Stories

Bohemia Balet představí novou premiéru v Divadle Komedie

Příběhy / Stories – to je souhrnný titul nové premiéry, kterou připravil Bohemia Balet. Uskuteční se již v neděli 6. dubna v Divadle Komedie a představí tři díla, která tanečníky a diváky přenesou do světa moderního tance. Jména jejich tvůrců jsou zárukou kvality: do repertoáru Bohemia Baletu přibydou choreografie Paula Juliuse, Terezy Szentpetéryové a Venduly Poznarové. Před premiérou se v Divadle Komedie uskuteční vernisáž obrazů akademické malířky Gity Marcolové.

„Pro jarní premiéru připravil Bohemia Balet večer tří tanečních kompozic různých choreografů. Pokračuje tak v dramaturgické linii uvádění prací mladých i renomovaných tvůrců. Každá z kompozic je příběhem lidských vztahů a kontaktů. Věříme, že pro diváky bude specifický pohybový rukopis každého z choreografů zajímavý a pro členy Bohemia Baletu další výzvou k prokázání interpretačních schopností,“ zve na nový program umělecký šéf souboru Jaroslav Slavický.

Tereza Szentpeteryová v choreografii Spolu sami otevírá téma složitosti vztahů mezi dnešními mladými lidmi, jejichž svět je silně ovlivněn novými médii, která vztahy postavila do nové roviny. „Jaká forma propojení nám vyhovuje a jaká blízkost nám je příjemná? Sami se svěřujeme do cizího prostoru s nadějí, že najdeme porozumění… V obklopení příjemného pocitu anonymity,“ uvažuje. „Dotýkám se tématu mezilidské komunikace, potřebě elektroniky kolem nás a otázce, zda nás možnost neustálého kontaktu přibližuje, nebo naopak vzdaluje.“ Tereza Szentpetéryová byla jako absolventka Taneční konzervatoře hl. m. Prahy na počátku své vlastní umělecké kariéry členkou Bohemia Baletu. Nyní s tanečníky pracuje jako repetitorka, ale diváci ji mohli v posledních sezonách vídat se souborem i na jevišti.

Pedagožka, choreografka a ředitelka vinohradského tanečního studia Contemporary, prostor pro tanec Vendula Poznarová je autorkou další z částí premiérového triptychu. Její choreografie Jane D. Series – Episode 1 slibuje dramatičtější podívanou. „Jane D. neboli ‚Jane Doe‘ je fiktivní jméno, které se v anglicky mluvící kriminalistice používá pro ženy, často oběti, jejichž identita je neznámá nebo chráněná,“ přibližuje novinku vznikající pro Bohemia Balet. „Od dětství jsem fanoušek detektivek a kriminálek, ať už v literární, filmové nebo aktuálně i podcastové podobě. V současnosti je v tomto žánru velmi vysoká úroveň televizní seriálové tvorby a jelikož patřím mezi jejich diváky, zatoužila jsem po vzniku také taneční verze kriminálního seriálu.“ Kromě současného tance využívá v nové choreografii také prvky street dance a standardních tanců, půjde tedy o bohatou žánrovou kombinaci, která otevírá nové možnosti i mladým tanečníkům. A bude po „Jedničce“ následovat další epizoda? Tohle zatím neví ani Bohemia Balet.

Ke spolupráci se souborem se vrací i choreograf Paul Julius. Naposledy pro Bohemia Balet vytvořil tanečníkům přímo na tělo choreografii Křehké vztahy, premiéra proběhla v rámci komponovaného programu Kontrasty v listopadu 2023. Mezilidskými vztahy je inspirovaná i jeho nejnovější choreografie Spoutané cesty / Tethered Paths, která měla v prosinci premiéru v souboru Japan Contemporary Dance Company, jehož je Paul Julius uměleckým ředitelem. Právě tu nyní získal na repertoár i Bohemia Balet. Volba na tento titul ovšem nepadla náhodou – na premiéře tančil v Japonsku jako host právě jeden ze členů Bohemia Baletu, Matěj Šimůnek.

„Choreografie zkoumá neviditelná vlákna, která nás spojují – ať už prostřednictvím práce, studia, rodiny nebo každodenních setkání. Život nás sbližuje s ostatními, někdy v harmonii, někdy v konfliktu. Sdílíme okamžiky lásky a boje, souladu i rozporu. Přesto zůstáváme propleteni, proplouváme životem každý svým způsobem a hledáme cesty, jak koexistovat. Tato choreografie se zamýšlí nad výzvou adaptace – porozumění, komunikace.  Zůstat věrný sám sobě, může změnit napětí ve spojení,“ říká choreograf.

Vernisáž obrazů Gity Marcolové proběhne před premiérou 6. dubna od 18:30 hodin.

Vstupenky na premiéru zakoupíte na stránkách divadla ZDE. Představení začíná od 19:00 hodin, další uvedení je naplánováno až na 17. květen. Vždy na scéně Divadla Komedie.

Foto: Prokop Gregar

Lucie Kocourková

pro Taneční magazín

„KLÍČE ODNIKUD“

Nepříliš veselé téma, krásně a vkusně zpracované – takové je nejnovější dílo Petra Zusky

V pondělí 11. března patřilo pražské Fórum Karlín Jihočeskému divadlu. Konkrétně dílu choreografa Petra Zusky „Klíče odnikud“. Petra Zusku našim čtenářům jistě nemusíme představovat. Pouze krátce připomeňme, že během své taneční kariéry vystoupil v baletech klasického repertoáru a především v dílech renomovaných současných tvůrců – Jiřího Kyliána, Pavla Šmoka, Libora Vaculíka, Alvina Aileyho, Gerharda Bohnera, Roberta Northa, Matse Eka, Hanse van Manena, Christophera Bruce, Ohada Naharina, Nacho Duata, Itzika Gallili… Vystupoval v mnoha zemích po celém světě, od roku 2002 byl uměleckým šéfem Baletu Národního divadla v Praze. Jako tvůrce má na kontě více než padesát inscenací. Za svou interpretační práci a choreografickou tvorbu získal řadu význačných ocenění.

Dílo „Klíče odnikud“ vychází ze Zuskovy osobní zkušenosti. Petr Zuska navštívil jednoho dne prázdný dům svých prarodičů. Ten byl obýván několik posledních desetiletí Zuskovou opuštěnou, schizofrenní tetou, která v něm i v naprosté samotě zemřela. Tato žena byla uzavřena do svého vlastního světa strachu a hrůzy ze všeho okolo, obklopena rejem svých neuspořádaných démonů. A současně kolem ležely svazky pedantně a přesně nadepsaných klíčů. Ale odkud vlastně byly? Celý příběh, který trvá přibližně hodinu a půl, vychází ze vzpomínek a klíčových životních okamžiků této nešťastné ženy.

Tanec, který představuje konec života, skon a určitý přechod mezi jednou dimenzí a druhou, není rozhodně žádné radostné téma. Přesto se Petru Zuskovi podařilo vytvořit dílo, které diváka strhne. Bez hlesu sledujeme příběh, který dotváří bezpochyby dokonale vybraná hudba.

Příběh začíná. Vidíme ženu v černobílých šatech, barvách většinou symbolizujících smrt. Zoufale vybíhá vpřed, ale pak zůstává bezvládně sedět na židli, hlavu sklopenou k jedné straně… Pomalu se otevírají jedny, druhé, třetí dveře… A nakonec vyskočí na scénu, z osmi jasně nasvícených dveří, tanečníci – čtyři muži a čtyři ženy. Otevřou-li se dveře, proud světla proniká na jeviště. Je to snad už světlo z té „druhé strany“?

Tanečníci představují vzpomínky dotyčné ženy, jsou oděni do černých obleků. Také se říká, že po smrti člověk vidí před očima odvíjet se celý svůj životní příběh. Všechno dobré i zlé, co ho potkalo a co udělal. Je snad toto takový příběh? Možná ano…

Na scéně se také objevuje druhá žena (nazvaná jen ONA), rovněž oblečena do černobílých šatů. Představuje patrně matku zesnulé ženy. Možná ji ale můžeme chápat i jako zesnulou samotnou, tedy přesněji její vlastní nesmrtelné „Já“. Ale současně je to také pianistka (Božena Steinerová), interpretující první část klavírního cyklu „Po zarostlém chodníčku“ Leoše Janáčka. Tato skladba vyvěrá z jednoho z nejzoufalejších období skladatelova života, kdy mu vedle profesních „proher“, které prožíval, zemřela jeho jednadvacetiletá dcera Olga. Janáčkova skladba kontrastuje s „Reguiem“ Antonína Dvořáka, které se inscenací také prolíná. Toto dílo pak bylo naopak vytvořeno v době, kdy byl skladatel na vrcholu svých tvůrčích sil a jeho „Requiem“ je spíše velkolepou oslavou Boha. Petr Zuska pečlivě zvažoval, které skladby svým obsahem a náladou odpovídají tématu inscenace. A jejich dramaturgie se povedla. Spojení obou z uvedených hudebních děl je emotivně velmi působivé.

Sledujeme pak dále, jak ONA (tanečnice Julie De Meulemeester) vzpomíná na matku a otce, na své dětství, ale i konflikty s otcem, partnerské konflikty. Až nakonec, kdy se postavy mění ve zlé, zlověstné přízraky bez tváří (tanečníci mají hlavy zahalené do černé) a nebohou ženu ničí. Interpreti vskutku přesvědčivě a mistrně představují vtíravé, děsivé, chmurné myšlenky hlavní postavy.

Julie De Meulemeester podává vynikající výkon, divák s napětím sleduje její taneční pojetí role po celé představení.

Božena Steinerová se stává součástí hlavního děje, možná ztělesňuje pocity zesnulé, možná její příbuzné či její vlastní „Já“. Na konci pak zůstávají obě ženy na pódiu bez známek života.

Velkým kladem inscenace „Klíče odnikud“ je její  přínos nejen pohledem na útrapy a konec jednoho lidského života, ale také na opravdovou krásu a důstojnost. Nic není povrchní, divák je hluboce dojatý. „Klíče odnikud“ bych bez nadsázky označila za mistrovské dílo Petra Zusky.

KLÍČE ODNIKUD

Scénář, režie, choreografie: Petr Zuska

Scéna: Jan Dušek

Kostýmy: Pavel Knolle

Světelný design: Petr Zuska, Petr Baštýř

Zvukový design: Zbyněk Perla

 Asistenti choreografa: Béla Kéri Nagy, Zdeněk Mládek

Tančí:  Julie De Meulemeester (ONA), Božena Steinerová (ONA), – Petronela Bogdan, Sebastiano Mazzia, Tereza Szentpéteryová, Ayano Nagamori, Aleš Hanzlík, István Varga, Rosa Maria Pace, Magnum Phillipy (ONI)

Foto: archiv Jihočeského divadla

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN