Unikátní spojení

Vyzkoušejte capoeiru, spojení tance, akrobacie, bojového umění, hudby i zpěvu!

Unikátní spojení boje, akrobacie, tance, hudby, zpěvu, hry a v neposlední řadě společně sdílené energie – to vše zažijete na hodinách capoeiry! V Praze je nově pořádá tanečník a člen souboru současného tance 420PEOPLE Michal Toman ve Studiu Maiselovka

„Capoeira je úžasná ve své komplexnosti, v tom, že propojuje tolik věcí… Je na ní krásné to, že čím déle se jí člověk věnuje, tím hlouběji se do ní dostává, a postupně ho zaujmou a okouzlí i ty jiné, často i nefyzické aspekty, jako je například využití tradičních hudebních nástrojů, zpěv a další. Na druhou stranu si z ní každý může vybrat to, co ho opravdu baví,“ říká profesionální tanečník a učitel capoeiry Michal Toman.

Ke capoeiře se dostal už jako osmiletý, kdy byl – podle vlastních slov – extrémně hyperaktivní dítě, které se věnovalo nevídanému počtu zájmových kroužků od karate přes atletiku, latinsko-americké tance až po kytaru a sbor. „Jednou jsme na přehlídce bojových umění v mém rodném Novém Jičíně narazili na ukázku brazilského bojového umění, které spojovalo vše, co jsem chtěl, a pořád nenacházel. Bojové umění, ve kterém se soupeří, neubližuje, hraje, předvádí, zpívá, tančí, skáče, hraje na hudební nástroje, a které pulzuje obrovskou energií… Zkrátka bylo to, jako vidět sebe samotného v zrcadle, jako by capoeiru někdo vytvořil přímo pro mě. Dnes se jí věnuju přesně dvacet let.“

Perfektní kondice, reflexy i cit pro rytmus

Stal se učitelem, získal řadu mezinárodních titulů a nyní vede ve Studiu Maiselovka v samotném centru Prahy své lekce, které jsou velice oblíbené. „Díky capoeiře v první řadě získáte vynikající kondici, protože je to velmi náročné fyzické cvičení. Po určité době se přidají i bojové schopnosti a velmi dobře vycvičené reflexy. Zároveň je capoeira neodmyslitelně spojená s hudbou, kterou musíte při cvičení vnímat, takže dalšími přínosy jsou určitě zlepšení citu pro rytmus, následně rozvoj hlasových dispozic a také se můžete naučit hrát na hudební nástroje,“ popisuje Michal Toman.

Praktikování capoeiry však má i další pozitivní dopady na náš život. Podle odborníka získáte otevřenost vůči ostatním lidem a tím, že sdílíte společnou energii, zbavíte se ostychu vystupovat před ostatními.

„To hlavní však je, že vás capoeira naučí opravdu multifunkčnímu organickému pohybu, reakcím, bojovým schopnostem, akrobacii a dalším věcem formou nenásilné hry, kdy je vám váš kolega (sparing partner) spíše spoluhráčem než soupeřem. To je, myslím, velkou zbraní capoeiry, všechno je to vlastně zábavná hra, skrz kterou se učíme. Někdy vážnější a drsnější, někdy naprosto uvolněná, pokaždé jiná, ale vždy zábavná,“ dodává tanečník.

 

Capoeira, to je svoboda

Ačkoliv se jedná o bojové umění, nechybí tady ticho a procítění okamžiku… Atmosféra je vřelá a ani naprostí začátečníci se nemusí ničeho bát. Lekce vždy začíná společným zahřátím, následuje několik cvičení, každé zaměřené na jiný aspekt, přičemž lektor vždy vše pečlivě ukáže a vysvětlí. Celý trénink je vždy završen tím nejhlavnějším, a to je hra, kdy spolu účastníci lekce capoeiru praktikují, tedy správně řečeno: hrají capoeiru mezi sebou a zkoušejí věci, které na hodině trénovali. U toho se může zase zpívat, tleskat…, zkrátka opět nechybí velká míra svobody a improvizace.

„Často během hodiny hraju na tradiční hudební nástroje, ostatní se mohou mezi sebou uvolněně bavit, na cokoliv se ptát, smát se, dělat si legraci – zkrátka užívat si to, což přesně odpovídá tomu, odkud capoeira pochází. Je to afro-brazilské bojové umění, a přesně takoví, jací Brazilci jsou, jak se chovají, jaká je jejich pulzující kultura a země, tak přesně taková je i capoeira,“ uzavírá Michal Toman.

 Michal Toman

Profesionální tanečník, performer, akrobat, pedagog, fotograf a capoeirista. Je členem souboru současného tance 420PEOPLE, souboru fyzického divadla Burki&com a slovenského souboru současného tance Yuri Korec&Co. Je držitelem zeleného (učitelského) pásu capoeiry a mnoha medailových umístění a titulů (mistr Evropy 2021). Ve své pedagogické činnosti se zaměřuje na využití kombinace principů techniky současného tance s technikou afro-brazilského bojového umění capoeira, a to zejména v obrácených polohách těla. Jeho lekce capoeiry můžete navštívit ve Studiu Maiselovka v centru Prahy, které je prvním oficiálním prostorem souboru současného tance 420PEOPLE. Více na  www.420people.org

 

Zuzana Rybářová

pro Taneční magazín

Studijní a vědecké centrum Pavla Šmoka zahajuje činnost

 V branickém Domě tanečního umění vzniká Studijní a vědecké centrum Pavla Šmoka. Nově ustavený Nadační fond a Institut Pavla Šmoka si neklade malé cíle: jeho činnost bude zahrnovat jak tvorbu archivu a online databáze děl Baletu Praha a Pražského komorního baletu, tak historiografický výzkum, vlastní publikační činnost a doprovodné programy pro veřejnost. První dvě besedy z cyklu Toulky taneční historií proběhnou v květnu a červnu.

„V rámci Institutu Pavla Šmoka intenzivně pracujeme na vybudování videotéky, studovny a badatelny s rozsáhlým videofondem choreografií z éry Studia Balet Praha, a především Pražského komorního baletu,“ uvádí Ladislava Dunovská Jandováředitelka Institutu Pavla Šmoka„Chceme pravidelně realizovat vzdělávací cykly pro mládež, dospělé i seniory nebo online přednášky pro vzdělávací instituce jako jsou například taneční konzervatoře, a prezentovat a propagovat umělecký odkaz Studia Balet Praha, Pražského komorního baletu a jeho zakladatelů – Pavla Šmoka, Luboše Ogouna a Vladimíra Vašuta.“

První z nového cyklu přednášek, besed a projekcí Toulky taneční historií proběhne v Domě tanečního umění ve čtvrtek 5. května od 15 hodin. Hostem setkání s názvem „Balet Praha – tanec malých forem“ bude Ivan Krob, tanečník, pedagog a bývalý člen Baletu Praha. Hostem druhé besedy bude tanečník a choreograf Petr Zuska, setkání s názvem „Pavel Šmok inspirující“ proběhne ve čtvrtek 2. června od 15 hodin.

Základní činnost Institutu se zaměřuje na propagaci a oživení odkazu výrazné osobnosti české choreografie Pavla Šmoka, který měl zásadní vliv na vývoj tanečního umění ve druhé polovině dvacátého století, a to formou veřejných projekcí a přednášek. „Je důležité ukazovat vývoj tanečního a baletního umění v širším kontextu, pochopit ducha doby i kořeny, ze kterých v našem prostředí vyrůstal balet i moderní (a současný) tanec, jaké vlivy působily na tvůrce typu Luboše Ogouna a Pavla Šmoka, kteří představují jakousi první generaci inovátorů,“ vysvětluje Lucie Kocourková, taneční historička a publicistka, koordinátorka aktivit Institutu Pavla Šmoka„Kde se s těmito vlivy mohli setkat a co vůbec bylo možné v tehdejších podmínkách realizovat? Svou interpretaci vývoje nabízím například v publikaci (Studio) Balet Praha – Nová vlna československé choreografie. Protože je ale vždy nejpůsobivější osobní zážitek, připravujeme v rámci aktivit Institutu také setkání a rozhovory s hosty a pamětníky.“

V rámci nových prostor Institutu Pavla Šmoka bude brzy otevřena videotéka a studovna, kde bude možné získat přístup k některým plně digitalizovaným materiálům pro studium choreografií Pavla Šmoka, Luboše Ogouna a dalších osobností pro současné a budoucí interprety a tvůrce (tanečníky, choreografy, studenty konzervatoří či uměleckých vysokých škol).

Samostatnou součástí bude databáze vybraných materiálů, která bude na stránkách www.balletprague-heritage.cz spuštěna rovněž v květnu. „Nejzajímavější materiály, ať už fotografie, články a recenze, nebo z pozdější doby videoukázky budou dostupné v náhledové kvalitě na stránkách Ballet Prague Heritage, které poslouží jako veřejná databáze a prezentace repertoáru obou souborů a umělců, kteří v nich působili,“ doplňuje Lucie Kocourková„Databáze se bude postupně rozrůstat, jde o dlouhodobou součást projektu. Po jejím spuštění v ní zatím návštěvníci naleznou dokumentaci k většině repertoáru Baletu Praha (1964–1969). Postupně budeme zpracovávat choreografie vzniklé v době působení Pavla Šmoka v Basileji a dále repertoár Pražského komorního baletu.“

V letošním roce chystá Institut vydat monografii „Pavel Šmok. Choreograf s duší básníka“ v rámci ediční řady Studio Balet Praha a Pražský komorní balet – historie a osobnosti.

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

United Colors of Nepál

Fotograf Zdeněk Lhoták hostem Salónku Lucie Šilhové

Uznávaný fotograf, pedagog a hybatel české fotografické scény, Zdeněk Lhoták, bude v pondělí 28. února hostem oblíbeného Salónku Lucie Šilhové v pražské Art & Event Gallery Černá Labuť. Těšit se můžete nejen na povídání o fotografování, ale také na derniéru probíhající výstavy Zdeňka Lhotáka United Colors of Nepal, a zájemci si mohou pořídit autoportrét!

Dozvíte se, co jsou pro fotografa pojmy jako krása a ošklivost, o rozdílu ve vnímání barevné a černobílé fotografie, světla a stínu… Těšit se můžete také na ukázky nejoblíbenějších fotoaparátů i fotografií Zdeňka Lhotáka. V prostorách Art & Event Gallery Černá Labuť navíc večerní derniérou vyvrcholí jeho výstava United Colors of Nepal (výstava začíná 15. února) – katalog fotografií dostane každý návštěvník Salónku zdarma. A protože každý tento večer se nese také v praktickém tónu a hosté nechávají diváky nahlédnout do své profese, vylosovaní zájemci si budou moct na závěr akce vyzkoušet, co si zapamatovali z rozhovoru o tvorbě fotografií, a dostanou šanci pořídit si autoportrét.

Spartakiádní World Press Photo

Zdeněk Lhoták je fotograf, umělec a organizátor mnoha úspěšných fotografických projektů. Je držitelem 2. ceny World Press Photo 1986 a titulu QEP (Qualified European Photographer). Ve své volné fotografické tvorbě se zaměřuje na lidské tělo formou autoportrétů v černobílé i barevné škále. Jeho fotografie relativizují pojmy krásy a ošklivosti i ženské a mužské symboliky.

Je členem správní rady Asociace profesionálních fotografů ČR, Spolku výtvarných umělců Mánes a občanského sdružení FotoForum Praha. Je autorem ikonických fotografií zablácených vojáků z Československé spartakiády. V roce 2020 získal ocenění Osobnost české fotografie.

Noblesní setkávání v duchu první republiky

Komorní večery Salónku Lucie Šilhové se v noblesním prostředí Art & Event Gallery Černá Labuť konají v duchu hodnot první republiky. Hostitelka – novinářka, spisovatelka a publicistka Lucie Šilhová, vybírá své hosty z osobností, které ve své profesi dokázaly uspět na světové úrovni, a přitom zůstali skromní a pokorní.

Lucie Šilhová je v prvních třiceti minutách představí a vyzpovídá, poté se mohou do rozhovoru zapojit i přítomní diváci. Nejde tak o talk show, kdy diváci sedí odděleně od hostů, naopak: všichni společně na chvíli zabydlí tento příjemný kavárenský prostor…

Za zmínku jistě stojí i interiér Art & Event Gallery v 8. patře Černé Labutě, který je dílem architektky Evy Jiřičné, jež propojila galerii s kavárnou a střešní terasou v jeden společenský prostor s kouzelným výhledem na centrum Prahy.

Březnový tip: Zapište si do diáře

V pondělí 14. března bude hostem Salónku Lucie Šilhové Tomáš Motl – bývalý šéfdramaturg televizní společnosti Febio, pod jehož vedením vznikly například cykly GEN nebo Cestománie. Stál u zrodu internetové verze měsíčníku National Geographic. V současné době je výkonným ředitelem kanálu ČT art a ředitelem Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha, který pořádá Česká televize. V letech 2017 až 2019 byl členem výboru IMZ (The International Music and Media Centre).

Vstupenky na Salónky Lucie Šilhové můžete objednat na goout.net

Zuzana Rybářová

pro Taneční magazín 

PETR TYC novým ředitelem Konzervatoře Duncan Centre

Nastoupí počátkem srpna!

Jaksi symbolicky, právě když Konzervatoř Duncan Centre slaví 30 let od svého založení, vyhlásila Rada hlavního města Prahy, na začátku března 2021, konkursní řízení na funkci ředitele, popřípadě ředitelky této příspěvkové organizace.

Podle zápisu z jednání Rady hlavního města Prahy dne 14. června 2021 byl jmenován novým ředitelem tanečník, pedagog a choreograf Petr Tyc. Od 1. srpna 2021 tak nahradí tak stávající ředitelku PhDr. Romanu Lisnerovou.

PhDr. Romana Lisnerová

Petr Tyc absolvoval Taneční konzervatoř Praha roku 1983. Pak v roce 1992 obor choreografie na HAMU a dále stáž u Merce Cunninghama v New Yorku v létě 1993. Jako tanečník byl angažován v Pražském komorním baletu (1983–1992), Rambert Dance Company Londýn (1992–1994). Později působil jako nezávislý choreograf pedagog. V roce 2000 rovněž jako šéf baletu v libereckém divadle.

Petr Tyc

Jako choreograf Tyc debutoval „Etudami pro Bambini“ M. Smolky (PKB 1984). Na celostátní baletní soutěži Bratislava 1985 získal za, choreografii 2. cenu. V roce 1994 v Londýně inscenoval „Hymnusna hudbu G. I. Gurdieffa. Za jeho nezávislé a grantové projekty lze jmenovat: „Příběhy k nedovyprávění(1994), s hudebním seskupením Agon a tanečníky PKB. Anebo díloIthaka na grafickou partituru A. Logothetise (1996).

Byl rovněž interpretem sólových choreografií N. Vangeli, P. Zusky a S. Sandroniho ve večeru „Znásobeně sám“ (1998). A podílel se na režii minimalistické opery P. Glasse „Pád domu Usherů“ (1999). V Liberci nastudoval „Čtyři biblické tance“ aSáře bylo devadesát let“ při zmíněném angažmá roku 2000.

Petr Tyc vždy inklinoval k pohybové abstrakci a minimal dance. Od 1995 se věnoval i výuce moderní techniky. A to externě na TKP, TK HAMU, DAMU i v jiných vzdělávacích institucích.

Foto: archiv TM

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN