Roztančené divadlo dotančilo do finále

Původně plánované finále v březnu se neuskutečnilo, ale III. ročník v Praze zdárně proběhl

V sobotu 19. září se ve skoro zaplněném Divadle na Vinohradech konal již III. Ročník autorského projektu Tanečních kurzů Martina Šimka & Terezy Řípové „Roztančené divadlo Praha“

 původní sestavy soutěžních párů nezůstal kámen na kameni kvůli koronaviru,  přesto diváci nebyli  o nic ochuzeni! Naopak! 

Vše je jinak! Musíme smeknout klobouk před Martinem Šimkem, který z celé situace vyšel vítězně, soutěž uskutečnil a celé se to povedlo. Nutno dodat, že chyběla i jeho partnerka Tereza Řípová, která v důsledku koronavirové krize zůstala v New Yorku! Pozdrav od ní ale čtenáři uslyší v krátkém video záznamu. 

A nebyla to jediná změna. Dalo by se říci: Všechno je jinak!  Situace pro Martina Šimka nebyla jednoduchá a dokonce dva soutěžní tance, ve kterých účinkovala Tereza, nemohly být uskutečněny. Ovšem  závěrem – zvládlo se to i tak! 

V pražském klání se do projektu zapojilo 7 divadel. Mezi zúčastněná divadla patřila: Švandovo divadlo, Studo DVA divadlo, Městská divadla pražská, Hudební divadlo Karlín, Divadlo Bez Zábradlí, Vršovické divadlo Mana, divadlo Palace.

Každý ze soutěžících herců a hereček ve finále předvedl jeden standardní a jeden latinskoamerický tanec. Ty pak hodnotila odborná porota ve složení: Kateřina Brožová, Otakar Brousek ml., Marek Lambora a loňský vítěz Vladimír Polívka,  na kterého se prý stály takové fronty, že se letošní soutěž musela uskutečnit ve větším divadle. (Dříve Švandovo divadlo, letos už Divadlo na Vinohradech)

Porotci Kateřina Brožová a Otakar Brousek ml. – Foto: Eva Smolíková

Konečné složení letošních soutěžních párů:

Marta Dancingerová a František Kopecký – Švandovo divadlo – Quickstep + Samba

Stanislava Jachnická a Jakub Necpál – Vršovické divadlo Mana – Slowfox + Jive

Eva Burešová a Martin Šimek – Hudební divadlo Karlín – Tango + Cha Cha

Jiří Hána a Veronika Jirků – Městská divadla pražská – Valčík + Cha Cha

Ladislav Korbel a Zuzana Šťastná – Divadlo Hybernia – Waltz + Samba

Jan Řezníček a Petra Stehnová – Divadlo Bez Zábradlí – Tango + Paso Doble

Milan Ligač a Michaela Nováková – Studio DVA Divadlo – Slowfox + Jive

Milan Ligač a Michaela Nováková – Foto: Eva Smolíková

 Kateřina Brožová, původně jedna ze soutěžících, nakonec odstoupila ze zdravotních důvodů, ale ! zazpívala během večera a usedla v porotě, takže o její účast diváci nepřišli.

Kateřina Brožová zazpívala – Foto: Eva Smolíková

Večerem provázeli Světlana Witowská a Libor Bouček, kteří nešetřili vtipem a s elegancí celou soutěž dovedli do úplného finále. A co víc! Bavili diváky v rouškách svou obavou z koronaviru a jakže to s nimi určitě velice špatně dopadne…. Libor byl už naprosto, naprosto zoufalý z každé věty, kterou vůbec slyšel a Vladimír Polívka ho v tom ještě podpořil…. Diváci se smáli pod rouškami, ale ve skutečnosti zřejmě nikomu úplně do smíchu nebylo, ostatně i Libor Bouček vyzval k tomu, aby nikdo nebezpečí  onemocnění Covidem19 nepodceňoval. Legrace je legrace, ale má samozřejmě své meze.  Nelze než souhlasit.

Moderátoři Světlana Witowská a Libor Bouček – Foto: Eva Smolíková
Vladimír Polívka – Foto: Eva Smolíková
Otakar Brousek ml. – Foto: Eva Smolíková

Jeden z autorů projektu, Martin Šimek celý letošní ročník shrnul následovně: Letošní ročník byl po všech stránkách opravdu mimořádný. V první řadě nové, větší prostory Divadla na Vinohradech. Dále pak spousta změn zapříčiněná nastalou situací v březnu a náhradním termínem v září. Přes toto vše jsme si přípravu užili a konečně tento III. pražský ročník dotáhli do úspěšného finále v podobě téměř vyprodaného Divadla na Vinohradech, které účinkujícím nadšeně aplaudovalo ve stoje.“

Taneční magazín říká: Bravo! 

Vítězem tipovací soutěže, kde mohli lidé hlasovat na sociálních sítích, se stal taneční pár Stanislava Jachnická a Jakub Necpál

Hlavním vítězem letošního ročníku se stal taneční pár –  Jiří Hána a Veronika Jirků (sál doslova  řval během jejich vystoupení)

Veronika Jirků a Jiří Hána – Foto: Eva Smolíková
A ještě tentýž pár… – Foto: Eva Smolíková

Diváci odcházeli po skoro 3 hodinách z divadla nadšení. Pomyslná laťka se opět posunula dál a všichni se již těší na IV. Ročník Roztančeného divadla Praha.

Michaela Nováková a Milan Ligač – Foto: Petr Mráček
Veronika Jirků a Petr Hána s trofejemi – Foto: Petr Mráček
Stanislava Jachnická a Jakub Necpál – Foto. Petr Mráček
Zuzana Šťastná a Ladislav Korbel – Foto: Petr Mráček
Petra Stehnová a Jan Řezníček – Foto: Petr Mráček
Účastníci II. ročníku této populární soutěže – Foto: Petr Mráček

Foto: Petr Mráček, Eva Smolíková

Video: Eva Smolíková

Text: Petr Mráček, Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

»Na Větrné hůrce«

Román o svobodě, lásce i pomstě. Pohybové stránky inscenace se ujal Radim Vizváry.

Po úspěchu hry Hadry, kosti, kůže, vyprávějící o soužití Jana Wericha s Vladimírem Holanem v jedné vile, připravuje režisér Martin Františák ve Švandově divadle další lákavou novinku. V adaptaci Marie Novákové tu brzy ožije jedno z nejslavnějších děl anglické literatury, román Na Větrné hůrce od Emily Brontë – premiéra stejnojmenné inscenace se chystá 23. listopadu 2019 ve Velkém sále. Hereckému obsazení vévodí Marie Štípková jako Kateřina, v roli rozervance Heathcliffa uvidíme nového člena souboru Jana Grundmana. Na prknech smíchovské scény se poprvé představí i Anna Stropnická: také ona je u Švandů, podobně jako další nováček ansámblu Matěj Anděl, od září ve stálém angažmá.

Ze zkoušek inscenace

 „Ve hře Na Větrné hůrce se setkáme s poryvem vášnivých citů v jejich celé kráse, ale i děsu. Emily Brontë se ve svém románu vzbouřila nepravděpodobné poezii romantismu a protkala ji lidskou krutostí. Díky tomu jsou její postavy ryze současné a nepůsobí jako přízraky minulosti. Uvedení tohoto titulu také vnímám jako gesto – informaci o tom, že na jevišti Švandova divadla budeme chtít vyprávět velké příběhy, které nabízejí kromě neotřelé interpretace i zajímavé příležitosti pro herecký soubor,“ říká Martin Františák, režisér i nový umělecký šéf Švandova divadla, jehož inscenace vynikají výraznou obrazivostí i precizní prací s herci.

V popředí Jan Grundman

Příběh vášně a svobody

Vše začíná tím, že se starý otec rodiny Earnshaw ujme sirotka Heathcliffa. Zatímco jeho syn Hindley vetřelce odmítá, dcera Kateřina ke zvláštnímu chlapci vášnivě přilne. Když však děti dospějí, Kateřina dá přednost konvenčnímu manželství. Zrazený Heathcliff odchází, jeho touha po pomstě ale zasáhne i ty, kteří se dosud nenarodili…

Zleva Petr Buchta, Oskar Hes a Denisa Barešová

Napínavý příběh o velké lásce i velké nenávisti je prvním a jediným románem Emily Brontë. Ve své době vzbudil zájem i pohoršení: rodinná sága o svobodě a spoutanosti, o tlaku společnosti a o kráse volné přírody, zaujala i spisovatelčiným naprosto nekonvenčním pohledem na tehdy typické role mužů a žen. Emily Brontë tu překročila striktně vnímané genderové hranice a naprosto originálně propojila milostný román, psychologické drama a gotický horor,“ vysvětluje dramaturg inscenace David Košťák.

Anna Stropnická

Vedle ústřední dvojice v podání Marie Štípkové (Kateřina) a Jana Grundmana (Heathcliff) se můžeme těšit i na další výrazné postavy. Kateřinu Lintonovou ztvární Denisa Barešová, Anna Stropnická hraje slepě zamilovanou Isabelu. Jako Linton se představí Petr Buchta, dvojroli starého otce Earnshawa a Doktora Kennetha ztvární Matěj Anděl. Edgara Lintona hraje Tomáš Červinek. Marta Dancingerová tu vystoupí jako Francis, v Josefa se promění Tomáš Petřík. V roli Haretona se objeví hostující Jan Mansfeld, v úloze Hindleyho Matěj Nechvátal. Jako chůva Nelly provede diváky celým příběhem Klára Cibulková.

Marie Štípková, tentokrát bosa

Výraznou výtvarnou složkou inspirovanou krásou i syrovostí severských vřesovišť vytvoří scénograf Marek Cpin spolu s kostýmní výtvarnicí Evou Jiřikovskou. O sugestivní hudbu se postará David Smečka, pohybové spolupráce se ujme výtečný mim Radim Vizváry. I jejich tvůrčí vklad podpoří pohled na osazenstvo z Větrné hůrky, lidi zmítané mezi společenskými pouty a volností přírody a často také mezi životem a smrtí.

www.svandovodivadlo.cz

Foto: Jakub Jíra

Magdalena Bičíková 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Trollové mezi námi

Švandovo divadlo chystá hru o dezinformacích. Bude Marta Dancingerová, věrna svému jménu, tančit?

 

Vliv dezinformací, rodinné vazby narušené pobytem v různých sociálních bublinách i zpráva o prvním teroristickém útoku v Čechách inspirovaly původní českou hru Trollové mezi námi mladé autorky Barbory Hančilové. Svižný příběh o cestě vnuka za dědou, ztraceném ve virtuální krajině plné trollů, uvidíme  v premiéře 27. října ve Studiu Švandova divadla. Inscenace v režii Alexandry Bolfo vé tak zahájí na smíchovské scéně novou divadelní sezonu.

Mladý absolvent práv Vojta (Petr Buchta) a krásná hackerka Lena (Natalie Golovchenko) mají právě slibné rande v jednom baru na pražské Letné. Vojta však dostane šokující zprávu: jeho děda (Miroslav Hruška) je obviněn z trestného činu… Může mu Vojta pomoci? A jakou úlohu v případu sehrála dědova tajuplná přítelkyně (Marta Dancingerová), kterou zná jen z internetu?

Vztahy s dědou-teroristou

Impulsem k vzniku hry byl „první český teroristický útok“, který na Mladoboleslavsku spáchal sedmdesátiletý muž, aby upozornil veřejnost na domnělé nebezpečí spojené s migrační vlnou. Skutečnou událost však autorka scénáře Barbora Hančilová využila jen jako podnět k napsání vtipného dramatu o současném světě, v němž hrají hlavní roli vztahy – milostné, mezigenerační i vztahy mezi pravdou a lží.

Všechny tyto vazby dnes poškozují trollové neboli lidé, kteří – často pod falešným jménem a za peníze – agresivně manipulují a vyostřují debaty na internetu a na sociálních sítích tak, aby šokovali, zmátli a názorově rozdělili veřejnost. „Ocitáme se v době post-pravdivé, v níž se zamlžuje hranice mezi pravdou a lží, mezi realitou a fikcí, a to především ve veřejném a politickém prostoru. Lidé přestávají věřit takzvaným mainstreamovým médiím. Velká skupina obyvatel naší země dnes za každou událostí vidí jakési spiknutí. A to je podle mě opravdu velký problém,“ domnívá se Barbora Hančilová.

Pravda, lež a my

Režisérka Alexandra Bolfová k tomu  říká: „Při vytváření inscenace nás zajímal zrod a život fake news neboli neověřených, často záměrně vytvářených a nebezpečně nakažlivých zpráv, šířených zejména po internetu. Jako neméně důležité ale vidím i téma pravdy a osobní zodpovědnosti za to, jak a čím dnes vlastně žijeme.“

S tím souhlasí i Petr Buchta, představitel Vojty: „Lživé zprávy se sice šíří převážně po internetu, jejich účinky ale virtuální nejsou. Dezinformace a různá alternativní fakta dnes atakují každého z nás, usilují o to, aby nás zmátly a znejistily. Vojta se mezi nimi pokouší zorientovat a najít přes ně cestu ke svému dědovi. Téma je to dost vážné, vlastně děsivé, o to víc mě těší, že náš příběh není zatěžkaný a že se nám v něm daří nacházet humor. Aby taky ne! Když je to celé o mezilidských vztazích,“ dodává herec známý mimo jiné z televizní obrazovky (účinkoval například v seriálech Ulice a Drazí sousedé, televizním filmu Dukla 61 ad.). Hackerku Lenu, která  s Vojtou randí a zrovna s odpovědností si příliš hlavu neláme, hraje Natalie Golovchenko. „Lena je zatraceně chytrá a hrdá. Stojí na vlastních nohou a o světě kolem sebe nemá iluze. Žije sama a je jí tak dobře. Prý. Říká, že na lásku nevěří. A přitom právě po ní touží snad ze všeho nejvíc… Zkrátka moderní postava, kterou je radost hrát,“ přibližuje absolventka brněnské JAMU a talentovaná herečka ukrajinského původu. Vojtova dědu ztvárnil zkušený člen souboru Švandova divadla Miroslav Hruška. V úloze jeho přítelkyně, svobodné matky Natálie, uvidíme další členku smíchovské scény, Martu Dancingerovou.

Divadelní magie

Teprve třiadvacetiletá Alexandra Bolfová, letos absolvující studentka brněnské JAMU, je podle dramaturga inscenace Martina Sládečka jednou z nejzajímavějších tvůrkyň nastupující divadelní generace. „Je pýchou každého divadla, když může objevit a podpořit takový talent, jakým Saša Bolfová nepochybně je: její inscenace okamžitě zaujmou nejen pečlivým vedením herců, ale také moderní, důkladně promyšlenou obrazností. Příběh sám, ale i kostýmy, projekce, světelný design a masky, dělají z Trollů mezi námi mimořádně sugestivní podívanou, láká na novinku dramaturg Švandova divadla, v němž nyní mladá divadelnice připravuje svůj pražský režijní debut.

Právě promyšlená vizualita proměňuje podzemní prostor smíchovského Studia v téměř magické místo. Autorkou scény a kostýmů, kombinujících výrazné organické a anorganické prvky a materiály, je Magdaléna Paráčková. Ta v souvislosti s dědečkovou zahradou, kterou pro Studio Švandova divadla navrhla, s jistou nadsázkou mluví o „pohádkovém realismu“.

Jeho protikladem  je působivý světelný design a projekce v několika vrstvách, jejichž autorem je Jonáš Garaj. Hudbu přímo pro inscenaci složil Jiří Blatný. Často jde o rozsáhlé montáže hlasů, zvuků a hudebních motivů, které celkový vizuální dojem umocňují ještě i akusticky.

 A kdo jsou vlastně trollové?

Autorka hry Barbora Hančilová vysvětluje: „Trollové jsou původně ve skandinávské mytologii pokoutné bytůstky – skřítci. V současnosti se tak přeneseně pojmenovávají lidé, kteří často pod falešnými profily za peníze agresivně komentují příspěvky na sociálních sítích a internetu obecně. Jejich úkolem je svést debatu určitým, jim prospěšným, směrem. Jsou to často oni, kdo v anonymním prostoru internetu podporují smazávání hran ic sebereflexe a slušného – neútočného – projevu. V názvu naší inscenace trollové zastupují širší fenomén vyostřené politizované debaty, která v současnosti rozrůzňuje mnoho rodin, v nichž si často nemůže děda s vnukem porozumět, protože každý žijí v jiném světě vyostřených nálepek a slov, která zapadají pouze do slovníku konkrétní názorové skupiny. Členové jedné rodiny tak dnes často mluví různými jazyky.“

Premiéra hry Trollové mezi námi – dramatu  plného napínavého scrollování a sebeironických prokliků – bude 27. října ve Studiu Švandova divadla. Nejbližší reprízy tu uvidíme 31. října a 9. a 21. listopadu.

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Portrét, který odráží všechny hříchy

Dorian Gray ožije ve Švandově divadle jako lovec zážitků

Slavný příběh okouzlujícího mladíka a jeho portrétu, který odrážel všechny jeho hříchy, zatímco půvabný model zůstával stále mladý, žádoucí a bez poskvrnky. Dychtění být ozdobou společnosti a udávat trendy. A také hlad po stále nových zážitcích. To vše už koncem 19. století brilantně popsal spisovatel Oscar Wilde v románu Obraz Doriana Graye. Ten nyní inspiroval stejnojmennou inscenaci připravovanou ve Švandově divadle. Podle scénáře a v režii Martiny Kinské, s pohybovým konceptem světově úspěšné tanečnice a choreografky Miřenky Čechové a s hudbou Vladimíra Franze ji zde uvidíme v premiéře 10. února ve Velkém sále. Titulní roli ztv ární Ondřej Kraus.

Dorian Gray je půvabný mladík s jedinečným darem působit na druhé. Touží využít každou možnost tohoto světa, zakusit každou jeho rozkoš. Vždyť kdo by nechtěl žít tady a teď – a navíc tak žít věčně? Za Dorianovou nevinnou, stále krásnou tváří se však skrývá hrozivé tajemství.

Lovci a štvanci

Autorka divadelní adaptace a režisérka hry Martina Kinská pojala adaptaci Wildeovy předlohy mimo jiné jako výpověď o jednom z výrazných jevů naší doby: „Oscar Wilde je velmi aktuální. To, co v jeho době platilo možná jen o lidech z jisté společenské vrstvy, se nás dnes týká v míře mnohem větší: roste počet těch, kteří už neřeší, jak přežít, ale co zažít. Hledáme, čím naplnit náš – relativně zajištěný – život, a při tom velmi často zaměníme vzrušení za smysl. Ale uspokojení, natož smíru, tak nedocházíme. A z lovců zážitků se sami stáváme štvanc i,“ říká Martina Kinská. Ta u Švandů působí rovněž jako dramaturgyně a uvedla se zde také jako úspěšná režisérka hrou Pankrác ´45. Důležitým impulsem k inscenování více než sto let starého Wildeova románu pro ni byla esej sociologa Jana Kellera „Dorian Gray a společnost zážitku“, postřehy jeho německého kolegy Gerharda Schulzeho i detailnější propátrání života samotného Oscara Wildea.

Pohybový koncept inscenace vytváří Miřenka Čechová, talentovaná tanečnice a choreografka působící úspěšně po celém světě. Také díky ní ožije Obraz Doriana Graye jako velmi současný příběh touhy. Touhy po kráse a věčném mládí, ale i po stále novém vzrušení a dokonalé sebeprezentaci. Dámský ; tandem Martiny Kinské a Miřenky Čechové doplňuje další klíčový spolutvůrce inscenace, dramaturg Martin Sládeček.

Mladík jako oheň a led

V roli okouzlujícího i krutého Doriana uvidíme čerstvého absolventa brněnské JAMU Ondřeje Krause – pro mladšího bratra herce Martina Krause jde o jeden z největších úkolů v jeho divadelní kariéře. Dorianův charakter prochází ve hře několika změnami a je velice barvitý – je jako oheň a led, neustále se v něm něco děje, roste a nikdy ani o krok zpět,“ popisuje Ondřej Kraus. V klíčové roli Dorianova přítele, cynického rádce Henryho Wottona, se představí Luboš Veselý, malíře Basila ztvární Tomáš Petřík. Dále hrají Tomáš Červinek, Marta Dancingerová, Jacob Erftemeijer, Miroslav Hruška, Michaela Rykrová, Natálie Řehořová a Marie Štípková.

Hudbu skládá Vladimír Franz, scénu navrhla Lucie Labajová, kostýmy jsou z dílny Jozefa Huga Čačka. Světelný design ladí Jiří Šmirk.

Wildeův román z roku 1891 po svém vydání okamžitě pobouřil britskou veřejnost a stal se vzápětí jedním z hlavních „důkazů“, které vedly k odsouzení spisovatele ke dvěma letům těžkého vězení. Příběh, odhalující ostře a s důvtipem pokrytectví tehdejší doby, aniž by zastíral palčivá tajemství autorovy duše, fascinuje čtenáře d odnes. Pro svou originální zápletku, obrazovou vytříbenost a dráždivý sex-appeal se na divadelních prknech Obraz Doriana Graye objevil ne náhodou i v podobě baletu, známý je rovněž jako muzikál. V aktuální interpretaci dramatičky a režisérky Martiny Kinské a za výrazného přispění choreografky Miřenky Čechové se toto klasické dílo britské moderny vrací na české jeviště s ambicí oslovit i dnešní publikum.

Premiéra hry je v sobotu 10. února, nejbližší reprízy jsou naplánovány na 12. a 23. téhož měsíce.

 

Magdalena Bičíková

Foto: Michal Hančovský, Alena Hrbková 

Taneční magazín