


(Masarykovo náměstí)
(Filharmonie Hradec Králové, vstupenky v prodeji zde)
(Střelecký ostrov)



Ing. Petra Filsaková
proj Taneční magazín
Choreo připravil Oskar Hes a byla uveřejněna! Pojďte slavit!
Ing. Petra Filsaková
proj Taneční magazín
Festival současného tance posouvá hranice
„Přemýšlet jinak,“ definuje choreografka Jana Burkiewiczová ze souboru BURKICOM základní myšlenku mezinárodního netwotkingového setkání Bread & Dance Prague 2024, které se koná od 2. do 6. 11. v multižánrovém prostoru ARCHA+ a na několika dalších pražských scénách. „Se starými modely práce a přemýšlení nemůžeme v mezinárodním měřítku uspět a tak se snažíme najít nové cesty. Rozvíjet diváckou základnu, hledat cesty spolupráce, sdílet své zkušenosti s ostatními soubory. Spolupracovat a rozvíjet se,“ říká Jana, která se svými souborem BURKICOM v letošním roce úspěšně vystupovala například na prestižním festivalu SIDance Soul nebo jako host veletrhu Hong Kong Performing Arts Expo.
Vzdělávání, propojování a sdílení stálo u zrodu networkingového basecampu Bread & Dance Prague, jehož první ročník se odehrál v minulém roce právě z iniciativy tanečního souboru BURKICOM choreografky Jany Burkiewiczové a ve spolupráci s dalšími čtyřmi českými špičkovými tanečními soubory – 420PEOPLE, DEKKADANCERS, FARMA V JESKYNI a LENKA VAGNEROVÁ & COMPANY. Jeho druhý ročník jde pak ve své snaze o výrazný posun české taneční scény ještě dál. Otevírá se ve svém programu dalším souborům a přiváží na třicítku zahraničních producentů a promotérů včele s hvězdnými legendami mezinárodní taneční scény jakými jsou:
Gie Baguet (BE), zakladatel legendární mezinárodní agentury Frans Brood Productions zastupující takové umělce jako jsou Peeping Tom, Miet Warlop, Alexander Vantournhout nebo Serge Aimé Coulibaly a jeho Faso Danse Theátre.
Valentina Marini (IT), kulturní manažerka a umělecká kurátorka, zakladatelka European Dance Aliance a ředitelka producentského centra Spellbound Contemporary Ballet,
Magnus Nordberg (SE), kulturní stratég a producent, zakladatel agantury Nordberg Movement zastupující na patnáct zejména skandinávských souborů.
Nebo domácí Markéta Perroud (CZ), kulturní manažerka, bývalá umělecká ředitelka divadla Ponec a spoluředitelka festivalu Tanec Praha, který více jak 13 let spoluvytvářela.Všechny budete moci slyšet na panelové diskusi moderované Sašou Michailidisem.
Vedle rozsáhlého networkingového programu, díky kterému se soubory a producenti pokusí při moderovaných diskusích i prezentacích najít klíče k možné mezinárodní spolupráci, či k rozvoji vlastní divácké komunity, rozvíjí festival Bread & Dance Prague také kompetence tanečníků a možnosti jejich uplatnění. V rámci Mezinárodní burzy tanečníků projdou vybraní tanečníci workshopy s předními českými choreografy, seznámí se s jejich způsobem práce, vyzkouší částí repertoáru a následně také získají zpětnou vazbu na své výkony či na možnosti uplatnění v jednotlivých souborech.
Široké veřejnosti je pak určen zejména Bread & Dance Prague Showcase 2024, na kterém soubory 420PEOPLE, BURKICOM, DEKKADANCERS, FARMA V JESKYNI a LENKA VAGNEROVÁ & COMPANY představí ve třech dnech své nejnovější počiny. V mimořádném provedení a s dramaturgickými úvody tak budete moci shlédnout celkem 8 inscenací 7 choreografů.
Program Bread & Dance Prague Showcase 2024:
Pondělí 4. 11.
17.00 Lenka Vagnerová & Company: Mystical self (choreografie: Edivaldo Ernesto), Divadlo Komedie
19.00 Farma v jeskyni: Český hrdina (choreografie: Viliam Dočolomanský), DOX
Úterý 5. 11.
16.30 Lenka Vagnerová & Company: Panoptikum (choreografie: Lenka Vagnerová), Divadlo Komedie
19.00 BURKICOM: Slunce (choreografie: Jana Burkiewiczová), ARCHA+
21.00 42+PEOPLE: Where (choreografie: Helena Arenbergerová, Václav Kuneš), Studio Maiselovka
Středa 6. 11.
17.00 BURKICOM: Louskáček (choreografie: Jana Burkiewiczová), ARCHA+
19.00 420PEOPLE: Y /why (choreografie: Václav Kuneš), La Fabrika
21.00 Dekkadancers: and (choreografie: Jiří Pokorný), Jatka 78
Více informací naleznete na https://bdprague.cz/
Vstupenky na: https://goout.net/cs/bread-and-dance-prague-2023/szdqnjv/
Foto: Vojtěch Brtnický
Janka Kellerová
pro Taneční magazín
„Tanec si mě vybral sám“
Lenka Vagnerová sama přiznává, že si ji tanec vybral sám a ona jej následovala. Jako tanečnice byla třikrát nominována na Cenu Thálie. Velice brzy začala tanec učit, a v roce 2012 založila taneční divadlo Lenka Vagnerová & Company. Působí také jako choreografka a režisérka nejen ve své company, ale spolupracuje i s různými scénami v Čechách, jak na operetních, tak i novocirkusových projektech.
V dětství jste se věnovala gymnastice, tanci a od šesti let také baletu. Čím jste chtěla být?
„Na základní škole jsem vždy chtěla být archeoložkou. Pokud se ptáte na tanec, tak ten si mě vybral sám a já jen poslouchala a následovala. A taky hodně makala“
Táhlo Vás to na divadelní prkna?
„Ano. Od dětství tam byla fascinace tím prostředím, okouzlila mě vždy magie, která se vytvářela na scéně, moc ráda jsem chodila do divadla.“
Stala se z Vás úspěšná tanečnice a za své kreace jste byla třikrát nominována na Cenu Thálie. Byla jste vyhlášená za Taneční osobnost rok 2003. Podle České taneční platformy jste se v roce 2005 stala Tanečnicí roku. Po čase jste se s aktivní taneční kariérou rozloučila. Jako tanečnice jste prošla tanečními technikami jako graham, limon, jazz… až jste se našla v současném tanci. Čím Vás zaujal?
„To nebylo ze dne na den, že by si člověk řekl, že se bude věnovat jiné „technice“. Vše byl kontinuální proces a vývoj. Čím více se člověk z různých technik naučí, opravdu se nimi intenzivně protancuje a detailně je pochopí, tím více je schopen rozklíčovat jaký pohybový slovník je ten, který jej interpretačně nebo choreograficky naplňuje. Každý tanečník by měl mít perfektně zpracované tělo, vnitřní logiku i koordinaci. K tomu všemu techniky (a ne jenom k tomu) slouží. Jsem velmi vděčná, že jsem měla tu možnost vyrůstat v době i v prostředí, kde se na kvalitu a hloubku výuky všech technik velmi dbalo. Teprve potom, až dojde k jistému poznání, může tanečník dosáhnout interpretační svobody a začít naplno hledat a experimentovat.“
Velice brzy jste začala tanec učit. A tak jste na HAMU vystudovala pedagogiku moderního tance. Pravidelně vedete workshopy a vyučujete taneční metodu „Talk though you boby“ v tanečních souborech, divadlech, školách na mezinárodním poli. Co Vás na práci pedagoga baví a proč právě techniku, která je založena na „principu těla jako loutky“? V jednom rozhovoru jste k tomu řekla: „Pochopit tělo a jeho funkčnost je zásadní v každém druhu tance.“
„Pedagogika je o sdílení, předávání, motivaci a empatii. Pokud na sále pracujete s lidmi, kteří mají zájem se něco dozvědět, osobně se posouvat, nebo prostě jen tak přijít zažít společnou práci, tak je to obohacující pro obě strany. Moji výuku bych nenazvala technikou, ale spíš metodou, nebo návodem jak přemýšlet o těle komplexněji, že tanec není pouze fyzická stránka, zažité vzorce, ale také koordinace mnoha faktorů. Interpretační kvalita není pouze v technicky dokonalém zvládnutí pohybu (to se samozřejmě předpokládá právě absolvováním již zmiňovaných technik), ale další polovina je v pochopení obrovského spektra pochodů v těle a mysli.
To vše je navíc ještě spojeno s osobností interpreta. Pokud má nedostatek pokory, tolerance a výrazné ego, tak je ten proces edukativního růstu často zablokovaný.“
V roce 2012 jste založila taneční divadlo Lenka Vagnerová & Company a první představení, které jste uvedli, bylo Jezdci. Od té doby jste vytvořila řadu autorských představení – Panoptikum, Amazonky, Lešanské jesličky, Gossip, Riders, María de Buenos Aires, La Loba, Mah Hunt. Co Vás přivedlo k založení právě tanečního divadla? Byla to touha mít všestranný dohled nad inscenací, nejen dělat choreografii? Splnilo se Vám to?
„Lidé se mě často ptají, jaké mám mety, jaké jsem měla cíle. Neměla jsem žádné, pouze zvládnout to, čemu se věnuji na sto procent. Nemám ráda odfláknutou práci, nemám ráda věci napůl. Nechávala jsem vždy život plynout kolem sebe, pozorovala okolí, a když byl čas na nějaké rozhodnutí, tak jsem je uskutečnila. Tak to bylo i s company. Když jsem cítila, že potřebuji vytvořit představení, které mohu formovat od úplného zrodu po konec, požádala jsem o grant. Berete na sebe velkou zodpovědnost vůči týmu, divákům i institucím, které představení podpoří, ale současně získáte tou samostatností tvůrčí svobodu a pokud vy i tanečníci věříte smyslu celého procesu, tak se ta energie v inscenaci nasčítá.“
Jako choreografka působíte nejen ve své company, ale spolupracujete s různými scénami v Čechách, jak na operetních, tak i novocirkusových projektech. V ND v Praze jste dělala choreografii na představení Poe, v MDP na inscenaci María de Buenos Aires. Za své choreografie jste obdržela řadu ocenění. Čím Vás choreografii tak fascinuje? Máte v tomto oboru nějaký vzor?
„Fascinuje mě lidské tělo, jeho možnosti a schopnost výpovědi beze slov. Působím v oboru již pár let, ale nikdy mě nepřestane fascinovat, jak jsou možnosti pohybového projevu pestré a nevyčerpatelné. A pak je samozřejmě ta vizualizace choreografií, k čemu slouží, jestli umí přenést konkrétní emoci nebo situaci, jak s ní pracovat v celku, v kontextu dalších složek, …, miliony otázek na které mě zajímá u tvorby sama sobě odpovědět.“
Několik let jste pracovala také v zahraničí např. ve švédském souboru Norddans. Co Vám zahraniční zkušenost dala?
„V zahraničí jsem začala pracovat velmi intenzivně už od ukončení HAMU. Nejdřív interpretačně, posléze jako pedagog a choreograf, rehearsal director. Je to jako s těmi technikami. Čím víc poznáte, tím větší nadhled, pokoru a pochopení můžete získat. Jste jen malinký článek v obrovském oceánu famózních umělců. Každému tanečníkovi, který má pocit, že už vše umí a není co dál rozvíjet, nebo je věčně nespokojený s tím co má, bych doporučila zúčastnit se konkurzu některého z velkých souborů a konfrontovat se se světem skvělých interpretů.
Každá země má jiné podmínky pro tanec, tak k tomu musíte přistupovat. O tom se vede množství debat. Ta kvalitní práce a zodpovědnost je vždy ale jen jedna, nezávisle na podmínkách. Snažím se maximálně, jak jen umím, za podmínek které máme, podporovat tanečníky v jejich rozvoji, budovat taneční žánr u nás a přibližovat náš obor divákům. Asi právě proto, že věřím, že to má u nás smysl. Nic nám nespadne jen tak z nebe, každý detail provozu souboru má za sebou kvantum práce. O to víc si každého toho malinkého detailu vážím.“
Působíte také jako režisérka – ND (Poe), MDP (María de Buenos Aires), Divadlo Minor (Sněhová královna, Robin Hood) a představení v Lenka Vagnerová & Company. Do svých projektů obsazujete tanečníky i netanečníky. Připravujete nový projekt? Na co byste pozvala k Vám do divadla?
„Nedávno jsme odpremiérovali v Praze první etapu specifického konceptu Corpo Gourmet, který vniknul ve spolupráci souborů Lenka Vagnerová & Company a Alquimia Escénica z Mexika. Toto kulturní a umělecké propojení dvou souborů, interpretů odlišných kultur, vzájemné předávání vědomostí, učení se jeden od druhého, porozumění různých světů je pro celý tým nesmírně obohacující. Po stránce umělecké, edukativní ale i po stránce provozní. Navíc žijeme v době, kdy je vzájemná spolupráce zemí velkým tématem. Na podzim 2023 chystáme premiéru pohádky v koprodukci s divadlem Minor. Na toto se nesmírně těším.“
Jste maminkou dvou dětí. Láká je také svět tance a divadelních prken?
„Nechávám jim svobodu poznávat a nasávat možnosti všeho druhu. Pokud někdo z nich bude mít sklony k divadlu, bude to jejich rozhodnutí a musí si na to věkem přijít sami.“
Patříte k lidem, pro které je jejich práce koníčkem?
„Tanec pro mne nikdy nebude práce a taky to slovo celý život neumím vyslovit v kontextu toho, co dělám. Nikdy neřeknu „jdu do práce“ a vždy mě zarazí, když to od jiných slyším. Jsem přesvědčená, že tuto profesi musíte milovat, i když se vám stane denním chlebem. Pokud jako tanečník začnete pouze počítat hodiny a faktury, sedět s jedním prstem na zkoušce na mobilu, začnete být se sebou spokojení, tak je to slepá ulička. Samozřejmě je vše velmi individuální, záleží na konkrétním projektu, představení a lidech. O lidech to celé je.
Současně naše profese potřebuje férové ohodnocení tak, jako jakákoliv jiná profese (práce jestli chcete). Je velmi důležité podporovat řádné ohodnocení tanečníků a dalších s námi spolupracujících umělců. Snažím se o vytvoření důstojných podmínek pro tanec, které tady leta ve srovnání se zahraničím chyběly a pořád mnohdy chybí. Ta profese si to nesmírně zaslouží a potřebuje. Bez řádných podmínek nelze plnohodnotně fungovat, ani vytvářet projekty rezonující na mezinárodním poli. Jsme často zvyklí pracovat pod tlakem a ve stresu, a to by se mělo změnit. Na druhou stranu jsme také národ věčných nespokojenců. Na tom bychom také měli pracovat. Podmínky by měly být samozřejmé, pokud subjekt dosáhne potřebné úrovně. Co se ale nesmí nikdy ztratit je vášeň pro věc, vůle, respekt, poctivá práce na sále a práce na sobě samém.
Jak ráda trávíte chvíle volna?
„S dětmi. Kdybych mohla, měla bych v druhém životě školku s obřím hřištěm J. S dětmi se cítíte upřímně, nikdo na vás nic nehraje, neexistuje tam pokrytectví, ani přetvářka, tak jako v tom našem světě. Nespokojenost u dětí má vždy opodstatněný důvod na rozdíl od dospělých . S nimi se cítím svobodně, a to je pocit k nezaplacení.“
Děkujeme za rozhovor
Foto: archiv Lenky Vagnerové, Zbyněk Hrbata
Veronika Pechová
pro Taneční magazín
ATU ČR přináší podzimní vzdělávací semináře a workshopy pro odbornou veřejnost
Projekt TANUM, komunikační platforma Asociace tanečních umělců České republiky (ATU ČR) s odbornou veřejností a představiteli státní správy, vstupuje do závěrečné fáze. V ní se bude soustředit na podporu posílení kapacit členů oborové organizace ATU ČR a také na získání nových dovedností profesionálních tanečníků a absolventů tanečních konzervatoří – během podzimu proběhne řada odborných workshopů a seminářů. V rámci projektu TANUM (TANeční UMění), který byl podpořen Norskými fondy, financemi z Národního plánu obnovy a také MHMP, dál probíhají diskuse o Statusu umělce a Prostorové a finanční analýze potřeb v oblasti profesionálního tanečního umění.
Ve středu 25. října od 14 hodin proběhne v Domě tanečního umění v Braníku seminář Jak správně vyplnit daňové přiznání fyzických osob, který povede Ing. Jakub Švanda. Ve středu 8. listopadu od 15 hodin proběhne tamtéž seminář Buďte vidět v online světě Mgr. Julií Válkovou. Do třetice se v termínu 13. prosince od 15 hodin uskuteční seminář Jak na tvorbu videa? Audiovizuální prezentace tanečního umění s Janem Chaloupkou.
Současně připravuje ATU ČR další odborný workshop, tentokrát s nezávislým maďarským tanečníkem a choreografem Lórándem Zachárem. V úterý 31. října od 12 hodin bude v branickém Domě tanečního umění diskutovat na téma Uplatnitelnost profesionálních tanečníků po skončení aktivní taneční kariéry, možnosti uplatnění na trhu práce v době ukončení studia, aktivní kariéry a po ukončení kariéry. Naváže na workshop s Attilou Egerházim, maďarským choreografem a pedagogem, který byl zaměřen na téma veřejné finanční podpory v oblasti nezávislého tanečního umění v Maďarsku versus v České republice. S Egerházim diskutovali členové rady ATU ČR, zejména Linda Svidró, předsedkyně této asociace. Poslední workshop (jméno hosta je v jednání) se pak uskuteční v listopadu a soustředit se bude především na výměnu zkušeností v oblasti jednání s představiteli veřejné správy v zahraničí versus v České republice a současně shrne dosavadní výstupy projektu.
V rámci projektu proběhla i Prostorová a finanční analýza potřeb v oblasti profesionálního tanečního umění, která zhodnotila podmínky pro výkon umělecké práce jak v nezávislé, tak zřizované taneční sféře. Do analýzy se zapojily všechny baletní soubory kamenných divadel v České republice a dále sedm nezávislých souborů současného tance a divadla, např. Lenka Vágnerová Company, Pražský komorní balet, DekkaDancers, Burki.com, Farma v jeskyni, Losers Cirque Company a další.
„Z dotazníkového šetření, které realizovala Asociace tanečních umělců ČR, vyplynulo, že zůstává mnoho neřešených problémů,“ vysvětluje Zdeněk Prokeš, člen rady ATU ČR. „Taneční umělkyně či umělci jsou stále nedostatečně ohodnocováni za svou práci, která probíhá často v nevyhovujících podmínkách. Přetrvává společensky i sociální podceňování tanečního umění. Umělec věnuje většinou veškerý svůj čas výkonu povolání, v mnoha případech za neodpovídající finanční ohodnocení a po skončení kariéry – ať už z důvodů zdravotních, či věkových, mu stát nenabízí nic – často stojí ve čtyřiceti letech na začátku bez jakýchkoliv jistot. Z toho vycházejí i důležité úkoly pro taneční komunitu do budoucna.“
Aktuálně probíhá sběr dat a odborné diskuse v oblasti tanečního umění, diskuse s MKČR na téma Nastavení minimálních standardů Statusu profesionálního umělce v oblasti tanečního umění, které se zaměřují na specifikaci náročnosti umělecké práce v oboru. Je potřeba definovat kritéria, které profesionál oboru musí splňovat, popsat dopady systému sociálního zabezpečení výkonných umělců a zohlednit časová a sociální specifika této profese. Členové Strategického týmu projektu proto jednají se zástupci Nadace pro taneční kariéru, Vize tance, odbornou veřejností a Ministerstvem kultury.
„10. října se na Ministerstvu kultury konala Informativní schůzka s řešiteli výzkumných projektů, kde ministerstvo představilo návrhy na legislativní ukotvení statutu umělce,“ doplňuje Prokeš. „Ukazuje se, že všechny zúčastněné čeká ještě dlouhá cesta. Bude zapotřebí větší mezirezortní spolupráce Ministerstev kultury, financí, zdravotnictví, spravedlnosti a Ministerstva práce a sociálních věcí. I tak ovšem bez politického zadání z meziresortních jednání nemůže vzejít systémová změna. Náš další výzkum Prostorové a finanční podmínky přinesl také velmi zajímavá zjištění, ale pro náročnost sběru dat a následné analýzy se výsledky teprve zpracovávají.“
Podrobnější informace o projektu TANUM najdete na webové stránce: www.atucr.cz.
Mgr. Johana Mravcová
pro Taneční magazín