Václav Janoščík – Taneční magazín

30hodinový maraton žánru slow TV

Série We Are Not Alone

18.a 19. února proběhne v pražském Divadle X10 maraton uměleckých filmů inspirovaných žánrem slow TV, které byly vytvořeny pro třídílnou online sérii We Are Not Alone I-III během lockdownů v zimě 2020/2021

We Are Not Alone nabídne 30 hodinových filmů od výrazných i vycházejících osobností české i mezinárodní umělecké scény. Svá díla uvedou například režisérka a performerka Miřenka Čechová, teoretik a kurátor Václav Janoščík, kolektiv D’epog, výtvarná umělkyně Alma Lily Rayner, kameraman Petr Racek nebo přední osobnosti spojené s Divadlem X10: Ondřej Štefaňák, Ewa Zembok, Jakub Gottwald či Anita Krausová. Akce tak nabídne neobvyklé spojení tvůrců a tvůrkyň z oblasti divadla, performance, filmu a výtvarného umění.

“Slow TV kino je pro nás především možností, jak být spolu. Původně streamovaný cyklus nyní přesouváme do fyzického prostoru, kde bude možné přespat, posnídat, povečeřet; diskutovat s umělci*umělkyněmi o jejich práci a zároveň společně sledovat či pobývat s jejich video-tvorbou. Žánr slow TV vnímáme jako živý obraz, který nám umožňuje ponořit se do kontemplací, stejně tak je ale možné se od něj odpoutat a přesměrovat naši pozornost k našemu nejbližšímu okolí nebo si třeba číst knížku v jeho přítomnosti,” dodávají kurátoři Petr Dlouhý a Anna Chrtková.

Událost trvá od pátečního do sobotního večera a bude ji možné navštívit kdykoli během jejího trvání, stejně tak ji kdykoli opustit. Y: We Are Not Alone [Slow TV kino] je součástí festivalu Malá inventura 2022.

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

Svět, v němž žijeme?

Reminiscence čtyřicátých let minulého století bude v pražském Hotelu Opera promlouvat k dnešku

Tento site-specific výstavně-divadelní projekt se pokusí přiblížit východiska umělců před osmdesáti lety a konfrontovat je se situací současných autorů, pro které je mnohovrstevnatá planetární krize a potřeba umění coby aktivního činitele silným základem tvůrčího uvažování.

Výtvarným umělcům, spjatým se Skupinou 42, bylo v době jejího vzniku (tedy v době, kdy ještě neměla žádný název a šlo jen o okruh pravidelně se scházejících přátel) okolo třiceti let. Byli tedy stejného věku jako dnešní finalisté Ceny Jindřicha Chalupeckého. I když si většina z nich později vydobyla statut klasiků českého výtvarného umění, ve čtyřicátých letech nepatřili k etablovaným autorům. Setkávali se po bytech, mluvili spolu a ukazovali si vzájemně svá díla. Válka v prostředí Protektorátu i pocit selhání moderní civilizace (jako celku) je přivedly k naléhavému pocitu, že je nutné přistupovat k umění a životu radikálně jiným způsobem. Jen zatím nevěděli jakým. Možná si dnes ve své odlišné, ale v mnohém neméně znepokojující situaci, klademe podobné otázky jako oni.

Otázek, které jsou kladeny, je příliš. Na které je třeba odpovědět? Je vůbec možné být ve všech ohledech angažovaný? Jakou neurózu provokuje odmítnutí vlastní lhostejnosti? Jaký dialog se sebou anebo s okolním světem lze v těchto dobách vést a co z něj může vzejít? Limity lidské činorodosti a empatie, dramatický konflikt deklarovaného se subjektivně prožívaným. Text inscenace, který se snaží najít aspoň částečnou odpověď na tyto otázky, bude do značné míry kompilací úvah současných výtvarných umělkyň a umělců, filosofek, teoretiků nebo literátů, které vybízíme k reakci na odkaz teoretika Skupiny 42, kritika a kurátora Jindřicha Chalupeckého – konkrétně k odpovědi na jeho kanonický text „Svět, v němž žijeme“ z roku 1940.

Facebooková událost

Vstupenky na GoOut

„Svět, v němž žijeme?“

Hotel Opera, Těšnov 13, Praha 1

Premiéra: neděle 20. 9. ve 20.00

Reprízy: úterý 22. 9., čtvrtek 24. 9, pátek 25. 9. a neděle 27. 9., vždy ve 20.00

Koncepce: Karina Kottová, Matěj Samec, Tomáš Pospiszyl

Hrají: Lucie Domesová, Anita Krausová

Performance: Kateřina Olivová

Autorky a autoři textů: Vasil Artamonov, Jan Bělíček, Petra Hůlová, Václav Janoščík, Markéta Magidová, Tereza Matějčková, Roman Štětina, Tereza Semotamová, Adéla Součková.

V rámci programu Společnosti Jindřicha Chalupeckého ve spolupráci s festivalem „…příští vlna/next wave…“ a Hotelem Opera.

Akce se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury, Magistrátu hlavního města Prahy a Státního fondu kultury ČR.

Hlavní partneři: Ministerstvo kultury ČR, Magistrát hl. m. Prahy, J&T Banka

Hlavní mediální partner: Česká televize

Partneři: Statutární město Brno, Státní fond kultury ČR, Městská část Praha 7, Trust for Mutual Understanding, Česká centra, Institut umění – Divadelní ústav, Moravská galerie v Brně, Nadace a Centrum pro současné umění Praha, Residency Unlimited, MeetFactory, Papyrus Bohemia s.r.o., Biofilms, Fair Art

Mediální partneři: Artyčok.TV, ArtMap, artalk.cz, Radio Wave, A2 kulturní čtrnáctideník, Art Antiques, Art Viewer, Flash Art Czech and Slovak Edition, RAILREKLAM, GoOut

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Intimní prostor švýcarské umělkyně Isabelle Richner: Cote

Pozvání na vernisáž výstavy švýcarské umělkyně Isabelle Richner

Galerie NoD hostí výstavu o intimním prostoru švýcarské umělkyně Isabelle Richner: Cotê

Isabelle Richner: Cotê
Galerie NoD
19. 2. – 28. 2. 2016
Vernisáž: 18. 2., 19:00
Kurátor: Václav Jánoščík

Galerie NoD připravuje ve spolupráci s projektem Contain[era] výstavu švýcarské umělkyně Isabelle Richner s názvem Cotê: minimalistickou a konceptuálně laděnou instalaci, která tematizuje hranice intimního a veřejného, respektive galerijního prostoru.

Jakým způsobem utváříme své okolí, hledáme intimitu ve fyzickém prostoru a rozdělujeme ho na různé interiéry? Místa kolem nás nejsou jednoduše řazená v prostoru; rozpínají se, přechází jedno v druhé a zároveň se vzájemně vymezují. Švýcarská umělkyně Isabelle Richner se zabývá právě těmito způsoby utváření různých, zkušenostních podob „míst“. Její instalace zkoumá vztahy mezi objekty a prostorem i zvukem. Jednotlivé fragmenty, každodennost nejasných předmětů (jakýchsi zvláštních, „úsporných“ soch), intimita i prázdno se spojují v abstrahovaném interiéru, reprezentovaném galerijní strohostí. Instalace výstavy pak vytváří kontext celku, který podtrhuje konstruovanost vnější i vnitřní reality, stejně tak jako nejasnost hranic mezi nimi.

„Práce Isabelle Richner se mohou zdát abstraktní, konceptuální, snad i minimalistické, ale na druhé straně nás vedou do velmi intimního, vnitřního prostoru. Tento interiér již není jen reálným místem, ale spíše prostorem, ve kterém zakoušíme určitou blízkost; jako by intimita nebyla v nás, ale v samotném prostoru“, uvádí k přístupu umělkyně kurátor výstavy Václav Janoščík.

Výstava Isabelle Richner je představena v Praze v rámci mezinárodního projektu Contain[era], jehož hlavní premisou byla snaha pracovat s „neměněnou vizuální informací“ – tj. výstavou – v různých prostředích, které si nesou svá místní kulturní specifika a lokální tradice. Koncepce projektu – transfer výstav (coby jednotky informace), přenášených v kontejnerech a postupně představených v osmi evropských metropolích –, kopíruje charakter internetové sítě a rozvíjí její model v materializované podobě. Projekt nyní prochází poslední fází svého vývoje, „metamorfózou“, v rámci které jsou na lokální úrovni jednotlivých zúčastněných zemí rozpracovávány projekty kurátorů a zahraničních umělců, které se zabývají vztahem virtuálního, reálného, intimního a kognitivního prostoru.