23.10. uvedlo studio Alta „politický tanec“ choreografky Helene Weinzierl pod názvem „Democrazy or How to Peel an Onion without Crying“
(Hrají: Lucia Kašiarová, Yuri Korec, Honza Malík, Viviana Escalé)
Rakouská choreografka Helene Weinzierl dokonale ztvárnila boj politiků a politických stran o své voliče. Kouzelným způsobem nám její představení ukazuje, jak je s běžným člověkem stále manipulováno. A jaké nefér hry s námi politici neustále hrají? Jakékoliv. O zájmy voliče jde až v poslední řadě. Představení „Democrazy“ je do detailu propracované, nasloucháme-li pozorně, uvědomíme si do hloubky mnohé pravdy, které nám v běžném denním životě a při našich starostech unikají.
„Ať žije svoboda rozhodování!“ hřmí politici. Ale je to tak? Jsme svobodní nebo zmanipulovaní? Naše rozhodování představuje v této hře cibule. Každá vrstva cibule je jedna možnost. Můžeme krájet bez pláče? A snědli bychom třeba i cibuli, kdyby se tím něco v politice změnilo? Jak jsi na tom, čtenáři, Ty? Snědl?
Na počátku představení jsou diváci vyzváni napsat své politické názory, či přání. Čtyři „lídři politických stran“ si takto rozdělili své následovníky a přívržence. Každý divák patří do nějaké skupiny a celé představení se politici snaží získat co nejvíce svých příznivců.
Zpočátku sledujeme běžný kolotoč, manipulace, jednání, hádky politiků. Politik před svými voliči leží, padá, stojí, přesně tak, jako to bývá s popularitou. Padá a stoupá. Politik se vydává cestou vzhůru. Přichází ale také samota a smutek.
A politik také řeční. Řeční nahlas a rád. Je to jeho hlavní poslání, které nese své ovoce. Silná slova, přesvědčování. Máme spousty možností, můžeme se vzdělávat, rozhodnout se , koho si vzít, komu věřit, máme demokracii. Co je svoboda? Jsi svobodný, drahý voliči. Musíš se rozhodnout, jak žít. Jak chceš. Každý jak chce. Ale …. to je jen iluze.
Politik slibuje. Čím více slibů, tím lépe. Je přesvědčivý. Možná svým vlastním slibům i chvíli sám věří, možná ne. Politici křičí jeden přes druhého, uplácí voliče, přetahují se o každého jedince, perou se, rozdávají dárky (diváci dostávají čokoládu).
„Budete mít zaměstnání Vašich snů, více peněz, více finančních prostředků pro tanec, bojujeme za práva žen, slibujeme Vám i jedno roční období po celý rok…“ Namítáš něco, drahý voliči? Výhrůžky nebo tisíce nesmyslných argumentů Tě umlčí.
Politik je také unavený. A tak… jde se do sauny. Nevadí, že se lídři přes den hádají, v televizi, na veřejnosti. Přece jen žijí v jakési komunitě a tráví spolu i spoustu času. Chvíli se sice dohadují i v sauně, chvíli hlasitě hádají, ale možná se i na něčem společně usnesnou a při dalším veřejném jednání sklízí potlesk voličů.
Disco, techno, laser show. Politici si také získávají mladé voliče.
A máme tu lídra, který chvíli vítězí, má nejvíc přízně diváků. Ale zbylí tři číhají na svou příležitot jako černé stíny. Plazí se, rvou se o své příznivce, dávají úplatky, dávají dárky, vyhrožují, zastrašují, umlčí jeden druhého, hádají se na veřejnosti mezi sebou, boj o voliče je čím dál agresivnější a agresivnější.
A další metoda – dejte, voliči, peníze. Dávejte štědře, je to na podporu demokracie!
Mezitím ale vidíme politiky, jak … co? Každý s každým? Doslova sexuální orgie? Nicméně žena, která bojuje za práva žen, se tomuto řádění chce vzepřít. No tohle. Tak ji muži chvíli pronásledují, chvíli se jako správní samci perou mezi sebou, ale … proč tolik námahy? A tak nakonec tito muži končí spolu při sexuálních hrátkách. Naše bojovnice mezitím prchá napůl oblečená či svlečená, upocená, uřícená, prchá jako o život. Ale kam doběhne? A dá se z tohoto kruhu vůbec někam utéct, drahý voliči?
Eva Smolíková
Foto: archiv studio ALTA
Taneční magazín
