Do kin míří satirická komedie o Bernadette Chirac

Humorná fikce, která odkrývá život ikonické první dámy, poprvé se představí v rámci Festivalu francouzského filmu

Bernadette Chirac stála vždy tak trošku ve stínu svého manžela. Namísto života plného večírků, luxusu a uznání se jí dostalo posměchu od zaměstnanců prezidentské kanceláře a postupného odsouvání do ústraní. S tím se ale ambiciózní žena nehodlá smířit a o své postavení začne bojovat. Jak mohl takový fiktivní život francouzské první dámy vypadat se ve svém filmu Prezidentova žena snaží vykreslit režisérka Léa Domenach.

Pravá blondýnka po francouzsku. I tak by se dala vykreslit hlavní postava nového filmu plného humoru a laskavé satiry s názvem Prezidentova žena. Bernadette Chirac v něm ztvárnila francouzská ikona Catherine Deneuve, která bývá často označována za královnu filmu nebo císařovnu stříbrného plátna. Za sebou má nespočet filmových a divadelních rolí. I přes její bohatý repertoár se však její návrat vnímá ve filmovém světě jako velká událost. O tom svědčí i to, že snímek ve Francii během prvního víkendu vydělal přes 2 miliony eur.

Komedie je přitom laskavou satirou, která pracuje s některými skutečnými událostmi. „Věrně jsme s mojí spoluautorkou scénáře Clémence Dargent respektovaly časovou linku od roku 1995, kdy se Jacques Chirac stal poprvé prezidentem, až do roku 2007, kdy skončil jeho druhý mandát. Jakmile jsme si stanovily základní osu příběhu, dovolily jsme si se od ní sem tam odchýlit, protože jsme psaly fikci. Neměly jsme v úmyslu její pravou povahu nějak zamlčovat nebo ji vynášet na piedestal, chtěly jsme prostě vytvořit fiktivní, komediální postavu. Postavu, která se Bernadette podobá, ale není to ona,“ popisuje režisérka Léa Domenach a dodává, že velká část scénáře vychází z potvrzených skutečných událostí: „Měla blízko ke Karlu Lagerfeldovi, díky němuž se postupně proměnil způsob, jakým se oblékala. Tak jsme vymyslely scénu, která je podle našeho názoru zábavná, v níž jí Karl vymýšlí nový look.“

Ačkoliv byla Bernadette Chirac první dámou Francie 12 let, veřejnost o jejím životě příliš podrobností neznala. Tvůrci přiznávají, že i to byl jeden z hlavních důvodů, proč se rozhodli snímek natočit. Příprava scénáře trvala několik let, což je dané také tím, jak dlouhý časový horizont zachycuje. Velká část filmu se odehrává v 90. letech, kdy si většina světa, Francii nevyjímaje, procházela řadou nejrůznějších změn. Zajímavým detailem, který pozornému divákovi neuteče, je symbol telefonu, jehož příběh se line celým filmem a tvůrci prostřednictvím něho popisují technologický vývoj, kterým si země během devadesátých let prošla.

Kromě nedávné historie se ale film nevyhýbá ani aktuálním společenským tématům, jakým je třeba feminismus. I Bernadette Chirac byla podle autorek scénáře svým způsobem feministka, stala se jí ale až postupem času, když si uvědomila, že ji lidé neberou vážně, protože je žena. A otázka genderu se projevila i na skladbě filmového štábu. Početně v něm byla rovnoměrně zastoupena obě pohlaví, přičemž ty nejdůležitější pozice připadly ženám.

„Ráda hraji ve filmech, které režírují ženy, protože jsou důkazem toho, že žena má úplně stejné schopnosti jako muž. Léa dokázala, že je schopnou režisérkou, protože zvládla tak velké natáčení, navíc s Catherine Deneuve v hlavní roli. Člověk by vůbec neřekl, že je to její první film. Naprosto přesně věděla, co chce. Jsem pyšná na to, že jsem žena, a jsem pyšná na to, co ženy zvládnou,“ pochvaluje si Sara Gireadeau, představitelka dcery Bernadette Chirac.

Tento snímek se českým divákům poprvé představí v rámci Festivalu francouzského filmu, který proběhne od 23. do 29. listopadu. Do kinodistribuce jej pak filmová distributorská společnost Bohemia Motion Pictures uvede 30. listopadu.

Klára Duháčková

pro Taneční magazín

Výborný nápad

Premiéra „This is not a love song“

Kdysi v dětství jsem si pletl dvě pražská vršovická kina s „leteckými“ názvy – „Pilotů“ a „Vzlet“. Byla blízko sebe a později byla i dlouho uzavřena. V kině „Vzlet“ pak býval sklad filmových plakátů. Nyní obě ožila. „Pilotů“ se vrátilo k původní filmově promítací roli. A „Vzlet“ má patřit širším, zejména divadelním, aktivitám. A právě v něm se v pondělí 28. června odehrála zbrusu nová premiéra progresívního souboru Ufftenživot pod titulem „This is not a love song“.

Jednalo se v podstatě o premiéru na druhou. Jednak o klasickou premiéru divadelní. A za druhé i o režijní celovečerní debut Sáry Arnsteinové. Ta si k úzké spolupráci vybrala herečky Natašu Bednářovou, Kateřinu Císařovou a Lucii Čižinskou a muzikantskou i autorkou osobnost – Báru Zmekovou. Rovněž volba scénografky i dramaturgyně v jedné osobě Natálie Rajnišové byla velmi podstatná. Jak titulek napovídá, tentokrát se vycházelo ze skvělého nápadu: vytvořit určitý hyperbolický nadhled na slavné láskyplné světové hudební hity.

Nebudu zde polemizovat (jako by jistě teď začal populární hudební kritik a dnes i moderátor talk show Honza Dědek) nad výběrem a dramaturgií jednotlivých písní, které bezesporu oblétly svět. Ty zde sice tvořily kostru celého představení, ale byly zde spíše výrazovým prostředkem než hlavním účelem.

Výraznou roli pro celkové vyznění sehrála i nápaditá scéna. Využívala maloplošné (na televizní obrazovce Sony) i velkoplošné projekce na plátně. Takže vlastně i částečná renesance původní funkce někdejšího kina!

Dalším výrazným stavebním prvkem představení „This is not a love song“ jsou kreativní kostýmy. Zde se tvůrkyně skutečně vyřádily. O čemž, v neposlední řadě, svědčí i ohromující počet využitých párů bot. Protagonistky se tak nejen klasicky převlékaly, ale také velmi často přezouvaly!

Bára Zmeková

I tři mušketýři byli čtyři. Tou čtvrtou (nikoli vzadu ani stranou) byla vynikající zpěvačka, skladatelka, textařka i aranžérka Bára Zmeková. Naopak. To ona hudební dramaturgií i kontrastní (tentokrát ne pouze vyplňující) scénickou hudbou dodala celému „This is not a love song“ náladu a zejména gradaci.

Každá premiéra většinou bývá ještě tak trochu rozpačitá. Dílo ještě nebývá usazené. Tentokrát to však nelze jednoznačně říct. Vše bylo připravené a sehrané bez nervozity, výrazných hluchých míst a s potřebným temperamentem. Pouze bych měl jisté připomínky k dramaturgické vyváženosti. Zhruba ve druhé polovině, kdy jsme svědky „módní přehlídky“ se představení začíná poněkud smyslově propadat. A úplný závěr – namísto pointy – vyznívá spíše do ztracena. Náležitou gradaci mu dala teprve vytleskaná, opakovaná přídavková píseň.

TANEČNÍ MAGAZÍN musí zcela na místě ocenit nápaditou choreografii. Zejména tance ve vysokých „korkáčích“ či na jehlových podpatcích jsou doslova nenapodobitelné!!! Výborným nápadem je rovněž simulace mobilního telefonu prostřednictvím – (jak jinak) dámské lodičky.

Typické přezouvání, tentokrát v podání Lucie Čižinské

V úvodu zmíněné filmové předtáčky (patrně od – v doprovodných textech utajeného – Jiřího Šimka?) také zcela jistě celé představení okořenily. A dodaly mu další humorný rozměr.

Nikoli v poslední řadě však musím vyzdvihnou herecké a muzikální výkony sebeironické Nataši Bednářové, temperamentní a pěvecky skvělé Kateřiny Císařové i pohybem fascinující Lucie Čižinské. Režijní ruka Arnsteinové dokázala jejich individuální přednosti spojit v jeden životaschopný celek. Samozřejmě, výrazný podíl na celém projektu „This is not a love song“ nese Bára Zmeková. Osobně jsem od ní předem čekal výraznější autorský podíl… Ale musím uznat, že se tentokrát plně podřídila celku a smyslu představení.

