tanečník – 15. stránka – Taneční magazín

Rivalita v ruském baletu vedla k tragédii

Stojí za útokem na šéfa ruského baletu rivalita tanečníků, nenávist nebo láska?

Sergej Filin

Šéf baletu moskevského Velkého divadla Sergej Filin opustil nemocnici s černými brýlemi na očích. Po brutálním útoku kyselinou v lednu 2013 jej čekala série náročných operací. Filin nejprve prodělal plastickou operaci nejhůře zasažených míst v obličeji a specialisté mu odstranili z tváře porušenou tkáň. Pak mu oční lékař provedl zákroky na levém i pravém oku.

Na Filina zaútočil maskovaný pachatel, který vychrstnul na jeho tvář kyselinu sírovou. Lékaři odvedli mistrovskou práci, možná i sám Filin, který se musel se svým kritickým stavem psychicky vyrovnat. Původně lékaři přemýšleli o převezení do Bruselu, ale nakonec upřednostnili co nejrychlejší záchranu zraku přímo v Moskvě.

Sergej Filin

Ihned po propuštění z nemocnice odletěl do Cách, kde ho čeká další léčení. Sám Filin řekl, že byl v okamžiku útoku vyděšený. „Myslel jsem, že mě útočník chce zastřelit“. Přepadení se odehrálo na parkovišti v centru Moskvy, když 43letý Filin vystupoval z auta. Pachatel na oběť zavolal jménem, tedy ji znal.

Filin dostával v minulosti různé výhružné dopisy, výjimkou nebyly ani propíchnuté pneumatiky, kompromitující materiály na webu atd. Filin také uvedl, že výhrůžky násilím dostával už delší dobu a v polovině prosince 2012 požádal vedení divadla o řidiče a bodyguarda, ale neuspěl.

Snad málokdo by čekal, že boj o role skončí zločinem. Boj o peníze, moc, ropu, nemovitosti, to všechno s sebou může přinést i zločin. Ale tanec?

Rivalita v tanečních souborech ovšem není nic mimořádného. Navíc si Filin pravděpodobně udělal napřátele mezi umělci, kterým nedal role, protože nebyl přesvědčený, že jsou dost dobří.

Sergej Filin

Některí tanečníci ovšem tvrdí, že svého šéfa všichni milují, protože je to správný člověk.

Přesto před dvěma lety první scénu země opustil přední taneční pár Natalija Osipovová a Ivan Vasiljev. Důvodem byla možná nespokojenost s rolemi, s penězi.

Sergej Filin

Týden před napadením Filina se stal terčem útoků další člen souboru divadla, mim Jevgenij Kuleš. Skupina mužů ho přepadla a brutálně zbila u stanice metra. Kuleš musel být s těžkými zraněními hospitalizován v nemocnici.

Podezření z útoků musel čelit známý tanečník Nikolaj Ciskaridze. Ten je zároveň členem poradního sboru prezidenta Vladimíra Putina pro kulturu a umění. Nikolaj prý vyvolával konflikty v souboru a hádky s šéfem baletu.

Balet je v Rusku mimořádně oblíbeným a sledovaným uměním, napadení šéfa nejprestižnější scény vyvolalo velký šok.

Filin tvrdí, že se vrátí do funkce v divadle, i když útok na něj nezůstane bez následků.

„V těchto těžkých chvílích musím sebrat veškerou svoji sílu. Ale jsem plný energie, nejsem zoufalý. Vrátím se k práci, jakmile to bude možné. Možná na mě nebude hezký pohled, ale rozhodně se vrátím v plné síle,“ řekl třiačtyřicetiletý otec tří dětí.

Z prvního manželství se sólistkou Innou Petrovovou má Filin syna Danila, v současné době je ženatý s balerínou Marií Prorvičovou, se kterou má dvě děti.

Po dobu Filinovy nepřítomnosti zatím balet řídí šestačtyřicetiletá bývalá primabalerína Galina Stěpaněnková.

Poslední dny přinesly rozuzlení celého případu. Policisty na stopu přivedla analýza odposlechů telefonních hovorů, vedených v kritický den z místa činu v centru Moskvy.

Trojici mužů zatkla policie v březnu 2013.

