Učitel, žák a houba – „Po škole“

První repríza

Inscenace „Po škole“

Anotace 

Jiří Ondra

Mě nikdo nemusel učit chodit, já už jsem to uměl.

Učitel a Žák – dva archetypální lůzři, kteří na sebe zbyli. Jeden se ptá, druhý odpovídá; a opačně. Společně jdou až k lesu. Přichází únava. Je horko a nemají co pít, nikde žádný signál ani připojení, jen kdesi v dálce cíl, město, země, vesnice, která nutně potřebuje nového Mistra pro své žáky a Mistr zase potřebuje předávat své učení, aby se úplně nezapomnělo. Les je velký, hluboký a tajemný. A pak je tu Houba, ta na tabuli i živý organismus, v každém případě ale někdo „nasáklý“ – vodou, informacemi, mýty i rituály, zkrátka žádná tabula rasa. Může i tohle být škola? Může i tohle být zkouška?

Inscenace o „věku informací“ bez učitelů, o žácích bez informací a učitelích bez žáků. Současné podobenství o návratu k osobnímu „učení starých Mistrů“.

První repríza v A studiu Rubín se odehraje 13. prosince, 11. ledna  a další budou následovat 

Vstupenky jsou již nyní dostupné na www.astudiorubin.cz.

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Jihočeští tanečníci a pedagogové, zpozorněte!

ZUŠ Strakonice pořádá konkurz na učitelku či učitele tanečního oboru

Jak již titulek napovídá, Základní umělecká škola Strakonice hledá aktuálně učitele či učitelku tanečního oboru.

Jedná se konkrétně o zástup za rodičovskou dovolenou.

Nabízeny jsou zaměstnanecké výhody, mezi jinými například příspěvek na stravování.

Ředitelka ZUŠ Strakonice Martina Spišská (uprostřed s violoncellem) vystupuje ve svém volném čase i s kapelou Piánko

Sdílet

Kontaktní osoba: Martina Spišská

Telefonní kontakt: 736 609 554

(v pracovní dny volejte 10 až 17 hod.)

Email: reditelka-zus-strakonice@cmail.cz

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Otec genetiky bude mít svůj pomník

Víte, že startuje unikátní sbírka a soutěž na vytvoření monumentu Gregora Johanna Mendela na jeho náměstí v Brně?

Mít svou DNA vpravenou do monumentu oslavujícího jednu z největších českých a světových osobností – otce genetiky Gregora Johanna Mendela? Žádná utopie, ale reálná možnost pro ty nejštědřejší. Otevírá se právě veřejná sbírka na dílo, které bude vědce a jednu z největších mezinárodních osobností připomínat. Největší dárci dostanou šanci v něm otisknout svou genetickou informaci. Dnes startuje i soutěž na zhotovení tohoto díla, kterou vyhlašuje – stejně jako sbírku – obecně prospěšná společnost Společně.

Je to dosud největší a unikátní soutěž v České republice, kdy se na zhotovení díla kombinuje sbírka a příspěvek z veřejných peněz. Vzhledem k osobnosti, která položila základy genetiky, jsou na tento projekt upřeny oči vědců a architektů z celého světa. Mendel, od jehož narození uplyne v příštím roce 200 let, proslavil naši zemi ve světě více, než si dokážeme představit,“ říká Jakub Carda, ředitel Společně, o.p.s.

Jsme rádi, že se můžeme podílet na této historické události k poctě nejen našeho bratra Gregora,“ říká nejvyšší představený Augustiniánského řádu v České republice otec Juan Provecho. Ochotu darovat peníze už předem avizovali například genetici ze Společnosti lékařské genetiky a genomiky České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Společně, o.p.s., také osloví vědce a filantropy z celého světa. Augustiniánské opatství obešle svoje bratry v zahraničních klášterech. Nabídku přispět dostane autor knihy o Mendelovi – Mendelův trpaslík – anglický spisovatel Simon Mawer. Sbírka by měla přinést 15 milionů korun, další prostředky dodá město Brno. „Socha bude stát na Mendlově náměstí, které se město Brno u příležitosti 200 let od jeho narození rozhodlo opravit, aby bylo přívětivější pro obyvatele a návštěvníky. Stejně tak chceme umožnit instalaci unikátního díla, které vzejde z této soutěže, do krásného prostředí. Na dílo samotné chceme přispět 10 miliony korun,“ říká náměstek brněnské primátorky Petr Hladík.

Náměstek brněnské primátorky pan Petr Hladík

Významným soukromým podporovatelem je například firma STAVOS Brno.

