Fotografické spouště aktuálně (nejen v Opavě)

Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity slaví své třicetiny výstavou. Ta zachycuje i dobu koronaviru.

Výstavu s názvem „Tři dekády“ chystá Institut tvůrčí fotografie (ITF) Slezské univerzity v Opavě ke 30. výročí od svého založení. K vidění na ní bude výběr nejlepších snímků studentů i čerstvých absolventů školy, mapujících období let 1990 – 2020. Třeba cyklus „Resonance“, nápaditě a emotivně propojující staré snímky s výstřižky z časopisů. Anebo poutavé skupinové portréty současných českých rodin, tak rozlišných a zároveň tak stejných.  Pořadatelem výstavy je Uměleckoprůmyslové museum v Praze, které ji od 19. června do 27. září představí v prostorách kubistického Domu U Černé Matky Boží v Praze. Část expozice stihli v Institutu tvůrčí fotografie (ITF) připravit aktuálně, takže do ní zařadili i fotografie, které vznikly během koronavirové pandemie.

Snímek z oceněného cyklu „Moravské noci“ Pavla Kopřivy

Originalita, rozmanitost, kvalita

Vystavená fotografická díla zachycují rozmanité osobní výpovědi autorů, kde hlavní roli nehraje styl nebo téma. Hlavně osobitost a kvalita fotografií. „Vybírali jsme ty nejlepší práce především současných studentů a absolventů, z nichž mnozí sbírají významná ocenění i v zahraničí,“ říká Vladimír Birgus, dlouholetý vedoucí Institutu tvůrčí fotografie (ITF) v Opavě, který je sám uznávaným fotografem a propagátorem české fotografie po celém světě.

Z fotografického cyklu „Pakul“ Jana Pecháčka

Je to třeba právě cyklus ,Resonance´. Jeho autorka Krystyna Dul v něm využila  staré snímky a výstřižky z časopisů. Ty našla ve svém domě po bývalém majiteli. Propojuje je posléze s vlastními fotografiemi v mnohovrstevnatý celek. Ten vypráví o touhách, emocích a vzpomínkách starého muže, jehož osobně nikdy nepotkala. Na výstavě se objeví také sugestivní barevné portréty Hany Connor a Filipa Jandourka, zachycující bangladéšské venkovany, hledající práci v přelidněné metropoli Dháce. Anebo portréty lidi nejrůznějších společenských vrstev, profesí a životních stylů z polských vesnic od Jacentyho Dedka. Anebo soubor aranžovaných skupinových portrétů ,Náplavy´ od Marka Matuštíka. Ten zachycuje život rodin, které se přestěhovaly z Prahy na venkov do domů se zahradami a bazény. Ještě před několika lety se neznaly, dnes ale společně dojíždějí za prací do města a spolu tráví i volný čas.  Inscenovanou fotografii pak reprezentuje třeba Jan Pecháček: ve svém cyklu ,Pakul´ vytvořil reminiscence dob, kdy v pražském Paláci kultury probíhaly monstrózní komunistické sjezdy. Inscenované snímky ukazují absurditu starých časů na zašlé slávě někdejšího paláce,“ líčí Vladimír Birgus.

Vladimír Birgus

Koronavirus v hledáčku

Část expozice, která je zároveň příspěvkem k založení celé Slezské univerzity v Opavě, je podle Birguse velmi aktuální a představuje různé soubory, které vznikly během současné koronavirové pandemie.

Jmenovec slavného operního pěvce Ivo Žídek představuje cyklus snímků „Životy pod rouškou“

„Peter Korček zachycuje v cyklu „Tiché město“ přízračně vylidněné ulice, nákupní centra a nábřeží Bratislavy. Ivo Žídek a Jan Langer v souboru „Životy pod rouškou“ zkombinovali portréty lidí s rouškami s texty ukazujících jejich zážitky ze smutné doby. A Roman Vondrouš ve svých nápaditě komponovaných fotografiích ze současného života v Praze skvěle uplatnil sugestivní hry světel, stínů a barev,“ vysvětluje Birgus.

Prestižní mezinárodní ceny a skvělá reputace

Z Institutu tvůrčí fotografie se během třiceti let pod Birgusovým vedením stala největší česká fotografická katedra s komplexním programem a inspirativními pedagogy, k jakým patří třeba Jindřich Štreit, Pavel Mára, Václav Podestát, Dita Pepe, Josef Moucha, Jiří Siostrzonek, Štěpánka Stein, Tomáš Pospěch nebo Rafał Milach. Studenty z celého světa sem láká výtečné renomé školy, která dnes poskytuje bakalářské, magisterské a doktorské studium a má i akreditace na habilitační řízení a řízení pro jmenování profesorem. Téměř polovina zájemců o studium pochází ze zahraničí, především z nedalekého Polska a Slovenska, ale také třeba z Japonska, Velké Británie anebo z Lucemburska.

Marek Matušik a jeho „Náplavy od Sázavy“

To potvrzují četná významná zahraniční ocenění, která někteří z absolventů za svou tvorbu posbírali. Patří k nim například vítězství na World Press Photo, Leica Oskar Barnack Award, Hasselblad Masters, Grand Prix New York Photography Festival a v dalších prestižních soutěžích. Institut také často pořádá výstavy svých studentů na mezinárodních fotografických festivalech a ve významných muzeích a galeriích.

Expozici „Tři dekády“ s podtitulem „Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě 1990-2020“ doprovází česko-anglický katalog. Součástí expozice jsou také makety autorských knih studentů, příklady teoretických prací a v neposlední řadě i knihy a katalogy, které Institut tvůrčí fotografie vydal nebo na jejichž vydání se podílel. Je mezi nimi i publikace Mariusze Foreckého „Mechanismus“, která byla oceněna jako nejlepší loňská fotografická publikace roku.

Další studentské práce z opavského institutu se představí v listopadu 2020 na Bratislavském hradě v rámci 30. ročníku festivalu „Měsíc fotografie“ a v prosinci téhož roku v galerii Czech Photo Centre v Praze.

Institut tvůrčí fotografie původně připravil rozsáhlejší jubilejní expozici. Tu chtěl ukázat návštěvníkům už letos v květnu ve všech prostorách Domu umění a dvou galeriích v Opavě. Právě kvůli koronaviru ji ale pořadatelé přeložili na duben příštího roku, a to opět do Opavy. Výstavu doprovodí i mezinárodní setkání českých, slovenských a polských vysokých škol s fotografickým studijním oborem. Tam tedy teprve návštěvníci uvidí kompletně všechny snímky,“ dodává Vladimír Birgus.

„Fragmenty metropole“ z aparátu Romana Vondrouše

Výstava „Tři dekády“ bude otevřena denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin. Jejími kurátory jsou Vladimír Birgus, Ondřej Durczak a Michał Szalast za ITF a Jan Mlčoch za Uměleckoprůmyslové museum. Architektem výstavy je Dušan Seidl, grafické řešení je dílem Vladimíra Vimra.

Titulní fotografie: z  cyklu Petera Korčeka Tiché město“

Magdalena Bičíková a Jana Bryndová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

MALÁ INVENTURA – přes 6 000 diváků!

Letošní 18. divadelní MALÁ INVENTURA byla výjimečná. Bude pokračovat ještě během podzimu po celé republice.

Osmnáctý ročník Malé inventury skončil. Desetidenní festival nového divadla nabídl na padesát představení na dvaceti pražských scénách, bohatý doprovodný program, řadu networkingových a diskusních setkání a také mnoho akcí pro děti. Uděleny byly i ceny Česká divadelní DNA osobnostem, jež mimořádným způsobem přispívají k rozvoji nového divadla. Festival oslovuje stále nové diváky, letos jich přišlo šest tisíc.

Letošní Malá inventura byla výjimečná po všech stránkách. Festival trval deset dní a představil řadu pozoruhodných představení nejen pražské nezávislé scény,“ říká umělecký ředitel festivalu Petr Pola. „Malá inventura každoročně přináší to nejlepší z nového divadla nejen veřejnosti, ale i divadelním profesionálům. Především mám velkou radost, že se festivalu stále daří získávat nové diváky a propojovat nezávislou divadelní a taneční scénu v Praze.“

Velmi důležitá jsou i setkávání divadelních profesionálů, kterých na Malé inventuře opět proběhlo nesčetně,“ dodává ředitelka festivalu Adriana Světlíková. „Festival upevňuje spolupráci se zahraničím, ale také s regiony ČR. Přivítali jsme více než 120 hostů z Česka, ale také například z Velké Británie, Španělska, Německa, Maďarska, Izraele, Řecka, Itálie, Polska, Litvy či Bulharska. Zrodila se tak celá řada nových divadelních spoluprací, to je také velmi důležitý úkol našeho festivalu.“

Hlavním pořadatelem festivalu je kulturní organizace Nová síť, která se zaměřuje na podporu živého umění a kulturní spolupráce v České republice. Nová síť také pořádá festival nového divadla Malá inventura v regionech. Ve městech Jičíně, Jihlavě, Českých Budějovicích, Opavě a Karlových Varech proběhne na podzim.

Mgr. Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Z natáčení filmu „Můj příběh“

Kdy se dočkáme tohoto příběhu na filmovém plátně?

Film Můj příběh“ je již dotočen a  čeká jen na zahájení střihu. Natáčení tohoto celovečerního filmu bylo poměrně rychlé – trvalo jen 25 dní.  Ovšem nesmíme opominout ještě rok příprav.  Točilo se v Slezském divadle v Opavě a v Salesiánském divadle v Praze.

Štáb nyní musí nabrat sílu na další usilovnou práci a jde se dál….

Už už se začínají připravovat také plakáty a  hudba. Celkově práce zabere  nejméně dalšího půl roku. Producentka Pavla Krečmerová říká: Je to jeden z mých nejkratších projektů…“

Rozhovor s hlavní protagonistkou  Vlastinou Svátkovou 

TM:  Byla pro Vás nutná nějaká taneční průprava pro roli  baletky?

Vlastina: Ano, já jsem se připravovala dosti tvrdě na svou roli. Musela jsem zvládnout některé baletní figury, chodila jsem na lekce s dětmi, takže to pro mě bylo těžké, protože balet je opravdu náročná disciplína. Hodiny a hodiny dřiny. Naštěstí mě choreografka  Natálie Housková, která mě vedla, v mém úsilí opravdu  podpořila.“

TM: Jak vnímáte  Elizabeth,  hlavní hrdinku příběhu? Je Vám jí líto, nebo ji berete jako statečnou ženu?

Vlastina:  „Mně jí líto není, lítost je vlastně povýšený postoj. Já  s ní soucítím, protože  jí rozumím. Mnoho věcí, které hraji, jsem prožila ve svém životě i já. Je mi blízká a interně  ji nazývám ,trdlo Eli´. Snad  každá z nás žen je v určité etapě svého života takové ,trdlo‘ a dělá blbosti,  chyby a hloupá rozhodnutí, která  samozřejmě mají nějaký důsledek. Proto si myslím,  že se v tomto příběhu  najde každá žena, která byla kdy  naivní a prožívala svou velkou lásku. Každá, která si  myslela, že je to opravdu ta pravá láska, je-li k ní muž  galantní a dvoří se jí nahání a uhání… , pak je to přesně to pravé. Ale není to tak.“

TM: Znáte nějaké podobné příběhy, které se odehrály ve Vaší blízkosti?

Vlastina:  Já konkrétně žádný takový identický příběh neznám. Když se na to  ale  podíváme s nadhledem a bavíme-li se o domácím násilí či manipulaci nebo  vydírání,  tak  to znám velice dobře. Neděje se to  výjimečně, tohle zná mnoho žen…“

TM: Pokud hovoříme o domácím násilí a spojíme je s profesí baletky, je to rozdíl oproti jiné profesi?  Je těžké vrátit se zpět k tak náročné  práci, po této zlé zkušenosti?

Vlastina: „Nemyslím si, že je to  úplně jiné u baletky, prodavačky či krejčové.  Když  muž týrá  ženu nebo naopak žena týrá muže, tak je to pořád týrání,  a to se podle mého názoru nijak neliší.  Někdy je  návrat k profesi opravdu velice obtížný, ať je spojen  s čímkoliv jiným,  například s těžkou nemocí,   úmrtím v rodině a tak dále. Cokoliv nás může zabrzdit  v povolání a nemůžeme se vrátit. Anebo  je tu vnitřní síla, která nám pomůže znovu naskočit. Takže  opět je to velice individuální  příběh a těžko lze situaci nějak hodnotit.“

TM: Tedy nelze se asi ptát na veselé příhody z natáčení…?

Vlastina: „No, moc veselých příhod z tohoto natáčení zřejmě nebude. Je to opravdu  hodně emoční a složité po všech stránkách. Moje postava se  chvilku z něčeho  dostane a hned spadne do dalšího problému. Ale zároveň je hezké na našem filmu to, že to není  depresivní film, není to jen zlé. ,Můj příběh´ obsahuje i  humor a hlavně naději,  je to takový komplexní film, řekla bych. Jako život.  Velice  reálný a skutečný, ale zároveň neklesne s beznadějí a neutěšenými pocity.“

Děkujeme za rozhovor 

Z natáčení filmu

Štáb při práci

Foto: Johana Střížková, Eva Smolíková

Film Můj příběh“, 

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Šance ze severní Moravy

Tanečnice i tanečníci, máte zájem o profesionální angažmá v Opavě? Neváhejte, datum uzávěrky výběrového řízení se blíží!

Ředitel Slezského divadla Opava vypisuje konkurz na místa: členka baletního sboru a člen baletního sboru (plný pracovní úvazek).

Požadavky: taneční vzdělání, praxe vítána

Slezské divadlo v Opavě

Písemné přihlášky spolu s profesním životopisem a aktuální fotografií celé postavy zasílejte nejpozději do pondělí 21. 1. 2019 elektronickou poštou na

E-mail:  mzdovauctarna@divadlo-opava.cz

Konkurz proběhne dne 25. 1. 2019 V baletním sále Slezského divadla Opava.

Nástup 1. 9. 2019

TANEČNÍ MAGAZÍN