Nejcennější Thálie pro Jihočeské divadlo

Herecké mistrovství legendární Hany Bauerové oceněno

Divadelní čas, který je ve své podstatě tím nejprchavějším, má přesto schopnost některé z hereckých osobností proměňovat v legendy. Takovou žijící legendou Jihočeského divadla je nesporně Hana Bauerová, rodačka z Prahy (* 5. 2. 1931). Stává se čerstvou držitelkou Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra.

Celý svůj profesní život spojila Hana Bauerová s jihočeskou scénou. Mezi roky 1953 a 2008 zde vystoupila v téměř sto šedesáti inscenacích. Od její Stázy ve Šrámkově „Létě“ a Máti v McDonaghově „Mrzáku inishmanském“ se rozprostírá plejáda hrdinek lidových postav z české klasiky (Jirásek, Tyl, Hrubín). Avšak „přehrála” se úspěšně i do rolí shakespearovských (například Viola ve „Večeru tříkrálovém“, paní Hošková ve „Veselých paničkách windsorských“, Chůva v „Romeovi a Julii“). Její rolí takříkajíc erbovní se stala titulní postava Kitty Warrenové ve Shawově hořké komedii „Živnost paní Warrenové“ (1975).

Cenu Thálie přijal za Hanu Bauerovou, z rukou Ondřeje Kepky (syna herečky Gabriely Vránové), ředitel Jihočeského divadla Lukáš Průdek (v černé roušce), kvůli epidemii koronaviru, žel, v prázdném divadelním sále

Svůj neodolatelný – a diváky obzvlášť milovaný – smysl pro jevištní humor s přesně zacílenou komickou pointou uplatňovala Bauerová zejména v rolích světového veseloherního repertoáru (jako třeba Pasqua v „Poprasku na laguně“, Sostrata v „Mandragoře“, Fenisa v „Chytrých milenkách“, či Ela Delahayová z „Charleovy tety“, Lady Brecknellová z komedie „Jak je důležitě míti Filipa“ anebo Olympie Feraillová z „Brouka v hlavě“). Škálu velkých komediálních rolí uzavřela nezapomenutelnými kreacemi v rolích tajnůstkářské Abby Brewsterové v Kesselringových „Jezinkách a bezinkách“ a rozkošně hubaté paní Pollingerové ve veselohře „Koncert Hermanna Bahra“ (1991).

Hana Bauerová dnes

Velkou popularitu v 60. a 70. letech získal mezi diváky i HEC (Herecký kabaret), jehož byla spiritus agens. Se svým manželem, členem činohry Josefem Bulíkem, a dalšími kolegy z HECu neúnavně rozdávali smích i v nejodlehlejších částech jihočeského regionu.

…a na archivním snímku

S nemenším úspěchem ztvárnila Hana Bauerová ovšem i dlouhou řadu tak řečeno „vážných” a psychologicky komplikovanějších úloh. Za všechny připomeňme její další „velkou” Chůvu, tentokrát z Anouilhovy adaptace „Antigony“, či Andu z Šotolovy hry „Možná je na střeše kůň“.

Hana Bauerová vystoupila rovněž v historicky prvním televizním záznamu inscenace před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově („Tvrdohlavá žena“, 1967) a stala se i první Málinkou ve světové premiéře Hrubínovy „Krásky a zvířete“ (tamtéž 1970). Za televizní seriály jmenujme alespoň její role v Balaďově „Největším z pierotů“ či v oblíbeném „Dobrodružství kriminalistiky“ režiséra Antonína Moskalyka.

Na filmovém plátně se Bauerová objevila i ve Vávrově zpracování Hrubínovy hry „Srpnová neděle“.

Neobvyklou, ale vítanou příležitost dal Haně Bauerové také hudební žánr: v průběhu let ztvárnila divadelní divu Corinu i klášterní Fortnýřku v operetě „Mam’zelle Nitouche“ i Mirabelu ve Straussově „Cikánském baronu“.

Hana Bauerová je i autorkou této knížky

Kolegyně Daniela Bambasová na Hanu Bauerovou a na jejich společná léta na jevišti vzpomíná s radostí: „S Haničkou jsem na jevišti prožila krásné chvíle a spoustu legrace. Bylo těžké vydržet její pohled s tisíci rarášky v každém oku. Jednou se jí v Antigoně podařilo (s vervou její vlastní), omylem mě shodit z houpačky. Myslela jsem, že to nezvládnu. Pokaždé, když jsme se střetly pohledem, mi ti její rarášci celou situaci znovu přehráli.”

Právě s Danielou Bambasovou v „Antigoně“

K 80. narozeninám Jihočeského divadla vyšla také půvabná knížka hereckých vzpomínek, historek a postřehů nazvaná „Před oponou za oponou Jihočeského divadla“, jejíž autorkou je právě Hana Bauerová. Jak v předmluvě této knihy poznamenala bývalá dramaturgyně Jihočeského divadla Alena Kožíková: „Hanka se na svět z jeviště dívá živýma očima, šibalské jiskřičky se proměňují do ironie, upoutává diváka a nepustí jeho pozornost, temperamentně a chytře provádí svou postavu celou inscenací. Má to štěstí pro jeviště, že je osobností.”

S těmito slovy můžeme jen souhlasit.

Text a foto: Gabriela Veselá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Paralelní světy

Úvodní premiéra nové sezóny „Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“ v pražském A studiu Rubín nasadila laťku nebývale vysoko

Novou premiéru v A studiu Rubín jsem očekával s mnoha otázkami. Stejné problematice se poslední dobou věnuje množství dramatiků i divadelních a filmových tvůrců. Pouze na českých jevištních prknech se totiž s touto tematikou, pouze namátkou, již objevily tituly „Otec“ (divadlo Rokoko), „Zatmění“ (divadlo Broadway) anebo „Starci na sněhu“ (divadlo Au!). Stejné chorobě se v této sezóně bude věnovat rovněž titul Jihočeského divadla „Still Alice (Stále jsem to já) Lisy Genovy“. Ten je známý i z filmového zpracování s Julianne Mooreovou. V Českých Budějovicích má být tato inscenace premiérována v dubnu 2021…

Než se budu věnovat detailněji „rubínovské inscenaci“, prosím, dovolte krátký exkurz k historii Alzheimerovy choroby.

Alzheimer anebo Fischer?

Víte že, Alzheimerova nemoc se klidně mohla jmenovat „Alzheimer-Fischerova“. Popisy diagnóz i obrázky histologického vyšetření mozků šestnácti pacientů roku 1907 z pražské psychiatrické kliniky v Kateřinkách totiž, ve stejné době jako jeho německý kolega Aloysius Alzheimer, publikoval český lékař židovského původu Oskar Fischer. Fischerovo dílo a jeho zásluhy však byly plně doceněny až daleko později.

Oskar Fischer se narodil, v německy mluvící rodině správce statku, ve Slaném. Tam později maturoval na gymnáziu. Pak absolvoval studia medicíny v Praze a ve Štrasburku. Následně vykonával lékařskou praxi v Praze. Řadil se k počet německy mluvící menši židovského původu. Z důvodu původu byl lékař, mezi jehož pacientky patřila i Charlotta Masaryková, za okupace transportován do Terezína. Tam 28. února 1942, tedy před téměř osmdesáti lety, zemřel.

Snímek ze čtené zkoušky v A studiu Rubín

Ovšem, ani Aloysius Alzheimer to neměl, s popisem nově objevené choroby, vůbec snadné. Když prezentoval své nové objevy o chorobě v roce 1906 na setkání psychiatrů v Tübingenu, tak žádný z účastníků Alzheimerovi nepoložil pražádnou doplňující otázku. Okamžitě se přešlo k jinému tématu. Navíc, regionální list „Tübinger Chronik Ma” věnoval jeho objevu, v obsáhlé reportáži z kongresu, jedinou kratičkou větu. Alzheimer se tak vrátil zklamán do psychiatrické kliniky v Mnichově.

První přípravy nad scénářem (anebo pod?)

V té době dvaačtyřicetiletý německý psychiatr vylíčil případ své pacientky Auguste Deterové. Ta předtím zemřela ve věku 55 let „zcela dementní“, jak to Alzheimer formuloval. Teprve pitva ukázala, že v mozku zemřelé bylo mnoho bílkovinových usazenin a odumřelých nervových buněk.

Bláznivý lékař s mikroskopem“, jak se Alzheimerovi říkalo, tak zjistil základní mechanismus nejtěžší a nejčastější formy stařecké demence: ukládání jednoho druhu bílkoviny v mozkové kůře vede k odumírání nervových buněk. Proč se bílkovina tak masivně usazuje, není zcela jasné dodnes. Proto je také Alzheimerova nemoc stále neléčitelná a průběh lze pouze o několik měsíců až let zbrzdit.

Vůně perníku

Jak tuto vážnou chorobu chápat? Jak s ní žít? Jak se jí takzvaně „dostat na kobylku“? I tak mohly znít úvodní premisy tvůrčího týmu nebývale působivého představení „Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“. A to navíc v komorně intimním, ale svou kontaktností a bezprostředností, i nic neodpouštějícím divadelním prostoru malostranského Rubínu.

Alena Štréblová tak trochu netradičně

Jak vkusný a informacemi nabitý (i tradičně nápaditě graficky zpracovaný) program divadla prozrazuje: Autoři postavili klasickou pohádku naruby. A tvoří prostor pro vnímání tragikomičnosti stařecké demence. K tomu jsou jim  inspirací vlastní zkušenosti s prarodiči a především  kniha rakouského spisovatele Arno Geigera ,Starý král ve vyhnanství´. Inscenace hledá naději ve vztahu dvou generací, cestu hlubokým a neprobádaným Alzheimerovským lesem a nabízí očistu skrze komiku. Přináší relativizaci ,normálního´ pohledu na svět a jeho civilizační choroby i znovunalezení společného dialogu a řádu, který se už nepodobá ničemu z toho, co se dá předem naplánovat.“

Miroslav Mejzlík, Jiří Štrébl a jeho sestra Alena

Musím konstatovat, že to vše se podařilo vpravdě na jedničku s hvězdičkou. Od dramaturgie, přes výtvarné řešení scény a kostýmů… Navíc, umocněno působivou hudební stránkou, až – v neposlední řadě – po excelentní herecké výkony.

Nadhled i laskavý vhled

Režisér, nesoucí jméno bývalého fotbalového reprezentanta (a nyní majitele sítě benzínových pump ONO), Jiří Ondra příjemně překvapil. Ve spolupráci s Lucií Ferenzovou připravili na motivy výše zmíněného rakouského autora plnohodnotnou prvotní látku. Bylo však brzo patrno, že ponechali i patřičný improvizační prostor všem hereckým osobnostem.

Osobně koukám tak trochu mezi prsty vždy na inscenace či televizní, respektive filmová, díla, kde je autor i sám sobě dramaturgem. V tomto konkrétním případě se sice jednalo „pouze“ o spoluautorku Lucii Ferenzovou, ale stejně… Po zážitcích z celého představení však jsem tentokrát nucen konstatovat, že zde to vůbec na škodu nebylo. Naopak, zřejmě to prospělo k pevnější struktuře a provázanosti celé inscenace.

Richard Fiala a Miroslav Mejzlík (v pozadí Jiří Štrébl)

Nejsilnějším dojmem z celé inscenace je paralelní prolínání se reálného světa, představ i bludů. Režisér zde ostrými střihy dosahuje kontrapunkt mezi pragmatickým světem i blouzněním a hledáním lidí, kteří skončili v osidlech Alzheimerovy choroby.

Ani prvky v rovině nadhledu (kupříkladu parafráze postavy vraždícího otce se sekerou z kultovního dílu „Studna“ ze seriálu „30 případů majora Zemana“) výsostně vážné téma neshazují. Naopak, dodávají mu lidské rozměry. A tímto stylem bych se mohl postupně vyjadřovat ke každému detailu „Perníkové chaloupky“.

Nejen herecký koncert

Ostřílený Miroslav Mejzlík v hlavní roli představení doslova exceloval. Dokázal odstínit různé intimní nuance člověka, který z jedné strany Alzheimerově chorobě podléhá, ale ze strany druhé si to nikterak nepřipouští. Výbornými partnery mu byli – tradičně výborní – Alena Štréblová a její bratr Jiří. A ani Richard Fiala v tomto hereckém excelentním kvartetu nezůstával nikterak v pozadí.

Alena Štréblová, Richard Fiala a Miroslav Mejzlík

Posledně jmenovaný je navíc i spoluautorem hudební stránky celého představení. Jeho písničky s kytarou nejen umocňovaly děj, ale navíc jednotlivé scény sympaticky provazovaly v jeden svébytný celek. Konečně někde nebyly písničky pouhými předěly či pověstnými „oslími můstky“, nýbrž plnohodnotnou složkou inscenace!

Hledání světla na konci tunelu?

Závěrem musím konstatovat, že „Perníková chaloupka“ se všem tvůrcům i ostatním složkám A studia Rubín nadmíru vydařila. Nasadila (nejen) zde vysokou laťku. A nezbývá se než těšit na další inscenace v tomto pražském komorním malostranském suterénu.

»Perníková chaloupka (čekání na lopatu)«

Autoři: Jiří Ondra a Lucie Ferenzová

Režie: Jiří Ondra

Dramaturgie: Lucie Ferenzová

Výprava: Andrijana Trpković

Hudba: Richard Fiala, Václav Hoskovec a Tomáš Alferi

Hrají: Miloslav Mejzlík, Richard Fiala, Alena Štréblová a Jiří Štrébl

Premiéra: 8. září 2020 v A studiu Rubín

Foto: Patrik Borecký, Dita Havránková

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Cesta do hlubin robotovy duše

Památník Karla Čapka představuje výstavu k výročí divadelní hry „R.U.R.“

Výstava ke 100 letům od vzniku slavné hry „R.U.R.“ Karla Čapka, v níž se poprvé objevilo dnes už mezinárodně užívané slovo robot, se chystá od 26. září 2020 do 28. února 2021, pod názvem „Cesta do hlubin robotovy duše“. Kde? V Památníku Karla Čapka, ve Staré Huti u Dobříše. Premiérově se na ní představí rovněž nový robotický artefakt od Michaela Stránského, autora oblíbeného „Patníku Dášeňky“. Dále také původní historická figurka robota z majetku rodiny Josefa Čapka. Ta navíc provede dětské návštěvníky virtuálním kvízem. K vidění budou navíc unikátní dobové fotografie například z Knihovny Kongresu USA. Také zajímavá knižní vydání „R.U.R.“ či programy divadelních inscenací. Například té z roku 1942 z Anglie, jejíž text upozorňuje diváky, že: „…představení pokračuje i v případě ohlášeného náletu německých bombardérů…“

Karel Čapek coby autor dramatu „R.UR.“ v karikatuře svého bratra Josefa

Jak uvádí ředitel Památníku a autor výstavy Zdeněk Vacek, divadelní hra Karla Čapka „R.U.R.“ – „Rossum´s Universal Robots“ – se stala prvním skutečně mezinárodním úspěchem nejen tehdy mladého autora, ale i české dramatické tvorby vůbec. „Od jejího vydání uplyne letos v listopadu právě 100 let, a proto jsme se rozhodli uspořádat výstavu, na níž bychom představili unikáty sesbírané z celého světa s R.U.R. spojené. Zároveň chceme připomenout, že Karel Čapek už ve své době zcela vizionářsky pojal robota nikoli jako zařízení čistě mechanické, ale viděl ho jako umělou bytost, biologickou entitu se schopností dál se učit a rozvíjet. Což odpovídá i současnému vývoji robotiky a dynamického oboru umělého života, artificial life.“

Děti na výstavě čeká interaktivní kvíz

Robot z kovu i jako digitální průvodce

Výstavu doplní asi 70 cm vysoká plastika robota z kovu, porcelánu a dřeva, vytvořená při této příležitosti Michaelem Stránským, autorem populárního „Patníku Dášeňky“. Ten, už od roku 2013, v zahradě stržské vily nemine žádný pejsek. Sběratelé si, za 1590,- Kč, budou moci zakoupit stříbrnou pamětní minci vydanou Českou mincovnou u příležitosti 100 let R.U.R.. A během vernisáže bude možné obdivovat také její dvě zlaté alternativy v hodnotě desítek tisíc korun.

A na své si přijdou i děti. „Díky spolupráci Památníku s organizací CESNET čeká na nejmenší návštěvníky nový interaktivní kvíz, který zábavnou formou prověří jejich znalosti z oblasti robotiky. Průvodcem jim bude zdigitalizovaná postavička robota vyrobeného ve 20. letech minulého století patrně ve Švýcarsku a sloužící k propagaci Čapkovy hry. Její půvabný originál z kovu a dřeva, s pohyblivými klouby, lidskou hlavičkou a rukama k digitalizaci, velkoryse zapůjčila rodina Josefa Čapka. Právě díky jeho geniálnímu nápadu, jak hrdiny bratrovy hry trefně pojmenovat, dnes znají české slovo robot doslova po celé planetě,“ dodává Vacek.

Titulní stránka programu „robotického dramatu“, tentokrát z pražského Národního divadla

Autor výstavy dále upozorňuje na reprodukce unikátních fotografií, například z archivu Knihovny Kongresu USA či artefakty připomínající kočování tamních ochotníků s „R.U.R.“. „Loutkové provedení se ve 30. letech minulého století stalo součástí oficiálního vládního amerického programu pro podporu nezaměstnaných v rámci Rooseveltova New Dealu,” uzavírá Zdeněk Vacek.

Výstavu doplní hudební doprovod ve stylu první republiky a zájemci se mohou těšit i na reprezentativní sborník „Robot 100“, s příspěvky odborníků na umělý život. Konkrétně umělců, sportovců a dalších výrazných osobností z celého světa. Pro školní mládež a další předem objednané skupiny v Památníku počítají i s komentovanými prohlídkami.

Legendární drama Karla Čapka bylo inspirací i pro sci-fi Isaca Asimova

Cesta do hlubin robotovy duše“

Památník Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše,

adresa: Stará Huť 120, 262 02 Stará Huť.

Otevřeno: úterý-neděle: 9-17 hodin,

základní vstupné: 60,- Kč

Kontakt: www.capek-karel-pamatnik.cz

Víte, že…?

  • prvním sci-fi na televizních obrazovkách bylo ve světovém měřítku právě „R.U.R.“? Černobílé nastudování mohli diváci britské BBC sledovat živě v pátek 11. února 1938 od 15.20 do 15.55. Večer se ještě reprízovalo. Ovšem kvůli absenci záznamové techniky je museli herci před televizní kamerou sehrát ještě jednou. Další primát, tentokrát rozhlasový, patří adaptaci z roku 1926, kterou BBC poprvé uvedlo vcelku, nikoli v tehdy obvyklém pásmu, komentovaných ukázek z dramatu.
  • výstava Cesta do hlubin robotovy duše“ připomene i roli hollywoodské hvězdy Spencera Tracyho? Ten na prknech znamenajících svět začínal coby student právě v úloze robota, roku 1923 na Broadwayi.
  • na roli robota jako svůj divadelní debut vzpomíná také slavný britský herec Michael Caine?
  • výstava připomene také sovětský plagiát R.U.R.“ z pera Alexeje Nikolajeviče Tolstého, na divadelní scénu uvedený v roce 1924 pod názvem Vzpoura strojů:?
  • a autorství Karla Čapka neodkazoval ani na výstavě rovněž připomenutý sovětský film z roku 1935 „Zánik senzace“? Ten oficiálně vycházel z díla Ukrajince Volodimira Vladka, ale objevili se v něm roboti s výrazným nápisem „R.U.R.“ na prsou.

Foto: Ondřej Kroutil

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

MALL.TV vám zanese kulturu až domů do křesla

Internetová televize podpoří svou technologií účinkující i jejich fanoušky. Pomůže programem #kulturažije divadlům a zejména divákům v dnešní složité době. Mall.tv odvysílá živě koncerty PSH a Zrní, představení Vosto5 nebo Divadla Na zábradlí i talk show Ivy Pazderkové a Adély Elbel.

Sérii živých koncertů skupin PSH, Zrní nebo WWW, představení Divadla Vosto5, Divadla Na zábradlí i Cirku La Putyka, talk show českých komiček Ivy Pazderkové a Adély Elbel zařazuje pod názvem #kulturažije od středy 18. března do svého vysílání Mall.tv.

Spolu s nimi nabídne divákům i záznamy her Černá díra Dejvického divadla a Bláznivý Petříček. Reaguje tím na aktuální situaci, jež se dotýká řady kulturních institucí a umělců existenciálně nebo dokonce existenčně. Coby internetová televize chce využít svou technologii, produkční a vysílací kapacity ve prospěch účinkujících i jejich fanoušků. Stejně jako oni si totiž uvědomuje pravý význam slova kultura a chce ho naplňovat. Ve svém původním latinském významu je „tím, co je třeba pěstovat“.

Název speciálního vysílání Mall.tv #kulturažije je víc než příznačným. Nejenže jeho prostřednictvím ožívají prázdná pódia a jeviště, ale živý je také jeho program. Ten spontánně odstartovala pouhý den po vyhlášení zákazu akcí s účastí nad 100 osob domluva internetové televize s divadelním souborem Cirk La Putyka, který odehrál představení Memories of Fools v původně plánovaném čase, „jen“ před prázdným hledištěm. O osmačtyřicet hodin později si v přímém přenosu zarapovali Prago Union a začalo být zřejmé, že nezůstane jen u nich.

„Naše pořady a seriály jsme vždycky vytvářeli s ohledem na diváky i tvůrce. To platí i v případě #kulturažije. Pokud se jako internetová televize můžeme podílet na dobré věci a pomoct těm, kteří ze dne na den přišli o práci i zábavu, chceme to udělat a vážíme si každého, kdo do toho chce jít s námi. Samozřejmě, aniž bychom se chovali nezodpovědně, nebo nerespektovali mimořádná opatření,“ říká šéfproducent internetové televize Mall.tv Lukáš Záhoř.

Mall.tv se spojila s dárcovskou platformou Donio, která vystupujícím na webu www.donio.cz/kulturazije zprostředkuje také finanční podporu. Bezplatně jim založí sbírky a následně z nich vyplatí 100 % vybraných peněz. Diváci tak budou moci své oblíbence nejen vidět, ale přispět jim libovolnou částkou na další tvůrčí činnost.

Od středy 18. března postupně odvysílá Mall.tv živě pod názvem #kulturažije koncerty kapel PSH, Zrní, WWW, The Atavists, Hentai Corporation, Noisy Pots nebo tria Maniak, Prideny, DJ Black Angelika, inscenace Divadla Vosto5, Divadla Na Zábradlí, Cirku La Putyka, Divadla Viola, přednášky Centra architektury a městského plánování (CAMP), talk show Ivy Pazderkové a Adély Elbel a další akce. Program, jehož součástí budou i záznamy her Bláznivý Petříček a Černá díra Dejvického divadla, bude možné sledovat zdarma v Česku i na Slovensku na www.mall.tv, v mobilních a Smart TV aplikacích (Samsung, LG, Apple TV a Android TV).

Změny v něm jsou vyhrazeny pro nepředvídatelnost současného vývoje a další zájemce o spolupráci, kteří se stále mohou hlásit na webu internetové televize. Aktuální informace budou průběžně zveřejňovány na Facebooku Instagramu a Twitteru @malltelevize.

Eva Albrechtová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN