Bližší informace k festivalu, který nám představilo nedávno již Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA
Od 20. ledna do 6.února 2021 nabízí „FUK“ nejen rodičům, dětem a učitelům tři desítky diskuzí, workshopů, rodinných dílen, performancí a dalších formátů. Festival proběhne on-line.
Rok 2020 kvůli pandemii odsunul umění a kulturu na vedlejší kolej, na druhou stranu ukázal, že je třeba kreativně reagovat na nečekané problémy, nacházet nová řešení, rychle se adaptovat a umět myslet kriticky.
Vzdělávání uměním a spolupráce škol s kulturním a uměleckým sektorem je jednou z efektivních cest, jak děti na výzvy dnešního světa připravit.
Název festivalu a zvláště jeho zkratka „FUK“ odkazuje na současný stav školství, který nám není lhostejný. Nové trendy (nejen ve vzdělávání) stojí na rozvoji kompetencí uplatnitelných ve 21. století a jemných dovednostech (soft skills), které zastřešují kreativita a kritické myšlení. Co se děti potřebují naučit pro život ve 21. století a jak? Co mohou a měly by ovlivnit? Jakou roli v aktuální situaci může a má mít kreativní vzdělávání?
„Ten nejmenší z cílů festivalu je ukázat, že něco jako kreativní vzdělávání existuje. V další rovině chceme představit velký potenciál umění a kreativního učení. Pedagogům i rodičům může festival nabídnout alternativy a nápady, jak učit s přesahem nebo jinak. A, v neposlední řadě, lze takto zprostředkovat umění v době, kdy je dostupné maximálně on–line,“ vysvětluje Jiří Raiterman, vedoucí vzdělávacích a rodinných programů Centra současného umění DOX.
Co je kreativní vzdělávání?
Kreativní vzdělávání podle definice, která vyplývá z britského kontextu, pracuje s pojetím, které ho chápe jako vzdělávání, v němž umění a kulturní aktivity vědomě cílí k rozvoji kognitivních, sociálních a emočních schopností. V tomto pojetí s ní počítají organizace zastřešené platformou „uMĚNÍM“. Navíc přispívá k rozvoji dovedností mladých lidí v oblasti spolupráce, rozhodování i kritického přemýšlení o světě. Podporuje je v uvažování o jiných alternativách života v budoucnosti, kterou mohou aktivně spoluvytvářet.
Švandovo divadlo uvede on-line premiéru satirické komedie o střetu politiky a ekoteroristů
Co se stane, když se mocná síla klimatické změny střetne s nepružnými osobami z nejvyšší politiky? I o tom vypráví satirická komedie „Zabíjejte popírače klimatických změn“ Davida Finnigana. Její on–line premiéru chystá 25. ledna pražské Švandovo divadlo. Titul inspirovaly slavné akční filmy z 80. let o teroristech a rukojmích, humor Quentina Tarantina a rétorika Ala Gora. Svižnou satiru ze světa současné politiky uvede smíchovská scéna jako první neanglicky mluvící divadlo, které zároveň iniciovalo i její první cizojazyčný překlad. Ten je dílem Ester Žantovské, režie se ujali Adam Svozil s Kristýnou Jankovcovou. Inscenace bude k vidění prostřednictvím Youtube kanálu Švandova divadla.
Ministryně životního prostředí Gwen Malkinová (Natálie Řehořová) se ocitá v největší morální krizi za svoji kariéru, z níž jí nepomůže ani její oddaná mluvčí (Nataša Bednářová). A aby toho nebylo málo, koncert v australském parlamentu, při němž se ministryně touží konečně odreagovat, přeruší vpád skupiny ekoteroristek. Banda rozzlobených žen pod vedením nesmlouvavé Catch (Marie Štípková) vydírá vládu a požaduje okamžitou změnu jejího přístupu k ochraně klimatu – nebo: „…a to se nedá nic dělat, všechny pozabíjí…“
Chytrá satira místo agitky
Jak upozorňuje dramaturg inscenace David Košťák, „Finniganova provokativní, chytře napsaná hra, v níž vystupují samé ženy, se kvůli svému šokujícímu názvu nejprve dočkala v Austrálii zákazu. Ale později tu získala prestižní cenu Griffin Award.“ Podle Košťáka však nejde o další ekologickou agitaci, nýbrž o chytrou satirickou komedii, poukazující mimo jiné na sílu médií a sociálních sítí. I na jejich vliv na mínění (mnohdy krvelačné) veřejnosti.
Natálie Řehořová v roli Gwen Malkinové
S tím souhlasí i Kristýna Jankovcová a Adam Svozil, kteří jsou považováni za nejpozoruhodnější režijní dvojici mladé divadelní generace: „Hru bychom označili za svižnou politickou satiru, která se prostřednictvím humoru vyrovnává s patovou situací, v níž se současná debata o klimatické změně ocitla. Autor zároveň vtipně zobrazuje vzájemnou radikalizaci názorových stran a také jejich zničující zatvrzelost.“
Sám David Finnigan svou hru označuje jako „akční thriller“ a při jejím napsání spolupracoval s klimatology: „Inscenace tohoto textu by neměla být žádná depka. Není ani o klimatické úzkosti. Rád o ní smýšlím jako o bizarní oslavě života vstříc ekologické hrozbě.“
Lucia Čižinská a Natálie Řehořová
A jak si dvojice režisérů poradila s tím, že je příběh pevně vsazen do Austrálie, jejíž specifické prostředí ani politiku český divák nejspíš nebude znát? „Od úpravy textu až po práci s herci, jsme hledali styčné body australského a českého kontextu a paralely se snažili posilovat a zvýrazňovat. V dnešní době ale není potřeba být zas tak návodný: kupříkladu propojení miliardového byznysu a politiky má sto plus jedna podob, jeho škodlivost je ovšem internacionální,“ uvádějí Kristýna Jankovcová s Adamem Svozilem.
Střet v podání pěti žen
Obsazení slibuje generační setkání pěti výrazných hereček. Ministryni životního prostředí Gwen Malkinovou hraje Natálie Řehořová, její komickou tiskovou mluvčí hostující Nataša Bednářová. Nekompromisní ekoteroristku Catch ztvární Marie Štípková, hned několik členek jejího týmu ztělesní Anna Stropnická. Hostující Lucia Čižinská se ujme dalších pěti rozličných postav od moderátorek až po australskou premiérku. „Diváci se mohou těšit na neotřelý pohled na problematiku, týkající se klimatických změn,“ uvádí herečka Marie Štípková. A hned dodává: „Text s nadhledem glosuje obě zápolící strany, aniž by jedné či druhé nadržoval. A těšit se lze i na humor! Nezapomenutelné jsou některé dialogy v podání kolegyň Nataši Bednářové a Natálie Řehořové. Podle mě je to nový Satinský… a Satinský.“
Marie Štípková a Natálie Řehořová
Výpravu Jana Morávka využívající projekčních obrazovek inspirovalo koncertní pódium, ale i filmové postupy – diváci tak uvidí v přímém přenosu klíčovací technologii, které se využívá při natáčení před greenscreenem. Moderní režii podtrhnou také kostýmy Lenky Rozsnyóové odrážející nejnovější módní trendy i estetiku současných videoklipů.
On–line premiéra se uskuteční 25. ledna 2021 ve StudiuŠvandova divadla, k vidění bude na:
Kristýna Jankovcová (*14. 4. 1992) a Adam Svozil (*26. 7. 1991)
Režijní dvojice Kristýna Jankovcová a Adam Svozil navázala spolupráci během studia režie a dramaturgie na katedře činoherního divadla DAMU. Už tehdy hostovali jako režijně dramaturgické duo ve Studiu Hrdinů a v Divadle v Dlouhé. DAMU zakončili společnou absolventskou inscenací „Rituální vražda Gorge Mastromase“ v Divadle Disk. Ta získala cenu Marka Ravenhilla za nejlepší českou divadelní inscenaci současného textu.
V roce 2017 byly uvedeny inscenace „Iluze“ v divadle J. K. Tyla v Plzni a „Dánská občanská válka 2018-24“ v Divadle Na zábradlí. V únoru 2018 měla premiéru inscenace „451 stupňů Fahrenheita“ v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. V roce 2018 hostovali v Jihočeském divadle. Tam režírovali hru inspirovanou osudem Natashi Kampuschové „Téměř dokonalá láska“.
V letech 2018-2019 spolupracovali s ostravskými činoherními scénami, kde režírovali třeba autorskou adaptaci kultovního snímku 90. let „Kouř“ v Divadle P. Bezruče. Pro Komorní scénu Aréna nastudovali hru R. Schimmelpfenniga „Zimní slunovrat“. Ta získala cenu Josefa Balvína za nejlepší českou inscenaci německojazyčného textu. Během roku 2019 se dvojice vrátila do Divadla Na zábradlí, pro které připravila povídky amerického spisovatele D. F. Wallace „Krátké rozhovory s odpornými muži“. V únoru 2020 měla premiéru jejich inscenace „Velký Gatsby“ v Klicperově divadle v Hradci Králové.
Jankovcová a Svozil tvoří také pro Český rozhlas, který v jejich režii uvedl dvě pohádkové minisérie z pera scenáristky Kláry Vlasákové a také dvě vlastní autorské adaptace „Já, mé druhé já a já“, podle knihy J. Vaňka „Sebedrás“, a dramatizaci pohádkového cyklu „Putování za Švestkovou vůní“ Ludvíka Aškenazyho.
Adam Svozil kromě společné tvorby s K. Jankovcovou dlouhodobě spolupracuje také s Divadlem Letí.
Lucia Čižinská v energickém gestu
David Finnigan, autor hry
Dramatik, spisovatel, režisér, vývojář her a lékárník. Pochází z australské Canberry a prostřednictvím performativního umění zkoumá teorii her, komplexní systémy, teorii sítí aktérů a resilienci. Profesionálně působí v Británii, Austrálii a na Filipínách. Při tvorbě často spolupracuje s vědci prestižních světových institucí jako je londýnská University College, stockholmské Resilience Centre, australská Akademie věd či singapurská Nanyang Technological University. Je členem australského vědecko-divadelního souboru Boho.
Jako dramatik působil v rezidenci londýnského Nanyang Technological University manilského Tanghalang Pilipino a kolumbijského Campos de Gutiérrez en Medellín, autorsky se podílel i na vzdělávacích programech Vědeckého nebo Přírodovědného a Válečného muzea v Londýně.
Jeho hra „Zabíjejte popírače klimatických změn“ získala v roce 2017 prestižní australskou cenu Griffin Award. Nominace na další ceny si vysloužily i jeho texty „Upírská hra“ a „Oceány se vypařily do oblak“. Mezi jeho další tituly patří například „44 sexuálních zážitků v jednom týdnu“ – hra o bloggerce, která recenzuje stejnojmennou knihu – či „Rozpálit a zchladit“, mapující kusé myšlenky a pocity lidí chvíli před tím, než dojde k polibku.
Finnigan založil také dva festivaly věnující se performativnímu umění: Crack Theatre Festival v britském Newcastlu a canberrský festival You are here. Svůj zájem o teorii her zužitkovává nejen prostřednictvím divadla; pořádá také kreativní workshopy pro festivaly, umělecká a vzdělávací centra, konference a jednotlivé firmy.
Inspirace pro taneční i divadelní soubory. „Show must go on/off-line“ je název cyklu mezinárodních on-line diskusních setkání s českými a zahraničními hosty z oblasti scénických umění. V rámci akce „Zelené čtvrtky“.
Hlavním svorníkem pro jeho jednotlivé díly je udržitelnost a scénická umění, kterou moderátoři Martina Pecková Černá, Ondřej Škrabal, Alice Koubová, Katarína Figula, Jiří Šimek a jejich hosté z řad divadelních a tanečních umělců, kurátorů, kulturních manažerů i teoretiků nahlédnou v jednotlivých dílech z různých úhlů pohledu.
Jedním z nich je citlivost a responze oboru scénických umění vůči stavu životního prostředí a diskusi o potenciálu udržet kvalitu života současné civilizace i pro další generace. Jakkoli se zdá, že kritická potřeba sociální změny, diskutovaná v oblasti ekologie, ekonomie, politiky a kultury byla v posledních měsících přehlušena pandemií SARS-CoV-2, v oblasti scénických umění vyvolává chaos způsobený různými pravidly. Třeba pro zachování sociálního odstupu, zhoršující se ekonomickou situací i nepředvídatelným chováním publika.
Dalším tématem jsou obavy o udržitelnost samotného oboru. A jeho obrannou reakcí je rychlá adaptace divadelní a taneční tvorby na virtuální prostředí. Je tato hybridní existence v reálném i virtuálním časoprostoru slepou uličkou pro obor, který je založen na živém kontaktu s publikem, nebo pro něj otvírá i nové možnosti a světy? Zůstanou již diváci navždy doma? Jak na tuto krizi reagují umělci, pořadatelé kulturních akcí, poskytovatelé veřejné podpory nebo vzdělávací umělecké instituce? Existují náznaky, že se blíží světlo na konci tunelu?
Zárodky adaptačních strategií scénických umění na globální proměnu paradigmatu se budeme snažit mapovat s našimi hosty.
On-line setkání pořádá Oddělení mezinárodní spolupráce IDU jako součást programu „Propagace českých scénických umění do zahraničí a spolupráce v rámci evropských projektů Create to Connect -> Create to Impact a PACE.V4“. Tematicky jsou navázána na hlavní téma letošní Noci divadel v ČR, jímž je udr-život-elnost. Webináře probíhají na platformě Zoom v anglickém jazyce, tlumočení není zajištěno. Během setkání mají diváci možnost pokládat hostům otázky, záznamy budou zpětně dostupné na YouTube kanále IDU.
V prvním díle cyklu se Martina Pecková Černá se svými hosty zaměří na otázky z dotazníkového šetření Divadlo a ochrana životního prostředí, které bylo realizováno v rámci Noci divadel v České republice na jaře 2020. V něm těsná většina souborů uvedla, že se aktivně, avšak zároveň spíše nahodile, snaží snižovat environmentální dopady své činnosti.
S hosty diskuse budeme hovořit o aktuálních trendech v divadelním či tanečním provozu. Též o oblasti mobility, výroby, propagace a o tématu udržitelnosti v uměleckém obsahu či o komunikaci s publikem. A to v českém i zahraničním kontextu. Neopomineme důsledky pandemie SARS-CoV-2, které zásadním způsobem proměňují podmínky pro tvorbu v oblasti scénických umění. V neposlední řadě zároveň výrazně ovlivňují její prezentaci.
Setkání probíhají vždy každý čtvrtý čtvrtek v měsíci od 15 do 17 hodin (vyjma 17. 12. 2020).
Setkání se uskuteční na platformě ZOOM, není nutné si předem stahovat aplikaci.
Po vyplnění registračního formuláře Vám přijde e-mail s odkazem na přístup do webináře.
Registrujte se pokud možno 15 minut před začátkem akce, abyste se nezdrželi přihlašovací procedurou.
Webinář se koná v anglickém jazyce.
Uzávěrka přihlášení se do webináře je do 24. 9. 2020 zde.
Motto letošního festivalu Tanec Praha „Tancem proti předsudkům“ hovoří jasně
Tancem proti předsudkům je motto letošního 29. festivalu Tanec Praha
Tento festival je výjimečný tím, že přiváží umělce téměř ze všech kontinentů – z Evropy, Asie, Afriky i latinské Ameriky. Cílem ředitelky festivalu Tanec Praha Yvony Kreuzmannové bylo propojit taneční umění celého světa a zprostředkovat tak českým divákům představení, která odráží kulturu jednotlivých zemí a svět kolem nás.
Zeptali jsme se …
Yvonna Kreuzmannová, ředitelka festivalu Tanec Praha
Před rokem jste vyslovila přání dovézt do ČR umění ze všech zemí světa. Podařilo se Vám splnit si všechny své cíle?
„Musím říct, že se to opravdu velice zadařilo a mám nesmírnou radost. Je skutečně riskantní jezdit po celém světě a vidět takové množství představení. Tak trošku jsem se bála, jestli to bude mít ten pravý efekt, zda to přinese zajímavé podněty a zkušenosti, ale jsem nadšená, opravdu. Mé cesty mi nastínily program na dva roky dopředu. Už i „ochutnávka“ představení, kterou přivážíme letos, ve své pestrosti a zajímavých tématech různých kontinentů odlišných kultur naladí diváka na příští již 30. ročník, kdy se chceme těmto tématům věnovat opětovně.“
Když zhodnotíte celý svět, která kultura Vás nejvíce oslovila a proč?
„To je hodně těžká otázka. Já mám ráda energii latinsko-amerických tanců a moc mě tam zajímají kontrasty, ty jsou obrovské. Vztah člověka k přírodě, prostota člověka, která na mě dýchne i v Africe a mezi tím to, co se děje v politice, korupce a vůbec celkově, jakým tématům se ti lidé věnují. V Mexiku mě zase do hloubky zaujala historie a navázání na tradice mexické kultury. Protože tito lidé skutečně pronikají do hloubi duše, v jejich tvorbě je určitá obrazovost a obrazotvornost, která se odráží v atmosféře jejich představení. Napojíte-li se na ni, ocitnete se v naprosto jiném světě, jako by se člověk narodil na úplně jiné planetě. Takže pro mě je latinská Amerika zajímavá a Afrika také, tam se určitě ještě budu vracet.
Vedle toho asijská kultura, Indie, Čína, Taiwan a Tibet, to jsou zase úplně jiné impulsy, které se snažím nějak postupně zpracovávat. Z asiatů jsem letos vybrala jen Korejky, příští rok chci přivézt jednu fenomenální Japonku. Těmito drobnými vstupy chci, abychom si uvědomovali hodnoty, které nás spojují napříč kontinenty. Věřím, že příští rok se mi podaří přivézt i velké korejské představení, které je absolutně rezonující.“
Nezahlédla jsem nikde eskymáky…
(Smích) …“je pravda, že jsem se ještě nevydala do úplně všech míst, Grónsko jsem vynechala a Aljašku. Ale i severské země. Spolu s mojí spoluředitelkou Markétou Perroud jsme hodně sledovaly severské země a musím bohužel říct, že jsme některými trendy zklamané.“
Jakými trendy?
„Určitá strohost vyjádření, jednoduchost přístupu. Jsem schopná poměrně rychle identifikovat, kdo je Fin, kdo Nor, kdo Dán podle určitých fenoménů jejich představení. Tvůrci se dostávají do šablon, které mi trošku nevyhovují. Chybí mi větší osobitost a originalita. Představení jsou chladnější, je to takový kalkul, proto mě baví ty kontinenty, kde se nekalkuluje a emoce jsou vyjádřeny přímo.“
Tanec Praha tímto mezinárodním tanečním putováním napříč kontinenty asi dosáhl určitého „stropu“. Budete se dále ubírat mezinárodním směrem a kam až můžete ještě dojít?
„My jsme opravdu dosáhli „stropu“, pokud jde o kvantitu. Určitě není účelem rozšiřovat festival do nekonečna a dělat vystoupení v 50-ti a více městech, to by nás už úplně pohltilo. Důležité je vydržet a klást důraz na kvalitu, ta jednoduše nepřichází sama o sobě. Letos je taková žeň, velice dobré období, kdy jsme viděli sérii představení, které nás zaujaly a můžeme plánovat s předstihem. Pamatuji si doby, kdy jsem tápala a nebyla jsem přesvědčená, že mám jít dál. Tyto krizové momenty, které zatřásly tanečním světem, mě zase donutily přemýšlet o tom, zda mám co říct a jestli mi stoj&iacu te; za to, pokusit se to vyjádřit.“
Jak hluboký dopad by mělo na diváka přivážení tolika celosvětových představení? Začali by lidé přes tanec vnímat a chápat více?
„Určitě ano. Je to cesta k tomu, abychom vnímali, že nejsme středobod vesmíru, ale že na jiných kontinentech žijí stejné lidské bytosti a jsou také silné a dokáží nás oslovit. Můžou nás donutit k nějakému zamyšlení, že se ve světě dějí mnohem horší problémy, než jaké řešíme my. Zažila jsem tanečníky z Mali, kde válka byla hodně častým tématem, utečenecké tábory nejsou jen v Evropě, jsou i na hranicích některých západoafrických zemí. My Evropané jsme někdy strašně sebestřední a zahloubaní jen do své problematiky. Otevírat se v tanci novým kontinentům pro mě znamená i otevírat se jiným kulturám a problémům, jakými se musí lidé zabývat a být tolerantnější.
Tanec nemá žádné jazykové bariéry a tím je schopen bourat všechny hranice a předsudky, které lidé mají. Proto je letošním mottem právě „Tancem proti předsudkům.“
