Stuttgarter Ballett – Taneční magazín

Jak tančí duše?

Dokument Mluvit tancem nahlíží do pracovního i osobního života tří špičkových tanečníků baletu ND

Režisér Martin Kubala sledoval v průběhu jedné divadelní sezony tři oceňované tanečníky: Filipa Barankiewitze, Adama Zvonaře a Elenu Dombrowskou. Zjišťoval, v čem tkví podstata baletního mistrovství, jak se tanečníci potýkají s fyzicky extrémně náročnou profesí a co prožívají, když vstoupí na pódium. Dokumentární film Mluvit tancem uvedla Česká televize ve středu 11. 12. ve 20:15 na ČT art.

„Když zhruba před dvěma lety započaly úvahy natočit s baletem Národního divadla společný dokument, mělo jít především o sondu do jednoho roku souboru. A já jsem rád, že nakonec vzniklo něco mnohem většího a hlubšího. Ano, podíváme se na představení a zkoušky tady v Praze, navštívíme Turín, Valencii, Stuttgart, a dokonce i exotický Omán. Ale především, a to je pro mě a, doufám, i pro naše diváky to nejzajímavější, uslyšíme vyznání velkých tanečních osobností z celého světa, co pro ně balet a tanec znamenají. Považuji tento dokument za jednu velkou poctu všem, kdo tanci a baletu zasvětili celý svůj život,“ říká výkonný ředitel ČT art Tomáš Motl.

Režisér Martin Kubala natáčel se současným uměleckým ředitelem baletu ND a bývalým prvním sólistou Stuttgarter Ballett Filipem Barankiewiczem, prvním sólistou baletu ND Adamem Zvonařem a se začínající sboristkou Baletu ND Elenou Dombrowskou. V průběhu jedné divadelní sezony (2023/2024) zachycuje jejich každodenní život plný tréninků, zkoušek, večerních představení i emotivní momenty, které k baletní profesi patří.

„Všechny protagonisty spojuje jejich angažmá v baletu Národního divadla, ale každý zastává jinou roli a odráží jinou perspektivu – jako umělecký šéf, sólista a tanečnice. Dokument Mluvit tancem ukazuje především vlastnosti, které musí každý tanečník mít, chce-li se věnovat profesionálně tanci – vášeň, kázeň a ohromné nasazení. Tyto typické charakterové rysy poodhalí i duši našich protagonistů, která je hluboce oddaná právě tanci,“ říká o projektu kreativní producentka Veronika Slámová.

V dokumentu se objeví řada významných osobností baletu, jakými jsou choreografové Ronald Hynd, Mauro Bigonzetti, Krzysztof Pastor či Jiří Kylián, primabaleríny Márcia Haydée, Daria Klimentová, Tereza Podařilová nebo Nikola Márová, a mnozí další. Prozradí, co je v jejich náročné profesi nezbytné k tomu, aby uspěli – a aby si uchovali trvalou radost z tance.

Film vznikl ve spolupráci s Národním divadlem a byl slavnostně uveden na letošním 61. Mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha.

Scénář, kamera a režie: Martin Kubala // výkonný producent: Petr Morávek // kreativní producentka: Veronika Slámová // účinkují: Filip Barankiewicz, Adam Zvonař, Elena Dombrowski, Jiří Kylián, Ronald Hynd, Mauro Bigonzetti, Krzysztof Pastor, Márcia Haydée, Daria Klimentová, Reid Anderson, Ivan Liška

Foto: Andrea Filíčková, Serghei Gherciu, ČT

Vendula Krejčová

pro Taneční magazín

Mluvit tancem

Slavnostní premiéra dokumentu na festivalu Zlatá Praha

25. září 2024 v rámci festivalu Zlatá Praha měli diváci možnost vstoupit do světa tance v Obecním domě při premiéře filmu režiséra Martina Kubaly Mluvit tancem, na který byli nesmírně zvědaví i sami účinkující.

Martin Kubala se ve svém snímku snaží rozkrýt smysl a podstatu tohoto nejstaršího umění. Pokouší se odhalit také zejména přes životní příběh současného uměleckého ředitele Baletu ND a bývalého prvního sólisty Stuttgarter Ballett Filip Barankiewicze, jak se vyvíjel balet, tato divadelní forma s přesnými pravidly, považovaná za vrchol tanečního mistrovství. Jak jsme se dozvěděli od hlavních protagonistů, současný český balet je na vysoké úrovni, dokáže jednoznačně konkurovat všem evropským baletním představením.

Film Mluvit tancem sleduje jednu sezonu (2023/2024) Baletu Národního divadla, tedy předního evropského souboru, který spolupracuje s nejlepšími světovými choreografy a tanečníky a vystupuje na prestižních světových scénách.

Dalším protagonistou je Adam Zvonař, současný první sólista Baletu ND, kterého Martin Kubala zachycuje nejen na jevišti, ale i v jeho civilním životě, například v sauně atd.

Třetí z protagonistů je Elena Dombrowski, začínající sboristka, která má celý umělecký život před sebou. I její příběh je propleten záběry ze zkoušek, prvními divadelními příležitostmi, představeními i momenty každodenního života.

Poutavé je i vyprávění Johany Mravcové, která po zranění svoji taneční kariéru musela ukončit. Štěstí prostě nestálo na její straně. I tak to často chodí.

V dokumentu promluvili také významné ikony baletu, které svůj umělecký život dotáhly k samotnému vrcholu. O své zkušenosti a myšlenky se podělili choreografové Jiří Kylián, Ronald Hynd, Mauro Bigonzetti, Krzysztof Pastor, primabaleríny Márcia Haydée, Daria Klimentová a také Reid Anderson, Ivan Liška a další osobnosti.

Daria Klimentová říká: „Když se ohlédnu za svým životem, tak si říkám, jestli mi ta dřina za to stála. Ale asi ano.“

Sledujeme každodenní rutinu tanečníků plnou tréninků, zkoušek, večerních představení a momenty, které k jejich životu patří.

Snímek má vysokou uměleckou hodnotu, divákovo oko plesá nad nádhernými záběry, taneční ukázky z vystoupení Adama Zvonaře a jeho taneční partnerky jsou až nadpozemsky krásné a povznášející.

Po skončení promítání se sešli hlavní protagonisté a také producentka Veronika Slámová na jevišti. Adam Zvonař přiznal, že je nadšený z dokumentu, je pro něj inspirující. Prý někdy toho člověk chce všeho nechat, už ztrácí inspiraci, ale zřejmě se pak na film podívá a zase půjde dál.

Filip Barankiewicz řekl, že byla vidět krásná představení, i to, co není krásné, ale chybělo mu více přiblížit divákovi situaci, kdy představení je krásné, ale tanečníci jsou „uf,uf“ (názorně předvedl a všechny pobavil). Toto je také můj názor. Trošku mi v dokumentu chyběly pocity samotných tanečníků těsně po vystoupení. Neboť vím, že mnohdy tančí i zranění, při vystoupení bolest necítí, ale potom….

Inu, když se opona rozevře, rozevře se i srdce tanečníka, praví přísloví.

Celkově dokument přináší zajímavé okamžiky a postřehy těch, kteří tomuto vrcholovému umění zasvětili svůj život. Martinu Kubalovi gratulujeme.

Foto: Andrea Filičková, Eva Smolíková

Eva Smolíková

Taneční magazín

Jiří Kylián zavítal do Domu tanečního umění

Jiří Kylián převzal v Domě tanečního umění patronát nad Pražským komorním baletem

Jiří Kylián, jeden z nejvýznamnějších choreografů své generace, zavítal do Domu tanečního umění v pražském Braníku, aby převzal patronát nad Pražským komorním baletem (PKB). Návštěva legendárního tvůrce, který strávil většinu svého života (od roku 1975) v Nizozemsku a celých čtyřiadvacet let (1975-1999) byl uměleckým ředitelem Nizozemského tanečního divadla (NDT), je pro české taneční umělce symbolickým gestem, projevem uznání a solidarity, které dnes taneční divadlo nutně potřebuje. Pražský komorní balet, který založil Pavel Šmok, je již přes půl století výrazným symbolem nezávislé kultury.

Pavel Šmok (1927-2016), choreograf, tanečník a pedagog, patřil mezi nejvýznamnější osobnosti, které ovlivnily českou taneční scénu. „Rád se stávám patronem Pražského komorního baletu, této malé, ale velmi důležité instituce, která si vzala za úkol dát konečně taneční umění na stupeň, na kterém už dávno mělo být, komentuje Jiří Kylián převzetí patronátu. „Můj vztah k Pražskému komornímu baletu je dlouhodobý. Já jsem znal Pavla Šmoka dobře a také jsem ho zval ke mně do Nizozemského tanečního divadla, kde dělal svoje choreografie a on mě pozval do Pražského komorního baletu. Držím PKB palce, je to vynikající ansámbl a doufám, že spolupráce se bude vyvíjet dál.

Jiří Kylián a Jan Schneider, ředitel konzervatoře Taneční centrum Praha foto Háta Němečková

„Pevně doufáme, že záštita Jiřího Kyliána pomůže otevřít oči těm, kteří rozhodují o veřejné podpoře nezávislým souborům profesionálního tance, a že konečně pochopí, že taneční profese je extrémně náročná, vyžaduje každodenní několikahodinovou přípravu, nemluvě o délce taneční kariéry,“ říká Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu. „Pokud máme prezentovat a uvádět profesionální představení na té nejvyšší úrovni, je nutné, aby soubor pracoval kontinuálně, a také, aby tanečnici měli jistotu minimálně dvouletého angažmá.“

Ladislava Jandová, ředitelka PKB, a Jiří Kylián

Dům tanečního umění v pražském Braníku otevřel na podzim 2021. Je zastřešující správní, produkční a ekonomickou institucí s vlastní právní subjektivitou, která koordinuje maximálně efektivní využití objektu a celého tohoto unikátního konceptu mimořádně rozsáhlé vzdělávací a kulturní služby. Všichni stálí rezidenti Domu tanečního umění jsou nezávislé – nestátní neziskové organizace. „Dnes byl unikátní Dům tanečního umění Praha po dvou letech od jeho vzniku doslova pokřtěn osobou nejpovolanější – Jiřím Kyliánem. Tento výjimečný památkově cenný brownfield zachránili osvícení podnikatelé a pro kulturu ho objevilo a rekonstruovalo Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium,“ uvádí Antonín Schneider, manažer konzervatoře. „Spolu s Pražským komorním baletem, studentskými soubory Balet Praha Junior a Baby Balet Praha jsme zde získali – po mnohaletých marných jednáních s Prahou v podnikatelském sektoru – kvalitní zázemí pro uměleckou a vzdělávací činnost a technologické zázemí divadelního provozu. Místo je tu i pro uměleckou agenturu Mezinárodní centrum tance, Nadaci Tanec a Divadlo, Institut Pavla Šmoka a Terpsichore – dětské studio a konzervatorní přípravku. Celkem máme šest tanečních studií na 3120 m² plochy. Jiří Kylián toto vše ocenil a podpořil – je to první reálná šance pro nezbytnou akceleraci nezávislého tanečního divadla – dosud neodpustitelně potlačovaného státem i veřejnou správou.“

Jiří Kylián a Pražský komorní balet

„Vidím to dneska poprvé, je to ojedinělé nejen v Česku, ale i za hranicemi. Je to záviděníhodné,“ řekl po své návštěvě Domu tanečního umění Jiří Kylián.

Jiří Kylián se narodil v Praze. V roce 1967 absolvoval Taneční konzervatoř Praha. Po stipendiu na londýnské Royal Ballet School nastoupil v letech 1969-1975 angažmá ve Stuttgarter Ballett u Johna Cranka. Z Německa odešel do Nizozemska, kde byl v Haagu v Nederlands Dans Theater (NDT) v letech 1975-1977 spoluředitelem a choreografem, v letech 1978-1999 uměleckým šéfem a od roku 1999 choreografem. Vedle hlavního ansámblu NDT vybudoval juniorský NDT 2 (1978) a seniorský NDT 3 (1991). V Haagu založil Kyliánovu nadaci 1986 (od roku 1991 její pobočku v pražském Divadelním ústavu). Vytvořil přes 80 choreografií, většinou uvedených v Haagu, velkou část jeho prací zařadilo do repertoáru 40 renomovaných světových ansámblů. Je nositelem řady vyznamenání a ocenění, mj.Carina Ari Medal, Westend Theatre Award (Londýn), Nederlandse Choreografie Prijs (Amsterdam), Hans Christian Andersen Ballet Award (Kodaň), Grand Prix International Vidéo-Danse (Paříž), Sonia Gaskellprijs (Amsterdam), Officier de l´Ordre „Pour les arts et lettres“ (Paříž), Price of the Dutch Theatre (Amsterdam), Critics (Ceny holandské kritiky, 1996), Premio Internazionále Gino Tani (Řím), Premio Danza a Danza (Milán), Cena A. Benois pro choreografy (Moskva), Outstanding Achievement of Cultural Merits Award (Tokio), Premio di Teatro di Roma/City of Roma, Decoration of the Royal Dutch order of Oranje-Nassau/Rytíř řádu Oranje-Nassau (Haag 1995), Angel Award Edinburg International Festival, Joosta-van-den-Vondel Prijs (1997), Honorary Doctor The na Julliard School New York, Zlatá medaile za zásluhy ČR (1997). V roce 2000 získal Cenu Laurence Oliviera, laureátství monacké prestižní Ceny V.Nižinského pro nejlepšího světového choreografa, doktor honoris causa pražské AMU a cenu ministerstva kultury ČR Artis Bohemiae Amicis. V roce 2019 byl vyznamenán Akademií krásných umění v Paříži. Význačné ocenění, které akademie uděluje od roku 1816, obdržel jako teprve třetí Čech a je jedním z mála cizinců, kterým se této pocty dostalo.

Pražský komorní balet je největší český nezávislý profesionální taneční soubor. Jeho počátky sahají do roku 1964, kdy Luboš Ogoun, Pavel Šmok a Vladimír Vašut založili původní Studio Balet Praha. V roce 1975 pak choreograf Pavel Šmok založil Pražský komorní balet, což způsobilo velký zlom ve vývoji československého baletu. Na repertoáru souboru byly zejména choreografie Pavla Šmoka, zároveň však hostujících českých i zahraničních choreografů. Soubor prošel cílevědomým a úspěšným vývojem, stal se významným reprezentantem tanečního umění ČR a hl. města Prahy v zahraničí, získal řadu významných ocenění.

Jiří Kylián patronát PKB foto Háta Němečková

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Choreograf Jiří Kylián patronem Pražského komorního baletu

Patronát Jiřího Kyliána propojil taneční divadlo, které překračuje hranice

Jiří Kylián, jeden z nejvýznamnějších choreografů své generace, je od letošního roku patronem Pražského komorního baletu. Rodák z Prahy strávil většinu svého života (od roku 1975) v Nizozemsku, celých čtyřiadvacet let (1975-1999) byl uměleckým ředitelem Nederlands Dans Theater. Pavel Šmok téměř před padesáti lety založil nezávislý taneční soubor Pražský komorní balet – a zůstal mu věrný až do své smrti. Kruh se uzavřel: Jiří Kylián vždy vyzdvihuje nejen originalitu a uměleckou kvalitu Šmokova díla, ale i jeho statečný boj s totalitní mocí. Jeho patronát symbolicky propojil to, co totalitní režim rozdělil – taneční divadlo, které lehce překračuje hranice, nezná jazykovou bariéru, umění pro každou lidskou bytost kdekoliv na světě, umění budoucnosti.

„Rád se stávám patronem Pražského komorního baletu, této malé, ale velmi důležité instituce, která si vzala za úkol dát konečně taneční umění na stupeň, na kterém už dávno mělo být,“ uvádí choreograf Jiří Kylián.

„Chtěl bych vám také připomenout jednu maličkost, která je nám všem sice povědomá, ale kterou často zanedbáváme. Každý z nás má jakousi ‚body language‘ neboli ‚řeč svého těla‘, která je nám dána do vínku. Je absolutně ojedinělá a patří pouze nám – nedá se ji ani kopírovat, ukrást, nebo vygumovat – ale je možné ji kultivovat,“ doplňuje Kylián. „Samozřejmě víme, že si můžeme vybičovat své bicepsy a břišní svaly tak, aby nám je všichni záviděli. Ale o to mi zde nejde – jde mi o hodnoty, které jsou lidstvu mnohem prospěšnější než naše tělesná kondice. Mám na mysli naší mentální a emocionální rovnováhu, naši citlivost vůči druhým a schopnost jim pomáhat. Jde mi o naši víru a filozofickou orientaci, o sociální cítění a politické přesvědčení! Myslím na to, co jsme, a jak bychom nejlépe naši jsoucnost mohli umocnit, aby měla co nejpozitivnější vliv na naše okolí.

Naše tělesná zdatnost je důležitá schránka chránící naše ‚osobní poselství‘, které se snažíme poslat světu, a proto se o ni musíme dobře starat. Do skutečně dobré fyzické formy nás však nedostane ani tělocvik, ani pumpování železa, ale může nám pomoci výuka tance a jeho doprovodných disciplín. Jsem přesvědčen, že nejen dokáže prohloubit poznání našeho těla, ale hlavně rozšířit náš horizont. Jsem přesvědčen, že každý člověk – a samozřejmě také každý politik – by se měl učit tančit. Tanec by se měl stát povinným předmětem všech základních škol. Zaslouží naši podporu, a sice nejen mentální, ale i finanční. Tanec je sice ‚Popelkou‘ naší umělecké rodiny, ale každý z nás ví, co se z té Popelky nakonec vyklubalo – Princezna. Pomozte jí stát se princeznou, než z ní bude babička!“

Víte, že….

Jiří Kylián se narodil v Praze. V roce 1967 absolvoval Taneční konzervatoř Praha. Po stipendiu na londýnské Royal Ballet School nastoupil v letech 1969-1975 angažmá ve Stuttgarter Ballett u Johna Cranka. Z Německa odešel do Nizozemska, kde byl v Haagu v Nederlands Dans Theater (NDT) v letech 1975-1977 spoluředitelem a choreografem, v letech 1978-1999 uměleckým šéfem a od roku 1999 choreografem. Vedle hlavního ansámblu NDT vybudoval juniorský NDT 2 (1978) a seniorský NDT 3 (1991). V Haagu založil Kyliánovu nadaci 1986 (od roku 1991 její pobočku v pražském Divadelním ústavu). Vytvořil přes 80 choreografií, většinou uvedených v Haagu, velkou část jeho prací zařadilo do repertoáru 40 renomovaných světových ansámblů. Je nositelem řady vyznamenání a ocenění, mj.Carina Ari Medal, Westend Theatre Award (Londýn), Nederlandse Choreografie Prijs (Amsterdam), Hans Christian Andersen Ballet Award (Kodaň), Grand Prix International Vidéo-Danse (Paříž), Sonia Gaskellprijs (Amsterdam), Officier de l´Ordre „Pour les arts et lettres“ (Paříž), Price of the Dutch Theatre (Amsterdam), Critics (Ceny holandské kritiky, 1996), Premio Internazionále Gino Tani (Řím), Premio Danza a Danza (Milán), Cena A. Benois pro choreografy (Moskva), Outstanding Achievement of Cultural Merits Award (Tokio), Premio di Teatro di Roma/City of Roma, Decoration of the Royal Dutch order of Oranje-Nassau/Rytíř řádu Oranje-Nassau (Haag 1995), Angel Award Edinburg International Festival, Joosta-van-den-Vondel Prijs (1997), Honorary Doctor The na Julliard School New York, Zlatá medaile za zásluhy ČR (1997). V roce 2000 získal Cenu Laurence Oliviera, laureátství monacké prestiční Ceny V.Nižinského pro nejlepšího světového choreografa, doktor honoris causa pražské AMU a cenu ministerstva kultury ČR Artis Bohemiae Amicis. V roce 2019 byl vyznamenán Akademií krásných umění v Paříži. Význačné ocenění, které akademie uděluje od roku 1816, obdržel jako teprve třetí Čech a je jedním z mála cizinců, kterým se této pocty dostalo.

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín