Studentské představení tanečnice a choreografky Lenky Bartůňkové se poprvé odtančilo v samotných prostorách Duncanu.
Lenka Bartůňková si vypěstovala svébytný taneční rukopis spočívající ve světelném minimalismu a silném důrazu na vnitřní emoce. V Tanečním představení Arytmie se právě těmto niterným emocím nevyhnula, ba naopak. Celé představení bylo jimi přímo protkané.
Studenti 3. ročníku se spolupodíleli na vzniku choregrafie, každý student jakoby tu nechal otisk své vlastní duše.
Arytmie, jak už název napovídá, spočívala v tom, že tanečníci nerytmicky tu a tam nechávali průchod svým vášnivým emocím, které po chvíli vystřídala smršť melancholické nálady. Celý prostorný sál oblečený do černého hábitu se utápěl v černém, toto připodobnění smrti sahalo až k Jungovým archetypům. Celé představení působilo nesourodě, snad až trošku nemotorně, přestože okamžiky nabité energií dodaly skutečnou jiskru celému představení. Od počátku bylo jasné, že na jevišti je až překvapivě mnoho účinkujících. Určit jejich skutečný počet bylo obtížné, protože mizeli a zase se objevovali v různých skupinách. To, jak se Bartůňková skvěle vypořádala s nemalým počtem studentů v nepříliš velkém tanečním prostoru, jsem vnímal jako nejvýraznější choreografickou přednost. Jedno bylo skutečně jisté: jasná převaha žen nad jediným mužem! Toto také sehrálo svou velkou roli během zajímavé pasáže, kdy všechny tanečnice na sebe chtěly strhnout pozornost tohoto muže. Nakonec se na něj hromadně vrhly!! Za zmínku jistě také stojí okamžik, kdy všichni účinkující dokázali vytvořit jednotné, pulzující a harmonické spojení, jako kdyby tančil pouze jediný tanečník.
Námět a choreografie: Lenka Kniha Bartůňková
Asistent choreografa: Marta Trpišovská
Světelný design: Michael Vodenka
Hudba: Janek Rous
Tvorba a interpretace: Jeanne Aitken, Kristýna
Černá, Magdaléna Havlínová, Vladlena Klimek, Tereza
Moulisová, Anna Pohlová, Barbora Puková, Anna
Marie Tombová, Vanesa Tošovská, Adéla Trejbalová,
Natálie Tunová, Štěpán Uhlík, Elisabeth van de Loo,
Eliška Veškrnová, Emílie Živčáková
Psáno z představení 19. prosince 2019, konzervatoř Duncan centre
Foto: Vojtěch Brtnický
Michal Dužda
pro TANEČNÍ MAGAZÍN