Jo Strømgren – Taneční magazín

Tanec nestárne

Václav Kuneš a Saburo Teshigawara spojí síly v projektu 42+PEOPLE

Soubor současného tance 420PEOPLE a tanečník Václav Kuneš představí ve spolupráci s japonským choreografem a performerem Saburem Teshigawarou a japonskou tanečnicí Rihoko Sato světovou premiéru unikátní choreografie s podtitulem Design of Time. Inscenace vytvořená speciálně pro prostor Studia Maiselovka bude uvedena od 20. do 26. února 2025 jako třetí premiéra projektu 42+PEOPLE. Toto výjimečné setkání dvou tanečníků a jedné tanečnice, jejichž věk dohromady činí téměř 171 let, se stane intimní událostí roku 2025. Představení je součástí kampaně TANEC NESTÁRNE, která podporuje tanečníky nad 40 let a nyní hledá podporu veřejnosti prostřednictvím platformy Darujme.cz.

„Pozvat Sabura Teshigawaru do intimního prostoru Studia Maiselovka byl můj dlouholetý sen. Je to jedinečná příležitost vidět světovou legendu současného tance zblízka. Naše spolupráce trvá již téměř 20 let a každé setkání přináší nový rozměr toho, co může tanec vyjádřit,“ říká Václav Kuneš, který v inscenaci vystupuje jako tanečník a zároveň propojuje česko-japonský koncept. Choreografie, která vznikne během osmidenního intenzivního procesu, představí zcela unikátní tvůrčí metodu jednasedmdesátiletého Teshigawary. Ten v ní sám vystoupí a využije svůj specifický styl, kde se žádný pohyb neopakuje – určuje rychlost, prostor, náladu a atmosféru, ale konkrétní pohybové ztvárnění nechává na interpretovi. Tento přístup je naprosto ojedinělý, žádný soubor v České republice ani ve světě takto nepracuje. Hudební doprovod poskytnou skladby Johna Cage.

Spolupráce Václava Kuneše a Sabura Teshigawary má bohatou historii. V roce 2005 získali Kuneš s japonskou tanečnicí Rihoko Sato mezinárodní ocenění Nejlepší tanečník roku v Cannes za interpretaci Teshigawarova duetu Scream and Whisper. Následovala řada pozoruhodných projektů včetně představení Green s živými zvířaty či Glass tooth, kde Teshigawara tančil na čtyřech tunách skla. V roce 2012 se uskutečnila jejich první pražská spolupráce v podobě projektu Encounters v Divadle Archa.

420PEOPLE pokračují ve své dlouholeté misi zvát špičkové zahraniční tvůrce. V minulosti zde působili například Crystal Pite, Ohad Naharin, Jiří Kylián, Michael Schumacher, Jo Strömgren, Ann Van den Broek či Sidi Larbi Cherkaoui. Právě intimní prostor studia umožní divákům zažít Teshigawarovu tvorbu z bezprostřední blízkosti.

Kampaň TANEC NESTÁRNE si klade za cíl upozornit na významnou roli tanečníků starších 40 let a získat pro ně podporu veřejnosti. Projekt 42+PEOPLE je živým důkazem toho, že věk v tanci nehraje limitující roli a může naopak přinášet jedinečné umělecké hodnoty. Veřejnost může kampaň podpořit prostřednictvím platformy Darujme.cz.

Vstupenky je možné koupit nyní na serveru GoOut.cz.

42+PEOPLE: Saburo Teshigawara
Design of Time

Premiéra: 20. 2. 2025

Reprízy: 21., 22., 24., 25., 26. 2. 2025

Studio MAISELOVKA

Více na www.420people.org

Choreografie: Saburo Teshigawara

Tančí: Saburo Teshigawara, Rihoko Sato & Václav Kuneš

Hudba: John Cage

Light design: Saburo Teshigawara, Dominik Šimurda

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Láká vás angažmá na severu Moravy?

Pokud jste tanečnice i tanečníci, tak máte šanci se rozmyslet do 20. března. A když se přihlásíte, tak vlastní konkurs bude 29. března 2020.

Národní divadlo moravskoslezské a šéfka baletu NDM Lenka Dřímalová vypisují konkurz na doplnění míst členů souboru baletu NDM pro sezónu 2020/2021.

