Vize tance
pro TANEČNÍ MAGAZÍN
Vize tance pro nás
Velmi zajímavé informace (nejen) pro tanečníky
Štítek: obor
Cestovadélko hledá herce!
Pořádáme konkurz pro herce a herečky
Do dětského představení hledáme herce a herečku. Jedná se nám konkrétně o pohádku „Jak Pimpilimpi a Pompolompo zachránili planetu Zemi“.
Hra obsahuje pět písní. S pohádkou jezdíme po celé ČR. Hrajeme pro mateřské a základní školy. Také na různých festivalech.
Požadavky:
-
Spolehlivost!
-
Vhodná praxe v oboru (konzervatoř, DAMU, JAMU, VOŠ – není podmínkou).
-
Časová flexibilita.
Životopis a fotografie (popřípadě ukázky z vlastních divadelních práce – není podmínkou), zasílejte na e-mail: cestovadelko@seznam.cz.
IDU
pro TANEČNÍ MAGAZÍN
»Kytice« ā la PKB
Internetová repríza tohoto představení již v pátek 5. února od 17.00 hodin
Rádi bychom vás pozvali na internetové představení. Kdy? V pátek 5. února 2021 od 17 hodin reprízuje Pražský komorní balet na internetové televizi Mall.tv představení „Kytice“.
Jedná se o taneční divadlo renomovaného choreografa Petra Zusky. Vytvořil je pro Pražský komorní balet na motivy Erbenovy sbírky veršovaných balad „Kytice“, jež patří k pokladům české poezie a literatury.
Autorem symfonické hudby k představení je Ondřej Brousek.
Zuskova „Kytice“ byla oceněna za nejlepší choreografii na soutěžní přehlídce současné taneční tvorby BALET 2019. Sólista Dominik Vodička získal roku 2019, za ztvárnění své hlavní role, Cenu Thálie za nejlepší mužský výkon v oboru tanec a pohybové divadlo.
Záznam představení bude možné zhlédnout až do 28. února 2021.
Budeme divákům vděční, když Pražský komorní balet podpoří „virtuální vstupenkou“ na: https://bit.ly/Podpořte_PKB.
Děkujeme!
„ Kytice“
Scénář, choreografie a režie: Petr Zuska
Dramaturgie: Tomáš Vondrovic
Hudba: Ondřej Brousek
Scéna: Jan Dušek
Kostýmy: Pavel Knolle
Světelný design: Daniel Tesař
Asistenti choreografie: Igor Vejsada, Linda Svidró
Tančí: tanečníci Pražského komorního baletu, studenti Tanečního centra Praha, konzervatoře-gymnázia a hosté.
Délka: 80 minut
Premiéra: 1. 5. 2019 ve Stavovském divadle v Praze
II. premiéra: 5. 5. 2019 v Městském divadle v Mostě
Foto: Sergej Gherciu
Johana Mravcová
pro TANEČNÍ MAGAZÍN
Co je tanec? A co performance?
Určité „slovo do pranice“. Vyvoláme diskusi? Nebo kulatý stůl?
Kde je hranice tance. Kde se již jedná o performanci? Kdy jde o taneční umění? Kdy již nějaký výkon sólisty či kolektivu překračuje obor tance? Takové jsou časté dotazy čtenářů a zejména čtenářek TANEČNÍHO MAGAZÍNU. O tom všem vedeme v redakci sáhodlouhé a dalekosáhlé diskuse. Někdy, pravda, i trochu „sáhlé“… A blízko. 
Například u jiných oborů již dávno přesahují jejich náplně dávno uznávanou a používanou kategorizaci. Filmy točí studenti nejen na FAMU a dalších filmových školách. Studentská filmová dílka se natáčí i na školách výtvarných a kreativních. Nakonec, také tanec se stává již pomalu běžně (nejen v rámci vernisáží) součástí výstav výtvarných. O tom se snaží i TANEČNÍ MAGAZÍN pravidelně informovat. Má však TANEČNÍ MAGAZÍN právo i něco „vyřadit“ z tanečních oborů? Anebo tam naopak cosi přidat?
Při festivalu TANEC PRAHA se mně, ještě umocněna přírodou, v karlínském Přístavu18600 tato otázka opět vloudila do hlavy. Entrée polonahého „tarzana“, který se nehybně čtvrt hodiny svíjel v křoví a pak na dvě minutky vyběhl ven, aby hned zmizel v šatně, ani nemohlo jinak. Ano, byla to performance. Ale jde o taneční vystoupení, skeč, black-aut či něco úplně jiného? Myslím, že TANEČNÍMU MAGAZÍNU nepřísluší přímo kategorizovat. Naším cílem by mělo být vyvolat diskusi mezi odborníky.
Myslím, že nějaká kritéria by měla být dána. Obdobně jako u spisovatele je základem znalost jazyka, u malíře zvládnutí portrétu, abecedy malby, základů kresby… Ale musí dnes spisovatel vlastně vůbec ovládat gramatiku? Vždyť mu nakonec „základního“ korektora supluje počítačový program. A obří malířská plátna prodávají „takyumělci“, kteří ani nevědí, co je siena pálená, valér anebo perspektiva (kromě té jejich perspektivy finanční)?
O co se nám jedná? Vyvolat diskusi o hranicích „volného umění“, kategorizaci tance jako takového. Tance, jako košaté, mnohovrstevné, všestranné disciplíny. Ale zároveň tance jako umění se vším, co k tomu patří. A třeba nám k tomu napomůže i centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, které má s kulatými diskusními stoly již letité praktické zkušenosti?
Michal Stein
Foto: autor a archiv Simony Asionne
TANEČNÍ MAGAZÍN