Odešla jedna z legend Jihočeského divadla

Zemřela Hana Bauerová

Jihočeské divadlo se zármutkem oznamuje, že 18. května 2022 v požehnaném věku 92 let odešla do hereckého nebe Hana Bauerová, jedna z významných legend jeho činoherního souboru


Celý svůj profesní život spojila s jihočeskou scénou. Mezi roky 1953 a 2008 zde vystoupila v téměř 160 inscenacích. Od její Stázy ve Šrámkově Létě a Máti v McDonaghově Mrzáku inishmanském se rozprostírá plejáda hrdinek lidových postav z české klasiky (Jirásek, Tyl, Hrubín), ale “přehrála” se úspěšně i do rolí shakespearovských (Viola ve Večeru tříkrálovém, paní Hošková ve Veselých paničkách windsorských, Chůva v Romeovi a Julii). Její rolí tzv. erbovní se stala titulní postava Kitty Warrenové ve Shawově hořké komedii Živnost paní Warrenové (1975). Svůj neodolatelný – a diváky obzvlášť milovaný – smysl pro jevištní humor s přesně zacílenou komickou pointou uplatňovala zejména v rolích světového veseloherního repertoáru (Pasqua v Poprasku na laguně, Sostrata v Mandragoře, Fenisa v Chytrých milenkách, Ela Delahayová z Charleovy tety, Lady Brecknellová z komedie Jak je důležitě míti Filipa či Olympie Feraillová z Brouka v hlavě). S nemenším úspěchem ztvárnila ovšem i dlouhou řadu tzv. “vážných”, psychologicky komplikovanějších úloh. Za všechny připomeňme její další “velkou” Chůvu, tentokrát z Anouilhovy adaptace Antigony, či Andu z Šotolovy hry Možná je na střeše kůň. Škálu velkých komediálních rolí uzavřela nezapomenutelnými kreacemi v rolích tajnůstkářské Abby Brewsterové v Kesselringových Jezinkách a bezinkách a rozkošně hubaté paní Pollingerové ve veselohře Koncert Hermanna Bahra (1991).

Velkou popularitu v 60. a 70. letech získal mezi diváky i HEC (Herecký kabaret), jehož byla spiritus agens. Se svým manželem, členem činohry Josefem Bulíkem, a dalšími kolegy z HECu neúnavně rozdávali smích i v nejodlehlejších částech jihočeského regionu. Hana Bauerová vystoupila rovněž v historicky prvním televizním záznamu inscenace před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově (Tvrdohlavá žena, 1967) a stala se i první Málinkou ve světové premiéře Hrubínovy Krásky a zvířete (tamtéž 1970). Na filmovém plátně se objevila i ve Vávrově zpracování Hrubínovy hry Srpnová neděle, v televizním seriálu Největší z pierotů Ivana Baladi či v oblíbeném Dobrodružství kriminalistiky Antonína Moskalyka. Neobvyklou, ale vítanou příležitost dal Haně Bauerové také hudební žánr. V průběhu let ztvárnila divadelní divu Corinu i klášterní Fortnýřku v operetě Mam´zelle Nitouche, stejně jako Mirabelu ve Straussově Cikánském baronu. V roce 2020 obdržela Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra.

Hana Bauerová je také autorkou půvabných memoárů nazvaných Před oponou za oponou Jihočeského divadla. Prostřednictvím těchto vzpomínek, historek a postřehů s námi zůstává tak, jak jsme ji znali, živoucí velkou osobností!

Eva Marečková

pro Taneční magazín 

Mezi současným tancem a kvantovou fyzikou

Premiéra inscenace „Mnohodinec“ v ALTĚ

Ve spolupráci se Studiem ALTA uvede ve čtvrtek 17. 6. soubor Ufftenživot premiéru autorky Lucie Kašiarové s názvem „Mnohodinec“. Podtitul představení je performativní ne-sólo, jelikož „Mnohodinec“ je kolektivní tvorba umělců. Ta skrze konkrétní tělo Lucie Kašiarové přináší na jeviště neuchopitelná fakta a vytváří prostor, v němž neexistuje minulost ani budoucnost.

Výchozím bodem v mé tvorbě a životě je „mnohodinnost“. Zajímá mě, jak se společně dívat na prolínání osobních a obecných zkušeností. Kde končí jeden a začíná druhý?“ uvádí autorka v anotaci k představení.

Lucia Kašiarová umělecky vede již řadu let kulturní centrum Studio ALTA. Díky němu se denně potkává s množstvím nezávislých umělců, kteří v ALTĚ pečlivě zkoumají svoje umělecké přístupy, zpracovávají čistě osobní, širší společenská či obecně politická témata. Lucia je často nepřímým účastníkem, pozorovatelem jejich hledání, selhávání či objevování překvapivých cest k formování jejich umělecké výpovědi. I z tohoto pohledu je její nejnovější umělecký akt nejen výpovědí jí samotné, ale reflexí všech pozorování a otázek, které ve své práci i osobním životě postupně sbírá. 

Umění vnímám jako metodu, která lidstvo posouvá, každý umělecký akt má v sobě potenciál pohnout námi lidmi, nebo dovolím si tvrdit až vesmírem. Anebo je to tak, že my lidé jen reflektujeme vzkaz, který je k nám vysílán? Moje práce nepřináší odpověď na tuto ani jiné otázky, je jednoduchým činem zhmotnění, formování zkušeností nás ,Mnohodinců´, kteří kráčíme po naší Zemi. Žijeme v době zaměřené na individualismus a já jsem se rozhodla mu (a sama sobě) nastavit možnost mým tělem, vědomím jen procházet, ale neidentifikovat se s ním,“ popisuje autorka pohnutky ke vzniku „Mnohodince“.

K procesu tvorby dále dodává: „Skrze mé tělo, hlas a představivost hledám a aplikuji metody, jak ono prolínání zhmotnit a nahlédnout – jak mít svou vlastní autonomii, a přece se prolínat v ,mnohodinnosti´. Náhoda, chyba, superpozice, tanec, fyzika, vesmír a pohyb jsou pro mě výchozím bodem k akci. Slovem i tělem.“

Svůj postoj k bádání staví Lucia Kašiarová na základech současného tanečního umění a kvantové fyziky. Podle ní mají tyto obory k sobě až překvapivě blízko, i když mluví jiným jazykem a pozorují určité jevy z jiných úhlů, nebo je dávají do jiných souvislostí.

Projekt se zabývá postavením jedince ve vesmíru. Lucia Kašiarová si k tématu individualismu a jeho možné proměně k mnohodinnosti přizvala hudebníka Tomáše Vtípila, scénografku Magdalenu Vrábovou a tvůrčí duo Ufftenživot – Sáru Arnstein a Jiřího Šimka. Inscenace vytváří prostor, ve kterém lze na malou chvíli společně čelit nevyslovitelnému, nedořečenému, neuchopitelnému. Přičemž smysl tkví v „čelení“ nikoliv ve sdělení nebo v závěru, ke kterému jsme zrovna teď společně došli nebo dojdeme.

Kolik čtverců musíš nakreslit, aby vznikl kruh?

Části procesu vzniku tvůrci zaznamenali v podobě jednoduché webové prezentace na stránce: mnoho.ufftenzivot.cz.

 

Mnohodinec“

Idea, koncept: Lucia Kašiárová


Tvůrčí tým: Sára Arnstein, Jiří Šimek, Tomáš Vtípil, Magdalena Vrábová, Lucia Kašiarová


Umělecká podpora: Peter Šavel


Koprodukce: Ufftenživot (Tereza Tomášová) a Studio ALTA


Rezidence: NKC Záhrada, Švestkový dvůr (v rámci výzvy Nové Sítě), Zámek Žďár nad Sázavou


Poděkování: Jan Tyl


Inscenaci finančně podpořilo MKČR a MHMP

 

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Spolek TABULA RASA a Studio ALTA uvádějí: „CERN – urychlovač částic“

Vizuálně hudební báseň. ■ Luminiscenční esej. ■ Zpřítomněná virtualita. ■ Plus minus analog. ■

Spolek TABULA RASA v koprodukci se Studiem ALTA v prostoru Invalidovny uskuteční v sobotu 6. 2. v 19.30 test kontaktů, kabelů, prostoru, fyzikálních zákonitostí, technologií, trpělivosti a dalších spojených nádob v rámci virtuální premiéry inscenace CERN – urychlovač částic. 

Dvojice performerů v dokonalé symbióze s dýdžejem a light designérkou skládají abstraktní kompozice objektů, světel, projekcí, tvarů, zvuků, atmosfér a nálad, které diváka vtahují do magického časoprostoru analogové imaginace.

Režisér Braňo Mazúch se o inscenaci vyjádřil takto: „Projekt ,CERN´ je v pojetí uskupení TABULA RASA soustavou vzájemně propojených objektů – starých a vyřazených reflektorů, projekčních jednotek, otáčivých mechanismů, čoček. Ty na sebe reagují a komunikují spolu. Systém vztahů jednotlivých prostředí, jež TABULA RASA ve své performanci zkoumá, vychází z kombinací proměny živlů v závislosti na fyzikálních elementech, jako je například chlad, teplo, sucho či vlhkost.

Objekty použité v performanci pocházejí z „archeologických“ nálezů ve sklepeních Divadla na Vinohradech a ze zrušeného středoškolského kabinetu fyziky.

Tvůrčí tým tohoto projektu sestává z jádra TABULA RASA – Mikoláš Zika, Jan Brejcha a Jeník Tyl, které doplnili light designérka Teres Bartůňková, hudebník Petr Slunéčko a již zmíněný režisér a dramaturg Braňo Mazúch.

Jedním z inspiračních zdrojů je cyklus přednášek Claudea Lévi-Strausse „Antropologie a problémy současného světa“ a inspirací je bezpochyby též hadronový urychlovač částic LHC umístěný v podzemí mezi pohořím Jura ve Francii a Ženevským jezerem ve Švýcarsku.

Premiéra bude uvedena v rámci on-line streamu na Facebooku Studia ALTA v sobotu 6. 2. 2021 v 19.30.

TABULA RASA: „CERN – urychlovač částic“

Autoři:

Mikoláš Zika – scénograf, ilustrátor, grafik

Jan Brejcha – scénograf, řezbář, malíř

Jeník Tyl – producent, textař

Braňo Mazúch – divadelní režisér, pedagog

Tereza Bartůňková – light design

Petr Slunéčko (Slunce) – sound design

ON-LINE PREMIÉRA: 6. 2. 2021 19.00 na Facebooku Studia ALTA

TABULA RASA, z. s.

Spolek TABULA RASA vznikl v roce 2019 jako logické vyústění spolupráce tvůrců, kteří se potkali na několika rozdílných projektech. Základnu tohoto spolku tvoří tvůrci Mikoláš Zika, Jeník Tyl a Jan Brejcha, kteří vzešli z kateder produkce a scénografie alternativní a loutkové tvorby pražské DAMU.

TABULA RASA má ambici vytvořit autorskou platformu pro vznik nejen divadelních projektů.  Kombinujeme různé umělecké přístupy. Jsme produkčně – uměleckou buňkou, která vedle vlastních autorských divadelních inscenací vytváří výstavy, scénografie, publikace, umělecké předměty a do budoucna počítá s širší sítí spolupracovníků.

Foto: archiv TABULA RASA, z. s.

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Nejcennější Thálie pro Jihočeské divadlo

Herecké mistrovství legendární Hany Bauerové oceněno

Divadelní čas, který je ve své podstatě tím nejprchavějším, má přesto schopnost některé z hereckých osobností proměňovat v legendy. Takovou žijící legendou Jihočeského divadla je nesporně Hana Bauerová, rodačka z Prahy (* 5. 2. 1931). Stává se čerstvou držitelkou Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra.

Celý svůj profesní život spojila Hana Bauerová s jihočeskou scénou. Mezi roky 1953 a 2008 zde vystoupila v téměř sto šedesáti inscenacích. Od její Stázy ve Šrámkově „Létě“ a Máti v McDonaghově „Mrzáku inishmanském“ se rozprostírá plejáda hrdinek lidových postav z české klasiky (Jirásek, Tyl, Hrubín). Avšak „přehrála” se úspěšně i do rolí shakespearovských (například Viola ve „Večeru tříkrálovém“, paní Hošková ve „Veselých paničkách windsorských“, Chůva v „Romeovi a Julii“). Její rolí takříkajíc erbovní se stala titulní postava Kitty Warrenové ve Shawově hořké komedii „Živnost paní Warrenové“ (1975).

