Pluto aneb chybující lidé v akci

Čtyři vynikající mimové na jednom jevišti, pantomima je zpět

6. března měla v Národním divadle světovou premiéru zbrusu nová inscenace Laterny magiky pod názvem Pluto. Režie se ujal Thomas Monckton, pocházející z Nového Zélandu. Jeho tvorba  se pohybuje na pomezí fyzického divadla, cirkusu a klauniády. Vybral si spolupráci s těmi nejlepšími českými mimy, tedy Vandou Hybnerovou, Annou Polívkovou, Radimem Vizvárym  a novozélandským skvělým mimem Trygve Wakenshaw. Thom Monckton se snaží přivést zpět na jeviště pantomimu, která je dnes na okraji.  Přitom právě sledování talentovaných umělců, kteří dokáží vytvářet celé světy, má své neopakovatelné kouzlo.

 

Pluto. Planeta, ale také začínající filmové studio. Jeho čtyři členové mají nadšení pro věc, odhodlání, ale žádné odborné znalosti, žádnou intuici a vůbec ne umělou inteligenci. Zkrátka chybující lidé se snaží udělat chybný produkt z chybných nápadů. A jde jim to.

 

Na začátku inscenace se na projektovém plátně objevují záběry z planety Pluto. Celkem dlouhý začátek ve mně budí nedůvěru,  zda nebude představení příliš  krátké a ošizené o  samotnou pantomimu. Ale omyl! Postupně chápu, je to film,  který se naše povedená skupinka snaží natočit.

Laterna magika | Pluto: Radim Vizváry – foto: Petr Lebeda

Laterna magika | Pluto: Anna Polívková, Trygve Wakenshaw, Vanda Hybnerová, Radim Vizváry – foto: Petr Lebeda

Komediální  talent  Anny Polívkové se nezapře už při jejím prvním vstupu na scénu. Když se představí coby režisérka a sedá si na své režisérské křeslo, začíná to v publiku šumět smíchem. Její postava, Vilma Sofia Anastasia von Spielberg, řečená Boss, jednoho dne zdědí filmové studio. Ale nikdy neplánovala stát se režisérkou. Pravděpodobně představí scénář svým dvěma účinkujícím a ti  si ho vyloží  trochu po svém. Zkrátka každý je hrdina a je rozhodně lepší než ten druhý.  Také to dávají patřičně najevo. Zde už rozehrává svůj talent  Trygve Wakenshaw  a Radim Vizváry. Pieter  (Trygve Wakenshaw) jednou zamířil na pracovní pohovor na elektrikáře, ale cestou špatně odbočil a ocitl se na konkurzu herectví. A tam potkal Gorge.  Gorge (Radim Vizváry) je nezkušený filmový herec, má talent, o kterém je přesvědčený hlavně on sám a myslí si, že kamera je jeho osud. A dále tu máme Maxe (Vanda Hybnerová), který je technikem tělem i duší. Existuje pro něj jen záře reflektorů. Jaksi ale nemá potřebnou kvalifikaci, což je občas vidět. Ve studiu to různě tříská a svítí, každý se snaží problém nějak vyřešit a naši tři hrdinové si musí se zádrhelem jakýmkolivi způsobem  poradit, tedy podlézt, nadlézt, přeskočit… Jejich úsilí pochopitelně polechtá divákovi bránici. I samotné čtení scénáře není úplně jednoduché.

Laterna magika | Pluto: Vanda Hybnerová, Radim Vizváry, Anna Polívková – foto: Petr Lebeda

Laterna magika | Pluto: Vanda Hybnerová, Trygve Wakenshaw, Anna Polívková, Radim Vizváry – foto: Petr Lebeda

Laterna magika | Pluto: Radim Vizváry – foto: Petr Lebeda

Ale konečně přichází natáčení samotné.  Obleky astronautů (velmi nápadité, dělají  z našich hrdinů ještě více už tak dost veselé postavičky). Ale obléct se do nich! I tady vyvstává problém, protože Gorge chce být vždy perfektní. Režisér má co dělat, pobíhá zleva doprava a hlavně se velmi snaží. Herci také a co všechno se dá prožít, to se musí jen vidět!  Jejich úsilí ale končí kolapsem. Max musí zachraňovat lidské životy a samozřejmě po svém. V jednu chvíli to vypadá, že z aktérů jsou spíš zombie, Max je zoufalý a nápaditě použije  raději kýbl, který má po ruce,  jednou jako přilbu na hlavu, poté nádobu na zvracení či toaletu…. Vše ale dobře dopadne a natáčení pokračuje. Snad nejúsměvnější je scénka, která má pravděpodobně  zpodobňovat  využití  tzv. zeleného plátna. To, co režisér opravdu natáčí a hlavně jakým způsobem, by jistě dohnalo k slzám i dnešní dorostence. Tak tohle nemá konkurenci.  Po natáčení přichází chvilka napětí, zda technika vůbec funguje…

A je tu šťastný konec,  ocenění, dlouhý potlesk a slzy vděčné režisérky. A také dlouhý potlesk z našich řad a slzy smíchu. Vlastně dlouhý potlesk by si zasloužilo už i samotné vzezření Radima Vizváryho (zejména účes), chytám se při tom, jak si ho zaujatě prohlížím.

 

Pluto je jedna z nejpovedenějších inscenací, které jsem v poslední době měla možnost vidět. Vřele doporučuji velkým i malým.

Pluto –  tak to vypadá, když se čtyři vynikající mimové sejdou na jednom jevišti. Bravo!

 

 

Foto: Laterna Magika, ND, Petr Lebeda

 

Eva Smolíková

Taneční magazín

Musica Teatrale

Hudební skladatel Jan Šikl vydává kompilaci scénické hudby Musica Teatrale z představení Laterny Magiky, 420People, Losers Cirque Company a dalších

Skladatel, aranžér a multiinstrumentalista Jan Šikl vydává dvě alba, na kterých zkompiloval výběr ze své dosavadní scénické hudby. Musica Teatrale I a Musica Teatrale II obsahují pečlivě reeditované a remasterované tracky z divadelních představení, na kterých Šikl spolupracoval se soubory Laterny Magiky, 420People, Losers Cirque Company. Ty doplnil o několik skladeb volných, scénicky nepoužitých.

Šikl je hudebně rozkročen nad několika aktivitami. Jako bubeník hraje v progresivně jazzových Zabelov Group a ve world music projektu Korjen. V minulosti jeho kompozice hrál Orchestr Berg, jako aranžér stojí za koncertními řadami Glorchestra a mnohými dalšími studiovými pracemi. Kromě aranžování je dirigentem projektu Floex Ensemble. Přes deset se věnuje kompozici a produkci scénické hudby, kterou za tu dobu psal pro soubory jako Laterna Magika, Jedl, Spitfire Company, 420People, Losers Cirque Company, Squadra Sua, Jihočeské divadlo, Klicperovo divadlo a další. Kromě hudby scénické se jeho hudba objevila v mnohých rozhlasových hrách, audioknihách a několika filmových dokumentech.

Rád při scénické práci sloužím společnému, vyššímu dramatickému celku. O to těžší bylo pro mě nyní poodstoupit od zkušenosti situace, ve které se ta či ona hudba na jevišti vyskytovala. Zároveň jsem měl silnou potřebu tak učinit a jsem rád, že jsem tu cestu, o které jsem netušil, jak bude náročná, absolvoval a že jsem tak zarámoval nějakou fázi své tvorby. Myslím, že mi to nějakým způsobem pomáhá chápat, co vlastně chci v hudbě dělat, přibližuje Jan Šikl k procesu vzniku kompilace.


Ve skladbách Musica Teatrale se projevuje Šiklova vášeň obklopovat se nástroji. Hraje zde na klávesové nástroje a syntezátory, kytary, basy, trumpety, bicí nástroje, housle, či zpívá. Do textury zvuku nechá rád promlouvat samply a zvukové nálezy. Kromě toho jsou na albech slyšet někteří hosté, kteří byli k jednotlivým projektům přizváni – sopranistky Lucie Silkenová a Varine Mkrtchian, houslista David Pokorný, cellista Šimon Marek.

Jsem rád, že jsem se takto vrátil k hudbě, která už byla v určitém kontextu jednou uzavřená, abych ji otevřel kontextu novému. Ne jako recyklát, ale se snahou zkoumat potenciál těch původních idejí a dotvářet je v nové formě, bez apelu na scénický záměr. Je to vlastně zajímavé mentální cvičení a pro mě nemalá práce a rád bych si to udržel jako nějakou profesní hygienu a tu kompilační řadu dál rozvíjel,“ doplňuje Šikl, který aktuálně uvádí tři nové scénické projekty – La Dolce Vita od Dekkadancers,  Sbírka národních zlozvyků od Losers Cirque Company a jako spoluautor v inscenaci Máma v Divadle Pod Palmovkou.

 

Musica Teatrale I

https://lnk.to/jsmti

1 – Red Light District (Panthera, 420People)

2 – Stavba Zahrady (Zahrada, Laterna Magika), soprán Varine Mkrtchyan, housle David Pokorný

3 – Vyčerpání (Nespoutaní, Losers Cirque Comp.)

4 – Středobod (v premiéře), cello: Šimon Marek

5 – Overtura (Cube, Laterna Magika), soprán: Lucie Silkenová, housle David Pokorný

6 – The Bull is Sleeping (Panthera, 420People)

7 – Zapomenutý kvartet (v premiéře)

8 – My Favorite Sound (orig. track Vztahy, Nespoutaní, Losers Cirque Comp.)

9 – Every Now is Good Now (v premiéře)

(durata: 45min)

Musica Teatrale II

https://lnk.to/jsmtii

1 – Horizont (Nespoutaní, Losers Cirque Comp.)

2 – Birds (Panthera, 420People)

3 – Walking Sticks (Panthera, 420People)

4 – Arioso (Cube, Laterna Magika), soprán: Lucie Silkenová, housle: David Pokorný

5 – Kojot (v premiéře)

6 – Velryba (Zahrada, Laterna Magika)

7 – Zen (Nespoutaní, Losers Cirque Comp.)

8 – Poklad (Zahrada, Laterna Magika)

9 – Cesta (Zahrada, Laterna Magika)

10 – After The Storm Has Gone (Panthera, 420People)

(durata: 50 min)

Středobod https://youtu.be/B1u8yodXd_U?si=BxJRA3Li7SutP9N9

Red-light District https://youtu.be/bu0FTNNghyQ?si=wMikfVNwtNophzSX

Anna Mašátová

pro Taneční magazín

 

 

 

VALÉRIE A TÝDEN DIVŮ

Laterna magika uvádí novou inscenaci

Laterna magika uvádí novou inscenaci Valérie a týden divů. Činoherně-taneční projekt je adaptací slavného románu Vítězslava Nezvala a vypráví příběh dívky Valérie, která překračuje hranice dětství a vstupuje do světa dospělých.

Multižánrová inscenace nabídne divákům poeticko-hororový příběh sedmnáctileté Valérie. Během jednoho týdne se dívka mění v ženu. Prochází iniciačním rituálem, jenž symbolizuje odchod z bezstarostného světa dětství do složitější a temnější dospělosti. Hlavní hrdinové se ocitají na bizarních a vizuálně až pitoreskních místech, jako je kurník nebo sklep plný rakví, což vytváří poutavý kontrast mezi strašidelnými momenty a humornými prvky, či snovým světem a novou realitou. V režii Jakuba Šmída se na jevišti představí řada známých hereckých jmen, jako je Eva LeinweberováZdeněk PiškulaFilip Rajmont nebo Petr Stach a také zcela nová tvář Aneta Kalertová.

„Valérie a týden divů je příběh o dospívání, o přelomové fázi, která se dnes sice už hodně posouvá, ale je to věk mezi 17 a 18 lety, kdy si člověk začne uvědomovat, že život není úplně snadný,“ říká herec Zdeněk Piškula, který se v inscenaci představí v roli Orlíka.

Kromě hlubokého zamyšlení nad lidskou přirozeností a dospíváním, jak uvádí režisér Jakub Šmíd, nabídne inscenace divákovi silné emoce, divoké vášně a obrazy pokřivených lidských vztahů. Dílo je protkáno tancem v choreografii Jiřího Pokorného. Performeři Matyáš RambaJindřich PanskýMatěj Petrák, Alexander SadirovVojtěch Rak a Dalibor Lekeš jsou v rolích Fantómů tajemnými průvodci celým příběhem. Čistě mužský taneční sextet doplňuje tanečnice Jaroslava Rameš Janečková, která ztvárňuje Hedviku, přítelkyni mladičké Valérie.

Dům jako dveře do Valériiny duše         

„Pracujeme s obrazem domu a jeho sklepeními. Dům jako odraz duše Valérie, která právě dospívá. V domě se mísí myšlenky, vzpomínky a vjemy, minulost, přítomnost, budoucnost a sny, které znásobují skutečnost,“ popisuje režisér Jakub Šmíd.

Dům tvoří dominantu celé scénografie, je 8,5 metrů široký, 6 metrů vysoký, váží 1500 kg a disponuje třemi projekčními plochami. Stává se místem zkoumání Valériiny duše, diváci

se tak díky němu ponoří do hlubiny temných sklepů nebo po něm vyšplhají do vysokých pater až k jeho vikýřům. Důležitou součástí scény je miniaturní kurník, který slouží jako zmenšená verze velkého domu a existuje s ním ve vzájemné symbióze. To, co se děje

v kurníku, ovlivňuje dění v hlavním domě a naopak. Dramaturgyně inscenace Hana Strejčková dodává: „Je to hra s nadsázkou, naivitou a nevinností, která o to více vystupuje na povrch, čím silněji se ukazuje zvrácenost světa. Příběh o posedlosti mládím, lásce

a dospívání se odehrává jako gotický horor, surrealistický thriller nebo pitoreskní panorama skutečnosti.“

Divadelní zpracování se opírá o dialog filmu a scénických obrazů, hudby se světelnou kompozicí a propojuje básnické vidění s optikou Laterny magiky. „Tvůrci, kteří pracují s dílem významného básníka Vítězslava Nezvala, si touto inscenací kladou za cíl vrátit se k tradičním principům a kořenům Laterny magiky, ale zároveň reflektují nový směr současného repertoáru,“ doplňuje umělecký šéf Laterny magiky Radim Vizváry.

Laterna magika děkuje za podporu inscenace Valérie a týden divů Mecenášskému klubu Národního divadla.

Valérie a týden divů

Tvůrci

Režie: Jakub Šmíd

Dramaturgie: Hana Strejčková

Choreografie: Jiří Pokorný

Hudba: David Hlaváč

Scéna: Petr Vítek

Kostýmy: Eva Jiřikovská

Světelný design: Karel Šimek

Animace: Eva Chudomelová, Erik Bartoš
Kamera: Ondřej Belica

Producent filmu: Jindřich Trčka

Účinkují

Valérie: Aneta Kalertová

Elza: Eva Leinweberová

Hedvika: Jaroslava Rameš Janečková

Orlík: Zdeněk Piškula

Tchoř: Petr Stach

Gracián: Filip Rajmont

Fantómové: Dalibor Lekeš, Jindřich Panský, Matěj Petrák, Vojtěch Rak, Matyáš Ramba, Alexander Sadirov

Premiéry 9. a 10. listopadu 2023, Nová scéna ND
Reprízy 11. a 12. listopadu, 5., 6., 7. a 8. prosince 2023

Profil inscenace na webu ND:
https://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/valerie-a-tyden-divu-146378955

Dita Táborová

pro Taneční magazín

Laterna magika oslaví 65. výročí na Signal Festivalu

Projekt Citová paměť, spojení historie a současnosti Laterny magiky

Laterna magika, multimediální a multižánrové divadlo, oslaví 65. výročí na Signal Festivalu. U příležitosti tohoto jubilea přichází s projektem Citová paměť, jehož hlavní téma spojuje historii a současnost Laterny magiky.

Instalaci pro Signal Festival připravuje režisérka Tereza Vejvodová spolu s uměleckým šéfem Laterny magiky Radimem Vizvárym. Toto umělecké duo má za cíl posunout hranice umění spolu s technologiemi a ukázat (v prostoru budovy Muzea hlavního města Prahy na Florenci, které bude výjimečně po dobu Signal Festivalu zpřístupněné veřejnosti, protože zde až do roku 2024 probíhá rekonstrukce), jak může být člověk v tvůrčím souladu s moderními divadelními prostředky.

„V rámci jubilejního 65. výročí Laterny magiky jsme se rozhodli technologicky a myšlenkově zhodnotit její nejdůležitější milníky z hlediska historického vývoje až po současnost a vytvořit z nich něco neobvyklého. Budeme nadčasově a svěže pracovat s myšlenkami, přístupy a postupy Alfréda Radoka a Josefa Svobody,“ říká umělecký šéf Laterny magiky Radim Vizváry.

Festival nabídne unikátní zážitek, kdy návštěvníci budou moci procházet cyklickými prostory – bezčasím, minulostí, přítomností a budoucností. Ve středu tohoto prostoru, symbolizujícího přítomnost, se odehraje hlavní část instalace.

Motivem instalace je koncept „citové paměti“, termín, který definoval v jednom ze svých textů zakládající člen Laterny magiky, Alfréd Radok. V jeho slovech se citová paměť podobá procesu, kdy dva fotografické negativy zkušenosti reálné a umělé splynou do jednoho pozitivu, na základě kterého je možné rozumět kódům uměleckého vyjádření.

„Všichni v sobě nosíme různorodé obrazy našich procítěných životních zkušeností a právě díky nim je nám umožněno instinktivně vytvářet komunikaci pomocí kódů emocionálního charakteru. A to ať už v pozici diváka, nebo autora. Zároveň vlastníme jako lidé magickou schopnost stavět ze vzpomínek hypotetické projekce budoucnosti. Právě toto téma vysvětluje mou fascinaci nadčasovostí Radokovy myšlenky. Citová paměť má moc spojovat přítomnost (cit) s minulostí (paměť) a je pro Laternu zásadním principem v jehož centru stojí a vždy stál člověk samotný, nikoliv technologie. Pokud se snažíme vizualizovat naši budoucnost i pokračování Laterny magiky, zapojujeme právě naši citovou paměť,“ dodává režisérka Tereza Vejvodová.

Celá instalace bude podpořena živým vystoupením performerů, světelnými a video projekcemi a audio nahrávkami.

Instalace Citová pamět slibuje divákům Signal Festivalu jedinečnou možnost vidět Laternu magiku mimo domovskou scénu, a to ve dnech 12.–15. října 2023.

Signal Festival

Signal Festival vstupuje do druhé dekády své existence. Festival digitální a kreativní kultury bude zkoumat nové ekosystémy plné uměleckých děl z oblasti light designu, vizuálního a digitálního umění, umělé inteligence, ale i konceptuálního umění. Spojuje historické kulisy milované Prahy s nejnovějšími technologiemi a současnými společenskými tématy.

Více o festivalu na signalfestival.com

 www.laterna.cz

 MgA. Dita Táborová,  MgA. Kateřina Ondroušková

Taneční magazín