Štefan Margita – Taneční magazín

Štefan Margita vzpomíná na Hanku Zagorovou

‚Opatruj se tam‘

Když zvonil můj telefon, Štefanu Margitovi se moc vzpomínat a mluvit nechtělo. Řekl jen, že byla nesmírně vnímavá a milá k lidem, nikdy si nestěžovala, vlastně veřejnost vůbec nevěděla o jejích zraněních či nemocech. Nechtěla, aby se trápili ti, které měla ráda a byla neobyčejně statečná. Na svém facebooku napsal Hance jen: „Opatruj se tam!“ Štefan se soustředí na koncert pro Hanku, který bude uveden v lednu 2023. V jeho srdci žije dále a jednoznačně si nechce připomínat, že tady Hanka právě není.

Přejeme Štefanu Margitovi hodně sil a šťastný vstup do roku 2023

Foto a text: Eva Smolíková

Taneční magazín

ZLATÁ PRAHA 2018

Tradiční přehlídka toho nejlepšího o tanci, hudbě, divadle a také Den s hvězdami StarDance či protančený večer v Klubu Lávka

Zlatá Praha začíná – večer Štefana Margity, pocta Petru Weiglovi, opera Bohuslava Martinů a Amerika od Kafka Band

Je to tady! Festival Zlatá Praha, to nejlepší z tance a hudby!

55.ročník festivalu Zlatá Praha začíná ve středu 19. září 2018.

Tomáš Motl, výkonný ředitel ČT art říká: „Letošní ročník je významný tím, kromě toho, že je to jubilejní ročník, že se nám podařilo dostat do soutěže 87 snímků, což je nejvyšší číslo za posledních nejméně pět let.“

Vladimír Polívka, Štefan Margita, a ředitel festivalu ZLATÁ PRAHA Tomáš Motl

Čeká na nás např. legendární Rusalka v podání Magdy Vášáryové s hlasem Gabriely Beňačkové (pocta režiséru Petru Weiglovi, který zesnul tento rok).

Zahajovací večer patří i letos světoznámé pěvecké osobnosti, pěvci Štefanu Margitovi. Ten si ve středu 19. září pozve na Novou scénu hvězdné hosty – Hanu Zagorovou (je výjimečnou událostí, že Štefan Margita a Hana Zagorová zazpívají spolu), Martina Chodúra, Miro Žbirku nebo sopranistky Kateřinu Kněžíkovou a Simonu Šaturovou. Moderuje živě Libor Bouček, přímý přenos bude vysílán na ČT Art.

Štefan Margita odkrývá své pocity: „ Zpívat doma v Čechách je to nejdůležitější a člověk má největší trému. Když jsem v Metropolitní opeře nebo v La Scale, jsem klidnější. Vzpomínám si, jak jsem dělal svůj narozeninový koncert a měl jsem tak děsnou trému než jsem vstoupil na jeviště.., ale to je spíše takový pocit zodpovědnosti a zřejmě čím budu starší, tím to bude horší.

Teď určitě budu mít opět trému, ale těším se na to, máme tam ten večer úžasn Siou sestavu lidí. Už teď mohu potvrdit, že dokonce i Miro Žbirka potvrdil účast, takže společně zazpíváme.“

Štefan Margita

Tomáš Motl, upřesňuje: Letos se do soutěže přihlásilo 87 snímků ze 14 zemí světa, jsou mezi nimi skvosty i rarity. Vedle baletů a oper nás Švédský rozhlasový sbor zavede pětadvacet metrů pod zem, do prvního jaderného reaktoru Švédska, nebo baletní soubor CNC Ballet de Lorriaie na fotbalové hřiště. V soutěži jsou i pořady, kde vystupuje 100 klavíristů, 50 klavírů a jeden Lang-Lang, ve kterých se na pódiu Baletu Pařížské opery objeví tisíce malých míčků nebo baletní projekt, na němž spolupracovala hudební skupina Queen, módní dům Versace a vizionářský choreograf Maurice Béjart. Zajímavostí festivalu je jméno – Carmen!

