Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Kliknutím na “Povolit vše” povolíte všechny cookie.
Customise Consent Preferences
We use cookies to help you navigate efficiently and perform certain functions. You will find detailed information about all cookies under each consent category below.
The cookies that are categorised as "Necessary" are stored on your browser as they are essential for enabling the basic functionalities of the site. ...
Always Active
Necessary cookies are required to enable the basic features of this site, such as providing secure log-in or adjusting your consent preferences. These cookies do not store any personally identifiable data.
Functional cookies help perform certain functionalities like sharing the content of the website on social media platforms, collecting feedback, and other third-party features.
Analytical cookies are used to understand how visitors interact with the website. These cookies help provide information on metrics such as the number of visitors, bounce rate, traffic source, etc.
Performance cookies are used to understand and analyse the key performance indexes of the website which helps in delivering a better user experience for the visitors.
Advertisement cookies are used to provide visitors with customised advertisements based on the pages you visited previously and to analyse the effectiveness of the ad campaigns.
Soubory Balet Praha Junior a Baby Balet Praha mají nová loga od akademického malíře Milana Meda
Taneční soubory Balet Praha Junior a Baby Balet Praha mění tvář a divákům představují nová loga, která je budou reprezentovat. Autorem drobných, zcela jedinečných kreseb tuší je akademický malíř Milan Med (1930-2010), jehož celoživotní inspirací byl tanec a pohyb. V Medově tvorbě je mnoho kreseb, které malíř zachycoval na papír nebo notovou partituru, a čerpal z nich pak náměty pro své monumentální olejové malby. Výsledkem jsou díla, na nichž je pohyb rozložen do několika fází, která navozují iluzi dynamiky, rychlosti a síly.
„S Milanem Medem jsme spolupracovali od založení Tanečního centra Praha, konzervatoře – gymnázia v roce 1994, pravidelně chodil na naše představení a občas si vyžádal fotodokumentaci z profilových děl našeho repertoáru. Na jeho výstavách jsme pak občas skutečně nacházeli tato témata a byli jsme na to hrdí. Mistr Med nám několikrát věnoval sady svých kreseb s taneční tématikou a dovolil nám některé užívat jako loga periodických akcí i školy. Při získání nového sídla – Domu tanečního umění v Braníku jsme z jeho pozůstalosti zakoupili dvanáct rozměrných pláten, která tvoří základní výzdobu tanečních studií i reprezentačních prostorů tohoto unikátního areálu,“ vysvětluje Antonín Schneider, manažer konzervatoře Taneční centrum Praha. „Nová loga našich juniorských souborů jsme vytvořili logicky ze zdánlivě jednoduchých kresbiček, které jsou ale dokonalou studií lidského těla jako vzácného uměleckého nástroje vyzařujícího taneční estetiku, dramatičnost, emocionalitu a energii“.
„O figurální kresbu se otec zajímal vlastně od doby, kdy začal kreslit, stejně tak byl od počátku fascinován krásou pohybu. Například již od sexty na gymnáziu v Havlíčkově Brodě, chodil kreslit do místního Sokola. Tam uhlem kreslil tréninky gymnastek a veškerá gymnastická cvičení,“ říká malířův syn Marek Med, jenž dnes spravuje otcovu pozůstalost. „Z rodiny dělala gymnastiku moje maminka, která v tom Sokole cvičila, on kreslil ji i ostatní cvičenky, pak jí doprovázel domů… No a jeho druhá žena byla také gymnastka, trenérka, se kterou se seznámil v tělocvičně při kreslení.“
Černobílé ikonografické taneční studie Milana Meda, někdy realizované na notovém papíře, doprovázely i nejrůznější publikace, např. monografie Pavel Šmok „Na přeskáčku“ či baletní programy Pražského komorního baletu. „S choreografem Pavlem Šmokem se otec znal velmi dlouho a velmi dobře,“ vzpomíná Milan Med. „Kreslil na zkouškách Šmokova Pražského komorního baletu a vytvořil i několik jeho kreseb právě ze zkoušek. Jedna z těchto momentek Pavla Šmoka je také na webových stránkách www.milanmed.cz. Kromě té otec namaloval také Šmokův portrét – olej na plátně – v jeho typické pozici. No a Pavel Šmok od něj měl na chalupě krásný akt – akvarel. Byli dlouholetí přátelé…“
Akademický malíř Milan Med
– Narodil se v roce 1930 v Humpolci, zemřel 17. července 2010 v Praze.
– Vystudoval Gymnázium v Havlíčkově Brodě a poté Akademii výtvarného umění v Praze. Studoval portrétní a figurální malbu u Vratislava Nechleby.
– Vzdělání si doplnil návštěvami přednášek antropologie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V letech 1975 až 1978 byl i řádným posluchačem na Fakultě všeobecného lékařství UK.
– Zabýval se výzkumem v oblasti anatomie a vývoje pohybového ústrojí člověka.
– Uznání si vysloužil i jako ilustrátor odborné lékařské literatury.
Spolu s hercem Václavem Vydrou se v prvním ročníku StarDance… když hvězdy tančí, protančili na druhé místo. Do soutěže se vrátila, a to ve čtvrtém ročníku, ale jako porotkyně a tuto pozici si Petra Kostovčíková vyzkoušela také v TV taneční show Bailando – tančím pro tebe. Působí jako trenérka, vede taneční kurzy pro děti i dospělé, věnuje se sportovnímu koučinku a je také trenérkou konceptu Trenéři ve škole, který se snaží oživit a zrestrukturalizovat hodiny tělesné výchovy ve školách.
Jak vzpomínáte na své dětství prožité v Havířově? Jaká jste byla holčička, a měla jste vysněné povolání?
„Na Havířov mám velmi pěkné vzpomínky. Zřejmě je to věkem, možná tím, že mám děti, ale v poslední době na něj vzpomínám stále častěji. Blíží se Vánoce, děti plánují, co budou dělat, a mě se automaticky vybaví sáňkování před panelákem, pečení cukroví s mamkou, stromeček a rodinná pohoda u vánočních pohádek. Ráda se do Havířova vracím.
Myslím si, že jsem byla taková ta poslušná holčička, co nosila domů jedničky, pomáhala v domácnosti a jednou zapomněla vyzvednout bráchu ze školky. Vždycky jsem si hrála na paní učitelku. Chtěla jsem učit.“
V jednom rozhovoru jste řekla, že s tancem jste začala v patnácti letech. Co nebo kdo Vás k němu přivedl? Měl na to vliv váš bratr, který tančil v TK Trend v Ostravě?
„Můj bratr začal s tancem až po mne. Byl to můj bratranec, na jehož soutěž jsem se v Havířově šla podívat. A děsně mě fascinovalo, jak se kluci chovali k holkám, k těm svým partnerkám. Oni si pomáhali, respektovali se, tvořili tým. Hned jsem se přihlásila do tanečního klubu AMTARA v Havířově a čekala na toho „prince”, se kterým budu tancovat a samozřejmě se zamiluju. No a trenér mi přidělil partnera – mého kamaráda z baletu. To bylo velké zklamání:)))“
Vaším tanečním partnerem byl německý tanečník Christian Polanc a spolu jste se zúčastnili řady mezinárodních tanečních soutěží. Jste mistryně ČR v LA tancích, vicemistryně Německa v LA tancích, vicemistryně světového poháru v LA tancích. Finalistka Světových her, semifinalistka Mistrovství světa a Evropy v LA tancích. Jak na ten čas plný dřiny a soutěží vzpomínáte?
„Mé první větší úspěchy přišly ještě před Německem. Tančila jsem s Honzou Klimentem, se kterým jsme se stali Mistry ČR v LA tancích a také semifinalisty MS. Bylo to s Honzou, se kterým jsme na Světových hrách (obdoba Olympijských her pro neolympijské sporty) obsadili 2. místo. S Honzou i Christianem jsme neustále cestovali. Ať už na soutěže, soustředění, kongresy, vystoupení… A já to milovala. Chvilku doma, pak sbalit kufry a hurá do světa. Občas to bylo náročné a velmi únavné, ale mě to naplňovalo. Neustálá změna – nové zážitky, noví lidé, nové země, nové zkušenosti. Doma pak dvoufázový trénink, mezitím učení, na kondičku 3 – 4 x týdně do fitka. Byla to dřina, ale neměnila bych.“
V roce 2006 jste byla taneční partnerkou herce Václava Vydry v prvním ročníku TV taneční soutěžní show StarDance… když hvězdy tančí a spolu jste se protančili na krásné druhé místo. Co Vám soutěž dala a jak se vám tančilo s Václavem Vydrou? Šla byste znovu do soutěže?
„StarDance – to byla jedna ohromná, nezapomenutelná jízda. Byl to první díl, pro všechny tedy něco zcela nového, a já vnímala to nadšení, vzrušení, nervozitu a to vše ve skvělé partě lidí. Já v té době víceméně ukončila svou soutěžní kariéru ze zdravotních důvodů (mám artrózu kyčlí) a tím pádem jsem si mohla dovolit nechat se tou atmosférou zcela pohltit a užít si naplno tuto novou zkušenost. Pamatuji si, jak Vašek vstupoval do SD s představou, že se uvidíme třeba dvakrát do týdne na hodinovém tréninku, a my pak trénovali každý den 9 hodin!:))) Ale oba na to vzpomínáme velmi rádi. S Vaškem Vydrou jsme si sedli jako lidé a dodnes se vídáme! Velice si ho vážím!“
V roce 2007 jste se stala porotkyní v TV taneční show Bailando – tančím pro tebe a ve čtvrtém ročníku StarDance… když hvězdy tančí, jste opět usedla na porotcovské křeslo. Jaké to bylo nesoutěžit, ale hodnotit?
„Být porotkyní byla samozřejmě úžasná zkušenost. Nicméně jsem byla mnohem nervóznější než na „place” jako tanečnice. Tam jsem naučená s chybami pracovat, improvizovat. Tohle bylo nové, velmi zajímavé, vzrušující a určitě velmi poučné. Myslím si, že dnes, ve svém věku, se už hodím spíš jen do té poroty:)))
S kariérou tanečnice jste se rozloučila, ale tanci zůstala věrná a působíte jako trenérka. Pořádáte kurzy tance?
„Měla jsem období, po narození dětí, kdy jsem chtěla tanec opustit. Neviděla jsem v tom smysl. Ale nepodařilo se! Uvědomila jsem si, jak je hudba a pohyb mou nedílnou součástí, a že bez toho vlastně nemůžu být. Takže opět učím, ale své pole působnosti jsem si rozšířila, vedu i taneční kurzy pro dospělé, věnuji se sportovnímu koučinku a nově jsem také trenérkou úžasného konceptu Trenéři ve škole, který se snaží oživit a zrestrukturalizovat hodiny tělesné výchovy ve školách.“
Co vás přivedlo k vystudování ekonomie obor marketing a obchod?
„Bývala jsem velký pragmatik, z matematiky jsem maturovala. Dávala mi smysl. Ekonomie, matematika to jsou pro mě souvislosti, logické uvažování, odvozování. Řekla bych, že to jsou vědy, které mají vnitřní dynamiku, že nejde o statické informace, které se člověk musí nabiflovat nazpaměť. To bych nezvládla. A protože jsem v té době začala tancovat za Ostravu s Honzou, a měli jsme skvělé vyhlídky, ekonomie v Ostravě se zdála tou nejvhodnější volbou jak skloubit studium a tanec. Dodnes netuším, proč jsem nešla studovat na pedagogickou fakultu, myslím si, že bych byla skvělá učitelka.
Vy jste si také sama šila kostýmy na svá taneční vystoupení. Navrhla jste také sportovní kabelku. A co dnes věnujete se ještě návrhářství a šití kostýmů?
„Vždycky mě bavilo tvoření. Ráda jsem pletla, vyšívala, háčkovala, takže šití tanečních šatů pak bylo úplnou samozřejmostí. A hlavně jsem tak dost ušetřila, a mohla si dovolit dát víc peněz za materiál, hlavně tedy lesklé kamínky:-). Dnes bych moc ráda usedla za šicí stroj, protože mám ráda zajímavé, neokoukané věci, a ráda bych si něco ušila, ale nemám čas. Maximálně zkrátím dětem kalhoty, upravím gumu v pase, zašiju dírku.“
Jak ráda trávíte chvíle volna?
„To je různé. Mám ráda společnost, ale občas potřebuji být sama. To pak čtu. Jsem ráda na horách – turistika, běžky, lyže a v poslední době jsem si oblíbila inline brusle. Ráda vařím!“
Vanda Bartošová Dětinská se již v pěti letech zúčastnila první taneční soutěže. V devatenácti letech byla taneční partnerkou sportovního komentátora Roberta Záruby v druhém ročníku TV taneční soutěži StarDance… když hvězdy tančí. V rodinné Taneční škole Dětinských působí Vanda Bartošová Dětinská jako lektorka, trenérka a choreografka a řídí se mottem: „Miluj tanec v sobě, ne sebe v tanci.“
Vaše maminka Jana byla také tanečnicí a pak začala provozovat taneční kurzy v Kralupech nad Vltavou. V roce 1989 spolu s vaším otcem Pavlem v Mělníku otevřeli Taneční školu Dětinských a vám byl tehdy rok. K tanci vás přivedla ve čtyřech letech právě maminka. Jaké bylo vyrůstat uprostřed tanečního dění?
„Hned první otázkou jste mi vykouzlila úsměv na tváři. Na vyrůstání v tanečním světě tedy vzpomínám ráda a v dobrém. Nebylo to samozřejmě jednoduché. Už jako takhle malá jsem měla velmi přísný režim, každý den jsem trénovala, jezdila s rodiči po soutěžích, mamka v té době byla také porotkyní a konferenciérkou, v pěti letech jsem se účastnila první taneční soutěže. Dětství jsem tedy trávila na parketu a už na základní škole jsem měla individuální plán. Ale také jsem měla možnost jezdit po světě a poznávat spoustu lidí a míst, které bych jinak neměla šanci poznat. Neměnila bych. Myslím, že to byl ten nejlepší start do života.“
Jste vicemistryní ČR v LA tancích a finalistkou mistrovství ČR v 10 tancích v juniorské kategorii. Šestinásobnou mistryní ČR družstev. Finalistkou mnoha světových tanečních soutěží v kategorii dospělých. Byla jste soutěživý typ?
„Myslím, že zpočátku jsem soutěživý typ byla. V dospělosti už to takové nebylo, pamatuji si proplakané chvíle z nezdaru i radosti z dobrého výsledku. Přirozeně, když na něčem denně dřete, toužíte po výsledku, ale nemyslím, že by to pro mě byl ten pravý hnací motor. Tím se stal hlavně tanec sám a také nezaměnitelné pocity, které se dostavují, když tančíte pro diváky.“
V devatenácti letech jste se v roce 2007 zúčastnila druhého ročníku TV taneční soutěže StarDance… když hvězdy tančí, kde jste byla partnerkou sportovního komentátora Roberta Záruby. Jak na soutěž vzpomínáte a co vám dala?
„StarDance je rozhodně nezapomenutelná a krásná životní zkušenost. Zároveň taky obrovská dřina, nekonečné množství zážitků a spousta nových přátel. Dodnes se proto každou řadu snažíme, většinou i s Robertem, přijít na přímý přenos podívat. Kdyby nabídka účasti přišla znovu, určitě bych ji zvážila.“
Při všem tanečním vytížení jste vystudovala střední podnikatelskou školu a marketingovou komunikaci na Vysoké škole finanční a správní. Proč jste si vybrala právě tento obor?
„Vyrůstala jsem v podnikatelském prostředí, takže tento směr byl přirozenou volbou. Ale také musím přiznat, že i studium jsme vybírali s ohledem na možnost kombinace tance a dálkového studia. I VŠ jsem studovala kombinovanou formou. Z VŠFS jsem nakonec přestoupila na jinou VŠ, Mgr. titul mám z duševního vlastnictví. Zdá se to být úplně jiný směr, ale nakonec spolu dost souvisí.“
Ve vaší rodinné Taneční škole Dětinských působíte jako lektorka, trenérka a choreografka. Vedete kurzy pro děti, individuální výuku a latinu pro ženy. Jak fungujete dnes v době koronavirové? Dá se učit tanec on-line?
„Já úplně nejsem příznivcem online výuky tance. Osobně mám na výuce tance nejraději právě to, že se potkáváme s lidmi, vzájemně čerpáme energii a můžeme komunikovat a společensky žít. Ale vzhledem k velmi nejisté situaci nás to nutí nad online výukou přemýšlet. Zatím však stále doufáme, že to nebude třeba.“
Čím je pro vás tanec dnes? Stále platí vaše motto: „Miluj tanec v sobě, ne sebe v tanci.“
„Ano, tak to stále vnímám. Tanec je pro mě opravdu něco, co vychází z mysli, ze srdce. Téměř každá hudba mě rozhýbe, na tom nejspíš nic nezmění ani aktuálně méně aktivní přístup k tanci, ani čas. Tančím totiž i doma nad hrnci :-)“
V soukromí jste maminkou. Vedete syna také k tanci?
„Mám dva syny. Pět a čtyři roky. Jsme s manželem poměrně ambiciózní, chceme děti vést ke sportu. Ale k tanci je zatím cíleně nevedeme. Hrají basket a tenis. Geny se ale dle všeho nezapřou, vnímání rytmu v nich podporuji a oni mi doma pořád trsají :-)“
A co odpočinek a koníčky? Máte na ně čas? Jak ráda odpočíváte?
„Dnes už vím, že potřeba najít si čas sám na sebe není klišé, snažím se tedy odpočívat. Mým osobním relaxem je sauna a golf, se kterým jsem začala loňské léto a už se těším na novou sezonu. V téhle době mi pomáhá také pobyt na slunci, křížovky, knížky a pečení dortů.“
„Kdyby se cokoli stalo, umím si život bez tance představit!“
Simona Švrčková dvakrát tančila v TV taneční soutěži StarDance… když hvězdy tančí a to s herci Jiří Schmitzerem a Davidem Švehlíkem a s oběma se protancovala na třetí místo. Se svým tanečním partnerem Tomášem Hoškem vedou v Tanečním studiu Vítkovice taneční kurzy jak pro děti, tak pro dospělé. Od doby co je maminkou dělí svůj čas mezi práci, která ji stále velice baví a rodinou, která je pro ni tím nejdůležitějším.
Jako dítě jste se krátkou dobu věnovala gymnastice a v deseti letech jste přešla k tanci a začínala s diskotanci. Co vás přivedlo k tanci a proč disco?
„Jako malá jsem se chtěla věnovat gymnastice, teda správně řečeno, moje maminka si představovala, že bude mít doma profesionální gymnastku a šla se mnou v 5 letech na nábor, přímo do sportovního klubu. Tam bohužel po zkoušce řekli mamince, že jsem moc velká a tlustá , a tak skončila má kariéra profesionální gymnastky , a abych aspoň něco dělala, protože jsem doma podle slov mé maminky, já si to nepamatuji, stále skákala a vykrucovala se před zrcadlem, začala jsem s všelijakými tanečními kroužky, jako byla např. gymnastika (spíš tedy pohybová průprava), balet, disco, Ostravička (lidové tance). Zlom nastal ve dvanácti letech, kdy jsem byla přihlášena do tanečního klubu, navštěvovala jsem přípravku a cca po půl roce si mě tam vyhlídl můj první taneční partner, který byl už zkušeným tanečníkem, a tak jsem se dostala k párovému tancování a začala už konečně něco dělat na vyšší úrovni, než jen jako nějaký kroužek pro zábavu a rozjela se moje kariéra latinskoamerické tanečnice.
Takže disco bylo vybráno pouze jako taneční kroužek, který se v dané situaci, době zrovna nabídnul. Tedy jako o gymnastce nebo disco tanečnici určitě o sobě mluvit nemůžu. !“
Ve třinácti letech jste se dostala k párovému tanci a od roku 2001 se Vaše taneční kariéra rozjela naplno, když jste potkala svého tanečního partnera Tomáše Hoška a protančili jste se mnoha soutěžemi a získali významná ocenění… Byla jste soutěživý typ?
„Byla a stále jsem soutěživý typ. Možná i proto jsem se protancovala tam, kam jsem se protancovala. „
Zlom ve Vaší taneční kariéře nastal v roce 2007, kdy jste se dostala do TV taneční soutěže StarDance… když hvězdy tančí a spolu s hercem Jiřím Schmitzerem jste obsadili 3. místo, stejně tak v roce 2012, když jste byla taneční partnerkou v páté řadě StarDance… herce Davida Švehlíka. Co vám soutěž dala a jak vzpomínáte na taneční partnery?
„Taneční soutěž StarDance mi dala možnost nahlédnout do úplně jiného světa, obrovskou zkušenost s jednáním s lidmi a dala mi také cca 300 dětí v tanečních kroužcích, protože co si budeme povídat, plno tam nemáme k vůli našim výsledkům (teď nechci být důležitá ), myslím si, že byly dosti velké, ale máme plno díky StarDance!!! Všichni tanečníci (společenský tanec), bychom měli děkovat za to, že tato soutěž byla a snad opět brzy bude. Díky ní se společenský tanec dostal do podvědomí diváků. No a samozřejmě mi dala možnost poznat dva úžasné muže (kamarády). Já tvrdím, že jsem měla to největší štěstí ze všech partnerek. Lepší pánové tam prostě nebyli!!! Když jsem dostala nabídku jít tančit do 5. řady, vůbec jsem si nebyla jistá, zda ji příjmu, protože jsem si stále říkala… už to nebude takové skvělé, nikdo nemůže být jako pan Schmitzer, s kterým jsem se pořád, ale opravdu pořád smála a zároveň dřel jako kůň. Budu zklamaná???? No a díky bohu, naštěstí jsem to riskla a dostala Davida, který samozřejmě nebyl druhý pan Schmitzer, ale úplně stejně mě pobavil a byl stejně pracovitý a dřel. Děkuji jim a stále děkovat budu za to, že byli na mě tak skvělí a udělali StarDance jedním z nejhezčích a nejzábavnějších období v mém životě. Jsou to jedineční a skvělí muži!!!“
Vystudovala jste Fakultu tělesné výchovy v Olomouci. Řadu let učíte tanec a někde jste řekla, že tanec je Váš život. Čím je pro Vás tanec dnes?
„Tanec je můj život… To jsem řekla? Asi možná bylo jen někde použito jako nadpis s myšlenkou, že tanec mám ráda a že jsem mu věnovala opravdu hodně. Když jsem se začala věnovat párovému tancování, byl pro mě tanec hodně důležitý, dalo by se říct, že byl na prvním místě, ale vždy, kdyby se cokoli stalo, uměla jsem si život bez tance představit. Takže nikdy jsem nebyla tou tanečnici, která by bez tance umřela. Tanec je dnes mou prací a já jsem strašně vděčná za to, že můžu dělat to, co mně celý můj život bavilo a stále baví. Práce s dětmi je neskutečně nabíjecí, někdy sice i dosti vycucávací, ale to nabíjení hodně převažuje. To, co je můj život, je má rodina. Dnes jsem matkou a můžu říct, že to bez čeho bych opravdu nemohla žit, je má rodina a moc děkuji tam nahoru, že mám 2 zdravé (a myslím, že i krásné a chytré:-D ) děti a muže, který mi je pomohl zplodit a snesl by nám modré z nebe.“
Spolu s tanečním partnerem Tomášem Hoškem jste v roce 2005 založili Taneční studio Vítkovice, které navštěvují páry, věnující se tanci na sportovní úrovni. Také máte taneční kroužky pro děti ZŠ. Co vás vedlo k založení studia a jak se vám daří v současné době? Děláte také on-line výuku tance?
„Taneční studio Vítkovice jsme nezakládali, bylo již založeno a my jsme s Tomášem za něj během naší taneční kariéry několik let tančili. Protože bylo založeno naší velice blízkou osobou, s kterou jsme vždy spolupracovali a stále spolupracujeme, nemuseli jsme pro naše páry zakládat studio nové, ale zaregistrovali jsme je již pod fungující a to pod zmíněné Taneční studio Vítkovice. Protože děti v tanečních kroužcích byli hodně šikovné, museli jsme je posunout už dál a nabídnout jim vyšší level, než jen kroužek, proto ti nejšikovnější přecházejí do studia a tam už trénují na jiné úrovni, aby byli konkurence-schopni. S některými tanečními páry samozřejmě on-line pracujeme, v nynější době máme dokonce i jako tanečník profesionál dovoleno trénovat normálně, takže páry již tvrdě trénují a připravují se na soutěže. S kroužky je to ale složitější. Tam o profesionálním tanečníkovi mluvit nejde, takže žádné trénování se nekoná a nevedeme prozatím ani on-line lekce. Pokud se ovšem situace nezlepší, budeme zřejmě nuceni on-line taneční kroužky spustit. Řeknu vám… díky Bohu, že toto období, trávím doma.“
Stále se řídíte mottem „Čekej to nejhorší, doufej v to nejlepší“?
,,,Čekej to nejhorší, doufej v to nejlepší.´’’ Bylo to mé motto a stále je to mé motto a kord v této době. Opravdu mě provází celým mým životem, řídím se jím a myslím, že trošku i díky němu, jsem šťastná. „
V soukromí jste maminkou. Táhne to Vaše děti na taneční parket?
„Nikdy jsem nechtěla své děti brát do práce (trénink). Díky mým rodičům, kteří jsou skvělý hlídací dědeček a skvělá hlídací babička a můj brácha (nesmím ho opomenout) je skvělý hlídací strejda, ty 3 bych nevyměnila za nic na světě, jsem mohla toto mé pravidlo dodržet, a tudíž si myslím, že mé děti to zatím na taneční parket netáhne. Syn se věnuje atletice a dcera má dva roky, tak ta zatím poskakuje a vykrucuje se před zrcadlem Uvidíme, co bude za pár let. Já ale nechci, aby tančili a pokud by chtěli oni sami, tak jedině někde jinde. Neumím si představit, soudím z mých zkušeností, že bych mohla být skvělá trenérka a skvělá matka zároveň. To dítě si někdy potřebuje postěžovat trenérovi na své rodiče a zase obráceně, někdy si potřebuje postěžovat rodičům na trenéra a komu si budou stěžovat ti naši chudáci, když budou mít trenéry a rodiče v jednom??? „
Jak ráda trávíte chvíle volna?
„Chvíle volna? Co to je? Po nich nesmírně toužím. Představuji si je hodně často, tak, že si sednu na sedačku obložená svým oblíbeným jídlem, dám si nohy na stůl a koukám na své oblíbené filmy.!
O tomto, si ale zatím, nechávám pouze zdát Mé nynější chvíle volna jsou třeba hraní si na písku, stavění sněhuláka, bobování, učení mých dětí lyžovat, plavat, stavět lego…. i bez těch nohou na stole, jsem ale šťastná!“