Losers Cirque Company – Taneční magazín

Musíme se rozloučit… s LOOP

Tohle si nesmíte nechat ujít: LOOP naposledy v Česku

MUSÍME SE ROZLOUČIT…

s multimediálním tanečním představením LOOP od domácích Losers Cirque Company.
Dorazíte na českou derniéru?

Taneční show LOOP je společným dílem performerů Michaely Kadlčíkové, Michala Heribana, Tomáše Pražáka, Andreje Lygy a Taro Troup.

Patří mezi nejvíc taneční inscenace, jakou Losers doposud předvedli a nyní po dvou letech od premiéry nás opouští a vyráží do světa. Pražská smyčka se tedy rozmotává. O tom, jak se jí dále daří vás budeme samozřejmě pyšně informovat.

Nezmeškejte poslední šanci vidět LOOP a dorazte do BRAVA!

O čem to bude?

Nahlédněte s Lůzry do nitra lidské identity a její tendence opakovat se v bytí.

Vracíme se. Padáme do stereotypů, životních smyček, které jsou součástí našeho systému. Opravdu se historie opakuje? Je opakování matkou moudrosti? Jak z toho ven a má to cenu? Zase? Znovu? Vracíme se. Padáme do stereotypů, životních smyček, které jsou součástí našeho systému.

Téma vyšlo z pozorování cyklů, které všichni zažíváme. Opakování najdete v konverzaci mezi lidmi i ve vašich ranních a večerních zvyklostech. Celý váš život od narození až po smrt je smyčka, která vás umí překvapit, ačkoliv je tak jasná.

Rutinní činnosti vás nerozvíjí, protože se při nich neučíte nic nového. Přitom překračování vaší komfortní zóny může být tak dobrodružné. Zároveň ale i stresující, a proto většina z nás v určité fázi života rutinu preferuje. Která možnost je tedy tou správnou? A existuje vůbec něco jako dobrá a špatná volba?

Iveta Bláhová

pro Taneční magazín

Cirkuzkus 2025 míří do parku

Divadlo na cucky láká na akrobacii i bazén bez vody.

Nový prostor, osvědčená jména. Novocirkusový festival Cirkuzkus, který v Olomouci již popáté pořádá Divadlo na cucky, letos poprvé zamíří do Smetanových sadů. Jeho program bude v termínu od 20. do 23. června hostit letní scéna Moravského divadla Olomouc. Diváci se mohou těšit na oblíbené špičky české novocirkusové scény, soubory Cirk La Putyka a Losers Cirque Company.

„Po čtyřech letech jsme se rozhodli festival otevřít novému prostoru a také novým spolupracím. Sdílená scéna s Moravským divadlem Olomouc nám umožní nabídnout divákům nejen krásné prostředí parku, ale také ještě komfortnější divácký zážitek,“ uvedla mluvčí Divadla na cucky Hana Sedláková.

Pátý ročník zahájí v pátek 20. června v 18:00 stálice festivalu – soubor Cirk La Putyka, tentokrát s novinkou SPLASH, kterou pak zopakuje ještě v neděli 22. června ve stejném čase. Představení diváky přenese do světa zapomenutého bazénu, kde se čtyři starší gentlemani vydávají na cestu za objevováním radosti a svobody. „SPLASH se zabývá vztahem mezi tělem a duchem mládí. Skákání na teeterboardu znamená zábavu a svobodu, které kdysi byly samozřejmostí. Voda a akrobacie jsou klíčem k návratu do časů, kdy bylo každé dobrodružství příležitostí k radosti. Přijďte zjistit, co všechno se může stát, když začneme znovu věřit v kouzlo a energii, které v nás stále dřímají,“ zve ředitelka Divadla na cucky Alžběta Kvapilová. V představení nechybí akrobacie, humor ani poetika, která La Putyku proslavila napříč kontinenty.

V pondělí 23. června od 20:00 na scénu vtrhnou Losers Cirque Company se svým hitem The Losers. Ten měli na programu již v předešlém ročníku přehlídky, k vystoupení nakonec kvůli nepřízni počasí nedošlo. Olomoucké diváky čeká emotivní inscenace o tom, že kromě výher život přináší i pády, o vztazích, hledání rovnováhy a taky o tom, že být „lůzr“ není žádná ostuda, ale často jen první krok k vítězství. „Novocirkusové představení The Losers reflektuje situaci, kdy v dnešním zrychleném tempu společnosti mnoho lidí ztrácí svoji osobnost a vizi svého soukromého i partnerského života. Chce si klást otázku, kde se nalézají naše hranice, kdo je naším vzorem, láskou a partnerem. Diváci se mohou těšit na silný příběh, ale především opět na vrcholná akrobatická čísla a špičkovou choreografii,“ doplňuje Kvapilová.

Jak je už tradicí, Cirkuzkus umožní divákům akrobatická čísla nejen obdivovat, ale také si je vyzkoušet. Přihlášky i detailní informace k workshopům novocirkusových technik s vystupujícími umělci zveřejní organizátoři postupně na webu www.nacucky.cz.

Vstupenky na jednotlivá představení jsou k dispozici na stejném webu. Vstupenky lze zakoupit i fyzicky, a to v Informačním centru v podloubí olomoucké radnice a na dalších prodejních místech společnosti SMSticket. Zvýhodněná cena do 19. května je 650 Kč za základní vstupné, 490 Kč pro studenty, ZTP a seniory. Oproti Letnímu kinu, kde se přehlídka odehrávala v minulosti, je hlediště na sdílené letní scéně ve Smetanových sadech omezeno kapacitou 500 míst.

Záštitu nad přehlídkou převzal náměstek primátora statutárního města Olomouce pro oblast školství, cestovní ruch a kultury Mgr. Viktor Tichák, Ph.D.

Mgr. Hana Sedláková

pro Taneční magazín

Bubliny

17. ročník festivalu Dream Factory Ostrava

Festival Dream Factory Ostrava odhaluje program a zahajuje prodej vstupenek

17. ročníku festivalu Dream Factory Ostrava, který letos proběhne od 23. do 29. května a ponese motto „Bubliny“. Festival opět přinese špičkové inscenace z českých divadel, tentokrát nejen v centru Ostravy, ale nově i na Zámku v Ostravě Poruba.

Highlity letošního ročníku:

– Slavnostní zahájení s Losers Cirque Company a Tomášem Dianiškou
– One man show Marka Kristiána Hochmana „Budoucí lokální hvězda Hochman hraje bývalou globální hvězdu Thunberg“
– Divadelní novinky i oceňované inscenace – od loutek a opery přes stand-up až po nový cirkus
– Student Factory, debaty a doprovodný program

Důležité info:

Vstupenky budou v prodeji od 4. dubna na www.dfov.cz a na pokladně Divadla Petra Bezruče.

Bubliny představují něco barevného a křehkého, něco, co v nás nejen v dětství vyvolává údiv a radost. Často ale v poslední době používáme bubliny jako synonymum nejrůznějších kategorií, škatulek nebo odlišných názorových skupin. Bubliny tak mohou být východiskem k empatickému dialogu s lidmi odlišných názorů a hodnot, ale také pomocným nástrojem ve světě, kde se v množství postojů a informací začínáme ztrácet. Spojují i rozdělují. Můžeme se snažit z nich vystupovat, propichovat je nebo rozšiřovat, nemůžeme ale existovat bez nich. Každý z nás v nějaké bublinu přirozeně žije.

„Program sedmnáctého festivalového ročníku tvoří inscenace a projekty, které prezentují nejrůznější způsoby vnímání současného světa a jeho prožívání – nejrůznější bubliny. Festivalová dramaturgie se inspirovala mnoha stylovými a žánrovými bublinami, a tak se mohou divačky a diváci těšit na klasičtější činoherní kousky, monodramata s prvky stand-upu, loutky, operu, zpěv, tanec i akrobacii,” přibližuje letošní dramaturgická východiska ředitel festivalu Tomáš Suchánek.

Ještě před sobotním slavnostním zahájením odstartuje festival one man show letošní záštity Marka Kristiána Hochmana s názvem Budoucí lokální hvězda Hochman hraje bývalou globální hvězdu Thunberg v režii Michala Háby. Inscenace nabitá popkulturními odkazy, skleníkovými plyny i dýmem z kouřostrojů reflektuje situaci lidstva tváří v tvář klimatickému rozvratu. Mark Kristián Hochman byl za tuto roli nominován na Cenu Thálie.

Slavnostní zahájení bude v sobotu 23. května patřit souboru Losers Cirque Company, který do DK Poklad přiveze inscenaci Národní sbírka zlozvyků, kombinující prvky činoherního divadla a nového cirkusu, za níž režijně stojí festivalová stálice Tomáš Dianiška. V sobotu se také na Zámku Poruba představí Martin Pechlát a Lucie Trmíková v inscenaci Casanova Spolku JEDL nebo soubor Geisslers Hofcomoedianten se svým závěrečným dílem válečné trilogie – Horri-Bili-Cribri-Fax. Autorem textu i jedním z herců v inscenaci je Vojtěch Franců, který se festivalovému publiku představil i v předchozích letech v inscenacích 27 a Simply Simplicius aneb Svatá prostoto! a který je aktuálním držitelem Ceny divadelní kritiky v kategorii Talent roku.

V neděli se festivalové dění přesune do centra Ostravy a v 15.00 se v Divadle Antonína Dvořáka odehraje představení Hurvínek prodává nevěstu, na níž spolupracovalo Divadlo Spejbla a Hurvínka a opera Národního divadla Brno. Do Ostravy zavítá také inscenace Láska z TikToku brněnské Polárky v režii Daniely Špinar reflektující vztah dvojice teenagerů pod drobnohledem internetu. Nedělní večer bude patřit Nočním můrám s čápem marabu, které v pražské MeetFactory nazkoušel režisér Tomáš Ráliš podle knihy kultovního skotského autora Irvina Welshe.

Pondělí bude patřit režiséru Michalu Hábovi. Nejprve se v 17.00 v Divadle Petra Bezruče odehraje repríza inscenace Škola žen Činoherního studia Ústí nad Labem, která na letošním GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích posbírala ocenění téměř ve všech kategoriích, včetně té nejprestižnější – za nejlepší komedii. V Divadle loutek Ostrava pak bude k vidění další Hábova úspěšná inscenace, tentokrát v podání souboru Lachende Bestien – Vojcek_jednorozměrný člověk. V hlavní roli Vojcka, šikanovaného v rytmu Britney Spears, se před festivalové publikum vrátí také Mark Kristián Hochman, který za tuto roli získal Cenu divadelní kritiky za nejlepší mužský herecký výkon.

V týdnu se pak diváci a divačky mohou těšit mimo jiné na Divadlo Na zábradlí a inscenaci Racek v režii Jiřího Havelky, na Teorému Jakuba Čermáka z Divadla v Dlouhé nebo na inscenaci Návrat do Remeše (přes Olomouc), kterou v Divadle na cucky nazkoušel Adam Svozil. Ukázku toho, co všechno patří do slovenské kultury, přiveze platforma PiNKBUS se svou inscenací Pinkbus slovenský a žiadný iný. O čtvrteční slavnostní zakončení se postará opět režisér Tomáš Dianiška, který v Činoherním klubu vytvořil inscenaci na základě životních osudů čtyř žen československých a českých prezidentů Zakleté dámy.

„Hlavní programovou linii doplní Student Factory a s ní ukázky prací studentek a studentů z Ostravy, Prahy, Brna i Bratislavy a součástí programu bude také tradiční Ostravská sekce s vybranými novými inscenacemi místních divadelních scén. Doprovodný program budou tvořit koncerty, debaty po představení i beseda s hosty a hostkami tematicky navazující na motto festivalu,“ shrnuje programové linie festivalu dramaturgyně Barbora Sedláková.

Prodej vstupenek na festivalová představení bude zahájen v pátek 4. dubna – ve 14:00 na pokladnách a v 15:00 online. Vstupenky na všechna festivalová představení bude možné zakoupit online na www.dfov.cz nebo na pokladně Divadla Petra Bezruče. Vstupenky na představení Hurvínek prodává nevěstu je možné zakoupit také na pokladně Národního divadla moravskoslezského a vstupenky na představení v DK Poklad i na tamní pokladně.

Lucie Sembolová

pro Taneční magazín

Rozhovor s choreografkou a tanečnicí Simonou Machovičovou

„Baví mě něco vytvářet, ohýbat a tvarovat lidská těla“

Jak jste se dostala k tanci, kterému se věnujete od dětství? Čím Vás tak zaujal, že jste kvůli němu později opustila rodnou Krupinu?

„Pohyb, určitá forma hyperaktivity byla pro mě od dětství přirozená. Vždy jsem měla hodně energie. Pamatuji si, že i když jsme čekali u babičky v paneláku na výtah, poskakovala jsem, dokud nepřijel. Myslím si, že rodiče potřebovali, abych se někde vybila a tanec byla ta nejlepší volba. Neměnila bych. Když jsem byla ještě opravdu maličká, vyzkoušela jsem i gymnastiku, společenské tance, později klavír, ale moderní tanec a street dance, který jsem dělala v pubertě i soutěžně, mě nakonec odvál do Bratislavy. Přijali mě na Vysokou školu múzických umění, v létě před zahájením prvního semestru jsem vyzkoušela svůj první konkurz do muzikálu v divadle Nová scéna a odtud už začal můj profesionální pracovní kolotoč.“

Touha se tanci věnovat naplno, Vás po osmiletém gymnáziu dovedla nejdříve do Bratislavy, kde jste na VŠMU studovala choreografii a v magisterském studiu pak pokračovala na HAMU v Praze. Kromě toho jste absolvovala půlroční program na taneční škole Peridance Capezio Center v New Yorku. Proč jste si zvolila právě choreografii? Máte v tomto oboru nějaké vzory?

„Jak jsem se již zmiňovala, když jsem se věnovala tanci ještě soutěžně, v některých disciplínách jsme si choreografie tvořili sami. Už tehdy mě to moc bavilo. Měla jsem nápady nejen na samotný pohybový materiál, ale také na námět, jistou dramaturgii krátkých choreografií. A půjdu s pravdou ven, protože jsem neměla vystudovanou konzervatoř, bála jsem se, že kdybych se hlásila na interpretaci, či pedagogiku, byly by nároky na moji taneční techniku nad mé možnosti, protože jsem neměla trénink klasického tance. Hlásila jsem se s vlastním nápadem na choreografii, který jsem si odtančila a obhájila při ústních přijímacích pohovorech a přijali mě.

Vzory nemám, je ale mnoho umělců, jejichž tvorba mě zajímá, inspiruje a obdivuji je. Z těch starších například Jiří Kylián, Pina Bausch, ze současných Yoann Bourgeois, Damien Jalet, Imre van Opstal, Peeping Tom …“

Coby tanečnice jste nasbírala mnoho mezinárodních zkušeností. Tančila jste ve francouzském muzikálu Romeo et Juliette (2016, 2018). Své taneční umění jste předvedla také v britské talentové show X-Factor. S taneční skupinou CreDance Lady-licious jste se stala finalistkou TV soutěže Czechoslovakia´s Got Talent. Jaká to byla zkušenost?

„Vzpomínáte na zahraniční projekty – muzikál Romeo et Juliette byla krásná zkušenost, neboť jsme procestovali opravdu mnoho úžasných měst v Číně, na Tchaj-wanu, a dokonce jsme stihli ještě i Moskvu. Televizní svět jsem si také vyzkoušela a mám na to silné vzpomínky, ať už Československo má talent nebo britský X-factor, ale je to přece jen ten komerční svět, rychlý, proměnlivý a řeknu i možná pomíjitelný. Za svůj největší zahraniční úspěch však pokládám spolupráci s francouzským choreografem Mouradem Merzoukim a tanečním souborem Kafig, pro který tancuji v představení ZÉPHYR na hudbu Armanda Amara. Premierovali jsme v roce 2021 a stále ještě hrajeme a cestujeme primárně po Francii a okolních státech.“

Zéphyr

Spolupracujete se soubory 420PEOPLE – HeArt of Noise, The Watcher, INspiraCe, Lenka Wagnerová & Company – Sorcerer, Amazonky, La Fabrika – Poprvé a naposledy, s Janou Burkiewiczovou – Divočina a Najděte ostatní nebo Losers Cirque Company – Nebesa. A letos jste pro 420PEOPLE jako choreografka připravila představení PULPS, kde tančíte spolu s Jindřichem Panským. Jak se Vám spolu tančí? Máte oblíbené představení, ve kterém hrajete?

„S Jindrou jsme spolu poprvé spolupracovali právě na projektu Divočina pro Janu Burkiewiczovou a už tam mezi námi vzniklo silné přátelství. Je to extrémně talentovaný člověk, akrobat, tanečník, performer, cukrář a velmi přátelská nekonfliktní lidská duše. Do projektu PULPS jsem si ho vybrala sama a teď si neumím představit, že bych celý ten proces absolvovala s někým jiným. Prošli jsme několika úskalími, od zrušeného festivalu na Slovensku, kde jsme měli odprezentovat poprvé work in progress až po Jindrovu zlomeninu nohy, která se mu nešťastně stala na zkoušce tři dny před premiérou. Nakonec se ale všechno podařilo, a sice s dvouměsíčním opožděním, ale představení PULPS spatřilo světlo světa na začátku května letošního roku. Snad to nebude znít příliš neskromně, ale právě PULPS teď hraji asi ze všeho nejraději. Stále mám ráda i Watchera a francouzského ZÉPHYRA.“

PULPS – foto P. Ovsík

Zéphyr

Své pracovní aktivity dělíte mezi tanečnici a choreografku. A coby choreografka jste se podílela na řadě představení jako je např. opera La Scuola de gelosi (Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě), muzikály Anything goes a Chicago (Divadlo Jiřího Myrona v Ostravě), muzikály Hairspray, Blood brothers, Cats (Nová scéna v Bratislavě) nebo nejnověji projekt FORMAN (Letní scéně muzea Kampa v Praze). Co Vás baví na choreografii? Je za tím ta možnost vytvoření si vlastního světa na jevišti, v němž lidí jednají tak, jak to vidíte jen vy?

„Baví mě být kreativní, něco vytvářet, v tomto případě pohyb, kompozici na jevišti, ohýbat a tvarovat lidská těla a vytvářet jimi obrazy v prostoru. Co mě na tom ale baví nejvíc je, že mohu předat publiku nějakou zprávu, myšlenku, můžu s ním komunikovat, primárně beze slov, jen přes lidské tělo, jeho pohyby a emoce. Takže mně nejde o to, jak říkáte, aby lidé na jevišti jednali, tak jak chci já, jde mi o ty oči, které se na jeviště dívají, aby se publika to, co vidí, dotýkalo, aby se možná mohl divák, v tom, co vidí, najít, aby byl inspirován, pobaven. Zatím v mé tvorbě pro velká divadla převládají muzikálové inscenace, ale já věřím, že jsem na cestě, aby se to změnilo. Ráda bych víc dělala taneční představení, fyzické divadlo, pohybové inscenace či happeningy, nebo stylizovaná rozpohybovaná činoherní představení.“

INspiraCe – foto V. Brtnický

Jednou jste řekla, že Vás baví být interpretkou na jevišti, ale také Vás baví tvořit. A o sobě říkáte, že jste interpret, kterému už ale postupně roste i potřeba vyjádřit se v rámci své tvorby. Platí to stále?

„Rozhodně ano.“

Za svou tvorbu jak choreografickou, tak interpretační jste obdržela několik ocenění na festivalech, jako je Festival of Choreographic Miniatures v Bělehradě (2014 i 2015) a na Internationales Solo-Tanz Theater Festival v Stuttgartu (2015) získala cenu diváků, díky které jste se dostala na několik tanečních festivalů v Brazílii. Co to pro Vás znamená? Je to radost a závazek zároveň? A jaké byly festivaly v Brazílii?

„Mám na tyto události opět krásné vzpomínky. Dokonce jsem stále v kontaktu se Stuttgartem. Už dvakrát mě pozvali zpět jako lektora učit v rámci festivalových dnů a také tančit jako host během finálových galavečerů. Ředitel soutěže Marcelo Santos de Oliveira je srdcem tohoto festivalu a já jsem velmi ráda, že se nám zkřížily cesty a udržujeme kontakt. Internationales Solo-Tanz je choreografická soutěž s věkovým omezením, plánuji se ale v budoucnosti ještě určitě zapojit, když najdu vhodného interpreta na nějaké své ještě nezrealizované nápady. Kdyby se mi podařilo vrátit se do Brazílie s tancem s vlastní tvorbou, byl by to opět splněný sen

Jednou jste řekla, že jste se chtěla tanci věnovat vždycky a o jiném směru jste neuvažovala. Čím je pro Vás tanec dnes?

„Povoláním, posláním, živobytím, vyjádřením, seberealizací …“

Jak ráda trávíte chvíle volna?

„Miluji cestování, objevování nových míst, kultur, poznávání nových lidí z různých koutů světa. Mám moc ráda filmy a čas strávený s přáteli a rodinou. Takový čas je mi velmi vzácný, neboť mé rodné město je daleko. Občas ráda peču a občas ráda píšu, své vzpomínky, myšlenky i krátkou poezii, poslouchám hudbu a fotím autoportréty…“

Poprvé a Naposledy

Děkujeme za rozhovor

Foto: Archiv Simony Machovičové

Veronika Pechová

pro Taneční magazín