Festivalové snímky mohou diváci zhlédnout od 19.-22. září na Nové scéně Národního divadla, vždy od 10 do 19 hodin.

Tanec či klasická hudba oživí budovu Themosu projekcemi šesti snímků.

420 People (zakládající člen Václav Kuneš je letos také poprvé porotcem ve StarDance) a jejich show Best of ukáže to nejlepší, co v souboru 420 People za posledních pět let vzniklo.

Zeptali jsme se….

Jaký máte vztah ke společenským tancům? Chodil jste do tanečních?

Václav Kuneš:

„Nevěnoval jsem se společenským tancům, ale můj táta tenkrát tančil v jedné amatérské asociaci společenských tanců, jeho dva také bráchové tančili a my jsme na to jako děti každou neděli v televizi dívali. Později jsem začal chodit na konzervatoř, do tanečních jsem neměl čas chodit, ale na plesy jsem chodil. Něco jsem pochytil od táty a dále jsem měl partnerku, která t o uměla. Velmi rychle jsem to chytal, navíc ples od tanečníků nepředpokládá žádný velký výkon, takže to jsem zvládalJ Několikrát jsem i dělal představení, kde jsem užil figury ze společenských tanců. V našem posledním představení mám e dokonce mnoho prvků ze společenských tanců. Tanečníci jsou všestranní, takže je krásné si různé styly půjčovat.“

Václav Kuneš

Když se různé styly prolínají, nevznikne tedy nakonec jeden takový univerzální tanec? Nezaniknou některé styly?

„To je jako s vařením… Je to už léta velká móda, fusion toho a toho a toho. Záleží na množství, kolik čeho dáte a jak to budete prezentovat. Některé věci jsou více podařené, některé méně a tak je to i s tancem. Já se nebojím toho, že by nějaké styly ať už historické nebo dlouhodobé nějak zanikly tím, že se budou spojovat do fúzí. Naopak, pokud chce tanečník styly propojit, tak je musí naprosto dobře ovládat, musí dojít až ke kořenům. Takže z toho nemám strach.“

Zkusil byste si např. latinu s někým ze StarDance?

„Mám k tomu obrovský respekt, ale zkusil bych si to rád, pokud by taková možnost byla. Každý ten styl současný tanec obohatí. Ale na sto procent bych tomu musel věnovat adekvátní čas, protože tím, že zasedám v porotě, je veliké riziko, že bych si udělal ostudu“

Děkujeme

Za účasti skladatelky Sylvie Bodorové uvidí diváci film Hudba je nejkrásnější dar a v 13.20 začne promítání koncertu alba Zámek skupiny Kafka Band. A tato skupina také ovládne Novou scénu, po Zámku převedla do hudební podoby nedokončený fragment Franze Kafky, Ameriku. Pocta Petru Weiglovi, filmovému, televiznímu a divadelnímu režisérovi, který letos zesnul, proběhne ve Velkém sále. Na jeho počest se filmového zpracování Rusalky zúčastní herci a protagonisté, Magda Vášáryová, Gabriela Beňačková a Milan Kňažko.

Štefan Margita a Vladimír Polívka s logem festivalu ZLATÁ PRAHA (v pozadí)

Premiéru televizního zpracování komorní opery Bohuslava Martinů „Čím lidé žijí“, která se ocitla v nejužším výběru nominací na cenu International Opera Award, uvidí diváci v pátek večer.

Festival tradičně zakončí slavnostní předávání cen 55. Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha, v sobotu od 20.00 hodin.

Pátek 21. září čeká na nadšené tanečníky StarDance, které roztančí piazzetu Národního divadla. Programem provází dvojnásobný vítěz StarDance Jan Onder, který je také jeho dramaturgem. Setkat se tu můžete s hvězdami StarDance – Oldřichem Navrátilem a Kamilou Tománkovou, moderátorkou Jolanou Voldánovou s Janem Tománkem, Danou Batulkovou, úžasnou herečkou, Kateřinou Baďurovou, rekordmankou ve skoku o tyči a atletkou, Marií Nahodilovou, klientkou centra Paraple, Markem Zelinkou, vítězem StarDance, Veronikou Lálovou, vítězkou minulého ročníku StarDance a finalistou Michalem Padevětem. O hudební zážitek se postará Radek Banga, skladatel a zpěvák skupiny Gipsy.cz.

Jana Ondera můžete vidět také v příběhu Freda Astaira a Ginger Rogers v inscenaci Chytání větru, která proběhne ve čtvrtek 20.září ve Studiu Ypsilon od 19.30 hod.

Tanečníci si rozhodně nesmí nechat ujít představení „Chvění“ Petra Zusky, které odráží nejistoty našich životů, to, že neměnnost světa je jen zdání. Působivá inscenace je inspirovaná básní Vladimíra Holana „Poslední“.

A opět stejní protagonisté – tentokrát v opačném pořadí – Vladimír Polívka a Štefan Margita

V sobotu Zlatý den Zlaté Prahy nabídne bubenická a akrobatická vystoupení, koncerty a workshopy či ukázky repertoárů profesionálních baletních souborů. Celým dnem provází Vladimír Polívka, který slibuje dobrou zábavu: „Těším se na StarDance, přijde Michal Necpál, který letos také tančí v soutěži a povede workshop. Elektronickou tužkou bude vyhodnocovat tance ze StarDance, k tomu se budou moci připojit děti i já. To mě velice baví, takové hodnocení jako např. ‚Michal Necpál mohl udělat dva kroky vlevo, neudělal je a tím pádem narazil do kameramana…‘ Jsem opravdu rád, že se mohu účastnit Zlaté Prahy, je to oslava pohybu, divadla a kultury vůbec. Miluji tyto věci. Nevýhoda moderování je, že se na ně moc připravit nedá. Sice se podrobně připravím na program a na vystupující, ale pak už jen sleduji, co se děje.“

Syn Bolka Polívky – Vladimír Polívka

Budovu Národního divadla můžete projít při speciálních prohlídkách, schodiště zdobí výstava Anny Rasmussen s názvem „Před oponou, za oponou“. Ale také se můžete přesunout do klubu Lávka, který bude po dva večery a dvě noci dějištěm tančíren (tančí se tango, salsa či bachata).

Foto: Eva Smolíková

Česká televize,

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor se zpěvačkou HANOU ZAGOROVOU

„Tanečníků si hluboce vážím. Tanec je řehole!“

Hanku Zagorovou rozhodně nikomu představovat nemusíme, její ceny a různá ocenění vypsat nemůžeme, protože by se nám sem snad ani nevešly. Takže jen ve stručnosti: Hanka je druhou nejúspěšnější držitelkou ocenění Zlatý slavík v historii v kategorii zpěvačka (po Lucii Bílé), získala devět Slavíků v řadě v letech 1977 až 1985. Nazpívala již přes 820 písní, neustále připravuje další, vystupuje na koncertech, v televizi, a na dalších akcích, např. na plesech nebo městských slavnostech.Hanku jsme zastihli těsně před odletem do Londýna, kde pracuje na své nové desce a také podpoří Štefana Margitu, který právě vystupuje v Covent Garden.

Jak Vám začal rok 2018? Co se odehrálo a jaké máte plány?

„Já bych řekla, že začal dobře. Mám před sebou moc krásnou práci a to je příprava nové desky, která vyjde na podzim, ale teď už se dělají aranže a na jaře začnu nahrávat. Právě v této době je to taková ta nejkrásnější práce, kdy se učím písničky a dělám tóniny a povídáme si o aranžích. Písničky už mám pohromadě, taky mi připadají výjimečné, takže se mi zdá, že je zase všechno ‚zalité sluncem‘.“

Čekají Vás nějaké cesty do zahraničí a cestujete ráda?

„Cestuji moc ráda a zrovna jedu za Štefanem do Londýna na tři týdny, takže je to radost. Ale práci si vezmu samozřejmě s sebou. Je to bezvadné a moc se těším.“

Která zem je Vaše oblíbená?

„Nemůžu vyloženě přímo říct. Mám velice ráda Španělsko, Ameriku, Francii, Anglii, zkrátka, je toho hrozně moc.“

Až budete v Londýně, budete mít čas projet si Anglii, prohlédnout si památky či muzea? Anebo zase jen pracujete?

„Zajet si do jiného města, to vůbec nejde, protože přijedu akorát ve chvíli, kdy má Štefan před premiérou v Covent Garden. Poté už tam opravdu budu pro něj, abych se o něj mohla nějakým způsobem postarat, jestli je vůbec možné mu pomoci, takže vůbec nepřichází v úvahu někam se dostat, ale já Londýn znám. I když jsem tam už po několikáté, vím, že mě to tam bude těšit.“

Zajdete si alespoň na nějaké divadelní představení, nebo ani to není možné?

„Ano, zajdeme, tedy pokud je to možné. Těším se na „Carmen“, která se právě v Londýně hraje. Štefan odjel do Londýna tři týdny přede mnou, pilně zkouší každý den, takže určitě už udělal nějaký program, který by mu vyhovoval a který by zvládl v těch předpremiérových nebo popremiérových dnech. Budu tam poměrně dlouho, takže se určitě půjdeme na něco podívat.“

Když vidíte zpívat Štefana Margitu, prožíváte ještě jeho vystoupení s emocemi, nebo jsou už tato vystoupení všední záležitostí?

„To snad nemyslíte vážně, všední… (smích) Jsem vždy tak nervózní! Samozřejmě prožívám napětí jako před každým svým důležitým vystoupením, jako třeba před koncertem v Lucerně. Štefanovo představení je pro mě velký svátek a velká událost. V tuto dobu Štefan připravuje představení „Z mrtvého domu“ Leoše Janáčka a zdá se, že by to mohla být moc krásná podívaná, protože je to nová produkce.“

Když se takové dvě mimořádné osobnosti sejdou v partnerství, probíráte spolu hudbu, koncerty, tedy to, co prožíváte přes den, nebo už chcete mít po zkouškách klid od práce?

„Kdepak klid, já každý den vím, co bylo na zkoušce a co tam pan režisér udělal a co udělal včera a na co se mám těšit. Já jsem ta brzdící páka, která říká Štefanovi: „Jéé, tak mi to všechno neříkej, ať jsem překvapená.“ Jsem rozhodně ráda na premiéře překvapená, ale bavíme se o práci, např. jak Štefan co zpívá, jaké jsou zkoušky, o tom, co zpívám já a povídáme si o písničkách. Myslím si, že k našemu vztahu to patří a je moc fajn mít právě partnera z podobné branže, i když je diametrálně odlišná.“

Váš život je plný práce. Jakou formu odpočinku nejraději volíte? Když je práce koníčkem, asi není jednoduché odpočívat, že?

„No, není. A není na to ani čas, abych pravdu řekla. Ale těším se na prázdniny, které si oba bereme, ty jsou opravdu dovolenkové a letos se těším, že pojedeme do Španělska a budeme jenom odpočívat. Tak doufejme, že to všechno vyjde. Je to taková naše vize, kterou máme každý rok, ale vždycky do toho skočí ještě nějaký ‚fesťák‘ (festival), či nějaké vystoupení, kdy se musíme vrátit do Prahy. Jinak musím říct, že ráda čtu, když to jde, věnuji se čtení. Také ráda poslouchám jinou hudbu, ale to většinou o prázdninách, protože jsme oba dva se Štefanem tak přehlcení hudbou jako takovou a zkouškami, že skutečně využíváme trochu ticha, abychom nechali uši odpočinout si, protože naše práce je velká nálož.“

Ve věku 70 let zvládáte koncerty a přitom jste během života překonávala těžké zdravotní potíže. Jak si udržíte takovou kondici?