Hledáme profesionální tanečníky s vynikající technikou (klasickou i moderní) a jevištními zkušenostmi na pozice:

– sboristy s povinností sóla (dámy, pány),

– sólisty (dámy, pániy,

– mladé tanečníky a tanečnice na pozice „apprentice“.

Preferovaná výška u dam 163–168 cm, u pánů 175–183 cm.

Pro přihlášení do konkurzu stahujte formulář v Excelu anebo PDF formátu. K přihlášce, prosím, přiložte portrétní fotografii, taneční fotografii a video link klasické variace. Nezapomeňte do přihlášky uvést: věk, výšku (cm), váhu (kg), národnost, předchozí zkušenosti a vzdělání.

Vyplněnou žádost plus přílohy zašlete na adresu pavlina.machacova@ndm.cz v termínu do 20. 3. 2020.

Účast pouze na osobní pozvání!

Termín konkurzu: 29. března 2020

Počátek prezence: 8.30

Počátek konkurzu: 10.00

Konkurz bude obsahovat klasický trénink, prezentaci vaší klasické variace, nácvik krátké moderní choreografie. Pro klasickou variaci vezměte s sebou vlastní hudbu ve formátu mp3.

Adresa:
Divadlo Antonína Dvořáka

Smetanovo náměstí 3104/8A

Ostrava

Repertoár souboru 2019/2020

Klasický, neoklasický:

• Labutí jezero (choreografie Igor Vejsada)

• Popelka (choreografie Paul Chalmer)

• Tři mušketýři (choreografie Paul Chalmer)

• Don Quijote (choreografie Michal Štípa)

• Nebezpečné známosti (choreografie Krzysztof Pastor)

• Coppélia (choreografie Giorgio Madia)

Současný:
• Vzlety a pády (Křídla z vosku/Jiří Kylián, Alice/Denis Untila & Michelle Yamamoto, Útěk obra/Jiří Pokorný)

• Rossiniho karty (Následky/Juanjo Arqués, Rossiniho karty/Mauro

Bigonzetti)

Premiéry sezóny 2020/2021

• Korsar
• Mahler (choreografie Jo Strømgren)

NDM

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanečně výstavní premiéra SOBOTKY v Olomouci hned nadvakrát!

Umělecký fotograf Jakub Sobotka vystaví v Olomouci netradiční portréty současných tanečníků netradičně.

V olomoucké kavárně divadelního klubu Moravského divadla na Horním náměstí bude od 30. května do 29. června 2018 ke zhlédnutí cyklus fotografií Jakuba Sobotky „Performers“. Přijďte si i vy prohlédnout netradiční civilní portréty tanečníků, předních českých i zahraničních souborů současného tance, ideálně hned dvakrát. Po dvou týdnech budou totiž vystavené fotografie vyměněny za další z rozsáhlého cyklu portrétů více než čtyřiceti umělců.

„Jde mi o člověka, chci, aby se portrétovaní před objektivem otevřel, odložil masku, byl sám sebou. Na druhou stranu respektuji osobnost umělce, který je výjimečný. Vše ostatní je upozaděno, aby neodvádělo divákovu pozornost,“ dodává Sobotka ke svému cyklu černobílých fotografií. Zašovský fotograf totiž stál u zrodu festivalu současného tance TANECVALMEZ ve Valašském Meziříčí, který má letos za sebou již 11. ročník.

Vlastní taneční portréty Jakuba Sobotky začaly vznikat v roce 2015, což byl pro TANECVALMEZ přelomový rok. Tehdy na festivalu vystoupil norský soubor Jo Strømgren Kompani s kultovní „Taneční poctou fotbalovému umění“, a soubor 420PEOPLE s českou premiérou obdobně sportovního tématu „Taneční pocta ping-pongu“, rovněž z dílny Jo Strømgrena. Při nácviku této choreografie začaly vznikat první Sobotkovy portréty.

Z instalace výstavy Jakuba Sobotky „Performers“, která proběhla počátkem roku 2018 v předsálí pražské scény moderního tance JATKA78

K tanečníkům z Jo Strømgren Kompani a 420PEOPLE postupně přibývali další špičkoví umělci – DEKKADANCERS, Burki&Com, polští Witamina T či francouzští tanečníci kolem choreografů Kadera Attou a Andrew Skeelse. Všechny spojuje to, že vystoupili na festivalu TANECVALMEZ. A samozřejmě, že všichni pózovali Jakubu Sobotkovi.

„Pro komorní galerii v prostorách divadelní kavárny jsem vybral portréty nejznámějších tanečníků z domácí i zahraniční scény. Každý zde bude zastoupen pouze jednou fotografií, a navíc po dvou týdnech výstavu kompletně obměním. Jsem zvědav, jak v tomto stísněném prostoru návštěvníci přijmou až fyzický kontakt s vystavenými obrazy, které jsou v mírně nadživotní velikosti,“ popisuje Sobotka.

Samotná výstava bude zahájena 30. května v 17:00 hod., úvodní slovo pronese David Kresta a průvodní slovo MgA. Milada Borovičková, ředitelka festivalu TANECVALMEZ. Expozici si můžete prohlédnout do 29. června 2018.

Foto: Jakub Sobotka

Bára Sobotková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Baletní ping – pong s plodnou besedou

Baletní ping-pong s plodnou besedou

V pondělí 30. listopadu proběhla v zánovním divadelním prostoru JATKA 78 v bývalých pražských jatkách a (současné tržnici) další repríza BALETNÍ POCTY PING-PONGU. V podání mezinárodně ostříleného souboru 420 PEOPLE jsme shlédli pětašedesát minut brilantních nápadů i tanečně netradičních forem, jako jsou práce s loutkou anebo zařazení (sice ze záznamu) mužského hereckého hlasu Tomáše Měcháčka. Jelikož inscenace počítá s alternacemi, je nutno uvést, že tentokrát vystupovala Šárka Bočková s Milanem Odstrčilem, Adamem Sojkou a Alexandrem Volným. To vše v režii a choreografi i Jo Strømgrena.

Alespoň mne osobně (a lze říci, že tak 80 % lidí v hledišti) novátorské představení nezklamalo.

Výtek bych měl opravdu pomálu. Již před návštěvou „ping-pongu“ jsem měl pochyby, jak se inscenátorům podaří skloubit uváděnou velmi stylově, historicky i demograficky roztříštěnou hudební dramaturgii. Řekl bych, že nadmíru úspěšně. Pouze některé operně zpívané pasáže v několika momentech působily poněkud tvrdě, naturalisticky a atmosférově zaváděly inscenaci – dost řešící pojetí evropské a východní filosofie – tak trochu zbytečně někam na sever Evropy. Či do Německa? Bylo pár okamžiků, kdy hudební árie připomínaly spíše zpívající Marlene Dietrich s boa a dlouhou cigaretovou špi čkou a – podle mne – šly proti temporytmu samotného představení. Že by daň severského režiséra a choreografa?

Rovněž verbální oživení loutky působilo poněkud zkarikovaně. Zavánělo až hereckou šarží. Nešlo pouze o zvolenou monotónní dikci, ale ona monotónnost nijak negradovala a tak trochu degradovala jednu z klíčových (byť loutkových) postav do určité plochosti. Bylo to záměrem?

Jinak tanec i práce s loutkou byly vskutku na vysoké ba špičkové úrovni. I když vždy se na špičkách netancovalo. A to vše jako celek pak sklidilo velké ovace přeplněného hlediště, ve kterém se výborně bavila i česká basketbalová reprezentantka a internacionálka Hana Veselá.

Po představení vyvolal jeden ze dvou zakladatelů 420 PEOPLE Václav Kuneš zajímavou besedu s diváky. Ozvaly se zde i velmi kritické hlasy na pojetí východního myšlení a ženskou otázku. Byly však ve výrazné menšině. Dle mého názoru šlo o divačky, které v inscenaci hledaly lineární příběh se všemi detaily a zdůvodnily si ho po svém. Zajímavou inscenační konfrontací byla i návštěva diváků z Moravy, kteří shlédli českou premiéru na festivalu ve Valaškém Meziříčí naprosto v jiném prostoru a za jiných inscenačních podmínek. Dlužno zdůraznit, že byli i oni spokojeni.

Myslím, že podobné diskusní „dohrávky“ představení jsou dobré, ba potřebné. Pro vystupující jsou zpětnou vazbou a divák si zde naopak může mnohé ujasnit a dovysvětlit. A právě různorodost názorů je tím, co umělecký tvar stále někam posouvá a zkvalitňuje.

Štítek: Jo Strømgren