Cenu Thálie přijal za Hanu Bauerovou, z rukou Ondřeje Kepky (syna herečky Gabriely Vránové), ředitel Jihočeského divadla Lukáš Průdek (v černé roušce), kvůli epidemii koronaviru, žel, v prázdném divadelním sále

Svůj neodolatelný – a diváky obzvlášť milovaný – smysl pro jevištní humor s přesně zacílenou komickou pointou uplatňovala Bauerová zejména v rolích světového veseloherního repertoáru (jako třeba Pasqua v „Poprasku na laguně“, Sostrata v „Mandragoře“, Fenisa v „Chytrých milenkách“, či Ela Delahayová z „Charleovy tety“, Lady Brecknellová z komedie „Jak je důležitě míti Filipa“ anebo Olympie Feraillová z „Brouka v hlavě“). Škálu velkých komediálních rolí uzavřela nezapomenutelnými kreacemi v rolích tajnůstkářské Abby Brewsterové v Kesselringových „Jezinkách a bezinkách“ a rozkošně hubaté paní Pollingerové ve veselohře „Koncert Hermanna Bahra“ (1991).

Hana Bauerová dnes

Velkou popularitu v 60. a 70. letech získal mezi diváky i HEC (Herecký kabaret), jehož byla spiritus agens. Se svým manželem, členem činohry Josefem Bulíkem, a dalšími kolegy z HECu neúnavně rozdávali smích i v nejodlehlejších částech jihočeského regionu.

…a na archivním snímku

S nemenším úspěchem ztvárnila Hana Bauerová ovšem i dlouhou řadu tak řečeno „vážných” a psychologicky komplikovanějších úloh. Za všechny připomeňme její další „velkou” Chůvu, tentokrát z Anouilhovy adaptace „Antigony“, či Andu z Šotolovy hry „Možná je na střeše kůň“.

Hana Bauerová vystoupila rovněž v historicky prvním televizním záznamu inscenace před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově („Tvrdohlavá žena“, 1967) a stala se i první Málinkou ve světové premiéře Hrubínovy „Krásky a zvířete“ (tamtéž 1970). Za televizní seriály jmenujme alespoň její role v Balaďově „Největším z pierotů“ či v oblíbeném „Dobrodružství kriminalistiky“ režiséra Antonína Moskalyka.

Na filmovém plátně se Bauerová objevila i ve Vávrově zpracování Hrubínovy hry „Srpnová neděle“.

Neobvyklou, ale vítanou příležitost dal Haně Bauerové také hudební žánr: v průběhu let ztvárnila divadelní divu Corinu i klášterní Fortnýřku v operetě „Mam’zelle Nitouche“ i Mirabelu ve Straussově „Cikánském baronu“.

Hana Bauerová je i autorkou této knížky

Kolegyně Daniela Bambasová na Hanu Bauerovou a na jejich společná léta na jevišti vzpomíná s radostí: „S Haničkou jsem na jevišti prožila krásné chvíle a spoustu legrace. Bylo těžké vydržet její pohled s tisíci rarášky v každém oku. Jednou se jí v Antigoně podařilo (s vervou její vlastní), omylem mě shodit z houpačky. Myslela jsem, že to nezvládnu. Pokaždé, když jsme se střetly pohledem, mi ti její rarášci celou situaci znovu přehráli.”

Právě s Danielou Bambasovou v „Antigoně“

K 80. narozeninám Jihočeského divadla vyšla také půvabná knížka hereckých vzpomínek, historek a postřehů nazvaná „Před oponou za oponou Jihočeského divadla“, jejíž autorkou je právě Hana Bauerová. Jak v předmluvě této knihy poznamenala bývalá dramaturgyně Jihočeského divadla Alena Kožíková: „Hanka se na svět z jeviště dívá živýma očima, šibalské jiskřičky se proměňují do ironie, upoutává diváka a nepustí jeho pozornost, temperamentně a chytře provádí svou postavu celou inscenací. Má to štěstí pro jeviště, že je osobností.”

S těmito slovy můžeme jen souhlasit.

Text a foto: Gabriela Veselá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN