Rozhovor s choreografkou a tanečnicí Simonou Machovičovou

„Baví mě něco vytvářet, ohýbat a tvarovat lidská těla“

„Baví mě být kreativní, něco vytvářet, v tomto případě pohyb, kompozici na jevišti, ohýbat a tvarovat lidská těla a vytvářet jimi obrazy v prostoru. Co mě na tom ale baví nejvíc je, že mohu předat publiku nějakou zprávu, myšlenku, můžu s ním komunikovat, primárně beze slov, jen přes lidské tělo, jeho pohyby a emoce,“ přiznává tanečnice a choreografka Simona Machovičová s bohatými mezinárodními zkušenosti coby tanečnice.

Jak jste se dostala k tanci, kterému se věnujete od dětství? Čím Vás tak zaujal, že jste kvůli němu později opustila rodnou Krupinu? 

„Pohyb, určitá forma hyperaktivity byla pro mě od dětství přirozená. Vždy jsem měla hodně energie. Pamatuji si, že i když jsme čekali u babičky v paneláku na výtah, poskakovala jsem, dokud nepřijel. Myslím si, že rodiče potřebovali, abych se někde vybila a tanec byla ta nejlepší volba. Neměnila bych. Když jsem byla ještě opravdu maličká, vyzkoušela jsem i gymnastiku, společenské tance, později klavír, ale moderní tanec a street dance, který jsem dělala v pubertě i soutěžně, mě nakonec odvál do Bratislavy. Přijali mě na Vysokou školu múzických umění, v létě před zahájením prvního semestru jsem vyzkoušela svůj první konkurz do muzikálu v divadle Nová scéna a odtud už začal můj profesionální pracovní kolotoč.“

Touha se tanci věnovat naplno, Vás po osmiletém gymnáziu dovedla nejdříve do Bratislavy, kde jste na VŠMU studovala choreografii a v magisterském studiu pak pokračovala na HAMU v Praze. Kromě toho jste absolvovala půlroční program na taneční škole Peridance Capezio Center v New Yorku. Proč jste si zvolila právě choreografii? Máte v tomto oboru nějaké vzory?

„Jak jsem se již zmiňovala, když jsem se věnovala tanci ještě soutěžně, v některých disciplínách jsme si choreografie tvořili sami. Už tehdy mě to moc bavilo. Měla jsem nápady nejen na samotný pohybový materiál, ale také na námět, jistou dramaturgii krátkých choreografií. A půjdu s pravdou ven, protože jsem neměla vystudovanou konzervatoř, bála jsem se, že kdybych se hlásila na interpretaci, či pedagogiku, byly by nároky na moji taneční techniku ​​nad mé možnosti, protože jsem neměla trénink klasického tance. Hlásila jsem se s vlastním nápadem na choreografii, který jsem si odtančila a obhájila při ústních přijímacích pohovorech a přijali mě.

Vzory nemám, je ale mnoho umělců, jejichž tvorba mě zajímá, inspiruje a obdivuji je. Z těch starších například Jiří Kylián, Pina Bausch, ze současných Yoann Bourgeois, Damien Jalet, Imre van Opstal, Peeping Tom …“

Coby tanečnice jste nasbírala mnoho mezinárodních zkušeností. Tančila jste ve francouzském muzikálu Romeo et Juliette (2016, 2018). Své taneční umění jste předvedla také v britské talentové show X-Factor. S taneční skupinou CreDance Lady-licious jste se stala finalistkou TV soutěže Czechoslovakia´s Got Talent. Jaká to byla zkušenost?

„Vzpomínáte na zahraniční projekty – muzikál Romeo et Juliette byla krásná zkušenost, neboť jsme procestovali opravdu mnoho úžasných měst v Číně, na Tchaj-wanu, a dokonce jsme stihli ještě i Moskvu. Televizní svět jsem si také vyzkoušela a mám na to silné vzpomínky, ať už Československo má talent nebo britský X-factor, ale je to přece jen ten komerční svět, rychlý, proměnlivý a řeknu i možná pomíjitelný. Za svůj největší zahraniční úspěch však pokládám spolupráci s francouzským choreografem Mouradem Merzoukim a tanečním souborem Kafig, pro který tancuji v představení ZÉPHYR na hudbu Armanda Amara. Premierovali jsme v roce 2021 a stále ještě hrajeme a cestujeme primárně po Francii a okolních státech.“

Zéphyr

Spolupracujete se soubory 420PEOPLE – HeArt of Noise, The Watcher, INspiraCe, Lenka Wagnerová & Company – Sorcerer, Amazonky, La Fabrika – Poprvé a naposledy, s Janou Burkiewiczovou – Divočina a Najděte ostatní nebo Losers Cirque Company – Nebesa. A letos jste pro 420PEOPLE jako choreografka připravila představení PULPS, kde tančíte spolu s Jindřichem Panským. Jak se Vám spolu tančí? Máte oblíbené představení, ve kterém hrajete?

„S Jindrou  jsme spolu poprvé spolupracovali právě na projektu Divočina pro Janu Burkiewiczovou a už tam mezi námi vzniklo silné přátelství. Je to extrémně talentovaný člověk, akrobat, tanečník, performer, cukrář 🙂 a velmi přátelská nekonfliktní lidská duše. Do projektu PULPS jsem si ho vybrala sama a teď si neumím představit, že bych celý ten proces absolvovala s někým jiným. Prošli jsme několika úskalími, od zrušeného festivalu na Slovensku, kde jsme měli odprezentovat poprvé work in progress až po Jindrovu zlomeninu nohy, která se mu nešťastně stala na zkoušce tři dny před premiérou. Nakonec se ale všechno podařilo, a sice s dvouměsíčním opožděním, ale představení PULPS spatřilo světlo světa na začátku května letošního roku. Snad to nebude znít příliš neskromně, ale právě PULPS teď hraji asi ze všeho nejraději. Stále mám ráda i Watchera a francouzského ZÉPHYRA.“

PULPS – foto P. Ovsík

Zéphyr

Své pracovní aktivity dělíte mezi tanečnici a choreografku. A coby choreografka jste se podílela na řadě představení jako je např. opera La Scuola de gelosi (Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě), muzikály Anything goes a Chicago (Divadlo Jiřího Myrona v Ostravě), muzikály Hairspray, Blood brothers, Cats (Nová scéna v Bratislavě) nebo nejnověji projekt FORMAN (Letní scéně muzea Kampa v Praze). Co Vás baví na choreografii? Je za tím ta možnost vytvoření si vlastního světa na jevišti, v němž lidí jednají tak, jak to vidíte jen vy?

„Baví mě být kreativní, něco vytvářet, v tomto případě pohyb, kompozici na jevišti, ohýbat a tvarovat lidská těla a vytvářet jimi obrazy v prostoru. Co mě na tom ale baví nejvíc je, že mohu předat publiku nějakou zprávu, myšlenku, můžu s ním komunikovat, primárně beze slov, jen přes lidské tělo, jeho pohyby a emoce. Takže mně nejde o to, jak říkáte, aby lidé na jevišti jednali, tak jak chci já, jde mi o ty oči, které se na jeviště dívají, aby se publika to, co vidí, dotýkalo, aby se možná mohl divák, v tom, co vidí, najít, aby byl inspirován, pobaven. Zatím v mé tvorbě pro velká divadla převládají muzikálové inscenace, ale já věřím, že jsem na cestě, aby se to změnilo. Ráda bych víc dělala taneční představení, fyzické divadlo, pohybové inscenace či happeningy, nebo stylizovaná rozpohybovaná činoherní představení.“

 INspiraCe – foto V. Brtnický

Jednou jste řekla, že Vás baví být interpretkou na jevišti, ale také Vás baví tvořit. A o sobě říkáte, že jste interpret, kterému už ale postupně roste i potřeba vyjádřit se v rámci své tvorby. Platí to stále? 

„Rozhodně ano.“

Za svou tvorbu jak choreografickou, tak interpretační jste obdržela několik ocenění na festivalech, jako je Festival of Choreographic Miniatures v Bělehradě (2014 i 2015) a na Internationales Solo-Tanz Theater Festival v Stuttgartu (2015) získala cenu diváků, díky které jste se dostala na několik tanečních festivalů v Brazílii. Co to pro Vás znamená? Je to radost a závazek zároveň? A jaké byly festivaly v Brazílii?

„Mám na tyto události opět krásné vzpomínky. Dokonce jsem stále v kontaktu se Stuttgartem. Už dvakrát mě pozvali zpět jako lektora učit v rámci festivalových dnů a také tančit jako host během finálových galavečerů. Ředitel soutěže Marcelo Santos de Oliveira je srdcem tohoto festivalu a já jsem velmi ráda, že se nám zkřížily cesty a udržujeme kontakt. Internationales Solo-Tanz je choreografická soutěž s věkovým omezením, plánuji se ale v budoucnosti ještě určitě zapojit, když najdu vhodného interpreta na nějaké své ještě nezrealizované nápady. Kdyby se mi podařilo vrátit se do Brazílie s tancem s vlastní tvorbou, byl by to opět splněný sen 🙂

Jednou jste řekla, že jste se chtěla tanci věnovat vždycky a o jiném směru jste neuvažovala. Čím je pro Vás tanec dnes?

„Povoláním, posláním, živobytím, vyjádřením, seberealizací …“

Jak ráda trávíte chvíle volna? 

„Miluji cestování, objevování nových míst, kultur, poznávání nových lidí z různých koutů světa. Mám moc ráda filmy a čas strávený s přáteli a rodinou. Takový čas je mi velmi vzácný, neboť mé rodné město je daleko. Občas ráda peču a občas ráda píšu, své vzpomínky, myšlenky i krátkou poezii, poslouchám hudbu a fotím autoportréty…“

 Poprvé a Naposledy

 

Děkujeme za rozhovor

Foto: Archiv Simony Machovičové

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Grantové stipendium pro tanečníky a choreografy

Můžete získat 5 000 eur!

Kunststiftung NRW a Nadace Pina Bausch vypsaly stipendium na rok 2021. Zájemci se mohou hlásit s projekty proveditelnými on-line.

Pina Bausch

Formáty projektů jsou flexibilní, je možné je přizpůsobit konkrétním požadavkům a potřebám. Grant je určen k podpoře spolupráce s vyhlášenými tanečními institucemi, ansámbly a choreografy a předními osobnostmi v oboru.

Úspěšní žadatelé obdrží  Nadace Pina Bausch k realizaci svého projektu. Cílem je podpora jednotlivých tanečníků, tanečnic a choreografů či choreografek.

Více informací zde.

Kontakt: https://on-the-move.org/

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Blíží se již 11. ročník festivalu »NULTÝ BOD«

Do Prahy přijede (15. – 20. 7. 2019) držitelka Stříbrného lva z benátského Biennale i dvorní dramaturg Piny Bausch

Jedenáctý ročník Mezinárodního festivalu fyzického a tanečního divadla „Nultý bod“ proběhne od 15. do 20. července 2019 v prostorách Divadla v Celetné, Kampusu Hybernská a Divadla X10 (DUP39). Festival do Prahy pravidelně přiváží to nejzajímavější ze současné zahraniční tvorby na poli cross-over projektů se zaměřením na taneční, loutkové a vizuální divadlo. Letošním zahraničním hostům dominuje kanadská tanečnice a choreografka Dana Michel, která „Nultý bod 2019“ odstartuje v pondělí 15. července ve 20 hodin v Divadle v Celetné. Držitelka Stříbrného lva (neboli Velké ceny poroty) z benátského Biennale odmítá kompromisy a nebojí se vytvářet vlastní pohybový jazyk. V představení „CUTLASS SPRING“ nabídne nečekaný pohled na osvobození vlastního těla. Druhým výrazným jménem je Raimund Hoghe bývalý dvorní dramaturg Piny Bausch, v současné době zásadní osobnost německé taneční scény. Kompletní program festivalu najdete na stránkách www.nultybod.cz. Vstupenky lze zakoupit v předprodeji .

Festival letošním ročníkem zahajuje svou další dekádu a opět se programově rozšiřuje o více zajímavých hostů a představení, která jsou charakteristická velmi osobním přístupem a pohledem na zpracované téma. A tímto rokem také zahajujeme svou spolupráci s Divadlem X10 a také s prostorem Kampus Hybernská,“ poznamenává ředitelka festivalu Ludmila Vacková.

Agata Siniarska představí svůj titul „Second Nature“

Festival „Nultý bod 2019“ zahájí vystoupení „CUTLASS SPRING“ kanadské tanečnice Dany Michel. Katalánský performer Xavier Bobés uvede své představení pro pět diváků nazvané „Things Easily Fogotten“, ve kterém ukáže svůj pohled na španělskou historií druhé poloviny 20. století. Jeden z nejvýraznějších německých choreografů Raimund Hoghe přiveze do Prahy taneční performance Songs for Takashi. Polská performerka Marta Ziółek uvede představení „Make Yourself“ oscilující mezi politickou kritikou, sarkastickým vtipem a reklamním spotem. Tereza Bartůňkova a Jan Čtvrtník nabídnou sugestivní audiovizuální pouť postapokalyptickou krajinou v představení „Tamura“. Agata Siniarská se prostřednictvím své performance „Second Nature“ postaví klimatické krizi. Nebude chybět představení členů, kteří zazářili v produkcích Spitfire Company, konkrétně se v programu objeví Cecilé Da Costa ve své nové performance „Rosemarin“. Soubor Tantehorse připravil divadelní experiment na hranici performance, instalace a únikové hry pro jednoho diváka nazvaný „Osudety: In the Middle of Nowhere“. Proběhnou také performance washingtonského hudebního tělesa „Interference Collective“, zaměřujícího se na novou hudbu a nová media. Každoroční součástí festivalu budou opět workshopy určené profesionálům i studentům všech uměleckých oborů. Doprovodný hudební program „No One Future“ připraví ve spolupráci s Palácem Akropolis opět Marie Čtveráčková a Mary C.

INT Founders

Druhé desetiletí startujeme s neuvěřitelným programem. Raimund Hoghe i Dana Michel patří mezi absolutní špičku světové taneční scény. Je až neuvěřitelné, že jsme je dostali do Prahy. To svědčí o vzrůstající prestiži Nultého bodu.”, dodává dramaturg Petr Boháč.

PROGRAM NULTÝ BOD 2019

  • Dana Michel (CAN): CUTLASS SPRING

Pondělí 15. 7. 2019 20:00 | Divadlo v Celetné

  • Xavier Bobés (ES): THINGS EASILY FORGOTTEN

Úterý 16.7.2019 12:00, 16:00, 18:30, 21:00 | KAMPUS Hybernská, stage

Středa 17. 7. 2019 16:00, 18:30, 21:00 | KAMPUS Hybernská, stage

Čtvrtek 18.7. 2019 16:00, 18:30, 21:00 | KAMPUS Hybernská, stage

  • Tantehorse (CZ): OSUDETY: In The Middle of Nowhere

Úterý 16. – 18. 7. 2019 | KAMPUS Hybernská

  • Jan Čtvrtník a Tereza Bartůňková (CZ): TAMURA (special edition)

Úterý 16. 7. 2019 20:00 | Divadlo X10

  • Raimund Hoghe (DE): SONGS FOR TAKASHI

Středa 17. 7. 2019 20:00 | Divadlo v Celetné

  • Marta Ziółek (PL): MAKE YOURSELF

Čtvrtek 18. 7. 2019  20:00 | Divadlo X10

  • Interference Collective (USA)

Pátek 19. 7. 2019  | 20:00 | KAMPUS Hybernská, různá místa 

  • Cecile da Costa (CZ): ROSEMARIN – work in progress vol.II

Sobota 20. 7. 2019 19:00 | Kampus Hybernská

  • Agata Siniarska (PL): SECOND NATURE

Sobota 20. 7. 2019 20:00 | Kampus Hybernská

Více informací na www.nultybod.cz

Facebook: fb.com/nultybod

Předprodej vstupenek: goout.net/cs/festivaly/nulty-bod-2019/vxfje/

Foto: archiv autorky

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN