Odešla múza Pavla Šmoka

Zemřela Marcela Martiníková, hvězda Baletu Praha a múza Pavla Šmoka

S  velkým zármutkem jsme se dozvěděli, že nás  18. července opustila Marcela Martiníková, vynikající tanečnice, múza Pavla Šmoka a nejvýraznější tvář souboru Balet Praha.

Marcela Martiníková v choreografii Sněť (foto J. Kokštain, archiv IPŠ)

Marcela Martiníková se narodila 31. října 1940 v Opavě. Byla žačkou Borise Slováka, v roce 1958 absolvovala pražskou taneční konzervatoř. Praxi ale získala jako sólistka už v sezoně 1953/54 v Opavě. Jejím prvním angažmá byl ostravský balet (Ostrava 1958 64), kde začínala pod vedením Emmericha Gabzdyla a kde se seznámila s Pavlem Šmokem. S ním odešla jako jeho hlavní tanečnice do Baletu Praha, kde ztvárnila řadu významných rolí a zůstala se skupinou, která se s Pavlem Šmokem přesunula do Basileje. Po dvou sezonách se vrátila do Prahy, kde pak v letech 1972–88 tančila v baletu Národního divadla. V letech 1985–88 byla i taneční pedagožkou Laterny magiky.

Přitažlivý zjev spolu s dobrými fyzickými předpoklady a všestrannou vyspělou technikou ji záhy přivedly k lyrickým rolím: Kateřina v Kamenném kvítku (1958), Mášenka v Louskáčkovi (1959), Feliciana ve Florelle (1960), Desdemona v Othellovi (1963); její osobitý dramatický talent odhalil Pavel Šmok již v Ostravě v roli Svědomí v Hirošimě (1964) a rozvinul v Baletu Praha. Z těch nejvýraznějších rolích to byla hlavní ženská úloha ve Freskách (1965) a ve Sněti na hudbu Ch. Minguse (1966). Jejími stěžejními postavami se staly dívka v Podivuhodném mandarínovi choreografa Luboše Ogouna (1964) a role Matky-Milenky-Inspirace-Smrti v Listech důvěrných v choreografii Pavla Šmoka (1968, Basilej 1971), v Basileji také výrazná ženská role v choreografii Opilý koráb, nebo titulní role v Šeherezádě.

Marcela Martiníková s Petrem Koželuhem v Podivuhodném mandarínovi (foto archiv IPŠ)

K významným úlohám v ND Praha se však dostávala již jen výjimečně: Žena ve Svěcení jara (1972), Dorotka v Ondrášovi (1974), Carabosse v Šípkové Růžence (1974), Carmen ve Vášni G. Bizeta/R. Ščedrina (1976), Vévodkyně v Doktoru Faustovi (1977), Stella v Hoffmannových povídkách J. Offenbacha/J. Lanchberyho (1981), Lilith ve Věčných písních (1982). Pro její dramatické postavy byl příznačný hluboký prožitek, mimořádná intenzita výrazu, osobitý vášnivý patos a psychologická přesvědčivost. M. Martiníková patřila k největším dramatickým tanečnicím celé poválečné éry.

V choreografii Listy důvěrné, která patřila k jejím emblematickým, se objevuje celý koloběh života. Může zde tedy zaznít úryvek z recenze od Věry Petříkové:

Rodí se dítě. Žena, mladá matka, dává v bolestech i naději život balvanu, který svírá mezi koleny. Z balvanu se vybatolí dítě, chlapec. Tápavě, bezmocně, okouzleně začíná žít. Vzhledem dospělý muž, v pohybech však samá něha, batolecí hravost, tklivá závislost na matce. A matka se znovu stává hravým dítětem s ním. Chlapec však dospívá, nabývá pevnosti a síly, kdežto matka ji ztrácí. Nemůže ho už sledovat všude, kam jde, a chlapec jako by se jí za svou samostatnost omlouval. Matka zavírá oči, umírá. Končí list prvý: Matka.

Muž a žena jako by se vraceli do minulosti, kdy se zrodila jejich láska. Hrají si spolu jako děti, škádlí se, pronásledují, unikají, až je náhle překvapí, přemůže, přiková na místě a k sobě milostný cit. Budou se milovat, budou svoji, bude svatba a v budoucnu opět děti, život, smrt. A toto je list druhý: Láska.

Člověk je proto na světě, aby něco stvořil. Muž tvoří hudbu. Žena je hudba. Je jí posedlý, myslí jen na ni, domnívá se, že ji drží v hrsti, ale ona se mu hravě vyhýbá, uniká a opět se vrací, dává se polapit, ale jen na chvíli. Je to věčný zápas, je to život. Ten třetí list se jmenuje Hudba.

Kruh se uzavírá. Muž zápasí se smrtí a smrt je žena, milenka, matka. Hraje si s ním jako s děckem, jako s milencem, táž gesta se vracejí, ale naplněná nyní jiným smyslem, hrozebným, avšak posléze uklidňujícím. Není zbytí. Ten úděl čeká každého z nás. Podvol se. Milenka, matka, smrt nakonec stejně pevně objímají a tisknou člověka. Je dopsán list čtvrtý: Smrt.

Marcela Martiníková a Marta Synáčková v choreografii Ticho a hluk (foto archiv IPŠ)

Zdroj:

Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 191

Petříková, V.: Pavla Šmoka Listy důvěrné, Květy, 17. 5. 1969, s. 10–11.

Marcela Martiníková a Petr Koželuh v Listech důvěrných (foto K. Čejka, archiv IPŠ)

 

Foto: Archiv IPŠ

 

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

 

 

 

 

La Strada Jiřího Bubeníčka

Nová inscenace Pražského komorního baletu na motivy Felliniho filmu

Na začátku března bude mít premiéru nové představení Pražského komorního baletu La Strada, strhující příběh o lásce a krutosti z cirkusového prostředí podle stejnojmenného snímku Federica Felliniho. Celovečerní inscenaci pro soubor vytvořili světoznámý tanečník a choreograf Jiří Bubeníček a výtvarnice Nadina Cojocaru.

Pražský komorní balet nové představení premiérově uvede 10. března 2024 v 19 hodin v Divadle na Vinohradech.

La Strada vypráví příběh nevinně naivní, laskavé a dobrosrdečné Gelsominy, kterou její rodina prodá hrubému kočovnému cirkusákovi Zampanovi. Vyprávění sleduje jejich bouřlivý vztah během putování po Itálii. Jiří Bubeníček si téma z cirkusového prostředí nevybral náhodou. „Cirkus je fantastická a okouzlující říše divů, která přitahuje celé generace publika. Narodil jsem se v cirkusové rodině a právě toto nádherné prostředí plné fantazie se tak stalo bezprostřední součástí mého dětství a mé duše,” vysvětluje choreograf. „Prostřednictvím cirkusu vstupujeme do světa magie, jenž překypuje vzrušením a dobrodružstvím. Skrze smích a nečekaná překvapení přináší lidem okamžiky naděje a štěstí. Pod třpytivou fasádou se ale mnohdy skrývá i ponurá stránka cirkusu, která odráží drsnou realitu naší společnosti.“

„Pražský komorní balet je nejstarším nezávislým tanečním souborem v ČR, jehož zakladatelem je dnes už legendární Pavel Šmok. Patronem souboru je Jiří Kylián, jeden z nejvýznamnějších choreografů své generace. Soubor pokračuje v tradici, oslovuje přednostně české tvůrce a dává příležitosti českým tanečníkům. Proto padla volba i na Jiřího Bubeníčka, světově známého tanečníka a choreografa,“ uvádí Ladislava Dunovská Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu„Manžel Ivan Dunovský, který byl za svého života dlouholetým podporovatelem a mecenášem souboru, navrhl Jiřímu v roce 2021 zpracovat titul La Strady podle původní předlohy Federica Felliniho. Už proto, že Jiří Bubeníček pochází z cirkusové rodiny. Jiří nabídku přijal, období covidu a následné období finanční nejistoty však oddálilo uvedení premiéry až na letošní rok. I přes velmi turbulentní a nejistou ekonomickou situaci souboru jsem velmi ráda, že se nám podaří premiéru inscenace La Strada už za několik dnů představit ve světové premiéře divákům.“

Premiéra vzniká v Domě tanečního umění v koprodukci s Tanečním centrem Praha, konzervatoří a vedle sólistů Pražského komorního baletu se představí i členové souboru Balet Praha Junior.

Další reprízy inscenace La Strada jsou plánovány na 14. dubna 2024 v Městském divadle v Mostě a 5. května 2024 v Divadle na Vinohradech

LA STRADA

Hudba: Nino Rota
Libreto, koncept a dramaturgie: Jiří Bubeníček a Nadina Cojocaru
Choreografie: Jiří Bubeníček
Scénografie: Nadina Cojocaru
Design kostýmů: Nadina Cojocaru
Světelný design: Jiří Bubeníček

Asistenti choreografie: Lenka Šustová Hrabovská, Igor Vejsada

Hudební dramaturgie: Jiří Bubeníček a Nadina Cojocaru

Hudební aranžmá: Petr Holman

Tančí: sólisté Pražského komorního baletu a členové Baletu Praha Junior

Hrají: Marie Hasoňová – housle, Karolína Blehová – trubka a Martin Lesa – akordeon/kytara

Délka: 90 minut

Světová premiéra: 10. března 2024, Divadlo na Vinohradech

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Moz-Art

PKB ve Vinohradském divadle

Členové souboru Baletu Praha Junior ve spolupráci s profesionálními tanečníky Pražského komorního baletu vystoupí v neděli 18. února v 19 hodin v Divadle na Vinohradech. K zhlédnutí bude první repríza představení Moz-Art.

Jedná se o nové komponované představení tanečního divadla o dvou jednáních. První část je složená z jednoaktových choreografií významných českých autorů, druhé jednání je koláží tanečních prvků a myšlenek na hudební fragmenty Mozartovy hudby vyznačující se humorem, láskou a dramatem.

Balet Praha Junior je komorní soubor složený ze studentů a absolventů Tanečního centra Praha (věk 16-21 let). Jeho tradice sahá až do roku 1961 – tehdy v undergroundu a později pod záštitou Univerzity Karlovy postupně vzniká umělecké těleso „mladých“ po vzoru Haagu, Paříže a Barcelony.

Pražský komorní balet (PKB) je největší český nezávislý profesionální taneční soubor. Jeho počátky sahají do roku 1964, kdy Luboš Ogoun, Pavel Šmok a Vladimír Vašut založili původní Studio Balet Praha. Současná tvář PKB znamená deset stálých tanečníků a šest stážistů, kteří zvládají rozsáhlý pohybový rejstřík od technik vycházejících z klasického tance až po tanec současný. Uměleckou ředitelkou je Linda Svidró, rezidenčním choreografem souboru je Petr Zuska, bývalý umělecký šéf Baletu Národního divadla.

Vstupenky na představení jsou k zakoupení pod tímto odkazem.

Foto: Serghei Gherciu 

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Jak se dělá taneční divadlo

Balet Praha Junior

Balet Praha Junior uvede v pátek 3. listopadu 2023 od 9 hodin v KD Mlejn tanečně-vzdělávací představení pro školy s názvem Jak se dělá taneční divadlo.

Jedná se o profilové výchovné a vzdělávací taneční představení, jehož dramaturgie je zaměřena speciálně na 1. a 2. stupeň základních škol. Představení o vývoji tance a tanečních stylech (balet, jazz, step, moderní tanec) navazuje na tradici Pavla Šmoka, zakladatele Pražského komorního baletu. Interprety jsou mladí umělci a kteří inspirují nejen své vrstevníky ale i dospělé publikum k aktivnímu přístupu k tanci, divadlu a kultuře.

Tvůrci představení jsou renomovaní čeští a zahraniční choreografové a hudba má značný žánrový rozptyl od Bacha po Beatles, nechybí ani jazz a etnická hudba. Každé období tanečního umění je současně prezentováno choreografickými ukázkami z kmenového repertoáru uměleckého souboru Baletu Praha Junior.

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín