Racek- derniéra

Dejvické divadlo a Aerofilms uvedou svou legendu

Dejvické divadlo ve spolupráci s Aerofilms uvede 10. dubna derniéru inscenace Racek v přímém přenosu do kin po celém Česku a Slovensku.

Tato výjimečná inscenace, která měla premiéru 21. března 2013, po 12 let patřila k nejnavštěvovanějším a nejúspěšnějším titulům na repertoáru dejvické scény a už v průběhu uvádění se stala svým způsobem legendou.

Předprodej vstupenek začal 4. února od 10:00.  Derniéra jedinečné komedie Antona Pavloviče Čechova se uskuteční 10. dubna 2025 od 19:00 hodin, a to i pro diváky, kteří se nedostanou přímo do divadelního sálu. V přímém přenosu ji uvedou kina po celé České republice a na Slovensku. Inscenace v režii Michala Vajdičky se dočkala bezmála 170 repríz, viděli ji diváci po celé České republice i za jejími hranicemi.

Racek měl být původně prvním dejvickým titulem režiséra Michala Vajdičky, kterého k hostování oslovil tehdejší umělecký šéf Miroslav Krobot. Shodou různých událostí byl titul o rok odložen a předběhl ho neméně legendární Ucpanej systém, jehož derniéra před dvěma lety odstartovala nově vzniklou tradici přímých přenosů inscenací z Dejvického divadla do kin.

Foto: Archiv Dejvického divadla 

Dejvické divadlo, Taneční magazín

 

Loutkový James Bond míří do kin

Své hlasy loutkám propůjčili Saša Rašilov, Bára Poláková, Jan Maxián a další

Už za měsíc vstoupí do českých kin dobrodružný rodinný film Velký Pán. Jedná se o volné pokračování filmu Malý Pán z roku 2015. Snímek navazuje na tradici českého a slovenského loutkářství. Loutky od výtvarníka Františka Antonína Skály dal do pohybu režisér Radek Beran, který je zasadil do reálného prostředí živého lesa. Své hlasy loutkám propůjčili známí čeští umělci jako Saša Rašilov, Bára Poláková, Pavel Liška, David Novotný, Miroslav Táborský, Vladimír Javorský, Jan Maxián, Jan Vondráček, Miroslav Krobot a další. Film podle scénáře Lumíra Tučka a Radka Berana bude v kinech k vidění od 3. října.


Hlavní hrdina žije poklidným životem se svojí vyvolenou Majolenkou. Jejich idylu a klidnou atmosféru jednoho dne naruší podivínský ochranitel doktor Zetek. Strach a panika lesních obyvatel na sebe nenechá dlouho čekat. Obavám podlehne i Malý Pán, naštěstí je kvůli své Majolence brzy překoná. Stejně tak, jako hrdinové příběhu, tak i filmaři se někdy museli poprat s nečekanými a nepříjemnými situacemi. „Velmi nás překvapil sníh, který napadl ze dne na den v dubnu a pokryl celý plac filmové vesničky, který jsme museli vysoušet,“ popisuje producent Jakub Červenka. „Ovšem největší překvapení byly drobné mušky, které se jednoho dne zjevily, byly všude a bylo jich moc. Létaly do očí, do nosu, do uší. Zkuste si vodit oběma rukama soustředěně loutku, nebo obsluhovat kameru a zároveň odhánět hejna žíznivých mušek. Po různých pokusech jsme použili všichni černé dámské punčochy přes hlavu. To jediné fungovalo. Tak si představte, že dospělí lidé s punčochami na hlavě se krčí s loutkami nasvícení reflektory, nemají zbraně, nejsou v bance, ale tvoří loutkový film pro děti,“ doplňuje režisér Radek Beran.

Dobrodružný film pro malé i velké navazuje na tradici českého a slovenského loutkářství, které je zapsáno na Reprezentativním seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. Loutky od výtvarníka Františka Antonína Skály jsou ve snímku přiznané a zasazené do reálného prostředí živého lesa. Velký Pán je natáčen v exteriérech, což není u loutkové pohádky obvyklé. Třiceticentimetrové loutky mají produkci a štáb. Na rozdíl od živých herců jsou ale méně náročné na stravu a odpočinek, jinak s nimi mají společného víc, než se zdá. „Celý svět Malého i Velkého Pána je uchován v depozitáři Muzea loutek v Chrudimi. Určitě bude opět jednou vystaven v expozici,“ upřesňuje Červenka.

Režie se ujal Radek Beran a za kamerou stál držitel Českého lva Jan Baset Střítežský. „Samotné natáčení bylo intenzivní, na můj vkus krátké. Víc bych si užil i interiéry i exteriéry. Hlavně spolu s kameramanem Janem Basetem Střítežským je hraní si v lese opravdu rozkoš. To tedy platí o celém týmu – stavba, výtvarníci, loutkoherci, byl to skvělý tým. Byl to takový rychlý mejdan,” popisuje natáčení režisér Beran.

Film vznikl v produkci společnosti Bedna Films, byl podpořen Státním fondem kinematografie a jeho koproducentem je Česká televize – kreativní producentka Jiřina Budíková. Distributorem je Bontonfilm. Do českých kin vstoupí Velký Pán 3. října 2024.

Foto: Bontonfilm 

Marie Horovitzová

pro Taneční magazín

Miroslav Krobot a Marika Šoposká se vrací k odloženým případům

Štáb Jana Pachla natáčí pokračování seriálu OKTOPUS

Kapitán Dítě a kapitánka Fáberová budou v rámci speciálního policejního oddělení kontroly termínově odložených případů útvaru S řešit nové kauzy, a to ve druhé řadě seriálu OKTUPUS. Dvanáct premiérových epizod i tentokrát režíruje Jan Pachl. Natáčení má rozložené do sto dvaceti dnů, poslední klapka padne příští rok v březnu. Hlavních rolí se znovu ujali Miroslav Krobot, Marika Šoposká a Kryštof Hádek. Ve vysílání ČT1 by se mohl OKTOPUS II objevit příští rok na podzim.

„První řada měla u diváků velký úspěch, a tak platí, že se vítězná sestava nemění. Druhá série proto začíná přesně tam, kde první skončila. Na závodišti v Chuchli, kde sází kapitán Dítě na koníčky, jenže je vyrušen novým případem… Diváci zkrátka budou od prvního dílu doma. Dítě není typem detektiva, který by s napřaženou bouchačkou proskakoval skleněné výlohy. K vyšetřování používá spíš hlavu a své zkušenosti. Pořád bydlí blízko trati, vlaky jsou jeho hlavním dopravním prostředkem a prostředí železnice také přinese nejeden nový případ. Dráha v příbězích funguje i symbolicky: přes spleť železničních uzlů a kolejí, přes léty zatuhlé výhybky se naši detektivové vždy musí dostat do cílové stanice, tedy k vyřešení případu,“ říká kreativní producent ČT Josef Viewegh.

Tvůrci slibují, že epizody druhé série budou ještě propracovanější – pro samotné případy často vycházeli ze skutečnosti, ale čas bude i na osobní linky hlavních postav. „Při práci na scénářích si pokaždé dělám důkladné rešerše a kolikrát mě nemusí inspirovat konkrétní kauzy, postačí třeba jen zmínka o nějaké sousedské rozepři. S producentem Josefem Vieweghem jsme se totiž domluvili, že pro OKTOPUS nebudeme zpracovávat případy, ve kterých figuruje mafie, skupiny organizovaného zločinu. Více nás zajímají ty zločiny, které by v určitých situacích mohl vlastně spáchat kdokoliv z nás,“ vysvětluje scenárista a režisér Jan Pachl.

Kostým detektiva ze staré školy, milovníka dostihů, karetních her a studeného bufetu, o kterém v kuloárech kolují legendy, si pro seriál OKTOPUS po téměř dvouleté pauze znovu obléká herec Miroslav Krobot„Mám pocit, jako by přestávka mezi natáčením první a druhé řady vůbec nebyla. Vstoupil jsem do stejné řeky. Je tu totožný štáb, totožné jsou i vztahy uvnitř seriálu. Mám tedy na place takový příjemný pocit bezpečí,“ prozrazuje představitel kapitána Dítěte. Marika Šoposká ke své roli v nových epizodách dodává: „Kapitánka Fáberová bude mít se svým parťákem ještě pevnější pracovní vztah, než měli v první sérii, a jestli se dočká i nějakého v osobním životě, na to si budou muset diváci počkat až do televizní premiéry nových dílů.“ Šéfem policejního oddělení OKTOPUS, které otevírá odložené případy, je plukovník Schwarz. Jeho uniformu připravují kostymérky pro herce Kryštofa Hádka„Moji postavu scenárista a režisér Honza Pachl víc rozepsal, víc ho zapojil do vyšetřování jednotlivých zločinů a ve druhé sérii víc poodhaluje i jeho soukromí. A samozřejmě mu zůstává sběratelská vášeň pro policejní uniformy z celého světa.“

První řadu seriálu OKTOPUS odvysílala Česká televize loni na podzim a v průměru se na třináct epizod dívalo víc než milion a dvě stě tisíc lidí. Nové díly budou filmaři natáčet v Praze a jejím okolí, na Ústecku, v Libereckém kraji či v Německu.

námět a scénář: Jan Pachl, Josef Viewegh // režie: Jan Pachl // dramaturgie a střih: Petr Pauer // hlavní kameraman: Marek Janda // architekt: Jan Vlasák // hudba: Michal Pavlíček // výkonná producentka: Kateřina Popovičová // kreativní producent: Josef Viewegh // hrají: Marika Šoposká, Miroslav Krobot, Kryštof Hádek, Zuzana Stivínová, Jaromír Hanzlík, Tomáš Bambušek a další

Foto: Zuzana Páchová

Radek Konečný, Česká televize

pro Taneční magazín

OSTROV!

Kousek divokosti i smutku neporušené přírody

V pražské La Fabrice proběhne ve dnech 8.–10. 11. 2021 pražská premiéra představení Ostrov! souboru BURKICOM. Příběh zrození a zániku hledající rovnováhu mezi člověkem a okolním světem vznikl na základě výzkumu krajiny, dosud jen nepatrně dotčené turismem i lidskou činností. Choreografka Jana Burkiewiczová do příprav představení zapojila řadu známých osobností z různých uměleckých oblastí. Scénografii navrhl architekt Jaroslav Wertig ze studia A69, animace ilustrátor Jindřich Janíček a filmový režisér Tomáš Luňák. Na přípravách inscenace se podílelo celkem 32 lidí.

Zažijte na vlastní kůži kousek neporušené přírody, poznejte poslední 4 % procenta divoké prázdnoty! Multimediální scénický model biotopu ostrova na Jakubském rybníku v obci Poušť, okres Nymburk. Otřesně živé představení.

Ve svém nejnovějším a produkčně dosud nejnáročnějším autorském představení OSTROV! se Jana Burkiewiczová vrací k přírodní a environmentální tématice, kterou v minulosti zkoumala již v představeních Divočina, marnivost ptačích per a O medvědovi, který plul na kře. Tentokrát se při přípravě scénáře spojila s filmový režisérem a animátorem Tomášem Luňákem (Alois Nebel) a kurátorem Jiřím Mackem (Designblok), aby ve výsledném tvaru propojila do kompaktního a neustále se prolínajícího celku choreografie s animacemi původních ilustrací Jindřicha Janíčka (Take Take Take) a hudbou Jiřího Konvalinky (Mutanti hledaj východisko).

Environmentální témata prostupují stále častěji zpravodajství, politická jednání i náš běžný život, ale o čem se vlastně bavíme? O jaké přírodě? O lese, kam chodíme na houby a jsme uneseni jeho klidem? Co je to vlastně ona divočina, když z celkové váhy savců, žijí na světě jen 4 % procenta skutečně svobodně, 36 % tvoří lidé a 60 % zvířata chovaná v zajetí pro naší zábavu či jako potrava? A co jsme my ve vztahu k ní, když jsme její součástí?“ ptá se choreografka Jana Burkiewiczová.

Základním táborem příprav inscenace se stal Jakubský rybník, který patří do chráněné oblasti Rožďalovických rybníků, krajina, jež není prvoplánově krásná ani problematická, ale víceméně přirozeně spojuje lidskou činnost a existenci neporušené přírody. Ostrov uvězněný hladinou rybníka se následně svou neporušeností stal pro inscenaci symbolem nedotčeného běhu věcí. „A pak jsme se dívali, vstřebávali a hledali souvislosti, které se nám postupně spojovali do představení, které je pro nás sice abstraktním, ale živým modelem naší existence v rámci přírody,“ doplňuje Jana Burkiewiczová, která tentokrát jde ve vyprávění až na samý kraj lidského i zvířecího konání, nevyhýbá se přímočarosti a ironie stejně jako témat smrti či krutosti.  

Zkusili jsme vytvořit model situace, jakousi laboratoř, do které vložíte jednotlivé prvky, nastavíte podmínky a necháte rozběhnout děj. Asociace, odkazy, ale i reálné situace začaly volně přicházet a generovaly další vývoj. Prolomili jsme hranici a přestali vnímat, kdo je člověk a kdo zvíře. Obrysy budoucnosti se stali jasnějšími,“ dodává autorka.

I tentokrát se do příprav zapojili známí umělci, designéři a tvůrci z různých oborů. Představení se odehrává ve scénografii renomovaného architekta Jaroslava Wertiga ze studia A69, který na přání scenáristů bourá hranici mezi divákem a účinkujícím. Světelný design vytvořila Pavla Beranová, známá svou prací v divadle Archa, ACT Lighting Brusel a mimo českou scénu také v Holandsku, Lucembursku či Maďarsku. Autorkou kostýmů vzniklých recyklací a up-cyklací je Barbora Procházková (Project Sapience), absolventka pražské UMPRUM a vítězka mezinárodní soutěže Designblok Diploma Selection 2019. Autorem masek šitých ze zbytků kůží je Štěpán Růžička, absolvent ateliéru K.O.V. na pražské UMPRUM.

Výjimečné je také složení performerů, kteří se v představení pohybují v širokém rámci současného tanečního umění včetně včleněných prvků akrobacie. Cenami ověnčené tanečníky Helenu Arenbergerovou Michala Heribana uvidíte v jedné řadě s dalšími pěti tanečními osobnostmi. Veronika Tökoly, známá z inscenací souboru 420PEOPLE, Eduard Adam Orszulik, kterého mohli diváci v řadách BURKICOM vidět už v představení Růžový samuraj, i trojice zahraničních tanečníků – sestry Ifigenia a Ariadne Toumbeki z Řecka a Maxime Guenin ze Švýcarska, které si Jana Burkiewiczová vytipovala na mezinárodním konkurzu organizovaném DEKKADANCERS. Vedle sedmičky tanečníků se mohou diváci těšit i na zpěv Adama Pavlovčina, který působí střídavě v Praze a Londýně a mimo jiné je v současnosti finalistou letošního, ještě otevřeného ročníku talentové soutěže Superstar. O hlasový doprovod inscenace se postarali herci Zuzana Stavná a Miroslav Krobot v rolích průvodců. Fotografem inscenace je Václav Jirásek. Celkem se na přípravách představení podílelo 32 lidí včetně performerů prosincové dílny.

Premiéra proběhne 8. 11. 2011 v divadle La Fabrika. Následující dva dny se konají reprízy a OSTROV! se do La Fabriky vrátí zpět v roce 2022. Prodej vstupenek probíhá přes lafabrika.cz.

Představení uvádí BURKICOM za podpory Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hlavního města Prahy a Prahy 7. Partnerem inscenace je divadla La Fabrika, v jehož prostorách byla inscenace nastudována.

Helena Novotná 

pro Taneční magazín