Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Kliknutím na “Povolit vše” povolíte všechny cookie.
Customise Consent Preferences
We use cookies to help you navigate efficiently and perform certain functions. You will find detailed information about all cookies under each consent category below.
The cookies that are categorised as "Necessary" are stored on your browser as they are essential for enabling the basic functionalities of the site. ...
Always Active
Necessary cookies are required to enable the basic features of this site, such as providing secure log-in or adjusting your consent preferences. These cookies do not store any personally identifiable data.
Functional cookies help perform certain functionalities like sharing the content of the website on social media platforms, collecting feedback, and other third-party features.
Analytical cookies are used to understand how visitors interact with the website. These cookies help provide information on metrics such as the number of visitors, bounce rate, traffic source, etc.
Performance cookies are used to understand and analyse the key performance indexes of the website which helps in delivering a better user experience for the visitors.
Advertisement cookies are used to provide visitors with customised advertisements based on the pages you visited previously and to analyse the effectiveness of the ad campaigns.
Režisérka EVA TOULOVÁ představila svůj připravovaný dokumentární snímek spojený s expedicí
Tvůrci filmu „Camino na kolečkách“, ve kterém se vydali spolu s vozíčkářem s roztroušenou sklerózou, pěšky 640 km Španělskem, se chystají na novou expedici!Tentokrát do Černobylu. Tisková konference nedávno proběhla v komerčním objektu v Říčanech u Prahy.
Týmu „Camino na kolečkách“ se podařilo v dubnu letošního roku vybrat od přispěvatelů potřebné prostředky na další výpravu a natáčení dokumentu v Černobylu. O tom, jak bude vypadat cesta i slíbený snímek, promluvili na nedávné tiskové konferenci.
Konference skýtala i stylové kulinářské dobroty
Stejně jako „Camino na kolečkách“ i „Černobylskou výpravu“ bude opět natáčet osvědčená dvojice – režisérka Eva Toulová a kameraman a střihač Tomáš Lénárd. Film s názvem „Černobyl na kolečkách“, který vznikne, bude nejen dokumentem Honzovy cesty, ale i snímkem o roztroušené skleróze a životních omezení, která sebou nemoc přináší. „Černobyl je pro mě, jako pro filmaře, atraktivní místo budící velký respekt, který se určitě na filmu promítne. V tomto dokumentu se plánujeme více naměřit na roztroušenou sklerózu a její život s ní.“ uvedla režisérka Eva Toulová.
„Když mě Honza Dušek, pacient na invalidním vozíku s roztroušenou sklerózou, oslovil s prosbou vydat se do Černobylu, chvíli jsem váhal, protože výprava Černobylem bude daleko náročnější než španělské Santiago. Do kterého jsem sám doputoval a uměl jsem se v prostředí orientovat. Ovšem Honzův optimismus a heslo že nic není nemožné mi dodalo odvahu a rozhodl jsem se jít do toho s ním.“ uvedl producent a poutník Petr Hirsch, který projekt „Camino na kolečkách“ v roce 2017 organizoval.
Že by simulace jaderného záření?
Expedice do Černobylu startuje 19. září letošního roku. Zaštiťuje ji, svým patronátem, známá jaderná fyzička Dana Drábová.
Divadlo X10 opět nabízí své prostory v Praze a Kutné Hoře. A to souborům i jednotlivcům z nezávislého sektoru. Hlaste se do konce května.
V tuhle chvíli se kulturní sektor připravuje na obnovení činnosti. Více než rok byla kultura v podstatě uzavřena, až na letní uvolnění jsme se nemohli setkávat se svými diváky. Řada projektů se potýká s problémy, řada umělců řeší, co, jak, kdy a kde realizovat, čemu dát přednost, co vynechat. Rozhodli jsme se v tuhle chvíli zopakovat naši loňskou výzvu a vyhlásit open call, který umožní souborům i jednotlivcům nazkoušet jejich projekty. V současné době sídlíme v centru Prahy, v bývalém Domě uměleckého průmyslu, kde máme k dispozici zkušebnu. Zároveň působíme v mimopražském prostoru Pivovar Sedlec v Kutné Hoře, kde každoročně realizujeme „Divadelní Festival Kutná Hora“ a celoroční činnost, prostor lze využít k rezidencím v letních měsících.
Přihlášené projekty vyhodnotí dramaturgická rada Divadla X10, preferujeme takové projekty, které jsou v souladu s naším dramaturgickým směřováním. Vybraným projektům nabízíme především možnost zkoušet, uvedení výsledného tvaru v sále Divadla X10 či jiných prostorách může být předmětem dalšího jednání, a to na základě uměleckého výsledku rezidence.
Nabízíme pro zkoušení dle domluvy a potřeb jednotlivých projektů:
● zkušebnu v Divadle X10, Praha
● interiérové prostory Pivovaru Sedlec, Kutná Hora
● exteriérové prostory Pivovaru Sedlec, Kutná Hora
● jednoduché ubytování pro malý tým v prostoru Pivovaru Sedlec, Kutná Hora
Pivovar v Sedlci u Kutné Hory
Požadujeme:
●respekt k možným změnám a přesunům vzhledem k celkové komplikované situaci
●dodržování bezpečnostních a hygienických pravidel
●dodržování vnitřních předpisů Divadla X10
●finanční spoluúčast na přímých nákladech (spotřeba elektrické energie, úklid atp.) – dle domluvy a charakteru projektu
Časové období:
●možnost zkoušení je časově limitována obdobím červen až září 2021
●uzávěrka prvního kola přihlášek je 30. 5. 2021, výsledky sdělíme zájemcům 7. 6. 2021
●uzávěrka druhého kola přihlášek je 15. 6. 2021, výsledky sdělíme zájemcům 22. 6. 2021
●možnost případného uvedení projektů souvisí s uměleckým výsledkem rezidence a dále s reálnou situací a organizačními možnostmi
Vedení Divadla X10 bude rozhodovat v souladu s dlouhodobým uměleckým směřováním X10 a na základě vývoje situace v kulturním sektoru i případného dalšího epidemiologického vývoje. Předpokládáme, že při vytváření konkrétních fermanů mohou vzniknout komplikace vzhledem k množství okolností a zúčastněných osob. Důležitá je proto důvěra a vzájemný respekt.
„Po tolika letech si zase zatančit v soutěži – mám z toho respekt!“
Michal Slaný, sympatický herec, kterého si čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU jistě vybavují coby porotce naší Fotosoutěže, se kdysi věnoval závodnímu tanci. Jeho upřímná věta: „Na soutěžích jsem neměl rád porotu!“ jistě vyloudila nejeden úsměv na tváři.
V roli člena poroty naší Fotosoutěže se snažil být spravedlivý, upřímný a s našimi výherci se osobně setkal. V letošním roce souhlasil se svou aktivní účastí v autorském projektu Martina Šimka a Terezy Řípové – „Roztančené divadlo“.
Zeptali jsme se ho, jak se cítí a tak vůbec…
Tančil jste závodně, jsou tedy teď do Vás vkládány velké naděje a mluví se o Vás jako o možném vítězi. V „Roztančeném divadle“ se ale utkáte také s hvězdami StarDance. Cítíte na svou osobu nějaký tlak? Popřípadě stres?
„Spíše mám před touto výzvou respekt, po tolika letech si zase zatančit v soutěži!“
Máte ambice vyhrát? Jde Vám o vítězství nebo jen o účast?
„Potěší mě více, když to pro všechny bude zábava. Netoužím nějak po vítězství. Samozřejmě, někdo očekává, že po Vaškovi Jílkovi bych měl – pro divadlo – cenu obhájit. Pochopitelně se o to budu snažit, ale více se na soutěž těším. Doufám, že si to všichni užijeme a já si zavzpomínám na své mládí, kdy jsem závodně tancoval. Moje touha je užít si to. No, a vítězství by byla tím pádem už třešinka na dortu. Ale i bez ní to rád a v pohodě přežiju .“
Působí jako lektorka tance v Tanečním studiu v Ostravě a rovněž v pražské Taneční škole Vavruška. V roce 2018 byla taneční partnerkou zpěváka a herce Adama Mišíka v TV–taneční soutěži „StarDance… když hvězdy tančí“. A na celý projekt i tanečního partnera Kateřina Krakowková s láskou vzpomíná. Tanec je pro ni umění, v němž člověk ukáže své emoce, což je podlé ní právě to nádherné.
Pocházíte ze Šilheřovic na Hlučínsku, nedaleko Ostravy, blízko česko-polské hranice. Jak vzpomínáte na čas svého dětství? Co Vás bavilo?
