Tento rok jsem celkem netradičně místo oblíbených Lůzrů zavítala na exotický Taiwanských soubor Eye Catching Circus a jejich představení #Since1994. Věděla jsem, že tento ryze ženský soubor se snaží trošku vymanit z genderových předsudků společnosti, zvláště asijské, vytváří inscenace na hranici čínské akrobatické tradice, současného tance a nového cirkusu. A byla jsem nesmírně zvědavá. Ostatně tyto ženy byly k vidění po celé trvání festivalu Letní Letná, tedy až do 1. září 2024, kdy v Praze také zakončily své celosvětové turné.
#Since1994 je průkopnické dílo z Taiwanu, je vytvořené pouze ženami. Základem je myšlenka: „Tvé tělo patří tobě. Když se vám ani nelíbí, jak s ním můžete být spokojeni? Tvůrkyně Mei se vydala na cestu, aby zpochybnila stereotypy vnucované ženským tělům, vytvořila ohromující příběh růstu a sebepoznání.
Mei Chih-ling vystudovala katedru akrobacie na Národní taiwanské vysoké škole múzických umění. Je hlavní členkou souboru, specializuje se na vzdušné šály, ale přešla více k režii. Li Shih-yang vystudovala akrobacii na Národní taiwanské škole múzických umění a je rovněž profesionální akrobatkou. Nyní se pohybuje v pozicích umělecké ředitelky, producentky a performerky.
#Since1994 je zpočátku spíše nenápadné či taneční vystoupení, zajímavá je i hra světel, ale postupně show gradovala.
Zajímavý byl okamžik, kdy se objevila postava v dlouhé sukni a poté zády k publiku sedí s roztaženými nohama a tahá si z rozkroku jeden červený šáteček za druhým, až vyndá balonek. Růžový. Žádná odezva. A tak pokračuje a tahá si další a další červené kousky látky, až vyndá bleděmodrý balonek. Rozpláče se. Růžový balonek si odnáší za zády tak, aby ho nikdo neviděl. Co přesně toto znamená, bezpečně nevím, snad to symbolizuje jakýsi ženský úděl ve společnosti a víru.
Divácky velký ohlas měla ta část představení, kdy se objeví žena – loutka, kterou ostatní oblékají, nosí atd. Jakmile ale zůstane sama na jevišti, náhle se mění. Svou ženskost využívá pěkně rafinovaně a také předvádí perfektní artistický výkon –žonglování se stolkem, špičkami nohou si pohrává se stolkem jako s malou hračkou, což je velmi působivé.
Během představení můžeme vidět práci s kruhy, žonglování, gymnastiku, tanec, akrobacii, vše perfektně zvládnuté. Těla tanečnic jsou jako gumová. Tento dojem ještě zesiluje jejich upnuté oblečení tělové barvy.
Pro muže je představení jistě velkým dílem velmi, velmi erotické, pro ženy je zase nezapomenutelný zážitek perfektně zvládnutý pohyb a synchronizace akvabel, ladnost a krása pohybu.
Chvílemi performerky rozptylují publikum tím, že po sobě nechávají diváky malovat, různě pózují mezi publikem atd. Za mě osobně by tento prvek v představení být nemusel, ale do cirkusu patří a diváky evidentně baví.
Závěr představení, kdy performerky vytváří různé dechberoucí kreace na hrazdě, nechává v divákovi silný dojem. Zkrátka, představení obsahuje od všeho trošku – zábavu, tanec, hru světel, hru kostýmů, akrobacii a další cirkusové prvky. Velmi příjemně strávený večer.
Foto: Eva Smolíková
Eva Smolíková
Taneční magazín
