Losers Cirque Company – Taneční magazín

Rozhovor s choreografkou a tanečnicí Simonou Machovičovou

„Baví mě něco vytvářet, ohýbat a tvarovat lidská těla“

Jak jste se dostala k tanci, kterému se věnujete od dětství? Čím Vás tak zaujal, že jste kvůli němu později opustila rodnou Krupinu?

„Pohyb, určitá forma hyperaktivity byla pro mě od dětství přirozená. Vždy jsem měla hodně energie. Pamatuji si, že i když jsme čekali u babičky v paneláku na výtah, poskakovala jsem, dokud nepřijel. Myslím si, že rodiče potřebovali, abych se někde vybila a tanec byla ta nejlepší volba. Neměnila bych. Když jsem byla ještě opravdu maličká, vyzkoušela jsem i gymnastiku, společenské tance, později klavír, ale moderní tanec a street dance, který jsem dělala v pubertě i soutěžně, mě nakonec odvál do Bratislavy. Přijali mě na Vysokou školu múzických umění, v létě před zahájením prvního semestru jsem vyzkoušela svůj první konkurz do muzikálu v divadle Nová scéna a odtud už začal můj profesionální pracovní kolotoč.“

Touha se tanci věnovat naplno, Vás po osmiletém gymnáziu dovedla nejdříve do Bratislavy, kde jste na VŠMU studovala choreografii a v magisterském studiu pak pokračovala na HAMU v Praze. Kromě toho jste absolvovala půlroční program na taneční škole Peridance Capezio Center v New Yorku. Proč jste si zvolila právě choreografii? Máte v tomto oboru nějaké vzory?

„Jak jsem se již zmiňovala, když jsem se věnovala tanci ještě soutěžně, v některých disciplínách jsme si choreografie tvořili sami. Už tehdy mě to moc bavilo. Měla jsem nápady nejen na samotný pohybový materiál, ale také na námět, jistou dramaturgii krátkých choreografií. A půjdu s pravdou ven, protože jsem neměla vystudovanou konzervatoř, bála jsem se, že kdybych se hlásila na interpretaci, či pedagogiku, byly by nároky na moji taneční techniku nad mé možnosti, protože jsem neměla trénink klasického tance. Hlásila jsem se s vlastním nápadem na choreografii, který jsem si odtančila a obhájila při ústních přijímacích pohovorech a přijali mě.

Vzory nemám, je ale mnoho umělců, jejichž tvorba mě zajímá, inspiruje a obdivuji je. Z těch starších například Jiří Kylián, Pina Bausch, ze současných Yoann Bourgeois, Damien Jalet, Imre van Opstal, Peeping Tom …“

Coby tanečnice jste nasbírala mnoho mezinárodních zkušeností. Tančila jste ve francouzském muzikálu Romeo et Juliette (2016, 2018). Své taneční umění jste předvedla také v britské talentové show X-Factor. S taneční skupinou CreDance Lady-licious jste se stala finalistkou TV soutěže Czechoslovakia´s Got Talent. Jaká to byla zkušenost?

„Vzpomínáte na zahraniční projekty – muzikál Romeo et Juliette byla krásná zkušenost, neboť jsme procestovali opravdu mnoho úžasných měst v Číně, na Tchaj-wanu, a dokonce jsme stihli ještě i Moskvu. Televizní svět jsem si také vyzkoušela a mám na to silné vzpomínky, ať už Československo má talent nebo britský X-factor, ale je to přece jen ten komerční svět, rychlý, proměnlivý a řeknu i možná pomíjitelný. Za svůj největší zahraniční úspěch však pokládám spolupráci s francouzským choreografem Mouradem Merzoukim a tanečním souborem Kafig, pro který tancuji v představení ZÉPHYR na hudbu Armanda Amara. Premierovali jsme v roce 2021 a stále ještě hrajeme a cestujeme primárně po Francii a okolních státech.“

Zéphyr

Spolupracujete se soubory 420PEOPLE – HeArt of Noise, The Watcher, INspiraCe, Lenka Wagnerová & Company – Sorcerer, Amazonky, La Fabrika – Poprvé a naposledy, s Janou Burkiewiczovou – Divočina a Najděte ostatní nebo Losers Cirque Company – Nebesa. A letos jste pro 420PEOPLE jako choreografka připravila představení PULPS, kde tančíte spolu s Jindřichem Panským. Jak se Vám spolu tančí? Máte oblíbené představení, ve kterém hrajete?

„S Jindrou jsme spolu poprvé spolupracovali právě na projektu Divočina pro Janu Burkiewiczovou a už tam mezi námi vzniklo silné přátelství. Je to extrémně talentovaný člověk, akrobat, tanečník, performer, cukrář a velmi přátelská nekonfliktní lidská duše. Do projektu PULPS jsem si ho vybrala sama a teď si neumím představit, že bych celý ten proces absolvovala s někým jiným. Prošli jsme několika úskalími, od zrušeného festivalu na Slovensku, kde jsme měli odprezentovat poprvé work in progress až po Jindrovu zlomeninu nohy, která se mu nešťastně stala na zkoušce tři dny před premiérou. Nakonec se ale všechno podařilo, a sice s dvouměsíčním opožděním, ale představení PULPS spatřilo světlo světa na začátku května letošního roku. Snad to nebude znít příliš neskromně, ale právě PULPS teď hraji asi ze všeho nejraději. Stále mám ráda i Watchera a francouzského ZÉPHYRA.“

PULPS – foto P. Ovsík

Zéphyr

Své pracovní aktivity dělíte mezi tanečnici a choreografku. A coby choreografka jste se podílela na řadě představení jako je např. opera La Scuola de gelosi (Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě), muzikály Anything goes a Chicago (Divadlo Jiřího Myrona v Ostravě), muzikály Hairspray, Blood brothers, Cats (Nová scéna v Bratislavě) nebo nejnověji projekt FORMAN (Letní scéně muzea Kampa v Praze). Co Vás baví na choreografii? Je za tím ta možnost vytvoření si vlastního světa na jevišti, v němž lidí jednají tak, jak to vidíte jen vy?

„Baví mě být kreativní, něco vytvářet, v tomto případě pohyb, kompozici na jevišti, ohýbat a tvarovat lidská těla a vytvářet jimi obrazy v prostoru. Co mě na tom ale baví nejvíc je, že mohu předat publiku nějakou zprávu, myšlenku, můžu s ním komunikovat, primárně beze slov, jen přes lidské tělo, jeho pohyby a emoce. Takže mně nejde o to, jak říkáte, aby lidé na jevišti jednali, tak jak chci já, jde mi o ty oči, které se na jeviště dívají, aby se publika to, co vidí, dotýkalo, aby se možná mohl divák, v tom, co vidí, najít, aby byl inspirován, pobaven. Zatím v mé tvorbě pro velká divadla převládají muzikálové inscenace, ale já věřím, že jsem na cestě, aby se to změnilo. Ráda bych víc dělala taneční představení, fyzické divadlo, pohybové inscenace či happeningy, nebo stylizovaná rozpohybovaná činoherní představení.“

INspiraCe – foto V. Brtnický

Jednou jste řekla, že Vás baví být interpretkou na jevišti, ale také Vás baví tvořit. A o sobě říkáte, že jste interpret, kterému už ale postupně roste i potřeba vyjádřit se v rámci své tvorby. Platí to stále?

„Rozhodně ano.“

Za svou tvorbu jak choreografickou, tak interpretační jste obdržela několik ocenění na festivalech, jako je Festival of Choreographic Miniatures v Bělehradě (2014 i 2015) a na Internationales Solo-Tanz Theater Festival v Stuttgartu (2015) získala cenu diváků, díky které jste se dostala na několik tanečních festivalů v Brazílii. Co to pro Vás znamená? Je to radost a závazek zároveň? A jaké byly festivaly v Brazílii?

„Mám na tyto události opět krásné vzpomínky. Dokonce jsem stále v kontaktu se Stuttgartem. Už dvakrát mě pozvali zpět jako lektora učit v rámci festivalových dnů a také tančit jako host během finálových galavečerů. Ředitel soutěže Marcelo Santos de Oliveira je srdcem tohoto festivalu a já jsem velmi ráda, že se nám zkřížily cesty a udržujeme kontakt. Internationales Solo-Tanz je choreografická soutěž s věkovým omezením, plánuji se ale v budoucnosti ještě určitě zapojit, když najdu vhodného interpreta na nějaké své ještě nezrealizované nápady. Kdyby se mi podařilo vrátit se do Brazílie s tancem s vlastní tvorbou, byl by to opět splněný sen

Jednou jste řekla, že jste se chtěla tanci věnovat vždycky a o jiném směru jste neuvažovala. Čím je pro Vás tanec dnes?

„Povoláním, posláním, živobytím, vyjádřením, seberealizací …“

Jak ráda trávíte chvíle volna?

„Miluji cestování, objevování nových míst, kultur, poznávání nových lidí z různých koutů světa. Mám moc ráda filmy a čas strávený s přáteli a rodinou. Takový čas je mi velmi vzácný, neboť mé rodné město je daleko. Občas ráda peču a občas ráda píšu, své vzpomínky, myšlenky i krátkou poezii, poslouchám hudbu a fotím autoportréty…“

Poprvé a Naposledy

Děkujeme za rozhovor

Foto: Archiv Simony Machovičové

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Cirkusové noci

Tři dny, deset měst, nekonečno novocirkusových zážitků

O víkendu 15.–17. listopadu proběhl první ročník projektu Cirkusové noci, který přinesl 26 různorodých novocirkusových akcí do deseti měst po celé České republice. Festival, který navštívilo více než 2200 diváků a představilo se na 150 umělců a umělkyň, představil nový cirkus jako moderní umělecký žánr, jenž oslovuje publikum všech věkových kategorií.

Rozmanitý program spojil diváky napříč Českem

Program festivalu přinesl pestrou paletu akcí: od akrobatických představení a performancí přes interaktivní workshopy až po unikátní site-specific projekty. Jedním ze zapojených měst bylo i Brno. Otevřený tvůrčí prostor INDUSTRA v rámci Cirkusových nocí hostil soubor Cie Pieds Perchés a společně uvedli site-specific performance, která navazovala na multidisciplinární projekt Šrámy/Děti z bakelitu. „Toto představení nejen tématicky, ale i svou formou, reflektovalo historické a společenské souvislosti, které jsou spojeny právě s datem 17. listopadu. Cirkusovou noc vnímáme jako úspěšnou nejen z pohledu diváků, ale i organizátorů, a těší nás, že jsme uvedením tohoto projektu mohli v Brně zvýšit povědomí o rozvoji nových žánrů, jako je právě nový cirkus. I v roce 2025 se Cirkusové noci rádi zúčastníme a věříme, že se nám ji podaří zorganizovat jako vícedenní událost,“ říká Silvie Grmolcová za INDUSTRU.

Podobně úspěšné bylo i zapojení Ostravy, kde se zapojily hned dva organizátoři, MOVE Fest a BoCirk. Tým z festivalu MOVE vytvořil ve spolupráci s galerií Futureum performativní zážitek v industriálním prostředí. „Cirkusové noci jsme využili k vytvoření cirkusového zážitku v ostravském industriálním duchu. Představení Carpe(t) diem reloaded si rozhodně našlo nového diváka, a to i díky propagaci Cirkusových nocí a zároveň MOVE i Futurea. Dokonce se nám podařilo vytvořit kus, který bude mít další návaznost. Na příští rok se rozhodně těšíme,“ uvedla organizátorka Jana Ryšlavá, která je také ředitelkou MOVE Fest Ostrava.

Festival se však neomezil pouze na tyto města. Například na Šumavě (Dešenice) proběhla celodenní akce NeNoc a v Plzni byly prezentovány výsledky mezinárodního projektu Young Voice včetně promítání krátkého filmu. V Praze mohli diváci navštívit hostující zahraniční soubor Knot on Hands na Jatkách78, akrobatickou show Konkurz souboru Losers Cirque Company nebo KD Mlejn či Cirqueon, kde probíhaly workshopy pro návštěvníky. Nový cirkus v různých podobách svým návštěvníkům představili i organizátoři v Trutnově, Varnsdorfu, Valašském Meziříčí, Hradci Králové a Českých Budějovicích.

Pozitivní zpětná vazba a plány na příští ročník

Organizátoři i zapojení umělci hodnotí první ročník festivalu jako úspěšný. „První ročník byl z našeho pohledu velmi vydařený, nejen tím, kolik organizátorů se do něj zapojilo, ale i širokým spektrem diváckých zážitků a zkušeností – od představení přes workshopy až po speciální formáty. Naším cílem bylo upozornit na nový cirkus jako žánr, na jeho specifika, rozmanitost a vše, co nabízí. A to se, jak se zdá, povedlo. Ráda bych poděkovala všem zapojeným místům a umělcům a věříme, že se opět sejdeme příští rok v termínu 14.–16. listopadu,” říká za Asociaci nového cirkusu koordinátorka projektu Anna Vondráčková.

La Nuit du Cirque je mezinárodní projekt, jehož cílem je podpora nového cirkusu. Vznikl z iniciativy a je pořádán Territoires de Cirque za podpory francouzského ministerstva kultury, ve spolupráci s Institut français. S pomocí dalších organizací: Circostrada, ProCirque (Švýcarsko), BUZZ a Forum Neuer Zirkus (Německo), the FFEC – French Federation of Circus Schools, the FEDEC – European Federation of Professional Circus Schools, Circuscentrum (Belgie) a Asociací nového cirkusu (Česká republika).

Asociace nového cirkusu je otevřené sdružení nezávislých profesionálů a organizací působící v oblasti nového cirkusu po celé České republice. Je profesní organizací, která slouží jako platforma pro všechny, kteří se chtějí podílet na rozvoji nového cirkusu v ČR. Hlavním cílem Asociace je všestranná podpora subjektů i jednotlivců české novocirkusové scény, její rozvoj a profesionalizace skrze facilitaci komunikace mezi členy a veřejnou správou, organizaci oborových seminářů a workshopů a prezentaci české scény v ČR i zahraničí.

Členové Asociace: Organizace – AirGym Art Company, ART Prometheus, Cirk La Putyka, Cirkus Mlejn, Cirkus trochu jinak, CIRQUEON, FysioART, Holektiv, Jatka78, KD Mlejn, Losers Cirque Company a Divadlo BRAVO!, Mezinárodní festival nového cirkusu a divadla Letní Letná, MOVE Ostrava, UFFO Trutnov a festival Cirk-UFF, Žongléros Ansámbl. Jednotlivci – Dagmar Bednáriková, Ondřej Holba, Veronika Jošková Štefanová, Michal Mudrák, Adam Rameš, Michaela Stará, Hana Strejčková, Lenka Švolíková, Anna Vondráčková.

Foto: Ondřej Smolka, Majda Slámová

Michaela Sikorová

pro Taneční magazín

Cizinec

Přijďte na premiéru smyslného CIZINCE od Losers Cirque Company

Taneční magazín

Letní Letná uvede Cirkus v srdci

Film o unikátní show je poctou lidem, jejichž život je zasvěcen cirkusovému umění

Na tři desítky akrobatů viselo třicet metrů nad Prahou a jejich vzdušná akrobacie se propojila s vodním živlem. Dechberoucí projekt Pocta novému cirkusu / Aquanauts loni zahájil jubilejní, dvacátý ročník Letní Letné a o rok později se k němu festival vrací celovečerním dokumentem Cirkus v srdci. Snímek je stejně jako dokumentované představení oslavou a upřímným vyznáním umělců nového cirkusu z celého světa i těch, kteří stojí v pozadí. Cirkus v srdci promítne Letní Letná v premiéře 21. srpna, projekce je přístupná zdarma. Program mezinárodního festivalu nového cirkusu a divadla pokračuje až do 1. září.

Projekt Pocta novému cirkusu / Aquanauts svedl dohromady nejlepší akrobaty z Česka, Švédska, Slovenska a Ukrajiny. Na deset dní spojili své síly, aby vytvořili něco unikátního. Neexistovaly žádné jazykové bariéry, ani hranice, dohromady je spojila láska k cirkusu.

Show vzdušné a vodní akrobacie vznikala ve spolupráci oblíbeného švédského Cirkusu Cirkör, akvabel z pražského SK Neptun a akrobatů z ansámblů Cirk La Putyka, Losers Cirque Company a AirGym Art Company. Dějištěm pro vodní živel se stala nádrž v Letenských sadech, za vzduchem museli akrobaté vystoupat do třicetimetrové výšky. „Věděli jsme, že hlavní část představení se odehrává na závěsech jeřábu ve výšce třicet metrů nad zemí. Když jsme však poprvé přišli před vztyčený jeřáb a vzdušní akrobaté v závěsech začali stoupat vzhůru k nebi, měli jsme z toho všichni husí kůži,“ přiznává režisér a kameraman dokumentu Cirkus v srdci Adam Sejk.

Děje odehrávající se zároveň pod vodou, na vodě, na zemi i ve vzduchu kladly nároky nejen na účinkující, ale i na tvůrce dokumentu, za nímž stojí vedle Adama Sejka mimo jiné ředitel festivalu Letní Letná Jiří Turek a výkonná ředitelka Ivana Pěkná Vrbíková. Zatímco 25 tisíc diváků sledovalo show se zatajeným dechem, filmařům šlo o autenticky zachycené momenty. „Museli jsme dopředu pečlivě promyslet technologii záznamu i množství a pozice kamer. Používali jsme všechny dostupné technologie od podvodních kamer až po drony,“ upřesnil Adam Sejk.

Dokument Cirkus v srdci vznikal observační formou. Stěžejní bylo zaznamenat show Aquanauts, ovšem neméně důležitou výpovědí o prostředí nového cirkusu je i zachycení samotných příprav. O cirkusovém umění a kočovném životním stylu v dokumentu hovoří jak představitelé špiček evropských novocirkusových souborů, tak organizátoři festivalu Letní Letná, díky němuž se všichni sešli na jednom místě.

Diváci, kteří přijdou 21. srpna na premiéru dokumentu Cirkus v srdci, se tak mohou těšit na ukázky nejlepších vystoupení v žánru nového cirkusu, ale i na nahlédnutí do zákulisí takové show. Projekce pod širým nebem začíná ve 21:00 v Letenských sadech a je přístupná zdarma.

Program 21. ročníku Letní Letné pokračuje až do 1. září a opět nabídne to nejlepší ze zahraničního i tuzemského nového cirkusu. Do Prahy letos festival dovezl hned tři soubory z Francie, ale představí také netradičně artistky z Taiwanu. Diváky čekají rovněž dvě české premiéry (ONtestosterON na námět Jana Jiráka a PřistiŽENA Ivany Kolcunové), ale také třeba Holektiv, Teacrobat od Cirko Hopley, sólo Jindřicha Kopidola Erlend – Cizinec v režii Jana Jiráka, Vivian Friedrich & The Schubert Sisters a mnoho dalšího. Nechybí ani doprovodný open-air program pro děti i dospělé, který je přístupný zdarma.

Foto: František Ortmann

Michaela Sikorová

pro Taneční magazín