Sólista moskevského Velkého divadla Pavel Dmitričenko se přiznal, že si objednal útok kyselinou na šéfa baletního souboru Sergeje Filina, informovala agentura DPA. Muž, který vykonal brutální útok Jurij Zaruckij i řidič, který přivezl útočníka na místo činu, se rovněž přiznali.

Pavel Dmitričenko

Důvodem nepřátelství emocionálního sólisty a šéfa baletu prý byla mladá primabalerina Anželina Voroncovova. Sám Dmitričenko ovšem tvrdí, že důvodem byla korupce v souboru.

Anželina Voroncova

Taneční magazín

Lionel Blair: “Mé děti trpěly tím, že jsem byl tanečník”

Tanečník stepu, choreograf a moderátor Lionel Blair vzpomíná

Dnes již 81-letý Lionel Blair, choreograf a tanečník stepu, jehož taneční kreace se pravidelně objevovaly v televizi v 60.-tých letech, zavzpomínal na své začátky.

Jeho sláva coby tanečníka byla zastíněna v 80.-tých letech, kdy se proslavil jako televizní moderátor.

“Narodil jsem se roku 1932 a vyrůstal v Stamford Hill, na severu Londýna.”

“Od malička mě a moji sestru Joyce brali rodiče do kina. Pořád dokola to samé – Fred Astaire, Ginger Rogers nebo Shirley Temple. Po návratu domů jsme je kopírovali a stepovali. Takhle jsme se naučili tančit step.”

“Táta zemřel, když mi bylo 13 let. Odešel do divadla a vrátil se mrtvý. Byl to strašný šok pro celou rodinu, všechno se změnilo. Nikdy jsem nezažil takovou ztrátu.”

“Neměli jsme peníze a tak jsem musel pracovat. Začal jsem pracovat jako herec. Jenže jsem byl v té době příliš starý na dětské role a příliš mladý pro role dospělých. Ale mohl jsem tancovat, takže jsem se dostal do muzikálů a tančil jsem s Joyce. Právě v okamžiku, kdy jsme se stávali slavní v televizi, matka zemřela a my jsme se stali sirotky. Joyce se vdala a já jsem zůstal úplně sám.”

“Partnerka pro mě byla vždy nesmírně důležitá, jsem šťastný, že moje žena je taková “ochránkyně rodinného krbu”. Jsem ženatý 46 let. Tajemství šťastného vztahu jsou vzpomínky. Musíte mít společné vzpomínky. Proto kdysi táta trval na tom, že budeme chodit všude spolu. Jsem vděčný, že mám dobré manželství. a tři děti. Miluji je všechny k zbláznění. Dnes je jim už 43,40, 30 let.”

“Mé děti mě ovšem v televizi rády nevídaly. Když začaly chodit do školy, slavný otec nebyl pro ně zrovna to nejlepší. Hodně trpěly, protože jsem byl tanečník. Spolužáci se jim posmívali, a tak jsme je museli poslat studovat do Itálie.”

Dnes 81-letý Lionel provádí každé ráno svůj rituál: kupuje Daily Mail a luští křížovky, nebo jiné rébusy.

“Probudí to můj mozek a udrží mou pozornost. Tento princip “use it or lose it”( používej to, nebo to ztratíš) platí pro všechno. Je pravda, že se náš mozek na stáří zmenšuje, ale mozkové buňky nadále vytvářejí nové spoje, pokud je používáme.”

Lionel Blair hraje v současné době v show jednoho herce v Londýnském Hippodrome Casinu.

Eva Smolíková

13. komnata Yemiho A. D,

Známý tanečník a choreograf, syn Češky a Afričana, prožil v dospívání těžké chvíle a utrpení

Yemi Akinyemi
tanečník, choreograf, moderátor

Yemi Akinyemi, vystupující jako Yemi A.D. je český tanečník, choreograf, moderátor, vicemistr ČR ve sportovním aerobiku, zpěvák a herec. Veřejně se hlásí k homosexuální orientaci.

Yemi je synem české dívky z Liberce a Nigerijce. Jeho africký otec, který byl v Čechách v 80. letech v diplomatických službách, se o rodinu staral čtyři roky od narození syna. Když byly malému chlapci čtyři roky, vrátil se jeho otec do Nigérie, protože země prožívala občanský konflikt. V průběhu vnitropolitických bojů v Nigérii Yemiho otce uvěznili a na dlouhou dobu se do Čech nevrátil. Chlapec a matka zůstali sami a bez prostředků.

Poté, co otec malého černého chlapce odjel ze země, matka se znovu provdala. Přivedla do rodiny muže, který ji bil a týral také malého Yemiho. Yemi navíc vyrůstal jako černé dítě uprostřed bílého Liberce, odstrkovaný nejen svým otčímem, ale i xenofobním okolím. Ve škole zaostával, byl neustále nemocný. Příčina mentálních a zdravotních handicapů byla všem skryta. Trápení a ponižování trvalo do té doby, než Yemi v šestnácti letech odešel z domova do Prahy, kde začal studovat a pracovat. Postavil se na vlastní nohy. Yemi je dnes úspěšný a populární, má své fanoušky. Po letech nalezl svého pravého otce a dnes s ním opět žije v Čechách.

Bohužel zážitky z dětství nelze z hlavy vymazat, provází ho celým životem. Yemi se rozhodl svůj příběh zveřejnit a odkrýt třináctou komnatu svého dětství.
Myslí si, stejně jako odborníci, kteří se problematikou zabývají, že se o domácím násilí má veřejně hovořit. Obava ze zveřejnění problému a neochota o něm vypovídat a odkrývat tak násilí, odehrávajícího se za zdmi domů a bytů, vede k narůstajícímu počtu těchto případů. Domácí násilí je palčivá otázka současnosti, kterou otevírá třináctá komnata Yemiho A.D.

Pořadem provází redaktorka Radka Červinková.

Připravili: R. Červinková, P. Kadeřábek a D. Smržová

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1186000189-13-komnata/210562210800034/

Česká televize

Yemi

Chcete se stát profesionálním tanečníkem?

A kdo by nechtěl….?

Kdo by nechtěl. Tančit si pro radost, naučit ladný pohyb ostatní, zářit na tanečním parketu, to všechno představuje sny mladých tanečníků.

Ve skutečnosti profese tanečního mistra nebyla nikdy dobře finančně ohodnocená. I před listopadem 1989 neměli tanečníci na růžích ustláno. Tanečníci se buď věnovali tanci souběžně s nějakou jinou prací, která je finančně zabezpečila, nebo se pohybovali na hranici bídy. Někteří po celoživotní dráze mistra tance odešli do důchodu prakticky bez koruny.

Dnes není situace o nic lepší, možná, že je ještě horší.

Dobrý taneční mistr také musí pracovat sám na sobě a neustále se zdokonalovat. Tato profese vyžaduje i domáci přípravu, trenér se musí starat i o svou fyzickou kondici. Lektorů tance je spousta, zájemců o tanec také, ale dnes je velmi jednoduché získat přes internet požadované informace, žáci jsou tedy mnohem informovanější než v minulosti a také sebevědomější. Učitel už přestává být autoritou, musí si své žáky získat, nadchnout, připoutat, zkrátka být osobnost.

Nespornou výhodou učitele také je, když všechny prvky dovede předvést sám. Přesvědčí žáky, že figura je možná, vysvětlí, jak má vypadat atd. Pouhé vysvětlování nepomůže, ztrácíte důvěru a žáci jdou jinam. To znamená, že nemoci nebo bolesti tanečního mistra žáci netolerují, prostě se porozhlédnou po někom, kdo jim předvede danou figuru na sto procent. Drtivá většina studentů vyžaduje stále nové a nové informace, někdy své mistry doslova týrají. Na jedné straně je to motivující, na druhé straně vyčerpávající. Nezřídka se stane, že příliš ambiciózní studenti doslova „vysají“ svého učitele. A ten pak raději odejde na odpočinek, než by dál snášel tak obrovský tlak a rivalitu.

Na druhé straně ovšem jsou také taneční mistři, kteří učili i na kolečkovém křesle. Jsou tanečníci, kteří zemřeli na jevišti v pozdním věku.

Tanečník je prostě profese, kterou musí člověk dělat s láskou. A pak to jde. Ostatně to by mělo platit v každé profesi, nemyslíte?

Eva Smolíková