Tiresiovy, která letos slaví 100. výročí, se potkávají v autorské queer inscenaci chicagského souboru Anatomical Theatres of Mixed Reality (ATOM-r). Mezinárodně oceňovaný soubor navazuje na tvorbu kultovní divadelní skupiny Go at Island a propojuje umění s novými technologiemi, experimentuje zejména virtuální či rozšířenou realitou.

V rámci festivalu Mezipatra mohou diváci zažít exkluzivní uvedení inscenace Kjell Theøry v úterý 7. listopadu od 20 hodin v prostoru Venuše ve Švehlovce. 

Alan Turing, muž, který za 2. světové války rozluštil německý kód Enigma, byl v rodné Británii kvůli své homosexualitě odsouzen k chemické kastraci. Následkem toho mu narostla prsa, a to zrovna v době, kdy se uchýlil do značně tolerantnějšího Norska, aby tam pracoval na teorii morfogeneze. Tu nakonec pojmenoval podle svého norského milence: Kjell Theøry. Stejnojmenné autorské představení chicagského souboru ATOM-r propojuje osudy slavného matematika s první surrealistickou hrou Prsy Tiresiovy G. Apollinaira (1917).

 „Podařilo se nám přivézt do Prahy opravdu výjimečné představení, které nabízí nejen originální pohled na osud matematického génia Alana Turinga, ale i inovativní využití rozšířené reality jako uměleckého prostředku. Na diváky tak čekají například i prvky cornwallského májového průvodu a neopohanských rituálů plodnosti v poetické choreografii, která se stejně jako mýtický Tiresias pohybuje mezi světy i gendery,“ uvádí Ewan McLaren, programový ředitel divadla Alfred ve dvoře, které inscenaci do Česka přiváží.

Oceňovaný americký soubor ATOM-r (Anatomical Theatres of Mixed Reality) založili v roce 2012 Judd Morrissey a Mark Jeffery, kteří již dříve spolupracovali v legendární skupině Goat Island Performance Group. Soubor se zabývá zkoumáním forenzní vědy, anatomie v 21. století prostřednictvím živé akce, jazyka a nových technologií. Kromě samotného představení Kjell Theøry povede v  Praze také divadelní workshop zaměřený na propojení virtuální reality a pohybu za použití chytrých telefonů. Workshop proběhne ve středu 8. listopadu od 10 do 14 hodin v prostoru Venuše ve Švehlovce.

Zvýhodněné vstupenky na workshop i představení jsou k dostání v předprodeji GoOut.

 

Kjell Theøry / ATOM-r

7.11. od 20:00 / Venuše ve Švehlovce
vstupné: 250 Kč / 150 Kč

Předprodej vstupenek: goout.net/cs/divadlo/kjell-theory/rkojc

 

Eliška Míkovcová pro 

Taneční magazín

Hravě i dravě ve Venuši

Původně tam byl studentský klub. Potom mnoho a mnoho let klub „Belmondo“. Nyní je to divadlo „Venuše ve Švehlovce“. Ale ani legendární herec Belmondo by se nemusel stydět za inscenaci souboru „Anička a letadýlko“ pod názvem „Jana je panna“, kterou Taneční magazín navštívil v rámci 15. ročníku festivalu „MALÁ INVENTURA“.

Součástí již 15. ročníku tradičního divadelního festivalu nových forem MALÁ INVENTURA bylo i představení souboru „Anička a letadýlko“ pod stejně nekonformním názvem „Jana je panna“. Jednalo se o milou divadelní hříčku z divadelního prostředí, plnou nápaditých písniček i hudby.

Jana je panna“, je inscenace s přehršlí nápadů, impulzů a drobných gagů i výraznějších nápadů. Defacto se jedná v jistém slova smyslu o „divadlo na divadle. I když ani toto není úplně přesná definice. Prim zde hraje divadelní prostředí, kuloáry i zázemí kolem prken, která mají znamenat, ale vždy nemusí, vysněný svět líčidel, triků i pofidérního pozlátka.

Jak již název souboru i konkrétní název představení napovídají, především Anička Duchaňová si umí ekvilibristicky pohrávat se slovy, jejich souvstažnostmi, kontrasty i významy. Tentokrát si v roli scenáristky pohrála i s motivy námětu Charlote Brontëové „Jana Eyrová“. Tato klasická předloha jí posloužila jako odrazový můstek, který ji katapultoval k výslednému tvaru moderního představení, reflektujícího současný (nejen umělecký) svět.

V rámci festivalu šlo již o několikátou reprízu představení. Bylo vidět, že je již interpretačně a režijně usazenější od dob premiéry, která proběhla před více než rokem – třetího prosince 2015. Nejen v herecké rovině, ale je rovněž schopnou režisérkou, textařkou, skladatelkou a v neposlední řadě autorkou – divadelní scenáristkou. Souhrn toho všeho dodává představení výrazně osobitou a neopakovatelnou pečeť.

Leitmotivem představení může být motto: „V dětství jsem chtěla být princeznou a později herečkou.“ A to vše se na pódiu v podání tří hlavních protagonistů – samotné Aničky Duchaňové, Anežky Kubátové a skvělého Roberta Mikuše – beze zbytku naplňuje.

Samotný text je plný až sarkastických narážek či odkazů na divadelní prostředí. Otázkou zůstává, zda některé z nich nejsou až příliš „odborné“, zda jsou přístupné méně znalému divákovi. Setkal jsem se totiž například i s herci dlouholetého amatérského divadla, jimž nic neříkal výraz „divadelní fundus“.

Jako písňový textař musím vyzdvihnout kvalitu (zhudebněných či textovaných na muziku?) textů Duchaňové. Na hudbě je cítit i charakteristický vklad muzikantského matadora Michala Němce, spjatého s legendární kapelou Jablkoň. Neopakovatelný punc dodává představení „Jana je panna“ i barvitá a neokoukaná výprava dua Anna Duchaňová a Karolína Ráčková. U Aničky Duchaňové musím rovněž ocenit i detailní nalíčení obličeje i „nainscenovaný“ vypadlý zub v puse (zde jsem si vzpomněl maně na „kapesní“ povídku Karla Čapka „Zmizení herce Bendy“). Pod inscenaci se výrazně podepsal i Petr Pola jako dramaturg.

Pokud je herec či autor na představení zainteresován i v dalších pozicích, přináší to rovněž řadu úskalí. U Aničky Duchaňové by je tentokrát bylo možno nalézt v režijně aranžovací rovině. Mám tím speciálně na mysli choreografické aranžmá a práci s herci v prostoru. Ve Venuši ve Švehlovce se „Jana je panna“ odehrávala v obřím a nesmírně hlubokém prostoru. Ten nebyl až tak výrazně využit. Jeho potenciál skýtal řadu dalších možností. Ovšem, dlužno podotknout, že moderní balkónová scéna zde vyzněla brilantně!

Pouze kladná slova mohu mířit k milým a neotřelým loutkářským mezihrám, které představení samotnému dodaly švih, dynamiku i potřebný kontrast.

Jana je panna“ je moderní divadelní tvar, který snese plně kritická „mezioborová“ měřítka. Jeho pětaosmdesát minut uteče jako by to byla půlhodinka. V neposlední řadě musím závěrem vyzdvihnout nasazení všech tří protagonistů, kteří tak opět dali vzpomenout na ono legendární werichovské „zařádit si“!

FOTO: MALÁ INVENTURA

MICHAL STEIN

TANEČNÍ MAGAZÍN