„Na své dětství vzpomínám ráda. Ještě předtím, než jsem začala s tancem, chodívaly jsme s kamarádkou každý den po škole ven si hrát. Jelikož jsem vyrůstala na vesničce, která je opravdu nádherná, hledaly jsme stále nová a nová místa na hraní.“
S Adamem Mišíkem ve StarDance
Tanci se věnujete od roku 2002, tedy od svých devíti let. Jak jste se přímo k němu dostala?
„K tanci mě přivedli rodiče. Byla jsem temperamentní dítě, které neustále něco vymýšlelo. A proto mě přihlásili do tanečního kroužku v Hlučíně. V začátcích jsem ,tanečky´ navštěvovala jednou týdně, jelikož mě to opravdu bavilo, tréninky se postupem času množily, až došlo na taneční soutěže.“
Chtěla jste být vždycky tanečnicí?
„Na to si vůbec nevzpomínám. Jen mně maminka říkala, že jsem si tancovala už od doby, kdy jsem se postavila na nohy.“
S Vašim tanečním partnerem Danielem Jurčem jste byli finalisty MČR ve standardních tancích, semifinalisty v latinsko-amerických tancích, finalisté MCŘ v deseti tancích, finalisty mládežnické ligy ČR. V kategorii dospělých pak jste dvojnásobnou finalistkou MČR v deseti tancích, finalistkou ve standardních tancích MČR a vicemistryní v Showdance. Bavilo Vás chodit po soutěžích? Jste soutěživý typ?
„Bavilo mě to moc. Pamatuji si, když jsem si večer před každou soutěží balila věci, psala jsem si seznam na papír, zkoušela nové účesy a malování. Prostě jsem se v tom vyžívala. Co se týče soutěživosti, myslím si, že každý sportovec by měl být určitým způsobem soutěživý, jinak by nic nedokázal. Samozřejmě, tím zdravým způsobem. A to jsem, dle mého názoru, byla. Můj tatínek je velký fanoušek sportu, sám celý život sportuje, a proto jsem ho měla jako vzor a šel mně vždy příkladem.“
I když Vás tanec velice baví, vystudovala jste Hornicko-geologickou fakultu na Technické univerzitě v Ostravě. Proč jste si vybrala tento obor?
„Vždy mě zajímala planeta Země. I přesto, že to s tancem moc nesouvisí, bylo to zajímavé studium.“
Opět z populární televizní show, tentokrát ve folklórním duchu
Jak již bylo uvedeno, působíte jako lektorka tance v Tanečním studiu v Ostravě. A také v Praze v Taneční škole Vavruška. Vaší náplní je výuka tanečních párů od nejmenších dětských párů přes mládež, dospělé až po seniory. Někde jste přiznala, že Vás baví učit. Co Vás na práci lektorky baví?
„K prvním trenérským zkušenostem mně přivedli moji skvělí trenéři manželé Bankovi, kterým za to děkuji. Začala jsem s výukou tanečních párů v patnácti letech v Tanečním studiu Ostrava. Od té doby vyučuji neustále. A nejvíce mě na tom baví předávat své zkušenosti, jak taneční, tak lidské. Protože tanec není jen o technice, choreografiích a tak, ale o chování, respektu, drilu, chtění…“
V roce 2018 jste byla taneční partnerkou herce a zpěváka Adama Mišíka v TV–taneční soutěži „StarDance… když hvězdy tančí“. Jak na soutěž a tanečního partnera vzpomínáte? Co Vám tato soutěž dala?
„Byla to obrovská zkušenost. Poznala jsem nové lidi, kteří mně něco do života přinesli, inspirovali mě. A samozřejmě můj taneční partner Adam, s kterým jsme si sedli, neustále jsme si povídali, předávali zkušenosti. StarDance je projekt, který mně přišel do života a budu na něj vždy vzpomínat s láskou.“
Jaký tanec máte nejraději? Je podle Vás tanec písní těla?
„Mám ráda všechny tance, protože každý je odlišný a vyžaduje něco jiného, ale asi jeden z mých nejoblíbenějších je Slowfoxtrot. Pro mě je tanec umění, člověk ukáže své emoce a je to nádherné.“
A do třetice se synem populárního rockera ve StarDance
Je Vám práce také koníčkem? Jak ráda trávíte čas volna?
„Výuka tance je sice moje práce, ale beru ji jako koníček. Jsem šťastná, že mohu dělat to, čím žiju celý život. A hlavně, mám tu možnost předávat dál. Pokud zrovna nevyučuji, tak si ráda ve svém volném čase chodím zatancovat, často navštěvuji posilovnu anebo také vařím.“
.“