Jak bude monument vypadat, se veřejnost dozví po 21. září tohoto roku, kdy vítězný návrh vybere porota. Ta se skládá z devíti porotců z řad zástupců Augustiniánského opatství, biologů, etiků, historiků umění, architektů a města Brna. Členem poroty je například bývalý předseda norské akademie věd genetik a biolog z univerzity v Oslu prof. Nils Christian Stenseth. „Projekt je naprosto unikátní tím, že se jedná o umělecké ztvárnění věnované celosvětově známé a uznávané osobnosti. Architektům a umělcům soutěž navíc nechává volnou ruku v tom, jak monument pojmout. Nejsou zde žádná výrazná omezení, co se materiálu nebo podoby týče. Dílo, jež vznikne, získá pozornost světové veřejnosti, a pro vítěze soutěže tak může jít o vstupenku k dalším mezinárodním projektům,“ říká uznávaný architekt a vysokoškolský pedagog prof. Ing. arch. Zdeněk Fránek, který je zároveň předsedou odborné poroty. Vítěz bude mít na zhotovení díla 18 měsíců. Monument bude stát v centru již rekonstruovaného Mendlova náměstí v Brně.

V podmínkách soutěže dávají vyhlašovatelé účastníkům prostor v tom, zda do monumentu zapracují vodní prvek nebo elektřinu. Požadují však trvanlivosti a odolnosti vůči klimatickým vlivům a možným vandalským zásahům, a to po dobu minimálně 20 let.

Účastníci soutěže musí také myslet na to, že uvnitř díla bude veřejnosti nepřístupný prostor pro schránku s DNA největších donátorů. Další dárci se najdou jmenovitě na plaketě u monumentu.

Lidé mohou přispívat na transparentní účet, bližší informace naleznou na: http://sochapromendela.cz.

O Gregoru Johannu Mendelovi

Gregor Johann Mendel je světově proslulou osobností pro své slavné pokusy s hrachem, jež prováděl za zdmi augustiniánského opatství. Výsledkem byla publikace „Pokusy s rostlinnými hybridy“, jež položila základy moderní genetiky. Přelomový význam publikace však odborná veřejnost docenila až 16 let po Mendelově smrti.

Většina lidí zná Mendela především jako vědce – otce genetiky, méně známý je jako meteorolog, učitel a včelař. Hlavním tématem publikací, které vydal, byla meteorologie. Mendel byl dokonce první na světě, kdo vědecky popsal tornádo, stalo se tak v roce 1870, kdy se tornádo přehnalo nad Brnem. Proslavily ho jeho pokusy s hrachem, kde zkoumal, jak se jednotlivé znaky a vlastnosti dědí z rodičů na potomstvo. Mendelovy zákony o dědičnosti znaků platí dodnes. Mendel studoval na univerzitě ve Vídni matematiku, fyziku a přírodní vědy. Jako první pak ve své práci aplikoval matematické metody v biologickém výzkumu (biostatické metody).

Gregor Johann Mendel vykonal většinu své práce za zdmi Augustiniánského kláštera na Starém Brně. Zde byl vysvěcen na kněze a později, po smrti opata Nappa, se sám stal opatem. Na zahradě opatství se stále nachází základy skleníků, ve kterých prováděl své průkopnické pokusy, zachoval se zde i včelín, jenž Mendel nechal vystavět. Nejcennější památkou je originál Mendelova rukopisu, ve kterém popsal zákony dědičnosti.

Foto: archiv TM

Markéta Pudilová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

TANEČNÍ MAGAZÍN hovoří s VÍTĚZSLAVEM RÁZKEM, učitelem paradance

„Nevzdávat se, tak to se člověku v životě docela hodí“

Vítězslav  Rázek (1986) je rodákem z Prahy, kde žije s manželkou a dvěma dcerami. Vítězslav je tanečníkem tělem i duší. Vystudoval psychologii na FFUK, profesionálním psychologem se však nestal, přestože ve své každodenní práci na parketu ji používá. Tanec ho nakonec přivedl i ke studiu na FTVS v Olomouci, kde vystudoval taneční mistrovství a trenérství. Založil vlastní taneční školu – Tanec pro všechny (2012), kterou úspěšně,  se svojí taneční partnerkou, vede. Tomu všemu předcházela dlouhá, pestrá a úspěšná taneční kariéra sportovního tanečníka. S taneční partnerkou Kristýnou Mückovou vyhráli Taneční ligu, stali se vicemistry ČR ve standardních tancích a finalisty mistrovství Evropy profesionálů ShowDance. Procestovali téměř všechny státy Evropy a mnoho států z celého světa.  Před nedávnou dobou začal spolupracovat na odborném tanečním vedení vozíčkářů (takzvaný paradance sport).

Vítku, jak Vás napadlo zapojit do tance vozíčkáře?

„Tomu předcházela delší cesta. Když jsme s mou taneční partnerkou přestoupili do profesionálů, psal se rok 2015. Tehdy jsme založili taneční klub. Později jsme otevřeli taneční studio a začali organizovat taneční soutěže a zároveň jsme začali dělat také taneční porotce. Naším snem bylo uspořádat taneční soutěž na Žofíně,  a to se nám nakonec povedlo. A jakmile jsme věděli, že můžeme uspořádat taneční soutěž v tomto krásném prostoru, přemýšleli jsme, jakými dalšími aktivitami jej naplnit. A tehdy nás napadl paradance. Domníval jsem se, že tanečníků na vozíku bude u nás hodně, vzhledem ke každoroční účasti ve speciálním díle StarDance věnovaného vozíčkářům. Posléze jsem zjistil, že účastníci StarDance žádnými aktivními tanečníky nejsou a že se tanci na vozíku věnují jen vozíčkáři sdružení v SKV Praha. Kontaktoval jsem tedy předsedkyni Míšu Krunclovou a vše jsme domluvili.“

 Spolupráce tedy začala tím Žofínem?

„Ne. Spolupráce začala tím, že jsme v roce 2019 uspořádali první ukázkovou lekci v Parapleti, na kterou přišlo asi 18 zájemců. Ta se velice vydařila a účastníci byli nadšení. Na tuto ukázkovou lekci pak navázal pravidelný taneční kurz, který probíhal v Jedličkově ústavu a měl zasvětit účastníky do základů tance a připravit je na každoroční ples SKV Praha.“

Je rozdíl učit tančit běžné lidi a vozíčkáře?

„Je a není. Ačkoli by se mohlo zdát, že je to jednoduché, není tomu tak – paradance sport (soutěžní tance vozíčkářů) – je poměrně detailně propracovaný. V ČR ale nebyl nikdo, kdo by mě dokázal zasvětit. Tak jsem se vydal na Slovensko, kde se paradance věnují už přes dvacet let. Začal jsem jezdit na pravidelné lekce k panu Mičunkovi, aby mě zasvětil do vedení tohoto sportu, což se povedlo a mohli jsme tak otevřít zmiňovaný několikatýdenní kurz v Jedličkově ústavu.“

A nakonec se tedy uskutečnila i taneční soutěž pro vozíčkáře?                                                                                 

„Ano, ale… První mezinárodní soutěž v tancích na vozíku se měla uskutečnit v březnu 2020, ale přišla korona… Tak jsme ji odsunuli na říjen 2020. Ale i v říjnu zasáhla další vlna korony, takže jsme soutěž nakonec zrealizovali na Žofíně, ale kvůli nařízení vlády částečně online.“

A měli jste na soutěži své želízko v ohni?

„Ano. Reprezentovali nás vozíčkář Rosťa Vyhnálek s tanečnicí Zuzkou Chalupovou. Rosťa se Zuzkou si zatančili na Žofíně, odkud probíhal i online přenos. Ostatní zahraniční účastníci soutěže tančili ve svých domovských tanečních studiích. Vše bylo digitálně propojeno a přenášeno. Rosťa se Zuzkou obsadili krásné třetí místo (ze sedmi), což je na premiéru úžasný výkon!“

Tanečník a vozíčkář Rosťa Vyhnálek tedy vzešel z vašeho trenérského vedení. Jak jste se seznámili?

„Rosťa dorazil na naši první ukázkovou lekci do Paraplete a rovnou po jejím skončení mi říkal, že by se chtěl paradance věnovat se svou taneční partnerkou Zuzkou. A že by chtěli i soutěžit. Začali tedy docházet k nám do tanečního studia na individuální lekce, kde jsme jejich taneční vystoupení trénovali.“

Na kdy je připraven druhý ročník soutěže?

„Na 21. listopadu 2021 a doufáme, že už nebude muset probíhat online, ale klasicky. Na 2. ročníku se budeme podílet společně s SKV Praha, se kterým jsme společně založili taneční svaz.“

Můžete mi naši spolupráci v tanečním svazu přiblížit?

„V prosinci minulého roku naše „Škola tance pro všechny“ společně s SKV Praha se stali součástí nově vzniklého svazu „Czech paradance sport“. Ten je pobočným spolkem celorepublikového svazu, který nese název „Svaz učitelů tance ČR“. Ambicí svazu je, aby se zde v říjnu uskutečnil světový pohár v paradance, a aby na něj navázal kongres o paradance sportu. Rádi bychom totiž využili toho, že se do Prahy sjedou přední porotci a trenéři a budou diskutovat o novinkách v paradance sportu. První mezinárodní kongres v paradance sportu v ČR už se uskutečnil loni v září, ale ten ještě nebyl pod hlavičkou našeho svazu. O čem se na kongresu mluvilo, můžou zájemci vidět na tomto webu: www.praguedance.cz/online/

Jak se Vám spolupracuje s SKV?

„Skvěle, protože jak Míša Krunclová, tak Martina Henrichová, jsou velmi pohotové a akční. Cokoli vymyslíme, tak holky hnedle začnou realizovat. Veškeré nápady a sny, které máme, se nám daří zhmotňovat, což je báječné.“

Jedním z počinů, který se podařilo zhmotnit, jsou i pravidelné středeční online workshopy?

„To je teď taková „covidová“ akce. Online prostor sice není něco, co bychom si vysnili… Na druhou stranu to otevírá prostor pro další účastníky, kteří by se jinak do Prahy na naše lekce jen těžko dostávali. A musím říct, že mě to baví a děkuji za tu možnost.“

Co Vám tanec a sport dává do života?

„Úžasné zážitky a dovednosti. Možnost potkat spoustu nesmírně zajímavých lidí a osobností. Naučil mě se nevzdávat, což se v životě docela hodí.“

 

Děkuji pěkně za rozhovor a přeji brzké otevření tanečních parketů.

Foto: archiv  Vítězslava Rázka 

Tereza Marková 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN