Pomerančové puntíky

Kniha, zápisník, skicák nebo společenská hra? Režisérka Hana Strejčková vydává další hravou knížku pro děti

Do této knížky můžete s dětmi psát a kreslit, jak se vám zalíbí: kreativní zápisník i kniha plná kreseb, fotografií a her, to jsou Pomerančové puntíky. Nová publikace pro děti autorky Hany Strejčkové zve do fantazijního světa, v jehož středobodu se nachází pomeranč. V neděli 15. října bude slavnostně pokřtěna v Trutnově ve společenském centru UFFO.

Kreativní knížka Pomerančové puntíky na svých stranách nabízí svět viděný z perspektivy pomeranče. A je to svět veselý, dobrodružný, kouzelný i záhadný. Stačí ho jen otevřít, ať s rukama plnýma pastelek nebo ulepenýma od sladkých dílků pomeranče.

„Knížka přizpůsobená schopnostem od nejmenších kreslířů po největší čtenáře rozvíjí představivost a širokou škálu dovedností, cílí na aktivizaci smyslů, vybízí k pohybu, ke hře a pokusům. Objevuje kouzlo v každodennosti a radosti z maličkostí, jejichž význam může být nesmírný,“ přibližuje Hana Strejčková, čím vším může nová hravá publikace být. Na několika místech je možné si přes QR kód také pustit ukázky hudby z inscenace Pomerančová loď.

Pomerančové puntíky jsou kreativní a literární zápisník, který není určen na jedno, ale na velice mnoho „použití“! Knížka je navíc dvojjazyčná – mohou ji číst a hrát si s ní také děti, které mluví anglicky. Ocení ji bilingvní rodiny a může sloužit i k hravému procvičení angličtiny.

Křest publikace proběhne v neděli 15. října v 17:00 hodin v prostoru UFFO v Trutnově, hned po zahajovacím představení nové divadelní sezóny z cyklu pro rodinné publikum UFFOkousky. Tím bude inscenace Nina plete slona souboru FysioART. Výběr místa není náhodný, právě zde totiž měla v červnu premiéru inscenace Pomerančová loď v rámci festivalu CirkUFF. Knížku společně pokřtí všechny přítomné děti, ředitel společenského centra UFFO operní pěvec Libor Kasík a tanečnice Markéta Elblová.

Pomerančová trilogie

Pomerančové puntíky uzavírají celou trilogii uměleckých počinů inspirovaných pomeranči, mezi které patří inscenace Pomerančová loď a výstava Pomerančová Odyssea. Kniha a kreativní zápisník v jednom jsou v pořadí třetím. Do fantazijního světa, v jehož středobodu se nachází pomeranč, autorka přizvala výtvarníka a grafika Martina Dohnala, na fotografiích se podílel Tomáš Strejček. Kniha je spojením citlivé vkusné grafiky a poetických fotografií.

Co jí předcházelo:

Pomerančová loď režisérky Hany Strejčkové a souboru FysioART voní a chutná po šťavnatém ovoci, ale také po přátelství. Nonverbální inscenace propojuje fyzické divadlo, pantomimu a nový cirkus na cestě pomerančovou lodí za dobrodružstvím. Děti díky ní nejen poznávají hned několik uměleckých žánrů, které probouzejí jejich představivost, ale osloví je i příběh o sounáležitosti a pomoci. Nad celým dobrodružstvím se totiž vznáší důležitá otázka: „Kdo mi pomůže oloupat můj pomeranč?“ Na představení navazuje tvůrčí dílna, v jejímž centru samozřejmě také stojí – pomeranče. Inscenace se již představila v divadlech i pod širým nebem v Praze, regionech ČR či na turné v jihovýchodní Francii.

„Roztomilý duet dvou vtipných postav s nadhledem a nápady beze slov zpracovával téma společného soužití na malém prostoru. Diváci byli vtaženi do situací, s nimiž se obě performerky potýkaly. Ať už šlo o neznámý dárek, ke kterému nejprve pojaly nedůvěru, o přetahování se o pomeranč, snahu zahrát si na pomerančové housle, anebo jednoduše sesbírat míčky do misky. Cokoli se jim ‚nedařilo‘, dokázaly humorně vytěžit, jejich souhra byla skvělá. Ohlas publika během představení sílil, ozývaly se salvy dětského smíchu a vrcholem pak byly mnohé natažené ruce, které oběma účinkujícím chtěly pomoct oloupat jejich pomeranč. Nakonec se všichni svého pomeranče dočkali a tvůrčí tým (FysioART) zaslouženě dlouhého potlesku.“ 

„Pomerančová loď se nese lehce a křehce jako model z papíru, klaunky jsou jako dětské bezelstné duše. Dění podbarvují zvuky i jednoduchá melodická hudba, která podporuje uvolněný pocit z letní plavby. Ještě více než hru s pomerančovými míčky dětské publikum kvituje stavbu z měkkých kostek, z nich vznikají neúprosně nestabilní věže, přístavní molo nebo nakonec stůl, u kterého by konečně mohlo dojít k oloupání pomeranče – ale to už je ve hře zpátky právě publikum, kde vystřelí les malých rukou ochotných k pomoci.“

Pomerančová Odyssea následovala vzápětí v podobě putovní výstavy v Městském divadle Varnsdorf, od poloviny srpna do října letošního roku. Série dvaceti velkoformátových fotografií rámuje celý projekt, který vzešel z autorčiny fascinace pohybem a tancem:

„Zajímá mne pohyb linií a tvarů, ze kterého mohu odvodit vztah objektů a architektury k tělu performera, tanečníka. Básník Reiner Maria Rilke ve svých Sonetech Orfeovi napsal: ‚Tančete pomeranč‘, tedy ‚Tantzt die Orange‘. Na fotografiích proto nebyla tančící těla, ale právě pomeranč. Proč by se ovoce, které se v našich vzpomínkách často objevuje jako vzácnost spjatá s adventními svátky, se svou vůní, chutí, pevnou kůrou, měkkou dužinou a lepkavou šťávou nemohlo doslova ‚protančit‘ do mnoha míst a příběhů?“ ptala se Hana Strejčková. Pomeranče tedy vtančily na jeviště, do fotografií a nyní i na stránky knihy-zápisníku!

O autorce

Hana Strejčková vydala již dvě knihy pro děti navázané na autorské inscenace, které vytvořila: Už běžím domů a leporelo plné her Tik Ťap, které vydalo Národní divadlo k premiéře inscenace BatoLaterna v Laterně magice. Je také autorkou publikace 222 a 2 příběhy 20. století, která popisuje (ne)obyčejné lidské příběhy, střípky a okamžiky na pozadí historických událostí 20. století s odkazem na dobové předměty, dokumenty a fotografie. Spolupracovala na několika publikacích o trénování paměti či o komunikaci se specifickými skupinami. Je divadelní režisérkou, pedagožkou a arteterapeutkou, publikuje odborné texty v recenzovaných knihách a časopisech i v publicistických médiích. Je zakladatelkou uměleckého uskupení FysioART.

Právě na představeních souboru FysioART si budou moci diváci publikaci také zakoupit.

PhDr. Lucie Kocourková

pro Taneční magazín 

Záhada nikoli zednářská

FysioART zraje jak víno z hroznů. ֍ Kai se tedy neztratil! ֍ Paní Kouzelná byla kouzelná. ֍ Skvělá obrazová stránka. ֍ Nabitých čtyřicet minut. ֍ Jmenovec fotbalového reprezentanta tahounem (nejen) na jevišti. ֍

Titul nového „filmově divadelního kousku“ FysioARTu – „Záhada lóže číslo 13“ – zcela jasně napovídá, že určitě nepůjde o lóži zednářskou. Nýbrž tu divadelní. A příznivcům tohoto souboru, či pravidelnému čtenáři recenzí TANEČNÍHO MAGAZÍNU, bude nad slunce jasnější, že se v tomto případě opět jedná o divadlo – ve Varnsdorfu.

Právě na prknech, ale i v zákulisí a ostatních zákoutích, tamějšího Městského divadla, totiž vznikla – stejně filmově snímanou formou – již úspěšná „Divadelní detektivka“. A celý útlý realizační tým, v čele s manželským duem Strejčkových, i tentokrát dokazuje, že má dokonale prozkoumán a zmapován varnsdorfský (nikoli pouze) divadelní terén. Avšak zejména potvrzuje fakt, jak ušel, od prvního filmově realizovaného představení „Za zrcadlem“, velký kus cesty. Nejen té divadelní a scenáristické, ale zejména ve filmovém umění.

Za nejsilnější motivy, ba vrcholy celé této inscenace, bych vyvýšil nesmírně silné motivy prázdnoty, nenaplněnosti až zoufalství. Ty však nikdy nejsou divákovi servírovány jednoznačně depresivní formou. Někdy zde stačí symbol, náznak a jindy celá scénka. Zavřené vchodové dveře, prázdná sedadla, vchodový závěs, coby symbol stažené opony… Vhodnými kontrasty je průběžně tento rys beznaděje kompenzován hravostí i humornou nadsázkou. Prostě, zrcadlo současné „koronavirové krize“, které je správně nastaveno. I náležitě vyleštěno…

Již tradičně kvalitní součástí i této hry v podání FysioARTu je výborná hudební stránka. Nevtíravá, leč spíše v druhém plánu naléhavě působící, muzika celou inscenaci určitě povyšuje. Občas je i určitým kontrastem dění na scéně. Ve vážných pasážích někdy odlehčuje a naopak.

Smutné pohádky Hanse Christiana Andersena, na  motivy jedné z nichž  je „Záhada“ napsána, jsou nostalgické. Inscenace Hany Strejčkové má však v sobě silný náboj naděje. A zcela jistě nespěje k andersenovskému, spíše bezvýchodně beznadějnému až komickému, tápání světem či tragickému konci.

Čas této divadelní i filmové produkce zároveň se o pouhých pět minut nekryje s nedávnou „Detektivkou“, jíž soubor připravil počátkem letošního února. Je, již na zběžný pohled, velmi patrné, že obzvláště kameraman a střihač tentokrát dokázali ještě větší kontinuity díla, přičemž se nikterak – v určitých momentech – nezpronevěřili ani módní klipovitosti.

Zcela bez mučení se přiznám, že jsem nejprve, při čtení osob a jejich obsazení, nějakým omylem přehlédl roli Kaie. Což se však snad (ani tím omylem) nemůže stát při filmovém sledování „Záhady“. Jmenovec fotbalového reprezentanta Filip Novák v této roli opět nezklamal. S touto postavou si poradil s patřičným prožitkem, ale zároveň nonšalancí, nadhledem i celkovou elegancí. Nadto se podílel i na kostýmní výpravě. Kouzelná je i Dana Bílková přímo v roli Paní Kouzelné. Tradičně nezklamala ani Hana Strejčková v roli Gerdy. Svým způsobem kouzelný je však i alchymistický „hokus-pokusář“ Václava Špičky. Vysoký standard drží, jako obvykle, Tereza Rauch, půvab i éteričnost dodává inscenaci naopak Víla s houslemi v interpretaci Štěpánky Křížové a Pan Pohádkář Miroslava Řebíčka zas tvrdí „muziku“ jinak. Divadelně. Na všech výkonech herců je znát, že již mají daleko více pod kůží hraní „pro“ a „na“ kameru.

Ke zdánlivě nenápadným, leč v chápání jevištního celku velice důležitým atributům, patří celé výtvarné řešení této filmově divadelní inscenace. Je dobré, že výtvarné prvky, ani umělecké líčení nikterak nepřebíjejí hlavní smysl a nosné linie představení. Naopak, snaží se mluvit stejnou řečí…

Hana Strejčková se tentokrát vyjádřila k současné zdravotně-politické situaci svým způsobem, svou divadelní poetikou. Určitě však nesmírně silně a působivě.

»Záhada lóže číslo 13«

Autor, režie: Hana Strejčková

Dramaturgická spolupráce: Filip Novák

Hudební dramaturgie: Hana Strejčková

Kostýmy: Hana Strejčková, Filip Novák

Kamera: Tomáš Strejček

Čas: 39 minut 46 vteřin

Premiéra: 8.4. v 18.00 Městské divadlo Varnsdorf – on-line.

Hrají:

Divadelník: Filip Karda

Pan Pohádkář: Miroslav Řebíček

Kai: Filip Novák

Gerda: Hana Strejčková

Královna: Tereza Rauch

Paní Kouzelná: Dana Bílková

Alchymista: Václav Špička

Víla s houslemi: Štěpánka Křížová

Tvůrčí tým:

Experimenty pro alchymistickou laboratoř: Dana Bílková a Václav Špička

Make-up ART, masky: Zuzana Maibaumová

Technická spolupráce: Petr Tůma

Střih: Terezie Kožová

Fotografie: Štěpánka Křížová, Šimon Tomko

Koprodukce: Městské divadlo Varnsdorf a FysioART

Poděkování: Zuzana Zajíčková, ZŠ Edisonova Varnsdorf, Ivo Šafus, Markéta Elblová

Umělecká činnost FysioART je v roce 2021 podpořena granty Ministerstva kultury ČR a Hlavního města Prahy.

Fotografie: Štěpánka Křížová a Šimon Tomko

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Nejen detektivka z okresu (a divadla) na severu

Dvě recenze v jednom! ֍ Čili: dvakrát psáno z videa.  ֍ Konkrétně tituly „Divadelní detektivka“ a „Kabaret Nasucho/Na sucho“ od FysioARTu. ֍  Proč ve Varnsdorfu zanikl ke dni 30. 6. 1963 stálý soubor? ֍ A kde se vzaly moderní blistry? ֍

Detektivka z divadelního zákulisí a zákulisních her 

Dne 11. 2. 2021 proběhl stream obnovené premiéry, vlastně „divadla na divadle na třetí“. Legendární „Divadelní detektivka“ o zákulisních hrách Městského divadla Varnsdorf v roce 1963. Vznikla na motivy skutečných událostí posledního představení stálého souboru. 

Diváci mohou vidět více než půlhodinový retro příběh plný symbolů a více či méně skrytých či obnažených jinotajů.

Jedná se o exkurz do historie.  Do roku 1963. Přesně do 30. června, což bylo datem posledního představení stálého souboru Městského oblastního divadla Varnsdorf. Konkrétně při přípravě inscenace Čechovova „Racka“. Roku 1993 se skupina nadšenců snaží celý příběh zrekonstruovat… Právě proto jsem si vypůjčil do titulku část názvu dávného televizního seriálu o komunistickém tajemníkovi „Okres na severu“.

Dlužno podotknout, že FysioART si tuto inscenaci vyzkoušel před časem, v rámci divadelních prohlídek zákulisí. Takže, vlastně „divadlo na čtvrtou“?

Ve vlastním představení je minimum dialogů. Ty by se, v součtu, smrskly do necelé minuty. Vše je postaveno na choreografii a jevištním i filmovém aranžmá. A v neposlední řadě i na vhodné hudební dramaturgii a interpretaci Terezy Rauch.

Hned úvodem je třeba vyzdvihnout mistrnou kameru Tomáše Strejčka. Ta je místy subjektivní, ale často se snaží o jistou retro-objektivitu. A daří se jí to. Obzvláště v práci s detaily. Ruku v ruce s ní umocňuje náladu vhodná práce se světly. Zvláště těmi modrými, která jsou i určitým leitmotivem představení.

Zcela jistě je nutné pochválit přípravu dobových rekvizit. Od skutečných mazet s lístky na představení, přes šatnové bločky, dobový telefonní přístroj, psací stroj značky Consul i šatnové osvětlení na šňůrky s olivkami.

Jediná věc zde poněkud historicky nehraje. Moderní kovově plastové blistry s léky! Takové se začaly používat někdy počátkem osmdesátých let minulého století. V oné době byly míněné a zmíněné „uklidňující“ prášky spíše v plastových „zašupovacích“ krabičkách. A možná, že by v rámci autenticity (i určité potřebné divadelně filmové nadsázky) napomohlo pití vína z historických tlustostěnných skleniček od hořčice? Ale kde je dnes sehnat?

Ocenit je třeba i práci s (pouze zdánlivými) detaily. Nástěnku s nápisem „ČSR“ – namísto „ČSSR“. Osekanou „socialistickou“ pěticípou hvězdu, připomínající tak trochu svastiku. A skvělá je i narážka na někdejšího nejvyššího komunistického „kulturträgera“ Müllera. Místní Varnsdorf snad nejlépe dokumentuje unikátní krabička s „historickými“ dámskými punčocháčemi z tamější továrny Elite!

Bylo by toho ještě více k pochválení. Nejen skvělé civilně laděné herecké výkony…

TANEČNÍ MAGAZÍN však, hoden svému jménu, musí závěrem zhodnotit perfektní choreografii i onu režijní práci s herci. Což akcentuje i – již pochválená – kamera.

»DIVADELNÍ DETEKTIVKA«

Čas: 33 minuty 44 sekundy

Uvádí: FysioART a Městské divadlo Varnsdorf

Námět, scénář: Hana Strejčková

Režie: Hana Strejčková

Kamera: Tomáš Strejček

Střih: Terezie Kožová

Technika: Petr Tůma

Make-up ART: Zuzana Horčičková Maibaumová

Fotografie: Ivo Šafus, Štěpánka Křížová

Kresby: Lenka Lea Nováková

Catering: Zuzana Zajíčková

Obsazení:

Umělecký šéf – Miroslav Řebíček

Sólistka – Alena Štěpánová

Herec – Filip Novák

Tanečnice – Barbora Ješutová

Nápověda – Hana Strejčková

Soudruh – Libor Ulovec

Grafik – Roman Winter

Šatnářka, Pianistka – Tereza Rauch.

A zde máte možnost celé filmově divadelní dílo vidět:

 

Kabaret postavený na hlavu

Kde končí svoboda jedince? A kde lidstva? Jaké jsou výkony herců bez odezvy těch, pro které hrají?

Nejen na tyto dotazy se snaží hledat odpovědi »Kabaret Nasucho/Na sucho«, premiérovaný na streamu ve čtvrtek 25. února 2021.

A také nikoli pouze na výše nadhozené otázky se snaží moderními výrazovými prostředky odpovědět autorka, režisérka i jedna z interpretek Hana Strejčková a celý její FysioART. Tradičně s nepřeberným množstvím choreografických a akrobaticky laděných nápadů. Místy hraničících až s vrcholnými gymnastickými prvky.

Ne nadarmo se říká, že klaun je ve své podstatě vlastně melancholický člověk. A v tomto případě se dostává do smutné polohy i celý, původně vlastně rozjuchaný, kabaret.

Vyznění celého představení napomáhá – stejně jako u „Divadelní detektivky“ – mistrná kamera Tomáše Strejčka. A vyzdvihnu i výtečnou práci střihačky Terezy Kožové. Tentokrát je obé ještě o poznání dynamičtější. Rovněž je hodno třeba zmínit i střídmé, ale velmi působivé nasvícení, které dává vyniknout nejen oné dynamice, ale celé náladě hořkosladkého kabaretu.

»Kabaret Nasucho/Na sucho«

Čas: 21 minuta 16 sekund

Námět, scénář, režie: Hana Strejčková

Kamera: Tomáš Strejček

Střih: Terezie Kožová

Klavír, hudební dramaturgie a hudba: Tereza Rauch

Hrají čili v pohybu: Veronika Smolková, Hana Strejčková

Produkce: FysioART

Koprodukce: Městské divadlo Varnsdorf.

 

Obě krátkometrážní divadelně filmová díla FysioARTu, myslím, beze zbytku naplňují to, co si předsevzala. A zcela určitě přináší i něco navíc…

 

Foto: Ivo Šafus a Štěpánka Křížová

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Závěrem trailer ke kabaretu:

»DIVADELNÍ DETEKTIVKA« s tanečnicí

Stream z Městského divadla Varnsdorf i o Městském divadle Varnsdorf již ve čtvrtek 11. února 2021 od 20.00 hodin. Roli herce hraje jmenovec slavného fotbalového reprezentanta!

Ponořme se do historie. Píše se rok 1963. Konkrétně 30. červen, tedy datum posledního představení stálého souboru Městského oblastního divadla Varnsdorf. Co stojí za zánikem stálého souboru? V roce 1993 se skupina nadšenců snaží celý příběh zrekonstruovat… Divadelní detektivka ze zákulisí a zákulisních her umělců na oblasti.

Stream: 11. 02. 2021 20.00 hodin

»DIVADELNÍ DETEKTIVKA«

Obsazení:

Umělecký šéf – Miroslav Řebíček,

Sólistka – Alena Štěpánová,

Herec – Filip Novák,

Tanečnice – Barbora Ješutová,

Nápověda – Hana Strejčková,

Soudruh – Libor Ulovec,

Grafik – Roman Winter,

Šatnářka, Pianistka – Tereza Rauch.

Ostatní tvůrčí profese:

Make-up ART: Zuzana Horčičková Maibaumová

Fotografie: Ivo Šafus, Štěpánka Křížová

Kresby: Lenka Lea Nováková

Technika: Petr Tůma

Catering: Zuzana Zajíčková

Kamera: Tomáš Strejček

Námět, scénář: Hana Strejčková.

Střih: Terezie Kožová,

Režie: Hana Strejčková.

Uvádí FysioART a Městské divadlo Varnsdorf

Foto: Ivo Šafus a Štěpánka Křížová

Městské divadlo Varnsdorf

pro TANEČNÍ MAGAZÍN