Světová baletní elita míří do Prahy

Bubeníček International Ballet Gala

Jiří Bubeníček, jeden z nejslavnějších českých tanečníků a choreografů, pořádá 4. a 5. srpna 2024 v Divadle na Vinohradech exkluzivní galavečer nazvaný Bubeníček International Ballet Gala. Na gala vystoupí primabaleríny a první tanečníci z evropských tanečních scén a prestižních baletních souborů, včetně milánské La Scaly a drážďanské Semperoper, kteří zatančí ukázky z Bubeníčkových nejvýraznějších choreografií.

Jiří Bubeníček je mezinárodně uznávaný choreograf,   byl jedním z nejlepších baletních sólistů světa. Choreograf John Neumeier pro něho vytvořil v Hamburském baletu řadu rolí, z nichž se legendárním stalo jeho ztvárnění tanečníka Václava Nižinského v představení Nijinsky. V Hamburském baletu Jiří Bubeníček tančil v letech 1993-2006, poté se stal prvním sólistou baletního souboru Semperovy opery v Drážďanech. V pařížské Opeře tančil roli Armanda v Neumeierově baletu Dáma s kaméliemi, za niž roli získal mimořádné ocenění Benois de la Danse. Od roku 1999 se intenzivně věnuje choreografii. Vytvořil přes šedesát choreografických děl, a to od tanečních miniatur přes abstraktní choreografie až po celovečerní dějové balety. Mezi úspěšné inscenace patří například balet Anita Berberová – královna noci, Doktor Živágo, Piano, Proces a Popelka. Za balet Carmen byl choreograf vyznamenán cenou Europa in Danza. Založil vlastní soubor Les Ballets Bubeníček. V roce 2017 byl poctěn Stříbrnou medailí hlavního města Prahy.

 

„Program galavečera jsem připravoval přes rok a věnoval jsem mu maximální péči. Jsem nesmírně hrdý, že se nám podařilo získat tak hvězdné obsazení. Diváci se mohou těšit na výjimečné výkony více než dvaceti světových tanečních hvězd,“ říká Jiří Bubeníček. Ten také tímto večerem oslaví své padesáté narozeniny. Ačkoliv již téměř deset let netančí, rád by, pokud to zdraví dovolí, symbolicky poděkoval divákům tanečním triem a po letech se tak na chvíli vrátil na pódium. Společně s Natasou Dudar (Leipziger Ballett) a Istvánem Simonem (Dortmund Ballett) zatančí na známou skladbu Davea Brubecka Take Five.

Součástí večera budou také ukázky z cyklu Smetanových symfonických básní Má vlast, které Bubeníček originálně choreograficky zpracoval a na programu bude také premiéra nového Bubeníčkova baletního duetu inspirovaného hudbou Zdeňka Fibicha, Josefa Suka a dílem českého sochaře Josefa Václava Myslbeka. Bubeníček k tomu říká: „Inspirací pro mou novou choreografii byly monumentální Myslbekovy sochy, jako například sousoší Ctirad a Šárka či reliéf Hudba ve foyeru Národního divadla. Je pro mě velkou ctí, že mohu tyto historické umělecké skvosty přivést k životu prostřednictvím tance,“ dodává Bubeníček. Nový duet, vytvořený speciálně pro tento večer, zatančí Martina Arduino a Marco Agostino, hvězdy z milánské La Scaly. „Jsem velmi rád, že pozvání na naše galapředstavení přijaly také dvě skvělé umělkyně – houslistka Marie Hasoňová a klavíristka Slávka Vernerová Pechocová. Tyto talentované dámy zahrají Fibichův Poem a italský sólový taneční pár živě doprovodí,“ doplňuje Bubeníček.

„Do Prahy se moc těším, nikdy jsem tu doposud nevystupovala. Tohle město má nezaměnitelné kouzlo. Jiřího Bubeníčka považuji za jednoho z nejvýznamnějších choreografů současnosti a těší mne, že jsem součástí tohoto jedinečného galavečera,“ říká Martina Arduino, primabalerína La Scaly. Do Prahy přijede se svým tanečním partnerem Markem Agostinem, který je také prvním tanečníkem milánské prestižní scény. Martina začala svou baletní kariéru v Turíně, než v roce 2006 nastoupila na Accademia del Teatro alla Scala. Po absolvování v roce 2015 rychle získala uznání díky svým excelentním výkonům v hlavních rolích. V roce 2017 debutovala jako Julie v Romeovi a Julii, za což získala cenu Danza & Danza.

Marco Agostino absolvoval baletní akademii Teatro alla Scala v roce 2008 a hned poté se stal členem souboru. V roce 2014 byl po svém výkonu jako Des Grieux v Manon povýšen na sólistu La Scaly. V roce 2021 se stal prvním tanečníkem souboru. Společně s Martinou Arduino zatančí na galavečeru pas de deux ze Sylvie v choreografii Manuela Legrise a již zmíněný nově vytvořený duet Jiřího Bubeníčka na hudbu Zdeňka Fibicha.

Vstupenky na oba večery jsou k zakoupení na webové stránce Divadla na Vinohradech: https://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/International-Ballet-Gala.

Foto: Ian Whalen, Nadina Cojocaru, Serghei Gherciu 

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Rozhovor s prvním sólistou baletu ND v Praze Matějem Šustem

„Největší odměnou je pro mě potlesk diváka“

 K tanci se dostal již ve třech letech. Později jej zaujal step a stal se juniorským mistrem republiky ve stepu. To pravé našel v tanci a za své taneční kreace byl první sólista baletu ND v Praze Matěj Šust několikrát nominován na Cenu Thálie. Kromě tancování se věnuje také pedagogické činnosti a choreografii.

Lásku k tanci jste zdědil po své mamince, která sama tančila, vystudovala pedagogiku a choreografii na AMU, ale po narození vašeho bratra, se již k tancování nevrátila a byla to ona, kdo Vás jako tříletého kluka přivedl k tanci, když jste začal navštěvovat ZUŠ v Hradci Králové, kterou vedl váš strýc. Jak vzpomínáte na své dětství? Jaký jste byl kluk?

„Kluk jsem byl již od malička poměrně dost zrzavý, bledý a subtilní, což mi vydrželo až do dnes. Maminka tvrdí, že jsem byl velmi živé dítě. Dnes by se asi řeklo ADHD. Vzhledem k tomu, že jsem měl již od útlého dětství nesmírné štěstí na opakované úrazy hlavy, je vlastně s podivem, že jsem byl živé dítě. Nebudu vzpomínat všechny, ale rozseknutá hlava sekerou se většinou se životem moc neslučuje.

 Kromě klasického baletu jste dělal také moderní tanec, zpěv, výtvarku a step, v němž jste v letech 2001 – 2003 obdržel titul juniorského mistra republiky ve stepu. V témže období jste nastoupil na Taneční konzervatoř hl. m. Praha, kterou jste v roce 2011 absolvoval. Čím Vás zaujal právě step a ještě se mu věnujete?

„Na step jsem byl přihlášen maminkou, která se mě snažila umělecky vzdělat po všech stránkách, za což jsem jí vděčný a z těch tzv. základních uměleckých kamenů čerpám do dnes. Odjakživa jsem měl, pokud to mohu říct, dobrý cit pro rytmus, což je pro step alfa i omega. Nejspíše mě tenkrát zaujalo to, že mi to prostě šlo.

Dnes se stepu věnuji jen zřídka, jelikož práce v divadle je velmi fyzicky i časově náročná a step k ní potřeba není nebo alespoň není potřeba v rámci rolí, které v divadle v současné době tančím. Občas si ale rád zalezu sám na sál, obuju stepařské boty a improvizuji. To mě baví.

Od příští sezóny se mi dokonce rýsuje nějaká pedagogická činnost spojená se stepem, ale to je zatím stále jen hudba budoucnosti.“

Po studiu jste nastoupil do baletního souboru Národního divadla v Praze, kde jste se v roce 2015 stal sólistou a od roku 2022 jste zde prvním sólistou. Ve Zlaté kapličce jste si zatančil řadu rolí a dokonce jste si v baletu Romeo a Julie zatančil dvě role a to Romea a Merkucia. Splnil jste si své taneční sny? Na jakou ze svých rolí nejraději vzpomínáte?

„Já jsem nikdy nebyl takový ten typický baletoman, který chce tančit takové ty stěžejní baletní party nebo nějakou konkrétní roli. Za většinu rolí, které jsem měl možnost ztvárnit, jsem rád, protože každá role je zkušenost a každá zkušenost nás obohacuje. Ale po těch letech u divadla mi přece jen vyvstala jedna baletní tužba, i když rozhodně není typická. Rád bych si někdy v budoucnu skočil Rudovouse v Labutím jezeře. Nechal bych si narůst stoprocentně přírodní rudé vousy a to by byla bomba. Jinak po žádné specifické roli netoužím. Raději se nechám překvapit tím, co přijde, ať už je to role nebo můj potenciální vztah k ní.

V současné době tančíte v ND např. v Louskáčkovi, Marné opatrnosti, Kafka: Proces, Leonce a Lena, Kylián – Mosty času, Labutí jezero. V čem byste si rád ještě zatančil?

„Příští sezónu bychom měli v ND dělat choreografii od Marca Goeckeho. Jeho choreografie se mi opravdu líbí a už několik let jsem doufal, že bych si jednou mohl něco od něj zatančit. Snad to klapne.“

Za své taneční kreace jste byl nominován na Cenu Thálie – Merkucio (Romeo a Julie), Danceny (Valmont), Colas (Marná opatrnost) a v roce 2022 opět role Merkucia v Romeovi a Julii a v širší nominaci Kay (Sněhová královna). V roce 2017 jste obdržel výroční Cenu Opery plus. Co to pro Vás znamená?

„Jsem samozřejmě rád, když se to, co dělám, někomu líbí a pochopitelně jsem i rád, když to někdo ocení. Nejlepší odměnou je pro mě potlesk diváků a pak samozřejmě výplata.

K pedagogice jste se nakonec dostal i Vy sám a pořádáte workshopy. Co Vás baví na práci pedagoga? Je to ta možnost předávat své zkušenosti dále?

„Přesně tak, je to ta možnost předávat své zkušenosti dále, ale nejen to. Aby mě taneční pedagogika bavila, a myslím, že mi všichni taneční pedagogové dají za pravdu, je zapotřebí, aby mě studenti nechali jim moje zkušenosti předat. Když stojíte před dvaceti studenty, dva přemýšlí, jestli si ofinku dát za ucho nebo do čela, tři visí na tyči, další kouká do mobilu a zbytek se dloube v nose, tak to člověka úplně nemotivuje, i když i s takovou situací by si měl umět dobrý pedagog poradit. Ovšem když z nich aspoň jeden chce a může, tak to pak má smysl a baví mě to. Naštěstí situaci, kterou jsem popsal, se mi ještě ve zmíněné míře nestala, tak snad to tak bude i dál.“

Věnujete se také chorografii a spolupracujete s taneční skupinou DEKKADANCERS (Poslední večeře, HornyBach 18+). Hodně vás inspiruje hudba, kterou máte pak potřebu ztvárnit. Co Vás přivedlo k choreografování? A připravujete něco nového?

S DEKKADANCERS už tedy pár let z časových důvodů nespolupracuji, ale jsem rád za to, co jsme za dobu naší spolupráce vytvořili a zažili. K choreografii mě to táhlo už od základní školy a jsem rád, že jsem měl možnost tu a tam něco vytvořit a poznat, jaké to je doopravdy. V současné době jsem akorát dodělal, letos asi pátou, soutěžní choreografii. Takové choreografie jsou většinou kolem dvou tří minut dlouhé a dají se zvládat vytvořit i za běžného divadelního provozu. Větší choreografické ideje si pečlivě zaznamenávám do sešitu a ukládám do šuplíku, ze kterého se možná jednoho dne podívají na světlo světa.“

 Čím je pro Vás tanec stále fascinující?

„Tanec a vůbec pohyb jako takový je pro mě fascinující hlavně proto, že ho vnímám jako vědu a u vědy se musí myslet a promýšlet. Určitě jste slyšela takový ten zažitý kec, že baletky nemusí být moc chytré. Opak je pravdou. Baletka s prominutím bez mozku se pozná hned a koukat na takovou baletku či tanečníka… není ono. Obzvlášť, když tomu člověk aspoň trochu rozumí. Samozřejmě by se našlo více zábavných věcí, od hraní si s dynamikou pohybu, až po ten moment, když chytnete osu a prostě vám to točí, ale to by bylo na dlouhé povídání.“

Je Vám bližší klasický nebo současný tanec?

„Musím se přiznat, inklinoval jsem vždy spíše k současnému tanci, i když klasika má samozřejmě taky něco do sebe. Zastávám názor, že i tanečník současného tance nebo jakéhokoliv jiného tance, by si měl projít klasickou technikou. Už pro to, aby se naučil své tělo lépe ovládat. Ono je totiž na první pohled vidět, jestli jste si tou klasikou prošli, respektive jestli jí denně procházíte, protože obrábění těla klasickým tancem je nekonečný, téměř každodenní boj.“

Patříte mezi lidi, pro které je práce také jejich koníčkem? Jak rád odpočíváte?

„Ano, tanec je mým koníčkem a mám ho velmi rád, ale jak říkáte, je to taky práce a domnívám se, že na světě není člověk, kterého by práce bavila od rána do večera šest dní v týdnu, deset a půl měsíce v roce už dvanáct let nepřetržitě. Pokud takový člověk je, tak mu ze srdce gratuluji, ale já to nejsem. Občas zkrátka jsou chvíle, kdy to člověka vyloženě… nemá z toho dobrý pocit. Na druhou stranu jsou momenty, kdy je člověk vděčný, že může dělat, co ho baví. Co se týče relaxu, odpočívám třeba při vaření, plavání, rádi jezdíme s manželkou na výlety, i když na to většinu roku nezbývá moc času. Rád si zahraju na počítači, na kytaru, na klavír nebo bouchnu do cajonu a pravidelně navštěvuji jednu malebnou hospůdku na Vinohradech. J

Děkujeme za rozhovor

Foto: Martin Divíšek, Sergej Gherciu 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

SPA nemusí být pouze lázně!

Studio Performance Art – open call pro kurátory i kurátorky performance ve studiu ALTA

Studio Performance Art (SPA) je novým programovým cyklem Studia ALTA zaměřeným na performance art, který každý měsíc přináší performance a diskuze otevřené odborné i široké veřejnosti.

Principy jednotlivých událostí „Studia” jsou ukotveny v otevřenosti, experimentu a dialogu. Jak naznačuje zkratka „SPA”, česky „LÁZNĚ”, důraz je kladen na vzájemnou péči, na očistný a katarzní účinek umění a vzájemného setkání.

Cílem cyklu je nejen prezentovat umělce*umělkyně pracující v oblasti performance, ale také vytvářet prostor pro odlišné kurátorské přístupy. Naším záměrem je zpřístupnit kurátorskou pozici, umožnit novým aktérům*aktérkám vstup na scénu a poskytnout tak prostor k rozvoji individuálních kurátorských praxí.

V rámci open callu hledáme umělce i umělkyně, teoretiky a teoretičky, kurátory a kurátorky či kolektivy, kteří (které) by měli(-y) zájem o kurátorství vlastní události v rámci cyklu. Upřednostněni budou zájemci či zájemkyně, jejichž hlasu či přístupu nebyl dosud dán dostatečný prostor. Nevyžadujeme profesní kurátorkou zkušenost, ale hledáme ty, pro které je kurátorství v oblasti performance potenciálem k osobnímu rozvoji a podnětem k novým dialogům a spolupracím. 

Celkem budou vybráni 2 kurátoři anebo kurátorky či kolektivy, jejichž úkolem bude připravit jednu ze dvou událostí (tedy jeden/jedna vybraný/á připraví jednu událost).

Přesto, že chceme nechat přizvaným kurátorům či kurátorkám a kolektivům co největší volnost v přístupu, je třeba vzít v úvahu samotný cyklus SPA, jehož se stanou součástí a se kterým by tedy měly přihlášené koncepce pracovat.

PODMÍNKY:

Koncipovaná událost se může odehrávat ve vnitřních prostorech a sálech Studia ALTA, stejně tak, jako ve veřejném prostoru či online. Je možné prezentovat lokální (pražské i mimopražské), i mezinárodní umělce či umělkyně a jejich participaci je možné spojit s krátkodobou rezidencí (2–5 dní).

Události budou vznikat ve spolupráci s kurátorským týmem SPA.

Rozpočet na událost pro umělecké honoráře je 4 000 Kč (v rámci koncepce je nutné brát tuto finanční realitu v úvahu).

Honorář pro kurátory či kurátorky je 4 000 Kč.

Studio ALTA může dále pokrýt cestovní náklady (do výše 1 000 Kč), zajistit ubytování a pokrýt drobné náklady na spotřební materiál.

Studio ALTA rovněž poskytne technické zajištění celé události, produkci, propagaci a PR.

HARMONOGRAM:

deadline open callu 16. 5. 2021

výsledky do 6. 6

1. událost se uskuteční 4. 8.

2. událost se uskuteční 15. 9.

Q&A

V případě otázek či nejasností, bychom rádi pozvali všechny zájemce/zájemkyně ke skupinovému on-line meetingu, který se uskuteční 3. 5. 2021 od 19.00 prostřednictvím platformy ZOOM. V rámci tohoto neformálního setkání bude prostor pro zodpovězení jakýchkoli dotazů spojených s open callem, procesem výběru, cyklu SPA nebo pro setkání a seznámení se s kurátorským tandemem SPA, Antonínem Brindou a Petrem Dlouhým.

LINK na Q&A call: https://bit.ly/3myabf8

Meeting: ID 980 8607 8509

Passcode: 185703

PŘIHLÁŠENÍ:

Přihlášky posílejte prostřednictvím online formuláře zde, anebo zašlete vyplněnou přihlášku ve Wordu (naleznete na konci stránky ZDE) na e-mail: petr@altart.cz do 16. 5. 2021.

Sdílet

Kontakt: petr@altart.cz

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

17. 5. bratři BUBENÍČKOVÉ a jejich »PROCES«

Dnes 17. 5. sice není Velký pátek, ale určitě bude velkým pro českého baletního mistra, choreografa a režiséra Jiřího Bubeníčka. A to přímo v Královské opeře ve Stockholmu, v originále Kungliga Operan.

Ve švédské Královské opeře ve Stockholmu má právě dnes světovou premiéru balet bratrů Bubeníčků, který zpracovává téma Kafkova románu „Proces“. Choreografem a režisérem je Jiří Bubeníček.

Na inscenaci spolupracuje i Jiřího bratr Otto a manželka Jiřího Bubeníčka Nadina Cojocaru. Dlouho očekávanou premiéru doprovází řada přednášek a doprovodného programu.

Logo Kungliga Operan

Foto: archiv Kungliga Operan

TANEČNÍ MAGAZÍN