Bernadette Chirac stála vždy tak trošku ve stínu svého manžela. Namísto života plného večírků, luxusu a uznání se jí dostalo posměchu od zaměstnanců prezidentské kanceláře a postupného odsouvání do ústraní. S tím se ale ambiciózní žena nehodlá smířit a o své postavení začne bojovat. Jak mohl takový fiktivní život francouzské první dámy vypadat se ve svém filmu Prezidentova žena snaží vykreslit režisérka Léa Domenach.
Pravá blondýnka po francouzsku. I tak by se dala vykreslit hlavní postava nového filmu plného humoru a laskavé satiry s názvem Prezidentova žena. Bernadette Chirac v něm ztvárnila francouzská ikona Catherine Deneuve, která bývá často označována za královnu filmu nebo císařovnu stříbrného plátna. Za sebou má nespočet filmových a divadelních rolí. I přes její bohatý repertoár se však její návrat vnímá ve filmovém světě jako velká událost. O tom svědčí i to, že snímek ve Francii během prvního víkendu vydělal přes 2 miliony eur.
Komedie je přitom laskavou satirou, která pracuje s některými skutečnými událostmi. „Věrně jsme s mojí spoluautorkou scénáře Clémence Dargent respektovaly časovou linku od roku 1995, kdy se Jacques Chirac stal poprvé prezidentem, až do roku 2007, kdy skončil jeho druhý mandát. Jakmile jsme si stanovily základní osu příběhu, dovolily jsme si se od ní sem tam odchýlit, protože jsme psaly fikci. Neměly jsme v úmyslu její pravou povahu nějak zamlčovat nebo ji vynášet na piedestal, chtěly jsme prostě vytvořit fiktivní, komediální postavu. Postavu, která se Bernadette podobá, ale není to ona,“ popisuje režisérka Léa Domenach a dodává, že velká část scénáře vychází z potvrzených skutečných událostí: „Měla blízko ke Karlu Lagerfeldovi, díky němuž se postupně proměnil způsob, jakým se oblékala. Tak jsme vymyslely scénu, která je podle našeho názoru zábavná, v níž jí Karl vymýšlí nový look.“
Ačkoliv byla Bernadette Chirac první dámou Francie 12 let, veřejnost o jejím životě příliš podrobností neznala. Tvůrci přiznávají, že i to byl jeden z hlavních důvodů, proč se rozhodli snímek natočit. Příprava scénáře trvala několik let, což je dané také tím, jak dlouhý časový horizont zachycuje. Velká část filmu se odehrává v 90. letech, kdy si většina světa, Francii nevyjímaje, procházela řadou nejrůznějších změn. Zajímavým detailem, který pozornému divákovi neuteče, je symbol telefonu, jehož příběh se line celým filmem a tvůrci prostřednictvím něho popisují technologický vývoj, kterým si země během devadesátých let prošla.
Kromě nedávné historie se ale film nevyhýbá ani aktuálním společenským tématům, jakým je třeba feminismus. I Bernadette Chirac byla podle autorek scénáře svým způsobem feministka, stala se jí ale až postupem času, když si uvědomila, že ji lidé neberou vážně, protože je žena. A otázka genderu se projevila i na skladbě filmového štábu. Početně v něm byla rovnoměrně zastoupena obě pohlaví, přičemž ty nejdůležitější pozice připadly ženám.
„Ráda hraji ve filmech, které režírují ženy, protože jsou důkazem toho, že žena má úplně stejné schopnosti jako muž. Léa dokázala, že je schopnou režisérkou, protože zvládla tak velké natáčení, navíc s Catherine Deneuve v hlavní roli. Člověk by vůbec neřekl, že je to její první film. Naprosto přesně věděla, co chce. Jsem pyšná na to, že jsem žena, a jsem pyšná na to, co ženy zvládnou,“ pochvaluje si Sara Gireadeau, představitelka dcery Bernadette Chirac.
Tento snímek se českým divákům poprvé představí v rámci Festivalu francouzského filmu, který proběhne od 23. do 29. listopadu. Do kinodistribuce jej pak filmová distributorská společnost Bohemia Motion Pictures uvede 30. listopadu.
Klára Duháčková
pro Taneční magazín
