V rámci festivalu B READ a DAN CE PR AGUE jsme zhlédli představení s názvem A.I. (umělá inteligence). A bylo o čem přemýšlet!
(Nový „networkingový“ projekt nazvaný Bread & Dance Prague proběhl od 13. 5. – 18. 5. 2023 v divadlech La Fabrika, Archa, Jatka78, DOX a Studio Maiselovka).
Skupina Dekkadancers, kterou bych nazvala tzv. Losers v oblasti tance, tedy nejlepší z nejlepších (Losers Cirque Company je novocirkusový soubor, který patří k našim nejlepším a reprezentuje české umění v zahraničí), předvedla opravdu výborný výkon. Vtipné, plné nápadů a provokací pro diváka, doplněné dokonalým tanečním výstupem. Navíc doplněno zvukovou nahrávkou, kde hovoří Jiří Lábus, takže o vtip se bát nemusíme.
Představení jsme zhlédli v prostoru Jatka 78, bohužel tento prostor je malý a špatně větratelný. Je mi líto, že už po několikáté musím upozornit na skutečnost, že prostor Jatek 78 představení bohužel vždy degraduje. Ale odmyslíme-li si toto, pak už inscenace neměla v zásadě chybu.
Umělá inteligence. Tíživá situace. Trojice tanečníků (nebo robotů?) šlehá červenými paprsky, divák se až bojí. Nad to ještě tanečníci mají na sobě černé upnuté oblečení. Hotoví roboti. Hrůza. Tohle je naše budoucnost???
Dostáváme se do děje – rodinná hádka. Nepořádný muž a jaksi marnivá žena. Ukřičené děti. Běžný hovor. Ale muž je dosti zaujat vším, co se týká umělé inteligence. Tak dost. Že by taky vypnul ženu a děti? Jednoduché, ne? Ale zazní věta: „Přece nemůžeš jen tak vypnout někoho, koho máš rád?“ Vyvstává otázka, zda v budoucnu můžeme vůbec poznat, jestli někoho máme rádi nebo ne. Přece – bohužel – vraždy se děly i bez umělé inteligence a možná v budoucím světě se to celé jeví ještě mnohem jednodušší.
Tanečníci vždy vše doplní svými dokonalými, precizními pohyby, piruetami, skoky. Vždyť to nejsou žádní začátečníci…. (Ondřej Vinklát, Viktor Konvalinka, Štěpán Pechar).Takže divákovo oko má z čeho se těšit.
Nastává zřejmě nejveselejší část inscenace a také ta, která zejména na dámy opravdu hluboce zapůsobí…
Situace je jednoduchá: Muž se snaží získat dívku stojící někde na autobusové zastávce. Ale moc úspěšný není. Zapíná tedy umělou inteligenci a ta radí: „Ted jsi moc sebevědomý, teď málo. Nemá zájem. Udělej….“ Až nakonec dívka zájem má! Donutí muže ke striptýzu, což baví nejen ženskou část publika (a to velmi), ale smějí se i muži. Postava, představující ženu, (je to sice muž, ale každý chápe), má naprosto hrdý a uvědomělý výraz, což činí situaci ještě tragikomičtější.
A dostáváme se do bodu, kdy se muž opravdu naučí „balit ženy“. A jde to. Takže umělá inteligence radí: „Brutálně toho zneužij!“ A tak jo! Jsme svědky orgií, promiskuity, sladkých vzdechů, ale bez citů, neuvěřitelného řádění ..až… vchází manželka. „No, to snad nemyslíš vážně!“ praví zcela vážně. Muž je zpočátku trochu proviněný, ale přichází na pomoc umělá inteligence a začíná vysvětlovat. V tomto okamžiku už se drží za břicho celé publikum. Je to tak přesvědčivé…. Až konečně manželka uvěří….. Inu, tak to bývá.
Muž i umělá inteligence se zasmějí a je po problému. Jen nám divákům je trochu těžko….
Nyní se tanečníci omotávají do kabelů, nachází „tatínkovy umělé rukavice“ atd… Budí to v nás snad i dojem, že umělá inteligence má taky jakýsi vlastní život.
Jednoduše řečeno, výborné představení, plné krásných tanečních figur, celkem hluboké myšlenky, probouzející mnoho otázek, na které zatím nikdo nezná odpověď. Humorné, s nadhledem. A přesto si musíme po odchodu klást znepokojující otázku: „Opravdu?“ A co když skutečně to tak bude? A co když skutečně přestaneme rozlišovat mezi reálným a umělým životem ??“
Bravo tvůrcům!
Námět a režie: Štěpán Benyovszký a Dekkadancers
Choreografie: Ondřej Vinklát, Viktor Konvalinka, Štěpán Pechar
Světelný design: Karel Šimek
Scéna a kostýmy: Pavel Knolle
Tančí: Ondřej Vinklát, Viktor Konvalinka, Štěpán Pechar
Foto: Archiv Dekkadancers, Jatka 78
Eva Smolíková
Taneční magazín
