Světová baletní elita míří do Prahy

Bubeníček International Ballet Gala

Jiří Bubeníček, jeden z nejslavnějších českých tanečníků a choreografů, pořádá 4. a 5. srpna 2024 v Divadle na Vinohradech exkluzivní galavečer nazvaný Bubeníček International Ballet Gala. Na gala vystoupí primabaleríny a první tanečníci z evropských tanečních scén a prestižních baletních souborů, včetně milánské La Scaly a drážďanské Semperoper, kteří zatančí ukázky z Bubeníčkových nejvýraznějších choreografií.

Jiří Bubeníček je mezinárodně uznávaný choreograf,   byl jedním z nejlepších baletních sólistů světa. Choreograf John Neumeier pro něho vytvořil v Hamburském baletu řadu rolí, z nichž se legendárním stalo jeho ztvárnění tanečníka Václava Nižinského v představení Nijinsky. V Hamburském baletu Jiří Bubeníček tančil v letech 1993-2006, poté se stal prvním sólistou baletního souboru Semperovy opery v Drážďanech. V pařížské Opeře tančil roli Armanda v Neumeierově baletu Dáma s kaméliemi, za niž roli získal mimořádné ocenění Benois de la Danse. Od roku 1999 se intenzivně věnuje choreografii. Vytvořil přes šedesát choreografických děl, a to od tanečních miniatur přes abstraktní choreografie až po celovečerní dějové balety. Mezi úspěšné inscenace patří například balet Anita Berberová – královna noci, Doktor Živágo, Piano, Proces a Popelka. Za balet Carmen byl choreograf vyznamenán cenou Europa in Danza. Založil vlastní soubor Les Ballets Bubeníček. V roce 2017 byl poctěn Stříbrnou medailí hlavního města Prahy.

 

„Program galavečera jsem připravoval přes rok a věnoval jsem mu maximální péči. Jsem nesmírně hrdý, že se nám podařilo získat tak hvězdné obsazení. Diváci se mohou těšit na výjimečné výkony více než dvaceti světových tanečních hvězd,“ říká Jiří Bubeníček. Ten také tímto večerem oslaví své padesáté narozeniny. Ačkoliv již téměř deset let netančí, rád by, pokud to zdraví dovolí, symbolicky poděkoval divákům tanečním triem a po letech se tak na chvíli vrátil na pódium. Společně s Natasou Dudar (Leipziger Ballett) a Istvánem Simonem (Dortmund Ballett) zatančí na známou skladbu Davea Brubecka Take Five.

Součástí večera budou také ukázky z cyklu Smetanových symfonických básní Má vlast, které Bubeníček originálně choreograficky zpracoval a na programu bude také premiéra nového Bubeníčkova baletního duetu inspirovaného hudbou Zdeňka Fibicha, Josefa Suka a dílem českého sochaře Josefa Václava Myslbeka. Bubeníček k tomu říká: „Inspirací pro mou novou choreografii byly monumentální Myslbekovy sochy, jako například sousoší Ctirad a Šárka či reliéf Hudba ve foyeru Národního divadla. Je pro mě velkou ctí, že mohu tyto historické umělecké skvosty přivést k životu prostřednictvím tance,“ dodává Bubeníček. Nový duet, vytvořený speciálně pro tento večer, zatančí Martina Arduino a Marco Agostino, hvězdy z milánské La Scaly. „Jsem velmi rád, že pozvání na naše galapředstavení přijaly také dvě skvělé umělkyně – houslistka Marie Hasoňová a klavíristka Slávka Vernerová Pechocová. Tyto talentované dámy zahrají Fibichův Poem a italský sólový taneční pár živě doprovodí,“ doplňuje Bubeníček.

„Do Prahy se moc těším, nikdy jsem tu doposud nevystupovala. Tohle město má nezaměnitelné kouzlo. Jiřího Bubeníčka považuji za jednoho z nejvýznamnějších choreografů současnosti a těší mne, že jsem součástí tohoto jedinečného galavečera,“ říká Martina Arduino, primabalerína La Scaly. Do Prahy přijede se svým tanečním partnerem Markem Agostinem, který je také prvním tanečníkem milánské prestižní scény. Martina začala svou baletní kariéru v Turíně, než v roce 2006 nastoupila na Accademia del Teatro alla Scala. Po absolvování v roce 2015 rychle získala uznání díky svým excelentním výkonům v hlavních rolích. V roce 2017 debutovala jako Julie v Romeovi a Julii, za což získala cenu Danza & Danza.

Marco Agostino absolvoval baletní akademii Teatro alla Scala v roce 2008 a hned poté se stal členem souboru. V roce 2014 byl po svém výkonu jako Des Grieux v Manon povýšen na sólistu La Scaly. V roce 2021 se stal prvním tanečníkem souboru. Společně s Martinou Arduino zatančí na galavečeru pas de deux ze Sylvie v choreografii Manuela Legrise a již zmíněný nově vytvořený duet Jiřího Bubeníčka na hudbu Zdeňka Fibicha.

Vstupenky na oba večery jsou k zakoupení na webové stránce Divadla na Vinohradech: https://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/International-Ballet-Gala.

Foto: Ian Whalen, Nadina Cojocaru, Serghei Gherciu 

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Národní divadlo se zahalí do smutku

Poslední rozloučení s emeritním sólistou a bývalým šéfem Baletu Národního divadla Vlastimilem Harapesem

Poslední rozloučení s emeritním sólistou a bývalým šéfem Baletu Národního divadla Vlastimilem Harapesem vypraví Národní divadlo v pondělí 27. května 2024 ve 12:00 z jeviště historické budovy.

Divadlo bude pro veřejnost otevřeno od 11:20, aby smuteční hosté mohli položit květiny a poklonit se u rakve.

Vlastimil Harapes  –  biografie

“Ve všech jeho rolích se projevovala sugestivní žízeň po životě, hledání nepoznaného, víra v to, že kdesi, v čemsi je něco, za co stojí žít a života oslavovat.“ Petr Weigl, režisér

Emeritní sólista a šéf Baletu Národního divadla Vlastimil Harapes, laureát Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru balet, nositel titulů zasloužilý a národní umělec i řady dalších ocenění, patří mezi legendy Národního divadla. Třebaže působil v jiných uměleckých žánrech jako herec, zpěvák, moderátor a taneční pedagog, jeho jméno je trvalým synonymem Baletu Národního divadla.

Jako tanečník oplýval pohybovou elegancí, vytříbenou kulturou, muzikalitou projevu i hereckou suverenitou, oslňoval technickou bravurou s klidnou a neokázalou jistotou. Svým tanečním mistrovstvím a charizmatickým jevištním projevem se trvale zapsal do srdcí několika diváckých generací. Díky velké šíři uměleckého záběru a talentu přispěl k popularizaci oboru, nejen za to mu patří velké poděkování.

Narodil se v roce 1946 v Chomutově. Absolvoval Taneční konzervatoř v Praze (1965), od roku 1966 byl členem a od roku 1971 sólistou Baletu Národního divadla. Absolvoval stáž v Choreografickém učilišti A. J. Vaganovové v Petrohradě (1968). Svou pohybovou spontánnost formoval do kultivované jevištní formy zejména bezchybnou gramatikou klasického tanečního tvarosloví.

V letech 1987–1989 byl sólistou a šéfem baletu Laterny magiky. Od roku 1990-2002 působil ve funkci uměleckého šéfa Baletu Národního divadla. Během své více než dvacetileté aktivní činnosti tančil stěžejní mužské role prakticky ve všech titulech repertoáru Národního divadla. Za všechny jmenujme Prince v Labutím jezeřeSpící krasaviciLouskáčkovi Popelce, titulní role v MacbethoviFaustoviFaunově odpoledniSpartakoviHoffmannových povídkách a Odysseovi, Oriona v Sylvii, Alberta v Giselle, Colina v Marné opatrnosti, Basila v Donu Quijotovi, Ivana Careviče v Ptáku Ohnivákovi, Adama ve Stvoření světa nebo Escamilla i dona Josého ve Vášni.

Skutečným milníkem v jeho kariéře bylo ztvárnění rolí Merkucia a poté i Romea v baletu Romeo a Julie (režie Petr Weigl, choreografie Miroslav Kůra) v Národním divadle roku 1971.

Mezinárodní prestižní cena Prix d’Italia 1972, udělená filmovému záznamu inscenace vyzdvihovala vedle objevné dramaturgie, režie, choreografie, také přesvědčivý taneční výkon Vlastimila Harapese. Tento mimořádný ohlas mu otevřel cestu k hostování na mnoha baletních scénách světa.

Byl stálým hostem Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu (Labutí jezeroOrfeusKalevalaDuch růžeSfinx aj.). Hostoval též ve Frankfurtu, ve Skotském královském baletu, v římské Akademii tance i tamní Opeře, v Tokyo City Ballet, dále ve Francii, Belgii, Holandsku, Rakousku, Finsku, Španělsku, Švýcarsku, Řecku, na Kubě, v Austrálii i v dalších zemích.

Jeho umělecký zájem zahrnoval jak balet, tak filmové, později divadelní herectví. Z propojení vysoké baletní stylizace a civilního hereckého projevu si postupně vytvořil svůj osobitý interpretační styl, který se proměňoval podle stylu inscenace a její obsahové výpovědi.

Stal se úspěšným filmovým a divadelním hercem. Ztvárnil hlavní role v takových filmech jako Markéta LazarováDen pro mou láskuPanna a netvorOperace mé dceryWolfgang A. Mozart a Bolero. Vystupoval v divadelních hrách Bouře a Maškaráda a objevil se i v televizních inscenacích Jak vytrhnout velrybě stoličkuJak dostat tatínka do polepšovnyDary hadího králeAnynka a Čert a v řadě dalších pořadů. V letech 1984–1986 zvítězil v televizní divácké soutěži o nejlepšího tanečníka roku, v roce 1985 byl mezi všemi soutěžními obory absolutním vítězem. V Národním divadle se podílel na choreografii a režii baletu Popelka (1994), Labutí jezero (1996), Někdo to rád… (1994) a Mauglí (1996). Je spoluautorem libreta dětského baletu Broučci (1992). Působil jako baletní mistr Baletu ND, Státního divadla v Košicích a jako hostující pedagog na Akademii tance v Římě.

Kromě jiného se stále věnoval práci činoherce (J. Murrell – Poslední léto, J. B. Poquelin-Molière – Škola pro ženy, P. Mérimée – Kočár nejsvětější svátosti, Gustav Skála – Nevidím to černě). V roce 1998 získal čestné členství a čestný řád Ruské akademie uměnovědné a hudební interpretace, v roce 2000 mu Evropská unie umění udělila Evropskou cenu G. Mahlera za baletní výkony. Jeho pracovní poměr v Národním divadle skončil v roce 2009. V roce 2012 získal Cenu Thálie za celoživotní taneční mistrovství. 26. srpna 2016 u příležitosti svých 70. narozenin byl uveden do Síně slávy Národního divadla.

Vlastimil Harapes zemřel 15. května 2024.

„Říká se, že k úspěchu v umění je zapotřebí padesát procent talentu a padesát procent píle. Ale já jsem v průběhu let dospěl k názoru, že by snad stačilo dvacet pět procent talentu, dvacet pět procent píle, ale padesát procent inteligence. Když člověk nemá hlavu, aby věděl, proč co dělá, není schopen vnímat hudbu, přemýšlet o věcech a učit se od zkušenějších; je to jen promarněný čas a úsilí.“

Vlastimil Harapes ve své autobiografii (Vlastimil Harapes, Pluto 1997).

Foto: Lenka Hatašová, Jaromír svoboda

Alice Titzová

pro Taneční magazín

Rozhovor s choreografkou a tanečnicí Alenou Peškovou

„Běžím jen, když mi ujíždí tramvaj“

Jako tanečnice začínala v Hudebním divadle v Karlíně, pak byla krátce v baletním souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni. Několik let působila jako tanečnice, choreografka a režisérka bez stálého angažmá a později založila Alena Pešková taneční soubor Ultra Minimal Balet. V letech 2010 – 2019 byla choreografkou a uměleckou šéfkou baletního souboru Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Opět působí jako nezávislý umělec a spolupracuje s různými divadly v Čechách i v zahraničí.  Pořádá také své  workshopy.

V jednom rozhovoru jste řekla, že jste se baletu začala věnovat „až“ ve svých 13 letech. Čím Vás balet zaujal, že jste mu propadla a stal se Vaší životní pracovní náplní?

„Ano, bylo to poměrně pozdě. Na konzervatoř jsem musela dělat rozdílové zkoušky. Do té doby jsem žila v malém okresním městě na východě Čech, kde jsem chodila do ZUŠ na tanec. Tam nás vedla skvělá pedagožka a choreografka Eva Veverková. Z klasického tance jsme toho mnoho nedělali, zato jsme tančili třeba na Pink Floydy. Což bylo v té době něco! Ale pak jsem v televizi viděla nějakou mezinárodní baletní soutěž s klasickými variacemi. Najednou mě napadlo, jak úžasné by bylo, spojit klasickou baletní techniku s moderním tancem a moderní hudbou… pak jsem šla taky do kina na film Flashdance. který jsem viděla asi osmkrát… no a bylo vymalováno:)“

Po absolvování Taneční konzervatoře v Praze, jste v roce 1994 začínala v Hudebním divadle v Karlíně a po roce jste přešla do baletního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni. Jaké byly Vaše profesionální začátky?

„No, na konzervatoři jsem v klasickém tanci prolézala takzvaně s odřenýma ušima. Měla jsem velký handicap zapříčiněný pozdním startem a navíc mé fyzické dispozice také nabyly kdovíjaké. V tomto ohledu mé sebevědomí dost utrpělo. Lépe jsem se cítila v moderních tanečních technikách, herectví a už tehdy mě lákalo udělat něco po svém. V posledním ročníku jsem se spolužáky připravila choreografii, kterou jsme směli zatančit ve Stavovském divadle na našem Absolventském představení. Když jsem nastoupila do HDK měla jsem víc času přemýšlet. Chodila jsem na sál a zjišťovala, že také záleží na tom, co chci divákovi ukázat, z jakého úhlu, a že z nedostatku se dá do určité míry udělat přednost … a že když chcete vyjádřit určitou emoci a dokážete odosobnit vaše tělo, dokážete divy. Když pak v Plzni začaly přicházet menší, větší i titulní role, věděla jsem, že mám divákovi co nabídnout. Také jsem už na konzervatoři prolézala všechny workshopy moderních tanečních technik, dělala si z nich vlastní systémy a ty pak nabourávala dalšími podněty.“

Od roku 1999 jste působila jako tanečnice, choreografka a režisérka bez stálého angažmá a později jste založila soubor Ultra Minimal Balet. Co Vás vedlo k jeho založení?

„Je to tak, v roce 1999 jsem s mým mužem (David Pešek Dvořák – tehdy také tanečník) odešla z plzeňského angažmá takzvaně na volnou nohu. Což tenkrát u tanečníků nebylo příliš obvyklé. Platili jsme si tréninky v Laterně Magice i jinde, abychom se udrželi ve formě. Hostovali jsme ve Státní Opeře Praha i plzeňském divadle, ale přitom jsme mohli cestovat. Například s Kouzelnou flétnou v režii pana Bednárika a choreografii Libora Vaculíka jsme viděli kus světa. Dostali jsme se také do Japonska, kde se na nás dívalo třeba 3000 diváků, kteří nekriticky tleskali, kdykoliv jsem vstoupila na jeviště ve špičkách s briliantovou korunkou na hlavě. A to byl myslím ten moment, kdy jsem zatoužila udělat něco, na co by se koukalo třeba jen 30 lidí, kteří by ale byli na tanečníky napojeni, byli by jim blízko tělem i duší a polykali by jejich krev, pot a slzy. První představení jsme měli v Blues sklepu, což byl hudební klub, který vedl můj manžel po té, co přestal tančit. Celovečerní představení jsme pak měli v Malostranské Besedě.“

Během své baletní kariéry jste byla Dámou s kaméliemi ve stejnojmenném baletu, Lisettou v Marné opatrnosti, Rebeccou v Carmině Buraně, Titánie ve Snu noci svatojánské. Splnily se Vaše taneční sny? Nemáte někdy touhu být opět na scéně v roli interpretky?

„Upřímně – někdy ano. A je to také již dlouhodobý trend, který se mi nejeví jako lichá cesta. Myslím, starší tanečníci na jevišti. Jsou to i současné formy a repertoár tance, který jde takovému trendu naproti. Starší tanečník si jistě neudrží techniku, kterou měl, když mu bylo dvacet let. Technika se promění stejně jako prožitek nebo dynamika. Například dynamika, když je vám těch dvacet, máte pocit, že musíte zbořit kulisy, do všeho řežete naplno… ale ono to také diváka může pěkně znudit… když nezažije ten klid bez bouří. Já už si také nestrkám nohy za uši, ani neskáču dva metry vysoko… jestli jsem to kdy vůbec dělala:)… ale když pracuji s tanečníky, cítím, že mám něco, na co oni teprve přicházejí… umím využívat sílu nejzazšího bodu, v partneřině vím, kdy přilnout a kdy a jak znásobit sílu partnerem mě poslanou, umím „markýrovat naplno“ a takové věci přicházejí mnoha zkušenostmi ze sálu i z jeviště. Na podzim jsem ještě tančila maminku v Děvčátku se sirkami s UMB… byla to choreografie, kterou jsem na sebe stavěla před několika lety, a popravdě řečeno jsem se v ní už necítila příliš komfortně. Takže to vždy záleží… Ukazovat přednosti, které mám právě teď a tady… Nebráním se tomu vůbec, ale jestli tomu půjdu sama naproti to opravdu nevím.“

Devět let jste byla choreografkou a uměleckou šéfkou baletu Divadla F. X, Šaldy v Liberci, kde jste vytvořila úspěšné taneční inscenace – Periferie, Louskáček, Popelka, Gazdina roba, Romeo a Julie nebo (S)tvoření. Jak vzpomínáte na toto plodné devítileté období?

„Jen v dobrém. Přineslo mi to mnoho zkušeností. Dramaturgicky jsem si splnila mnoho snů. Potkala jsem krásné lidi. Ale čas vypršel. Cítila jsem, že je třeba jít dál.“

Opět působíte jako nezávislý umělec a spolupracujete s různými divadly v Čechách i v zahraničí. V roce 2021 jste připravila s Pražským komorním baletem taneční drama Kříž u potoka, pro Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích jste napsala libreto, měla choreografii a režii na baletním představení Tristan a Isolda (2022). Připravujete nový projekt?  

