karel čapek – Taneční magazín

Příběh o pokušení a poznání

Vršovické divadlo MANA uvádí Čapkův Krakatit

Slavný, nadčasový a strhující příběh vynálezce, který si až příliš pozdě uvědomí, jaký dopad na svět může mít jeho objev ničivé třaskaviny zvané Krakatit. Čapkův příběh, který divákům nabídne drama i idylu, vášeň i obyčejnost prostých lidských citů, hru démonů i laskavost andělů, má na vršovické scéně divadla MANA premiéru 9. ledna 2025. Vynálezce Prokopa ztvární Ondřej Černý, dále účinkují Týna Průchová, Lukáš Jurek a Marek Frňka. „Prokopův boj je o poznání, ale i o morálních hranicích,“ říká dramaturgyně divadla Věra Mašková. „Čapek nám připomíná, že každá síla, kterou vypustíme do světa, může mít nezměrné důsledky.“ Premiéra inscenace v režii renomovaného divadelníka Doda Gombára připomíná i výročí Karla Čapka, který se narodil právě 9. ledna před 135 lety.

Čapkův román je i po sto letech od svého vzniku stále aktuální. Inscenace zachycuje příběh člověka na jeho cestě mezi ďábelským našeptáváním a vábením boží věčnosti. „Celé představení odehrají čtyři herci a jedna tanečnice. Inscenace je pojatá jako psychologická hra, kde laboratoř inženýra Prokopa není jen místem experimentů, ale i zrcadlem jeho rozervané mysli,“ vysvětluje dramaturgyně Věra Mašková. „Příběh ukazuje zápas muže s mocným světem, kde zisk a moc znamenají víc než morálka nebo dokonce zachování života na Zemi. Zápas je komplikovaný i setkáním s osudovou láskou, která může být opravdová, ale může být také velkou lží,“ říká Mašková, podle níž hraje v inscenaci důležitou roli i hudba Gabriely Vermelho. „Čapek klade důraz na moment odpovědnosti člověka za to, co vytváří a uvádí v život. A nejedná se jen o sílu, jako v případě třaskaviny Krakatit, ale o určitou volnou energii, která může pomáhat, ale také strašlivě škodit,“ dodává dramaturgyně

Příběh člověka, který chtěl příliš mnoho

Hlavní hrdina je inženýr Prokop. Jeho cesta začíná velkým objevem – extrémně silnou výbušninou zvanou Krakatit. Zatímco mocní lidé touží po jejím využití, on sám se děsí možných důsledků. Jeho zápas je ale komplikovaný vášnivou a osudovou láskou k tajemné Princezně, která je i součástí mocenské hry. „Prokop je umanutý“, popisuje herec Ondřej Černý svoji postavu, “Ať už tvoří, hledá či miluje. Zároveň je nepoddajný, tvrdohlavý. Touží po velkých věcech, které ho ale zároveň děsí“, říká Černý.

Divadlo v Čapkově sousedství

Divadlo MANA je místem, které uvádí Čapkova díla pravidelně. Na repertoáru vršovické scény jsou kromě Krakatitu i inscenace inspirované životem spisovatele. Je to například hra Čapek a Ve dvě na Kodaňské nebo titul Matka. „Karel Čapek je pro nás inspirací, je symbolem první republiky a hodnot, které se i my snažíme udržet při životě. Vila bratří Čapků se navíc nachází v Praze 10, kde sídlí i naše divadlo, což nás k němu ještě více přibližuje,“ vysvětluje Věra Mašková.

www.vrsovickedivadlo.cz

Víte, že…?

Název knihy Krakatit byl inspirován katastrofálním výbuchem sopečného ostrova Krakatoa (Krakatau), který se odehrál v roce 1883? Exploze byla tehdy slyšitelná až pět tisíc kilometrů daleko a byla asi třináct tisíckrát silnější, než výbuch atomové pumy v Hirošimě v roce 1945. Právě vynález atomové bomby Čapek v Krakatitu jasnozřivě předpověděl: objev zkázonosné válečné zbraně se však oproti románu nakonec neodehrál v oblasti chemie, ale fyziky.

Foto: Mana

Jana Bryndová

pro Taneční magazín

Není lehké tančit valčík za všech okolností

Vzpomínka na Ferdinanda Peroutku

24.května jsme zhlédli divadelní inscenaci Oblak, který tančil valčík. Název vycházel z díla známého novináře Ferdinanda Peroutky, který napsal román Oblak a valčík.

Divadlo Viola přináší tuto inscenaci právě k 45. výročí úmrtí vynikajícího českého žurnalisty.

Jeho jméno je známé, ale o jeho životě či osobnosti toho mnoho nevíme. Snad právě proto je hra pojata tak, že vypráví o jeho osobnosti, životě, přátelích, rodinném životě a osudu.

Scénáře a režie se ujal Tomáš Vondrovic. Inscenace působí skromně, v příjemném, komorním prostředí divadla VIOLA na nás dělá spíše dojem, že sedíme doma u stolu a posloucháme příbuzného, nebo možná nějakého pamětníka, který „Ferdu Peroutku“ dobře znal.

Základem je jednoduchý příběh, strýc František je požádán svým synovcem, aby mu pověděl něco více, protože potřebuje znát k maturitě fakta o našich slavných velikánech.

Posluchač se tedy prostřednictvím těchto dvou osob také dozvídá více. Jaký byl Ferdinand? Jak vypadal? Jak působil na ostatní? Měl kolem sebe hodně krásných žen? Inu, byl tvrdošíjný, ostrý, spravedlivý, jeho krédo znělo: „padni, komu padni“. Byl také přítelem Karla Čapka a dalších slavných. Dozvídáme se dále, se kterými lidmi se rád scházel, jací byli. A jaké třeba i drobné malé příběhy se mezi nimi odehrály. A také zjistíme, že „Ferda“ miloval rybí polévku, kterou vařila s oblibou jeho druhá žena.

Vyprávění se ujal sám Ondřej Kepka, který se coby autor a režisér soustavně věnuje dílu a životu Karla Čapka. Jeho dokument ‚Obyčejné věci podle Karla Čapka‘ byl nominovaný na cenu Český lev. Ondřej Kepka je velkým propagátorem dobré interpretace poezie, spoluúčinkuje v řadě komponovaných pořadů.

Divadlo Viola propojilo životní osudy režiséra Tomáše Vondrovice a Ondřeje Kepky, oba připravili společně také několik televizních adaptací pro ČT.

Celkově vzato, Ondřej Kepka se pro roli strýce Františka dokonale hodí a nemohl být vybrán nikdo lepší. Jeho přednes je věrohodný, divák se cítí dobře, jakoby to byl přinejmenším jeho vlastní strýc, který mu vše sděluje.

Zvídavé otázky klade Matěj Šíma (pouze ze zvukové nahrávky) a zaznamenáme tu mnoho vtipných momentů, například, když si poplete skupinu pátečníků (skupinu, která se scházela u Karla Čapka) se skupinou zpátečníků a podobně.

V inscenaci samozřejmě nechybí moment, kdy byl F. Peroutka trošku nevhodně připomenut bývalým prezidentem ČR Milošem Zemanem, ale na druhou stranu, tím se dostal do povědomí mnoha lidí. Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Dílo ale nehodnotí politické výroky, snaží se skutečně jen co nejpravdivěji podat obraz o tehdejší společnosti. F. Peroutka, výborný žurnalista, který založil Rádio Svobodná Evropa a celý svůj život bojoval za demokracii, odmítl kolaborovat v době K.H. Franka, zůstal raději v koncentračním táboře až do dubna 1945. Po válce se vrátil do redakcí novin a vysílání Rádia Svobodná Evropa, po únoru 1948 odešel do exilu do Londýna a New Yorku, kde zemřel v roce 1978.

Inscenace působí velice prostě, o to krásnější je, že je doplněna tancem, vždy takovým, který je poplatný době, kterou Peroutka právě prožíval. A protože pohyby tanečníků Taneční konzervatoře hlavního města Prahy jsou vždy dokonalé, divákovo oko i srdce zaplesá.

Choreografie Aleny Drapalíkové jsou výstižné a krásné provedení scénického tance patří Luise Brychcínové, Vojtěchu Pilbauerovi nebo v alternaci Julii Miadikové a Janu Kalusovi.

Závěrem také zazní výrok, kdy Ferdinand Peroutka říká, že tančit valčík za všech okolností není vůbec jednoduché. V případě člověka, který za svůj život prožil dvě světové války a prošel koncentračním táborem, je tato věta velmi snadno uvěřitelná.

Ale absolventi Taneční konzervatoře tančí valčík překrásně, až diváka bodá u srdce.

Celá hra končí vtipně, synovec si u maturity vytáhne zcela jiné období českých ději a strýc jen spráskne ruce. Že snad jeho vyprávění bylo úplně zbytečné? Ale to vůbec ne. Nám divákům přineslo poučení, příjemnou, zábavnou formou, vrcholný estetický zážitek z tance a dlužno říct, že inscenace je opravdu důstojná vzpomínka na jednoho českého velikána.

Děkujeme oběma pánům režisérům za krásný zážitek. Představení je velmi vhodné pro zvídavého a náročného diváka.

Foto: Viktor Kronbauer

Eva Smolíková

Taneční magazín

Letní scéna Divadla MANA představuje Jiřího Hánu v roli Karla Čapka

I těžké časy je možné zvládnout s nadhledem

Silný milostný příběh plný emocí: seriálový herec Jiří Hána stráví léto v roli Karla Čapka v inscenaci Čapek a Olga. Tu bude od 12. července hrát pražské Divadlo Mana na své letní scéně v Heroldových sadech v pražských Vršovicích a to pod širým nebem. „Chceme našim divákům nabídnout to, co si tato doba žádá. Ujištění, že i těžké časy je možné zvládnout s nadhledem,“ říká Věra Mašková, dramaturgyně a umělecká ředitelka divadla MANA.

Hra Čapek a Olga je příběh o vztahu dvou mimořádných osobností naší historie v podání známých herců. Představí se v něm osobitá Máša Málková a právě charismatický Jiří Hána. Režisérem je Pavel Khek. „Život Karla Čapka, spisovatele a novináře, se vymykal životu běžných lidí. Přestože on sám se snažil žít co nejobyčejněji. Jako příval mladistvé energie a elánu se pak objevila herečka Olga Scheinpflugová, jeho osudová žena. Vášnivý příběh ale záhy utrpěl obrovskou trhlinu. To když Čapek uvěřil nesprávné diagnóze, že ho čeká krátký život, jehož část prožije na invalidním vozíku,“ popisuje Mašková inscenaci, která zachycuje turbulence doby i zvraty osudové lásky.

Víra a láska s kouskem naděje

Divadlo MANA představí i další premiéru. Ta nese název Víra! Láska! Naděje?. V rámci Letního hraní ji diváci uvidí 6. července. Příběh lásky v osudově rozpolceném světě je adaptací klasického románu Aloise Jiráska Temno. Inscenaci nastudovali mladí tvůrci. Nabízí ryze současný pohled na klasickou látku. Akcentují téma dvou nesmiřitelných principů víry, které stojí v cestě lásce. Ptají se, zda z tohoto marasmu vede nějaká cesta k naději. Kardinální otázkou představení je pak věta: „Proč nemůžeme žít v souladu?“

Režisérem inscenace Víra! Láska! Naděje? je Josef Kačmarčík. Hlavní role Helenky se ujala mladá herečka Terezu Vítů. Alternuje ji Yvona Stolařová. Roli Jiřího si zahraje Matěj Vejdělek. Spolu s nimi ve hře účinkují Tomáš Novotný, Lucie Domesová, Libor Hruška a Jakub Kropáček.

Na programu Letního hraní je také je také oblíbená komedie Vršovice jsou zlatý s Jiřím Lábusem v unikátních dvaceti rolích. Stejně jako i další lákavé tituly mezi jinými hra Gin Game se Zuzanou Kronerovou.

Václav Neckář a další muzikanti „mezi svými“ v pražských Vršovicích

Jako poděkování za diváckou přízeň připravuje divadlo také první velký koncert Václava Neckáře v pražských Vršovicích, který je plánován pod širým nebem na čtvrtek 15. července se začátkem ve 20.00. V koncertním pásmu Mezi svými představí legenda české populární hudby své nejznámější hity, ale i komorní písně a balady ze svých nejnovějších alb.

Jako dalšího hudebního hosta v rámci letního hraní uvede Vršovické divadlo MANA na své letní scéně Ondřeje Škocha (exChinaski) a jeho nový hudební projekt: kapelu Napořád v pátek 2. července. Na své si přijdou i děti v unikátním Škochově hudebním programu Edurockshow. Léto ve Vršovicích tak bude patřit nejen divadlu, ale i hudbě.

Foto: Alena Hrbková a archiv divadla MANA

Jana Bryndová

pro Taneční magazín

Hlásí se Pražské Quadriennale

On-line Galerie PQ STUDIO: „Common Design Project“

PQ Studio je vzdělávací platformou Pražského Quadriennale pod kurátorským vedením kanadského scénografa Patricka Du Worse. V reakci na karanténní opatření, kvůli koronaviru. Rovněž také, vzhledem k dočasnému přerušení prezenční výuky, se Pražské Quadriennale (PQ) rozhodlo na jaře 2020 spustit speciální on-line verzi dvousemestrálního kurzu „Common Design Project – The White Plague“.

Cílem bylo podpořit pedagogy i studenty scénografie v tvorbě a prozkoumat možnosti on-line výuky uměleckých oborů, jako je scénografie a performance design. Studenti byli uvedeni do hry Karla Čapka „Bílá nemoc“ a po celou dobu práce na svých projektech konzultovali dílčí výsledky s týmem pedagogů.

V závěru každého semestru odborná porota, která sestávala ze scénografky a umělecké ředitelky PQ Markéty Fantové, designéra a kurátora Patricka Du Wors, umělkyně a kurátorky Sophie Jump, vybrala nejlepší projekty. Ty byly dále hodnoceny expertní skupinou složenou z umělců a teoretiků.

Vyvrcholením PQ Studia je spuštění online galerie PQ Studio: „Common Design Project“, v níž se ty nejlepší projekty představí.

Pro více informací klikněte sem.

Pražské Qudriennale

pro TANEČNÍ MAGAZÍN