„Každý koncert je pro mě velká rozcvička. Dělám opravdu velké množství koncertů, mám svůj program hodně nabitý. Netvrdím, že nemohu chodit na nějaké cvičení. Ale na druhé straně nemůžu stát na jevišti bez pohybu, dá se tedy říci, že nejen pro hlas, ale i pro tělo je koncert velice dobrý trénink.“

Takže Vás koncerty udrží fit…

„Doufejme…“

Věnovala jste se dříve nějakému sportu?

„Jako dítě jsem se celkem hodně věnovala pohybu, chodila jsem do ‚Sokola‘, hráli jsme míčové hry, každý den jsem hodinu i dvě cvičila, bavila mě gymnastika, potom později jsem na vysoké škole měla spoustu pohybové výchovy, od ježdění na koni až po judo, protože to k našemu povolání patřilo. Dělala jsem, nebo stále dělám, zábavné pořady, které byly spojeny s tancem, takže jsem vždycky měla pohybu docela dost.“

Žila jste s baletním mistrem, Vlastimilem Harapesem. Zajímala jste se o tanec hlouběji, nebo zůstal spíše okrajovou záležitostí?

„Netroufla bych si říct, že jsem kompletně porozuměla baletu, ale přece jen jsem do něho trošku nahlédla a opravdu se skláním před špičkovými tanečníky jako byl Vlastík Harapes, protože je to nesmírná řehole, nesmírná dřina. Já si tanečníků hluboce vážím a tím, že jsem chodila na balety, přece jen jsem se naučila dívat se na balet trošku hlouběji, než jsem třeba původně měla v úmyslu.“

Jak vnímáte Stardance? Sledujete tento pořad?

„Nemůžu říct, že bych byla schopná vůbec sledovat nějaký pořad v televizi a pravidelně už vůbec ne. Jestli jsem zahlédla někdy Stardance, tak zase obdivuji jednak profesionální tanečníky a na druhou stranu i umělce, že jsou schopni to vůbec přežít. Je to velká zátěž pro organismus, všechny ty každodenní dlouhé tréninky.“

Jste pořád usměvavá, ale překonávala jste velké životní těžkosti, jak to dokážete?

„Jsem v podstatě optimisticky naladěná, musím říct, že se směji ráda. I kdyby mě něco trápilo, tak si myslím, že tím nezatěžuji lidi kolem sebe, protože člověk si své problémy stejně musí vždy zvládnout sám. Ti lidé, které potkáváte, by byli zklamaní, že vás vidí nějakou smutnou, nebo zamračenou. Myslím si, že tak to nepatří, je špatné, házet na někoho své vlastní problémy.“

Děkujeme za rozhovor

Foto: Supraphon

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s operním pěvcem ŠTEFANEM MARGITOU

„Hlas nesmí být unavený, i když zpěvák je unavený.“

Tenorista slovenského původu Štefan Margita si získal uznání nejen v Čechách, ale i v zahraničí, působil na scénách nejslavnějších operních domů např. v milánské La Scale, londýnské Covent Garden či v newyorské Metropolitní opeře.

28.října 2017 převzal z rukou českého prezidenta Miloše Zemana medaili Za zásluhy.

Co bylo ve Vaší kariéře nejtěžší a za co si vnitřně svého vyznamenání ceníte nejvíce?

„To je těžká otázka. Začátky pochopitelně vždy nějak proběhnou, ale potom se udržet… , to je nejtěžší. Ten boj, myslím, to bylo pro mě to největší úskalí, a proto mě cena velice potěšila. Navíc nejsem v žádné politické straně a nikoho nepodporuji. Bylo tedy zvláštní, když mi bylo oznámeno, že dostanu medaili Za zásluhy. Byl jsem skutečně šťastný. Myslím si, že jsem medaili získal asi za mé mezinárodní úspěchy.“

Co Vás na Vaší životní dráze nejvíce těší?

„Asi to, že můžu v 62-ti letech ještě pořád vystupovat a zpívat. Jsem šťastný, že lidé přijdou, když dělám koncert. Dostávám i tak potěšující zprávy, že můj koncert je vyprodaný do 14 dní. To pro mě asi znamená ještě více než medaile samotná.“

Se Zlatou deskou Supraphonu za úspěšný prodej CD

Foto: Patrik Ratajský

V které zemi se Vám nejlépe zpívá?

„Nejkrásnějším zážitkem pro mě zůstává Metropolitní opera v New Yorku, tam jsem zažil tak nádhernou atmosféru, teď mám na mysli přístup vedení ke zpěvákům, krásnou práci, to bylo opravdu nezapomenutelné. Rád se tam kdykoliv vracím.“

Se Stingovým kamarádem a v současnosti nejslavnějším světoým basbarytonistou Brynem Terfelem v New Yorku v Metropolitní opeře
archiv p. Štefana Margity

Přístup vedení ke zpěvákům je v New Yorku lepší než v Čechách?

„Takhle to nemyslím. Velký podíl na tom všem mají finance, protože v New Yorku mají mnohem více peněz a mohou si dovolit ty nejlepší dirigenty, inscenátory, a to hraje pochopitelně velikou roli. Ale musím říct , když jsem se po deseti letech vrátil do Národního divadla, zažil jsem před dvěma roky tak krásnou inscenaci a současně i klidnou práci, že to byla radost dělat.“

Jak hodnotíte české publikum, hovoříme-li o opeře? Mají lidé v Čechách operu rádi, nebo je spíše v pozadí zájmu?

„Opera je oblíbená. Čím dál více Čechů chodí na klasickou hudbu, teď už se stává, což mě velice těší, že i mnoho mladých lidí začíná chodit do divadla a na koncerty. Je to krásný pocit, když vstoupíte na jeviště a vidíte plný sál. Koncert skončí, mnozí se postaví a začnou ‚řvát a dupat‘, tak jak to v cizině bývá, ale někteří diváci jsou v šoku, tvrdí, že to není důstojné. Ale podle mého názoru to důstojné je, protože my umělci pracujeme právě pro ten aplaus, to je naše odměna. Pracujeme pro lidi, kteří sedí v hledišti, ti jsou pro nás to nejdůležitější, pro ně přece zpíváme.“

Na jak dlouhou dobu dopředu už máte zaplněný svůj pracovní kalendář

„V tuto chvíli je zaplněný do roku 2021. Opera opravdu pracuje tři nebo čtyři roky dopředu, už nyní vím, že v sezoně 2020 a 2021 budu v New Yorku dělat novou inscenaci ‚Káti Kabanové‘, teď nejblíže na mě čeká premiéra ‚Benjamin Britten‘ v Národním divadle, pár repríz a hned odlet do Londýna, Covent Garden, poté z Londýna rovnou přiletím do Prahy, točím novou šansonovou desku ‚Mapa lásky‘ a zase odlétám do San Franciska…“

Foto: Petr Kurečka, Supraphon

‚Proboha‘, máte vůbec někdy volno?

„Když se zkouší, volno není. Ale volno začíná ve chvíli, kdy se hrají představení a mezi nimi bývají tři nebo čtyři dny volna. V tu dobu sice umělci musí dávat pozor, aby nenastydli a celkově byli fit, ale máme už příjemné volno.“

Tanečníci v určitém věku většinou svou kariéru končí, ale jak to chodí u operních pěvců? Nejsou žádné mikrofony, které by Vám pomohly, musíte všechno ustát sami. Do kdy je to možné zvládnout?

„To je individuální. Záleží na technice, kterou zpěvák má. Znám skutečně mnoho mladých lidí, kteří končí brzy a je to věčná škoda. Začínají totiž zpívat dramatický repertoár ve velmi mladém věku. Pokud si zpěvák umí vybrat repertoár a zpívá správě technicky, pak může opravdu zpívat klidně do 70-ti let. Nic se nedá uspíšit. Jestliže začínáte zpívat jako ‚Mozartovský zpěvák‘, tak nemůžete hned zpívat ‚Wagnera‘. Pokud ano, tak zatěžujete hlas, což v mládí ještě vydržíte, ale takový zpěvák brzy svou kariéru kon í. Zvolíte-li správnou cestu a vybíráte-li si správně, tak ke zdárnému konci určitě dospějete.“

V roli kapitána Vera v opeře Billy Budd (pražské Národní divadlo)

Foto: Hana Smejkalová

Pozná zpěvák, co je pro něho správné?

„Sám musí vědět. Musí si být vědom, jaký hlasový obor zpívá a jaký má svůj vlastní hlas. Rozlišujeme např. lyrický hlas, melancholický atd. Nejlepší je opravdu začínat u ‚Mozarta‘ a dozpívat se postupně k dramatickému hlasu, pokud dotyčný zpěvák vůbec chce. Jsou i pěvci, kteří celý život zpívají jenom ‚Mozarta‘.

Chodil jste také během své kariéry na hodiny zpěvu?

„Ano a pořád chodím. To jsou právě ty technické stránky…“

Ještě stále chodíte? Každé představení cvičíte zvlášť?

„Samozřejmě. Pokud připravujete nová představení, můžete během nácviku nabrat nějaké technické chyby, které člověk sám u sebe neslyší, ale dobrý pedagog je slyší a hned odstraňuje. Je to nesmírně důležité.“

Jak se díváte na jakékoliv podpůrné prostředky pro hlasivky?

„No, podpůrné prostředky vůbec nepomáhají. Někteří tvrdí, že žloutky z vajíček jsou výborné, ale to je úplná blbost, to vůbec nikdy ‚nefungovalo‘, nevím, kdo to vymyslel. Musíte s profesorem pracovat na správné technice, to znamená, že po představení hlas nesmí být unavený, i když zpěvák je fyzicky unaven. Není-li hlas unavený, je to známka toho, že zpěvák večer dobře zpíval. A druhý den může jít na jeviště a zpívat znovu.“

Co je na profesi operního pěvce nejtěžší?

„Udržet se dlouho.“

Jak je to s rivalitou? Jste přátelé či soupeři?

„Jsme přátelé. Pokud děláme v cizině inscenaci, tak spolu dva měsíce pracujeme, zkoušíme od rána do večera a vždy v pauze nebo po zkoušce si kolektiv jde někam posedět. Takže v tu chvíli se vytváří úžasné přátelství. Někdy se po letech potkáme, což je hezké, nebo si jen voláme na Nový rok či na Vánoce, během roku třeba jen napíšeme sms zprávu, a to přátelství trvá. Když jsem dělal svůj galakoncert k šedesátinám a zavolal jsem jedné světově známé zpěvačce a ptal se, zda přijede zazpívat, odpověděla, že ano. A to byl úžasný moment, kdy jsem si uvědomil, že moji kolegov&eacu te; jsou ti opravdoví přátelé. Ale rivalita samozřejmě existuje a já si myslím, že je to tak dobře. Bez ní bychom na sobě nepracovali a dělali bychom všechno jednostranně, nebylo by to hezké. Pokud slyšíte někoho výborně zpívat, řeknete si, že to chcete dělat také tak.“

Jak to dnes doopravdy vypadá se zpěvem? Může zpívat každý? Trošku se to doladí současnými technickými vymoženostmi….

„Ne, to není pravda. Popoví zpěváci sice mají mikrofon, protože nemají takovou sílu, nejsou operně vychovávaní, ale každý zpívat nemůže. Když slyším některé ty současné soutěže, tak mi je opravdu špatně. Já se vůbec divím, že jsou mnozí schopní jít do televize a zpívat. Spousta lidí vůbec neodhadne, jak si stojí. Když vystupuje např. mladý kluk, který dobře vypadá, v tu chvíli mladé holky hlasují samozřejmě pro něho, protože nemají ani tušení o zpívání, ale ten zpěv je pak katastrofa. Nedá se to poslouchat. A na druhé straně stojí takoví, např. Karel Gott, kteří i v pokročilém věku zpívají stále geniálně.“

Souhlasíte s tím, že operní zpěv je mnohem těžší než populární hudba?

„Ano, to je pravda.“

Operní zpěvák se přece moc nepohybuje u zpěvu, je to alespoň v tom snazší?

„To se ale změnilo. Takhle to bývalo před mnoha lety. Teď jsem pracoval v Paříži a režiséra vůbec nezajímalo to, jestli vidím na dirigenta nebo nevidím. Režie se nesmírně posunula dopředu. Dnes musíte představení rozehrát, to už nejde, aby někdo stál v pravém či v levém portálu a zpíval. Nejde ani to, aby někdo vážil 120 kg. To už režiséři nechtějí. Dnes se představení rozehrávají a já si myslím, že je to správné, protože divadlo je od slova dívat se a lidé chtějí vidět divadlo….“

Jak můžete zpívat operu a ještě u toho tančit?

„Musíme. U nás v opeře nic nahraného dopředu neexistuje a nikdy v životě neexistovalo. Všechno je živě a musíme se i otáčet, tančit, cokoliv.“

To je tedy pěkně těžké…

Musíte mít dobrou fyzickou kondičku?

„Ano. Denně cvičím, ráno vstanu a 20 minut cvičím. Kondička je nezbytná, zkoušíme třeba 8 hodin denně a to člověk bez kondičky prostě vůbec nemůže vydržet.“

Popové hvězdy zažívají i negativní stránku své popularity a lidé na ně na ulici útočí. Zažil jste někdy něco podobného?

„Zlé útoky ne. Pozitivní ohlasy ano, lidé za mnou přijdou, zastaví se, chtějí se vyfotit, chtějí podpis, to je moc hezké.“

Jak vás vnímali spolužáci, když jste s operou začínal? Nesmáli se?

„V období, kdy jsem byl na umělecké průmyslovce, jsem se vůbec nezabýval tím, že budu zpívat vážnou hudbu. Chtěl jsem fotografovat a to jsem dělal. Až později se náhle rozhodlo, že půjdu na konzervatoř, protože naši známí se vrátili ze Švýcarska a dotyčná paní začala učit zpěv. Kdysi v dětství mě slyšela zpívat, takže to se mnou zkusila. Nastoupil jsem na konzervatoř, kde klasická hudba byla, spíše tedy mně to připadalo trapné, než mým spolužákům. Ti brali klasiku jako samozřejmost, ale když jsem já slyšel operní zpěv, tak se mi to vůbec nelíbilo. Ale pomalu, pomalu jsem k tomu dospíval. Měl jsem úžasné spolužáky, kteří mi pomáhali a přáli mi, abych uspěl.“

Festival Zlatá Praha

Foto: Eva Smolíková

Proč jste se pro konzervatoř vůbec rozhodl?

„Bylo to tím, že po ukončení umělecké průmyslovky jsem se dostal do komunálních služeb a dělal jsem fotografie na pas a občanský průkaz. Poté, co jsem jich denně udělal šedesát, začal jsem si myslet, že někoho zabiju. Pochopil jsem, že to není práce pro mě a nechci se tomu věnovat. K mému štěstí jsem zkusil zpěv.“

Zpíval jste v dětství také pro veřejnost?

„Ne, zpíval jsem jen doma. Zpěv pro diváky byla pro mě novinka. Naštěstí jsem ve znamení lva, takže hodně pracuji a pracuji.“

Co byste si přál do roku 2018?

„Hanu Zagorovou. Ale tu už mámJ Tak bych si přál, aby se nic nezměnilo.“

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN