Nejseš moje máma

Markéta Oddfish Nešlehová natočila osobní dokument o náhradním rodičovství

Být biologický rodič je někdy těžké, být náhradní rodič může být ještě náročnější. Výchova dítěte, které do života vstoupilo s traumatem z odmítnutí biologických rodičů, přináší mnoho problémů, na které mohou pěstouni v průběhu času narazit. O svých bezprostředních zkušenostech adoptivní matky natáčela režisérka Markéta Oddfish Nešlehová. Snímek Nejseš moje máma odvysílá ČT2 8. dubna ve 21:00.

„Výchova dítěte v náhradní rodinné péči je proces, který provází možná víc úskalí, než by se mohlo zdát. Všichni adoptivní rodiče a pěstouni se snaží být dobrými rodiči, dát dítěti pevné zázemí a vynahradit mu lásku, kterou nedostalo v biologické rodině. Někdy ale prožívají pocity bezmoci, někdy musí ustát to, že k dospívání a osamostatňování dítěte patří také velké krize, konflikty i odcizení. A právě o tom točila režisérka Markéta Oddfish Nešlehová. Sama je adoptivní matkou a její dokument je otevřenou výpovědí o vztahu náhradní matky a dcery,“ říká kreativní producentka Martina Šantavá.

Dokument Nejseš moje máma odkrývá nelehkou cestu, kterou s přijatou dcerou od jejích pěti let procházely. Režisérka společně s dalšími náhradními rodiči hledá odpovědi na otázky, které by jí pomohly pochopit náhlé odloučení na prahu dceřiny dospělosti. Snaží se vyrovnat s pocity bezmoci, vlastního selhání i nekonečné lásky, kterou najednou nemá komu dát. Film je ale zejména příběhem všech dětí, které se potýkají s následky opuštění a otřesení základních jistot v samých počátcích svého života. Nesou si zátěž, kterou si nezvolily a jež přesahuje všechny dětské síly. Právě náhradní rodiče jsou těmi, kdo jim mohou pomoci ji nést.

„Chtěla jsem se na proces adopcí a pěstounství podívat především pohledem rodičů. Odpovědět si na to, jak je možné, že mezi nimi a jejich přijatými dětmi vyrostla pupeční šňůra, jak je možné, že ji ani velké překážky nepřetrhnou,“ říká režisérka Markéta Oddfish Nešlehová. Rozmlouvala s náhradními rodiči o úskalích vztahů s přijatými dětmi a o tom, co jim dává sílu zvládat nejrůznější krize. Došla k prosté dopovědi – tou je bezpodmínečná láska. Mluvila i s osvojenými dětmi o jejich zkušenostech z ústavní péče a z náhradních rodin. O tom, jak se vyrovnávají s psychickou zátěží z minulosti, i o tom, jak je pro ně v dospívání a v rané dospělosti složité se osamostatnit a nalézt vlastní životní cestu.

„Neuropsychologické výzkumy potvrzují, že pokud dítě nemá do tří let věku k dispozici žádnou blízkou pečující osobu, vzniká deprivace, která se v budoucnosti dříve či později nějakým způsobem ozve. Tyto děti vstupují do života s pocitem prázdnoty, opuštěnosti a smutku, což ovlivňuje jejich sebevědomí, emoční stabilitu i schopnost navazovat vztahy. Psychologickou podporu a pomoc provázejících organizací nepotřebují jen děti samotné, ale také jejich náhradní rodiče. I o tom je náš film,“ říká dramaturgyně Rebeka Bartůňková.

Po odvysílání 8. 4. bude dokument Nejseš moje máma k dispozici v iVysílání.

Vendula Krejčová, ČT                                     

pro Taneční magazín

Rok poté v ČT

Dokument, přenos koncertu a kontinuální vysílání připomenou rok od tragédie na FF UK

Před Vánoci uplyne rok od tragických událostí v pražském Klánovickém lese a na Filozofické fakultě UK v Praze. Režisérka Markéta Oddfish Nešlehová se v dokumentu Jak to, že se svět nezastavil společně s pozůstalými zamýšlí nad tím, jak překonat bolest ze ztráty. Snímek uvede v sobotu 21. prosince ve 20:00 ČT2. Ve stejný den připomene památku obětí i přímý přenos koncertu z kostela Nejsvětějšího Salvátora v 15:00 na ČT1 a kontinuální zpravodajské vysílání ČT24.

„Loňská tragédie na filozofické fakultě se zapsala do dějin jako nejtragičtější den naší novodobé historie a Česká televize ve svém mimořádném vysílání připomene památku všech obětí a vyjádří sounáležitost pozůstalým. V přímém přenosu na ČT1 uvedeme koncert, který pořádá FF UK pod názvem Rok poté, a odvysíláme i jedinečný dokument režisérky Markéty Oddfish Nešlehové, ve kterém poprvé vystoupí ti, které tragédie zasáhla úplně nejvíc. Připomenutí tragické události se bude průběžně celý den věnovat i zpravodajská ČT24,“ říká programový ředitel České televize Milan Fridrich.


Režisérka Markéta Oddfish Nešlehová v průběhu uplynulého roku natáčela s rodinami obětí, přeživší studentkou, děkankou Filozofické fakulty UK Evou Lehečkovou, dalšími zástupci univerzity a také s knězem Markem Orko Váchou. Mluvila s nimi o tom, kde hledají naději a co jim v těžké životní situaci nejvíc pomáhá. Její snímek nazvaný Jak to, že se svět nezastavil je zprávou o hluboké bolesti – ale také o léčivé síle mezilidských vztahů.

„Chtěli jsme s tvůrci připomenout šílenou tragédii zbytečně vyhaslých životů a zároveň přinést naději. Kolem vyšetřování případu je příliš mnoho otazníků a emocí, naší snahou ale bylo ukázat spíš to, jak najít sílu jít dál, zdali je to vůbec možné. Film může být v mnohém inspirativní i pro kohokoli, kdo o někoho přišel, nejen při tomto konkrétním neštěstí. Stejně tak může být velice těžké takovou tragédii přežít. Téma filmu je univerzální a já děkuji všem zúčastněným za statečnost a otevřenost, které si nesmírně vážím,“ říká kreativní producentka dokumentu Martina Šantavá.

Režisérka Markéta Oddfish Nešlehová se v dokumentu zaměřuje se prožitky lidí, kteří byli tragédií zasažení, a na to, jak těžkými okamžiky zvládají projít. Rodiče obětí a studentka, která útok přežila a po těžkém úrazu se učila znovu chodit, se před její kamerou rozhodli promluvit vůbec poprvé.

„Všichni byli nesmírně stateční. Při setkání se studentkou Terezou jsem si uvědomila, jak těžké může být takovou tragédii přežít. Jak unést pocit, že spolužáci to štěstí neměli? Jak jít dál, když svět venku není bezpečné místo?“ ptá se režisérka Markéta Oddfish Nešlehová, která už prvotní námět stavěla na otázce, jak se dá překonat hluboká traumatická zkušenost.

Název filmu zvolila podle slov matky jedné ze zavražděných studentek, která popisovala svůj pocit hluboké absurdity, když se bezprostředně po střelbě snažila dostat nazdobenou vánoční Prahou k budově FF UK. „Jsem svým hrdinům vděčná, že se mnou chtěli sdílet kousek své cesty, a za to, že mi dali najevo, že jsem jim pro vyjádření jejich bolesti poskytla bezpečný prostor,“ dodává autorka dokumentu.

Památce obětí prosincových událostí, jejich rodinám a blízkým je v sobotním vysílání věnován také přímý přenos koncertu Rok poté, který bude od 15:00 vysílat ČT1. V kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze zazní skladby autorů Miroslava Tótha a Martiny Vídenové, vystoupí Dystopic Requiem Quartet, Pražský komorní sbor a dirigent Jan Bubák. Na pietní akci promluví rektorka UK Milena Králíčková, děkanka FF UK Eva Lehečková a duchovní Tomáš Halík. Organizátoři koncertu chtějí zavzpomínat na oběti prosincové tragédie a podpořit diskusi o potřebě péče o duševní zdraví dětí a mladých lidí.

Připomínku tragické události zprostředkuje také zpravodajský program ČT24. V pátek 20. prosince přinese z náměstí Jana Palacha rozhovory se zástupci Univerzity Karlovy, studenty a organizátory pietních shromáždění a zpravodajský servis také v průběhu celého dne nabídne pokrytí aktuálních připomínkových setkání. Tématu se bude v předvečer výročí věnovat pořad 90′ ve svém speciálu Rok od střelby na FF UK. V sobotu 21. prosince pak ČT24 nabídne aktuální dění v Praze i po celé zemi, kterým připomene rok od tragédie, mj. vysíláním z náměstí Jana Palacha a z kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze.

Foto: Markéta Oddfish Nešlehová

Vendula Krejčová, ČT

pro Taneční magazín