Pražský holešovický Cross Klub hostil v polovině října již druhý ročník česko-polského festivalu IDIOM. Jeho vrcholnými interpretkami a také vedoucími work-shopů byly Polky Małgorzata Haduch a Irena Lipinská. TANEČNÍ MAGAZÍN se účastnil druhého večera (konkrétně ve čtvrtou řijnovou neděli), který vedla právě druhá jmenovaná – Irena Lipinská.
Nejprve si hlavní aktérku Irenu Lipinskou ve stručnosti představme. Jde o přední polskou performerku, choreografku a tanečnici. Poslední dobou je i taneční pedagožkou. Má zkušenosti z éry, kdy byla stipendistkou Alternativní Akademie Tance v Poznani (2011), nebo rezidentkou programu pro mladé choreografy Solo Projekt Art Stations Foundation (2011). Připravila rovněž vlastní sólové projekty – „Hydrohypno“, „Line“, „Kompilacje“, „DNACE“, „Dwa na jeden“¨ nebo „LU 2077“. V rámci tvůrčího stipendia Ministra kultury a národního dědictví ve spolupráci s umělcem umění nových médií Pawłem Janickým nastudovala roku 2014 projekt „!GROT!“. Ve stejném roce byla rezidentkou na choreografické výměně mezi Polskem a Filadelfií; zúčastnila se choreografického projektu Isabelle Schad „Collective Jumps“. Spolupracovala a nadále spolupracuje s umělci současné hudební scény a umění nových médií. Provádí tanečně-pohybové lekce, kupříkladu pro budoucí herce, ale i pro děti a dospělé anebo mentálně popřípadě tělesně postižené.
Irena Lipinská se představila konkrétně v holešovickém komorním prostředí Divadla na půdě. Ti kteří znají spíše kulturní a restaurační prostory domu, který patří známému pražskému lékaři, důvěrněji, byli až překvapeni přespříliš stísněnými prostory podkrovního divadélka. Polskou umělkyni to však nikterak nedeterminovalo. Naopak, umožnilo jí to nalézt až nitěrný kontakt s divákem!
Sama interpretka, scenáristka i choreografka v jedné osobě zaujala komplexní symbiózou svého vystoupení. Vše dokonale ladilo. Decentní i místy provokativní nasvícení, dramaturgicky velmi dobře vybraná reprodukovaná hudba. A samozřejmě i její kreativně jiskřivá choreografie.
Irena Lipinská pojala své bezmála padesátiminutové „one woman show“ vícevrstevně. Místy byla jedinou a jedinečnou dominantní interpretkou, v určitých pasážích naopak interaktivně zatahovala do programu i diváckou veřejnost.
Právě interaktivní prvky byly nejsilnějšími momenty tohoto programu Ireny Lipinské. Dokázala tak postavit do kontrastu ženskou intimitu, uzavřenost oproti splynutí s anonymním davem. V druhém plánu kontakt s divákem i lineárně posouval děj částečně improvizačního představení. Jak již bylo úvodem řečeno, vše dokonale dokresloval světelný design a vhodně vybraná hudba, která se místy stávala i dějotvorným prvkem.
Představení Ireny Lipinské na festivalu IDIOM patřilo k tomu nejhodnotnějšímu, co mezinárodní mladá, nonkonformní a netradiční taneční scéna v roce 2017 v Praze nabídla. TANEČNÍ MAGAZÍN se těší na další obdobně kvalitní představení.
Text a foto: Michal Stein
TANEČNÍ MAGAZÍN