„Momentálně se mi udělalo volno – tedy není tu žádný deadline. Což jsem si dlouhodobě přála, abych se opět mohla pustit do něčeho s UMB a do svého projektu, který bych chtěla nabízet. Ale trochu jsem se rouhala. Jak na mě nikdo netlačí, vše odsouvám a věnuji se věcem, které jsem kvůli práci nestihla – dělám si řidičák, vařím a předělávám byt:)… mám v hlavě spoustu nápadů, před zrcadlem se zmítám… a všechno to taky brzy zaznamenám a realizuji! Ale vlastně je tu jedna věc, na kterou se moc těším, a která svůj termín má. A to je můj workshop.  Pořádám ho teprve podruhé. Vloni jsme si to myslím, všichni skvěle užili. Workshop se jmenuje, Nastartuj sezónu a podtitul zní emoce v těle a tělo v emoci. Po společném tréninku zkoumáme například, co se děje s tělem, když je mu ponechán stále stejný stavební materiál (pohyby) a změní se emoce, která ho posléze deformuje. Jak se z každou emocí mění dynamika pohybu, i vnímání času. Kdy použít hudbu jako mapu času a kdy jí použít jako background.“

Věnujete se hlavně choreografii. Čím Vás práce choreografky naplňuje? Je za tím tam možnost vytvoření si vlastního světa na jevišti, v němž lidí jednají, pohybují se a vypadají tak, jak to vidíte jen vy?

„Myslím, že jste to shrnula docela přesně, s tím dovětkem, že bych si přála, aby mi na tu hru přistoupili i diváci a vstoupili do ní.“

Vy děláte také choreografii nejen pro taneční představení, ale také i pro opery. Jak se Vám pracuje s netanečníky, lidmi nepolíbenými tanečními technikami?

„Se skvělými lidmi se mi vždy pracuje skvěle. A když jsem připravená na to jakou technikou (ne)disponují, jde vše jako po másle. Já využívám jejich předností (někdy stačí pozorovat jejich civilní pohyby a gesta) a oni se pak mohou otevřít a sami ukázat, co v nich vězí. Je to pak pro mě velkou inspirací. Všichni vystoupíme, jak se dnes všude říká, ze své komfortní zóny. Podmínkou je ta oboustranná otevřenost.“

Umíte odpočívat? Co Vám říká slůvko relax?

„Umím. Nejraději mám pasivní odpočinek. Na prvním místě je spánek. Pak také civění do zdi (někdo tomu říká meditace:)) a čtení. Z těch aktivních odpočinků: hmmmm… běžím jen, když mi ujíždí tramvaj – ale chci to změnit!, plavu, jen když přede mě někdo položí moře nebo jezero – ale chci to změnit! Kupodivu tančím, děti se mi posmívají a já jim říkám, že je to má práce – a to si pak uvědomím, že asi neodpočívám. A pak je tu jedna libůstka – žehlení. Poslouchám u něho audio dokumenty, osudy, příběhy. Vypadá to, že děsně makám, ale je to svým způsobem relax.“

Alena Pešková

Narodila se 9. 3. 1976 v Ústí nad Orlicí.

Absolvovala pražskou Taneční konzervatoř.

Tančila v Hudebním divadle v Karlíně, Divadle J. K. Tyla v Plzni. V letech 2010 – 2019 byla choreografkou a uměleckou šéfkou baletního souboru Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Připravuje choreografie pro opery (Carmen, Kouzelná flétna, Trubadúr…), muzikály, festivaly a balety na vlastní libreta (Maryša, Café Aussig, Periferie, Jessie a Morgiana, Louskáček, Krvavá svatba).

Spolupracovala se Státní operou Praha, Českou komorní filharmonií, Severočeským divadlem opery a baletu Ústí nad Labem, Vienna Walzer Orchestra, Manoel Theatre, Koransha – Japan. 

Foto: Marek Bouda, Lukáš Trojan, Marta Kolafová, Aaya a archiv Aleny Peškové

 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

 

103. sezóna Jihočeského divadla zahájena

Připraveno 20 premiér!

Umělecké soubory připravily celkem 20 premiér,  z toho jednu před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. Novinky přinese Ateliér 3D, ale i obchodní oddělení divadla.

Po úspěšné letní sezóně vstupuje Jihočeské divadlo do své 103. sezóny s významným oceněním, které získalo na Festivalu hudebního divadla Opera 2022. Cenu diváků – LIBUŠKU, získala inscenace opery Arriga Boita Mefistofeles v režii T. O. Pilaře.

„Libuška je pro nás to nejvzácnější ocenění, kterého může každá operní inscenace dostát. Děkuji celému opernímu souboru v čele s Tomášem Ondřejem Pilařem, a přeji inscenaci Mefistofeles mnoho dalších spokojených diváků a ocenění,“ dodává k úspěchu ředitel JD Lukáš Průdek. 

Dvě nominace na Cenu Thálie 2022 pro Jihočeské divadlo

V oboru balet byl mezi první tři nejlepší nominován Sebastiano Mazzia za roli Alexe v inscenaci Mechanický pomeranč. Stejného úspěchu v oboru činohra dosáhl Tomáš Kobr za roli Tomáše v inscenaci Perplex.

Cenu za celoživotní umělecké mistrovství získala v oboru balet, tanec a pohybové divadlo Libuše Králová, která byla v letech 1990–1993 a 1996–2009 šéfkou baletního souboru Jihočeského divadla. Slavnostní vyhlášení Cen Thálie 2022 proběhne v sobotu 8. 10. 2022

Sezóna 2022 před Otáčivým hledištěm Český Krumlov

                                              

Prodáno                                                         52 469 ks vstupenek

Návštěvnost                                                   92,10 %

Tržby                                                             43 920 635,-

Počet odehraných představení                      91

Počet zrušených představení                                   3

Počet titulů                                                     6

Počet premiér                                                2 (Mesiáš, Úplně celá česká historie)

 

„Těší mě, že jsme v letošním roce na Otáčivém hledišti mohli přivítat tak pěkný počet návštěvníků. Poděkování patří našim souborům za jejich mimořádné výkony, ale i všem ostatním, jejichž práce není před diváky vidět. Věřím, že i v následujícím roce nás čekají stejně úžasné večery, a že s námi budou diváci spokojeni,“ okomentoval ředitel JD, Lukáš Průdek.

Otáčivé hlediště Český Krumlov 2023

Prodej vstupenek na Otáčivé hlediště 2023 byl zahájen. Diváci v programu naleznou 6 inscenací v podání souborů Jihočeského divadla.

Program Otáčivého hlediště 2023

  1. – 18. 6. 2023 /DraculaHoror – činohra
  2. 6. – 12. 7. 2023 /Muž Dvojhvězdy /Činoherní příběh plný divadelních zázraků
  3. – 30. 7. 2023 a 30. 8. – 10. 9. 2023 /Ženy Jindřicha VIII. aneb Chudák král(em)Komedie o dvojnících
  4. – 13. 8. 2023 /Egon Schiele – Autoportrét (premiéra) /Taneční projekt kombinující zvuk, světlo, scénu, pohyb
  5. – 27. 8. 2023 /MesiášVelkolepé scénické zpracování nejslavnějšího oratoria všech dob
  6. – 30. 7. 2023 a 30. 8. – 10. 9. 2023 /Úplně celá česká historieRodinné představení

Novinky a tipy z obchodního oddělení

V nové sezóně doporučujeme našim divákům skupiny vybraných inscenací, které spojuje podobný žánr či zpracování a které jsou v balíčku za zvýhodněnou cenu. Balíčky budeme nasazovat v průběhu celé sezóny a skládat je tak, aby jejich výběr byl opravdu lákavý“, doplňuje vedoucí obchodního oddělení Pavla Hornychová. „Za důležitý obchodní počin považujeme také spuštění chytrého divadelního e-mailingu – Buďte v obraze, díky kterému už našim divákům neunikne žádná novinka z Jihočeského divadla,“ dodává.

V nabídce nechybí ani oblíbené obchodní produkty – kupónové předplatné a dárkové poukazy.

Premiéry sezóny 2022/2023 nejen v obraze

Celé září mohli diváci vidět vizuální prezentaci divadelní sezóny 2022/2023 na velkoformátových věžích na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích. Soubor fotografií vytvořil Ľuboš Kotlár, fotograf, vizuální umělec a kurátor. Fotografie vznikly klasickým analogovým procesem na středoformátové barevné a černobílé negativní materiály. Grafický koncept a typografii navrhl tandem David Šrot & Darjan Hardi.

 

Balet

  • Balet Extra #4 / Premiéra 12. 11. 2022

Mimořádný večer, ve kterém představí tanečníci baletu Jihočeského divadla vlastní choreografie, vytvořené speciálně pro tuto příležitost.

  • Balet Gala #2 / Premiéra 2. 12. 2022

Jediný a jedinečný večer, který bude přehlídkou špičkových tanečních výkonů nejen na špičkách.

  • Popelka /  Premiéra 4. 2. 2023

Balet Popelka na hudbu Sergeje Prokofjeva patří mezi nejslavnější a nejhranější baletní tituly.

 

Opera

  • Kouzelná flétna / Premiéra 4. 11. 2022

Pohádková cesta za tajemstvím světla

  • Hej mistře / Premiéra 27. 11. 2022

Oživlý příběh jihočeských Vánoc

  • Malý Mozart / Premiéra 9. 12. 2022

Nekonvenční interaktivní hudební zážitek

  • Samson a Dalila / Premiéra 5. 5. 2023

Biblické drama o vášni a zradě

  • Carmina Burana a Kytice / Premiérová uvedení 2. a 4. března 2023

Koncert opery Jihočeského divadla – dvě strhující kantáty z roku 1937

Malé divadlo

  • Spaghetti Futurista! / Premiéra 28. 10. 2022

Příběh Růženy Zátkové, české malířky, kterou Češi neznají

  • #Locika / Premiéra 26. 11. 2022

Výprava za světlem

  • O papouškovi, který hledal domov / Premiéra 1. 4. 2023

Dobrodružné putování po zemi, pod zemí i nad zemí

  • To snad nemyslíš vážně?! / Premiéra 21. 4. 2023

Divadlo fórum #2

Činohra

  • Záhada zmizelého Sudomyče / Premiéra 8. 9. 2022

Divadelní úniková hra

  • Švejk / Premiéra 7. 10. 2022

Legendární český román v nové adaptaci

  • Události / Premiéra 21. 10. 2022

Strhující drama o tom,co znamená přežít terorismus

  • Poslední víkend / Premiéra 16. 12. 2022

Královna detektivek na jevišti

  • Nevinný / Premiéra 10. 2. 2023

Špionážní thriller z poválečného Berlína

  • Leni / Premiéra 10. 3. 2023

Hitlerova oblíbenkyně v nejsledovanější TV show

  • Autorka / Premiéra 14. 4. 2023

Za každé vítězství je třeba tvrdě zaplatit

 

Ateliér 3D

  • Interaktivní prohlídky a divadelní dílny pro školy
  • Workshopy k představením pro studenty
  • Divadelní studia pro středoškoláky
  • Celoroční kurzy pro veřejnost
  • Drama klub 60+
  • Letní divadelní dílny
  • Divadelní bojovky (únikové hry v divadle)
  • Akce pro veřejnost (Noc divadel, Kupé na Půdě, Rozsviťme demokracii)

TEDxBudweis 2022: Návraty / 8. října 2022 v Jihočeském divadle

TEDx je místní, samostatně organizovaná událost. Letošní ročník má téma Návraty. Akce nabídne v prostorách Jihočeského divadla 8 řečníků z České republiky i zahraničí, stejně jako doprovodný program a možnost osobního setkání s řečníky

 

Mgr. et Mgr. Pavla Hornychová

pro Taneční magazín