Štítek: Stardance Chomutov

„Mám dar od Boha“

Choreografka Jana Zelenková z Chomutova přivezla z mezinárodních tanečních soutěží nespočet zlatých, stříbrných i bronzových medailí, sama si není jistá, kolik jich vlastně už získala.

1. Víte, kolik jste získali celkem medailí během všech těch soutěží?

„Ne, to nesečtu, jednou jsem to sepisovala, ale nejsem si teď jistá. Pamatuji si jen loňský rok, pouze za mistrovství světa to bylo 22 zlatých, 18 stříbrných a 4 bronzové medaile. Soutěží a choreografií  je tolik, že přesný počet si pamatují jen děti, kterých se to právě týká.

2. Máte trošku zastřený hlas, je to nachlazením?

„Ne, mám problémy s hlasivkami, mluvím 10 hodin denně. A taky kouřím, bohužel.“

3. Jak jde kouření „dohromady“ se závodním tancem?

„Nedělám sólovou dráhu, v současné době sama toho pohybu tolik nemám. Když jsem tančila závodně, tak nebylo možné kouřit.“

Jana Zelenková s Janem Onderem

Jana Zelenková s Janem Onderem

4.  Proč jste ukončila dráhu tanečnice?

„Tančila jsem společenské tance, latinsko-americké tance a zároveň jsem učila v taneční škole. Byl to velký nápor a prostonala jsem moc času. S partnerem jsme se tehdy dohodli, že skončíme, bylo mi 16 let. Po odchodu hlavní trenérky naší školy jsme stáli před velkým rozhodnutím, buď zavřít naši taneční školu, nebo se pokusit jít dál. Ustála jsem to, škola prosperuje, ale nešlo dělat všechno dohromady.“

5. Máte za sebou až “nadlidské“ úspěchy. Čím to?

„Každý člověk má určité poslání. Mám dar od Boha, mám silné cítění hudby i dar tvořit choreografie. Musím na sobě pracovat, ale to hlavní mám v sobě.
Během mého dětství jsem se věnovala všem tanečním stylům. Rodiče učili v taneční škole a já jsem zkusila od každého tance něco, chtěla jsem všechno poznat, zajímalo mě to. Proto jsem dnes tak všestranná.
Například v roce 2003 v „Bailandu“ hledali 12 nejlepších choreografů, kteří umí všechno a vybrali mě. Bylo mi 18 let.  Zajímavé je, že jsem vlastně bojovala v té soutěži proti mým   trenérům, kteří mě učili.“

6. Necítíte  psychický tlak, že v soutěži nevyhrajete nebo se dokonce ani neumístíte?

„Ano, to tedy cítím. Rodiče dětí si zvykli, že vyhráváme. A chtěli by to tak pořád. Přesto se stávají různé věci. Jedna nejmenovaná škola byla stále na soutěžích napomínána, až nakonec zkopírovali všechna DVD s mými choreografiemi a povedlo se jim dokonce v některých sólových disciplínách mě i porazit. Bojovala jsem vlastně sama proti sobě, proti svým choreografiím. Děti brečeli, rodiče se ptali, jak je to možné. I tohle se může stát.“

Latino show – „Láska v Mexiku“

7. Je pro Vás výhra také důležitá?

„Já říkám dětem: „Není důležité, zda vyhrajete nebo ne. Ať to dopadne, jak to dopadne, je důležité, jak si soutěž užijete. Já tady netvořím běžné spotřební věci, neprodávám běžné výrobky. Já dávám do tance moje srdce, dávám kus sebe. Zatančete mé srdce.“

8. Kolik choreografií asi tak vytvoříte za rok?

„Dělám asi 80 choreografií ročně.“

„Dávám tanci opravdu všechno, nemám rodinu a nemohu si vlastně ani najít správného partnera. V sedm ráno vyjdu ven a v devět večer se vracím domů. Jsem unavená a nechci nikam chodit za zábavou a poznávat nové lidi. Ale chtěla bych mít děti. Připravuji si studentky, zaučuji je ve svých hodinách, zatím jsou mé asistentky. Dívky, kterým je teď třeba 15 let, jsou už ode mě velice dobře připravené, aby mě mohly zastoupit a naše taneční škola mohla prosperovat dál.“

9. Tvoříte choreografie jen pro ty super dobré a talentované?

„Dám příležitost super dobrým tanečníkům, ale i  těm ostatním.“

Latino show – „Dejte pávům svobodu“

Jana Zelenková, Jan Onder a tanečnice školy Stardance Chomutov

10. Jakým způsobem vznikají Vaše  choreografie?

„Nejdříve hledám hudbu, strávím neuvěřitelných několik hodin s počítačem na nohou. A poté už všechno v hudbě uslyším. Také si pozvu „mistra zvuku“, technika Pavla Fialu, který se mnou střih hudby dotvoří. Jdu se svou vizí za žáky, září – prosinec připravuji techniku  a od ledna tvořím nové formace.“

Show dance – „Hřiště malých elfíků“

11. Jak dlouho se děti učí techniku tance?

„Děti jsou ve 4-leté přípravce,  poté si vyberu ty talentované do formací.“

12. A není to líto těm, kteří nejsou vybraní?

„No, dělám to většinou tak, že utvořím takové mini formace, tam využiji všechny děti a dále se uvidí. Kdo nechce, nemusí postupovat, kdo má zájem, dře, cvičí a chce, ten jde dál. Nejdůležitější je zájem ze strany rodičů, aby své děti vodili do kurzů, platili, pokud chtějí děti dělat sólo, dohodnout si včas tréninky, najít čas trénovat, řešit zkrátka všechno.“

13. Pamatujete si všechny choreografie nebo spoléháte na své svěřence, že je umí?

„Spoléhám na své svěřence. Ale v hudbě se mi vždy ukáže „to mé“. To, co cítím. To, co je pro mě typické a co bych do choreografie vložila. Pracuji podle námětu, námět „Domorodci“ bude jiný než námět „Pávice“.

Latino show  – „Domorodci“

14. Který taneční styl máte ráda a na jakou choreografii ráda vzpomínáte?

„Show dance je úžasná formace, při světové soutěži jsem dopadla nejlépe z českých trenérů.“

„Show dance je těžké v tom, že musí obsahovat prvky gymnastiky, klasiky-baletu, jazzu a moderního tance. Vybojovala jsem 2. místo v Evropě a 3. místo ve světě za rok 2011 v juniorské věkové kategorii. Já jsem to považovala za úspěch, prostě úžasný výsledek. Stáli jsme tam proti velkým zemím. Když se rozhoduje mezi dvěma, vyhrají ti zdaleka, nebo větší země. Technika je důležitá, Rusové nebo Slovinci mají dobré školy, my tu techniku zas tolik nedřeme. A mé duo se stalo mistry Evropy i světa za rok 2011, to je fantastické.“

„Také vzpomínám na choreografii „Návštěva obludária“. Ta se umístila na 9. místě. Já jsem to ocenila. Ale pokud nejste na 1.-3. místě, nikoho to nezajímá.“

Show dance – „Návštěva obludária“

„V červnu 2012 jme oslavili 20. výročí od založení naší taneční školy. Pan Vlastimil Harapes byl pozvaný jako patron, zahajoval výročí při akademii, které děláme každý rok pro rodiče. Ukazujeme svým divákům i nesoutěžní tance. Já jsem natrénovala s Janem Onderem latinsko-americkou ukázku a tančila jsem ji pro svého otce, který založil taneční školu v Chomutově a přijel na kolečkovém křesle.“

Jana Zelenková, Jan Onder

15. Je pro Vás zklamání, když  nejste mezi prvními a nikoho Váš výsledek tedy nezajímá?

„Dělám to  pro sebe, pro tu výzvu, jméno si stavím v latino show díky technice a svému vlastnímu stylu, který se líbí českým porotcům i zahraničním. Latino show je nová disciplína, která stále hledá, co je správné, nebo co je nejlepší.“

Nejde ale jen o vítězství v soutěžích. Tanec vede děti ke kultuře: umí se chovat na veřejnosti, umí podat ruku, chodí vzpřímeně, umí vystupovat, nestydí se.

Dívky, které žádaly o práci, přišly ke mně a děkovaly mně, že dobře dopadly při  pohovoru.  To je také důležité.

Dále už je na nich, jakým půjdou směrem. Rozhodnou se, co budou dělat dál, zda také učit, předávat své vědomosti, nebo zda přestanou tančit. Některé míří na konzervatoře a jejich snem je tančit v muzikálech.“

16. Poznáte hned talent?

„Talent poznám asi za 20 minut. Poznám, jak je člověk stavěný, když dělám formaci, dám příležitost i těm baculatějším, jsme normální škola. Ovšem pro sólo už musí být i dobrá postava.“

17. Uplatní se všechny dívky  jako trenérky v malých městech?

„Tak na malém městě je to problém. Ale je tu Praha. Dívky, které chtějí vědět víc o tanci, chtějí vystupovat v divadlech, jdou studovat konzervatoř. Mám tu dvě dívky, které odchází do Prahy. Možná se jim jejich sen nemůže vyplnit, jednou se třeba vrátí ke mně a tanec jim zůstane jen jako koníček, kdo ví.  Život tanečnic není lehký a finanční ohodnocení je velmi nízké.“

18. Je spousta mladých lidí, kteří chtějí učit tanec, nebo být profi trenérem, tanečníkem. Je to reálné?

„Je to nereálné.“

19. Jaký je  zájem  o tanec v Chomutově?

„Těší mě, že i rodiče se nadchli pro latino show, prosili mě, abych udělala kurzy i pro ně. Tak je tu 15 maminek, které tančí. Znamená to pro ně relax, zapomenou na své starosti, zapotí se, odchází unavené, ale šťastné. Mají trénink 1x týdně, ale chodily by i víckrát.
Děti jsou doma nadšené, ptají se maminek, co se naučily. Tanec je o to víc zajímá, protože  mají společný zájem.“

20. Tanec je vlastně stejně náročný jako vrcholový sport. Co třeba dopřát si masáže po tanci?

„Ano, show dance je náročné pro celé tělo, bylo by to třeba. Ale rodiče investují veškeré peníze, které jsou v rodině, do samotného tance. Takže není ani čas, ani finance, ani chuť platit ještě masáže. Alespoň já nevím o nikom, kdo by to dělal.

Snažím se ve svých hodinách protáhnout a uvolnit svaly svých svěřenců správnými strečinkovými cviky.“

Latino show – „Peklo“

20. Co kdyby tance byly nesoutěžní, byl by zájem?

„Ne. Nebyl by takový zájem. Kdybychom jednou za čas udělali vystoupení pro známé,  třeba někde v divadle, nebylo by to ono. Lidé chtějí soutěžit. Jsou tak neuvěřitelně pyšní, když stojí na té „bedně“ a hraje jim česká hymna. Rodiče brečí. Prostě  soutěže jsou velkou motivací pro děti a vlastně i pro mě. Udělat jenom nějaké gala show by rozhodně nikoho tak nepřitahovalo a nemělo by takový efekt.“

21. Jaké máte ambice pro tento rok?

„Přála bych si, aby byli rodiče i děti spokojení, aby dopadli dobře na soutěžích. Ale není důležité vyhrát. Ať nás porazí ti lepší. Ale přeji si, ať to jsou ti lepší!“

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková

Taneční škola STARDANCE
Havlíčkova 4184
Chomutov
43004

Tel.: 474 331 661

E-mail: zelenkova@stardance.cz