Kateřina Císařová, Lucia Čižinská a Nataša Bednářová

Klasické divadelní programy (alespoň při premiéře) nahradily vtipné pohlednice s protagonistkami. Postrádaly však bližší informační údaje. Je otázkou, zda je to v dnešní „internetově googlovací“ době ještě vůbec potřeba?

Ačkoli jsem úhlavním nepřítelem anglických (i jiných cizojazyčných) názvů u českých inscenací, tak musím po pravdě uznat, že tentokrát byl nadmíru funkční i dostatečně vypovídající. Prostě, režijní prvotina Sáry Arnsteinové „This is not a love song“ stojí za to!

This is not a love song“

Hrají: Nataša Bednářová, Kateřina Císařová, Lucia Čižinská

Režie: Sára Arnsteinová

Hudba: Bára Zmeková

Scénografie a dramaturgie: Natálie Rajnišová

Lightdesign: Štěpán Hejzlar

Produkce: Tereza Tomášová

Psáno z premiéry 28. června 2021.

 

Foto: Facebook Ufftenživot

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

KoresponDance se blíží!

24. června Praha a 16.–18. července Žďár nad Sázavou. PŘEDPRODEJ JIŽ ZAHÁJEN!

KoresponDance – festival současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu vás přivítá již po deváté v Praze a na zámku ve Žďáru nad Sázavou

KoresponDance Praha je ZDARMA

Na část programu je ale třeba rezervovat si místo:
Workshop House Dance
rezervační formulář People – Power – Partnership jednoduše si na GoOut kupte vstupenku za 0 Kč
Zbytek pražského programu nevyžaduje žádné vstupenky ani rezervace.

Akce se koná na dvou místech: Studio ALTA (Praha 8) a Vzlet (Praha 10).

Žďár nad Sázavou

Hlavní program představení je soustředěn do takzvaných bloků – růžového a modrého. Vstupenku si kupujete na celý blok. Ostatní akce vyžadují zakoupení samostatné vstupenky: workshopy a MasterClass, Letní taneční kino a prezentace dětí z Tábora a Školy tančí.

Kapacita všech akcí je omezena, proto s nákupem vstupenek neváhejte.

Foto: SE.S.TA

Michaela Kessler

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„LUHOVANÝ VINCENT“ se blíží

11. ročník multižánrového festivalu je doslova přede dveřmi. ֍ Performance, divadlo, film, výstavy i přednášky. ֍ Bez nánosu v tanci a životě. ֍ Dojde i na poťouchlost v české filmové kritice. ֍ Na místě i jmenovec hrdiny populárního seriálu „Ulice“ TV Nova. ֍

Ve dnech 24. 27. 6. se v Luhačovicích uskuteční již 11. ročník festivalu „Luhovaný Vincent“. I přes svá kapacitní a prostorová omezení spojená s přetrvávající epidemií koronaviru, zůstává tento kulturní svátek věrný všem programovým sekcím, které znají návštěvníci z dřívějška. V programu tak budou zastoupena divadelní představení, taneční kreace, hudební a zvuková vystoupení, literární čtení, stejně jako výtvarné a performativní umění.

Divadelní sekce letos nabývá především komorní podoby a to například prostřednictvím opakované multisenzorické performance „Lžička pod nos“ (MoreThanThat), určené vždy třem účastníkům. Zasáhne všechny smysly a také fantazii návštěvníka. V rámci festivalových dnů vystoupí nad pramenem Aloiska soubor POCKETART se svou performancí „Treatment of Remembering“, odehrávající se v pomyslném světě, ve kterém již neexistuje příroda, a vystupující se na ni v tanečních obrazech rozvzpomínají. Nevšední zážitek přinese také kurátorovaný blok Festivalu tanečních filmů – „Bez nánosu v tanci a životě“, inspirovaný tématem letošního ročníku. Dostane se i na dětské publikum, které se spolu se svým dospělým doprovodem může těšit na loutkovou inscenaci pražského Studia Damúza: „Řeka“, jež se odehraje v Japonské zahradě.

V rámci nezapomenutelné atmosféry letního kina na střeše městské plovárny bude letos k vidění mezi jinými film britského režiséra Petera Stricklanda na pomezí komedie a hororu – „Takové krásné šaty“ či filozofická esej Ondřeje Vavrečky „Osobní život díry“. Diváci se mohou těšit také na výběr krátkých animovaných filmů minulého ročníku filmového festivalu Brněnská Šestnáctka.

Jako součást doprovodného programu se v tomto roce představí „Audiovizuální sauna“ vznikající ve spolupráci s platforou Young Film Fest. Jedná se o projekt, který kombinuje veřejné přednášky a diskuse s uzavřenými workshopy pro studenty a mladé tvůrce. Veřejnost se v rámci tohoto bloku dočká například přednášky Ondřeje Pavlíka „Poťouchlost v české filmové kritice“. Ta nabourává představu o tom, že fanouškovská a profesionální kritika jsou v digitální éře oddělené. Dojde i na debaty mezi profesionálními kritiky a kritiky fanoušky na téma „Jak se pozná dobrý film“.

Velká část programu se uskuteční přímo na lázeňské kolonádě a u blízkých pramenů. Jako například koncert hudebnice Marie Ladrové v hale Vincentky, která posluchačům zahraje na těremin a nabídne jim také možnost si tento netradiční nástroj vyzkoušet. V rámci hudební sekce se dále představí slovenský skladatel inspirovaný přírodou – Patrik Korinok vystupující pod jménem I AM PLANET, melancholický a osobitý bard Oldřich Janota, experimentálně tvůrčí manželé Irena a Vojtěch Havlovi, překvapivě sourodé duo klasicky vzdělaného houslisty Daniela Meiera a milovníka melancholického drone Václava Dobiáše aka Sweeps04 či ambientní projekt Miloše Dolinského – „Černý tesák“. Na hranici hudby, zvukového projevu a léčebné metody pak stojí tvorba Stanislava Abraháma. Umělec a zvukový designér Českého rozhlasu nabídne propojení muzikoterapeutického gongu s elektronickým dronem z modulárního syntezátoru. V sobotu si budou moci návštěvníci vyzkoušet jeho unikátní sonické lehátko. V neděli pak v hale pramenu Vincentka rozezní také kameny.

Zvuková sekce je na festivalu přítomna vůbec poprvé. Jméno Stanislava Abraháma v ní doplní například zvuková dílna s Michalem Kindernayem a kontaktními mikrofony. Anebo unikátní přednáška trojice hudebních publicistů – Karel Veselý, Miloš Hroch, Pavel Turek na lázeňské téma „hudební wellness“. Vyvrcholením této sekce je pak nedělní luční hostina v těsné blízkosti pramene Aloiska, kterou připravuje umělecké uskupení Hadaikum (Nela Britaňáková a Adéla Chorá). Umělkyně reagují na letošní téma festivalu – „Bez nánosu svérázně“. Pro svoji performance zvolily místo, do nějž v minulosti žádný z bodů programu nezasahoval. Diváci si zde odpočinou při poslechu děl vzniklých během literárních rezidencí spisovatelek Kláry Vlasákové a Terezy Semotamové a autora Petra Borkovce.

Na téma „Bez nánosu“ reaguje také výstavní program. Zadáním pro umělce byla reakce na umělecká díla, památníky a další místa, které v městském prostoru vytváří trvalý historický a ideový nános. Autoři Tomáš Moravec, Vladimír Turner, Martin Zet a William Costa představí v prostoru lázní své site-specific umělecké instalace a performance. Ilustrátor Jan Šrámek pro festival připravuje ilustraci Luhačovického zaniklého památníku v rámci dlouhodobého projektu „Zvláštní okolnosti“.

„LUHOVANÝ VINCENT“ a blahodárná minerálka Vincentka

Součástí sobotního programu bude performance s příběhem a vařením z místních pramenů umělecké dvojice Stonytellers. Již tradičně proběhne také projekce výběru současných videí z produkce Přehlídky filmové animace a současného umění – PAF Olomouc, letos s úvodem kurátorů Tiny Poliačkové a Lumíra Nykla.

Jmenovec hrdiny seriálu Lumír Nykl

Foto: archiv LUHAČOVICKÝ VINCENT

Štěpánka Ištvánková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN