Premiéra a 114 repríz, představení, workshopy, metodický materiál!

Představení Svět z papíru je 10 let na scéne v Čechách i v zahraničí!

Organická skupina umělců Eli a kol. kteří tvoří a spolupracují s uměleckým spolkem HTSpE, z.s., vedeným choreografkou, tanečnicí a pedagožkou, Mirkou Eliášovou, spolu uvedou 115. reprízu představení Svět z papíru, 8.12.2024 v 16:00 v pražském Žižkostele!

Historie tohoto unikátního představení vede do r. 2012, kdy vzniklo představení “Kam letí nebe”, v choreografii Mirky Eliášové, inspirované hravou poezií Ivana Wernische, kde se experimentovalo s prací s papírem. Následovalo interaktivní představení pro dospělé, “Svět z papíru”, v r. 2013, jednalo se o site-specific projekt. Od r. 2014 se představení se ukázalo, že  bude lépe fungovat pro dětského diváka a od té doby se odehrálo  více než 114 repríz jak v divadle, tak na trávě nebo na lodi, v galerii, v kostele, v tělocvičně, na náměstí, ve stanu v Čechách i v zahraničí. Tančilo ho průběžně více než 12 tanečníků a hrálo 7 hudebníků.

Postupem hraní jsme fixovali situace, které fungují. Jako klíčové se ukázalo také to, že představení má pevnou strukturu – kostru v podobě zvukové vrstvy. Hlavní myšlenkou zvukové složky je cesta z přírody do města a zpět. Zvukovou složku ještě doplňuje hudebník, který improvizuje podle časové osy. Tím, že se jedná o konceptuální představení, je možné přizvat různé hudebníky i tanečníky.  Společně s dětskými představeními vznikla také možnost učit workshopy pro školní děti, kdy v rámci jedné až dvou lekcí děti provádíme tím, že si zatančí s papírem. Do škol vždy chodíme nejméně v tandemu s hudebníkem, občas i s dalším tanečníkem. Díky těmto workshopům  vznikl k projektu metodický materiál.

Mirka Eliášová – tanečnice, pedagožka, choreografka – je absolventka v oboru choreografie na HAMU. V následujících letech se věnovala využití improvizace v současném tanci a v roce 2007 obhájila disertační práci v oboru choreografie a teorie choreografie, v roce 2024 zastáva pozici docentky na HAMU. Část svých sil věnuje práci s dětmi na ZUŠ v Praze 8. Od r. 1997 vytvořila více než dvacet pět choreografií, na kterých spolupracovala s Jiřím Jaklem. A mnoho z nich je věnováno dětskému diváku.

Anotace a obsazení, 8.12.2024

Interaktivní hravé představení pro tanečníky,  hudebníky, děti a tisíc listů papíru.

Arch papíru A4 odkazuje k úřadu, kanceláři, povinnosti. Ministři, soudci a úředníci přenášejí vysoké a těžké stohy spisů sem a tam a přitom funí. Černé na bílém, to je směrodatné. Papír sám je přitom jedním z posledních přírodních materiálů naší civilizace. Strohá A4 ožívá, když ji zmačkáme. Shledáváme, že má paměť – paměť hmoty a tvaru. Papír stárne a brázdí ho vrásky jako tvář starého člověka. Nikdy už nebude tak rovný a hladký, jako když byl nový. Ztrácí bílou novost, avšak získává paměť příběhů, které do něj byly vepsány.

Dobrodružství objevování prostoru, pohybu, bezmezné inspirace a čiré radosti prostřednictvím obyčejného kousku papíru.

Koncept a choreografie: Mirka Eliášová

Tančí: Jana Novorytová, Lucie Charouzová, Veronika Šimková, Jana Látalová, Barbora Látalová, Romana Packová, Lenka Kniha Bartůňková, Mirka Eliášová, Jan Bárta, Radim Klásek, Jiří Lössl

Hrají: Gerge Cremaschi, Václav Kalivoda, Matouš Vlčínský, Tomáš Reindl

Projekt podpořili MKČR, MHMP a Žižkostel

 

 
Romana Packová

pro Taneční magazín

Tanec jako záliba

Křest publikace

V prostorách Art & Event Gallery Černá Labuť se 9. června  2022  uskutečnil křest monografie TANEC JAKO ZÁLIBA. Sešel se zde kolektiv  autorů: Dorota Gremlicová, Jiří Lössl a Elvíra Němečková.

Kmotrou knihy byla paní Eva Blažíčková, choreografka, pedagožka a zakladatelka Duncane Institut.


Očekávání a  kmotra Eva  Blažíčková 

manželé Skarkovi, kterým patří velké poděkování 

Před samotným křtem  proběhla  pohybová performance pod vedením Mirky Eliášové. Po křtu pak došlo na performance v podání uskupení NoTa z Plzně pod vedením Lenky Jíšové.

Pohybová performance pod vedením Mirky Eliášové  a uskupení NoTa pod vedením Lenky Jíšové 

Monografie TANEC JAKO ZÁLIBA je jedním z výstupů dlouhodobého výzkumného projektu Živá minulost scénického tance (2015–2023). Zabývá se amatérským hnutím scénického tance v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v období druhé poloviny 20. století. Jde o první ucelené zpracování fenoménu amatérského scénického tance u nás. Publikace vznikla na základě institucionální podpory dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace poskytované Ministerstvem kultury.

Křest publikace Tanec jako záliba

Scénický tanec jako specifická součást amatérského uměleckého dění  v éře socialismu by měl tímto dílem získat plastický obraz, který umožní pochopit jeho osobité místo  v dobové kultuře,  roli, jakou hrál v životě  lidí, kteří se na něm podíleli, a její proměny. Spolu s historickým poznáním by měl projekt také přinést poznatky objasňující společenskou funkci fenoménu  hnutí scénického tance v jeho současné podobě. Vedle důrazu na scénický tanec jako společnou zálibu zúčastněných lidí,  je pozornost věnována také umělecké produkci  souborů jako součásti českého kulturního dědictví.

Eva Blažíčková 

Křest  publikace –   Jiří Lössl  a Eva Blažíčková

Jiří Lössl  a Eva Blažíčková

 

 

Foto, video: Eva Smolíková

Text: Tomáš Čivrný, Eva Smolíková, čerpáno z publikace Tanec jako záliba 

Taneční magazín

Půlnoc ve 20.00 v chrámu Panny Marie Sněžné

Jedno z tematicky nejzávažnějších představení MALÉ INVENTURY 2020. █ Emotivní i aktuální „divadelní oratorium“ v sakrálním prostoru. █ S důrazem na choreografii. █ Autenticky – česky i německy. █

Už nikdy nebude nic jako dřív. Dramatická noc z 3. na 4. května roku 1950 v kostele svatého Vavřince – zbývá jen pár hodin před plánovaným vyklizením jednoho z posledních klášterů v česko-německém pohraničí. Prolnutí epoch a národů, zpytování morálky. Hra o strachu, bezmoci a naději, která tady umírá.“

Tyto věty předznamenaly nesmírně silné a originální představení „Půlnoc v pohraničí“ v podání souboru FysioART. A to přímo v jednom z nejznámějších pražských chrámů. Je obdivuhodné, že tento soubor uvedl za minulý rok více než čtvrt stovky představení v Čechách, ale také na Moravě, na Slovensku, v Maďarsku i Izraeli!

Málokdy se vám poštěstí zažít divadelní prožitek přímo v autentickém prostoru. A rovněž vás asi těžko někdy jindy bude osobně autorka a režisérka v jedné osobě předem uvádět k místům k sezení v kostele.

Tou režisérskou i choreografickou osobností je Hana Strejčková. Záměrně zdůrazňuji její choreografický vklad. Toto představení si zasloužilo velký zájem TANEČNÍHO MAGAZÍNU, který klade důraz na taneční i pohybové divadlo, již pro tento aspekt. Soubor FysioART uváděl „Půlnoc v pohraničí“ již v několika sakrálních prostorách na severu Čech i v Praze. A tím více musím ocenit variabilitu a prostorovou přizpůsobivost režisérky a zejména interpretů. Se specifiky i záludnostmi chrámu Panny Marie Sněžné, kde vystupovali poprvé, se všichni vyrovnali bez jediné známky zaváhání či nejistoty.

Herci, kteří se museli vyrovnat navíc se zákeřnou zimou (na rozdíl od diváků, kteří seděli v elektricky vyhřívaných lavicích J), si taktéž museli část svých partů připravit v německých dialozích. I to nadmíru přispělo k autentickému vyznění celého večera.

Důležitou složkou představení je hudební doprovod. V tomto případě asi není „doprovod“ tím nejsprávnějším výrazem.  Hudba zde netvoří pouhý ilustrativní podkres. Navozuje atmosféru i dramatičnost. Dodává inscenaci rytmus i potřebnou náladu. Jejím autorem i interpretem (a zároveň mistrem zvuku) je, zde v případě „Půlnoci v pohraničí“, skladatel a citerista Michal Müller. Tento severočeský komponista i hudebník dokázal, že je důstojným pokračovatelem uznávaného pražského skladatele vážné hudby naprosto stejného jména.

Během hodinového představení dokázal autorský tým i interpreti, bez rozdílu, vtáhnout diváky do složité historické problematiky. Bez násilně mentorských a didaktických klišé. Velkou zásluhu na tom má historička Klára Mágrová. A pochopitelně již zmiňovaná režisérka, herečka a inscenátorka Hana Strejčková.

Velice hodnotím i aktuální připomenutí umučeného kněze Josefa Toufara, u nějž jsme si právě těsně před pražským provedením inscenace připomněli sedmdesáté výročí hrdinné smrti. Byť nemá bezprostřední pouto se severočeskými tyraniemi, tak silný společný jmenovatel zde je více než zřejmý.

Nedílnou součástí „Půlnoci v pohraničí“ je vkusně laděný a textově bohatý divadelní program. Byl ke koupi za pouhých 10,- Kč. Jeho informační a výtvarná hodnota však tuto částku zdaleka převyšuje. Obzvláště v porovnání s jinými podobnými produkty, plnými reklam, které bývají jinde prodávány za cenu až pětkrát vyšší.

Závěrem se zákonitě nabízí otázka, zda  bude „Půlnoc v pohraničí“ provedena i ve stejnojmenném svatostánku Panny Marie Sněžné v Olomouci? Hana Strejčková, všichni herci a celý realizační tým předvedli, že je možné inscenovat i velmi závažnou tematiku stravitelným, objevným a podnětným způsobem. Jejich „divadelní oratorium“ si zaslouží velkou poklonu. A respekt. Závěrem i poděkování produkci MALÉ INVENTURY, že nám tento silný zážitek zprostředkovala a umožnila.

»Půlnoc v pohraničí«

Autor a režie: Hana Strejčková

Námět a odborná spolupráce: Mgr. Klára Mágrová, historička

Hudba, zvuk: Michal Müller

Výprava, kostýmy: Hana Strejčková a Filip Novák

Paruky, make-up art: Zuzana Maibaumová a VOŠ Varnsdorf

Hrají: Filip Novák, Barbora Ješutová, Petr Horák, Jiří Lössl, Matěj Pour, Jean-Marie Amez-Droz, Hana Strejčková, Miroslav Řebíček, Tereza Rauch

Herecká spolupráce a statisté: Miloslav Bláha, Karel Nedvídek, Jan Solar

Fotografie: Tomáš Strejček, Ivo Šafus

Plakát: Filip Novák

Produkce: FysioART

Za finanční podpory: Ministerstva kultury ČR, Města Rumburk, organizace Via Sacra

Poděkování: Římskokatolické farnosti – děkanství Rumburk, Městskému divadlu Varnsdorf

Premiéra: 22. 9. 2019, Loreta Rumburk

Pražská premiéra: 6. prosince 2019, kaple DS Chodov

Čas: 60 minut

Jazyková verze: česky, německy

Nejbližší reprízy: 12. 6. Liberec, Kostel nalezení svatého Kříže,

13. 6. Klášter Rajhrad

FysioART

Toto profesionální umělecké uskupení pracuje se silným sociálním aspektem a přesahem v oblastech fyzického divadla, tance i alternativních forem živého umění. Ve své produkci se dlouhodobě zaměřuje na aktuální sociálně-existenční témata. Zdůrazňuje také společenskou potřebnost, se zřetelem na požadavky dobra, humanismu, respektu a morálky. Mezi profilová autorská díla, v nichž tvůrčí tým nahlíží na historické křižovatky 20. století, patří „Sestry“, „Hotel na rohu“, „Zchlazení jara“, „Anna V./HanaB.“, „Budování zmaru“, „Od Madlenky k Madle“ a nejnověji „Půlnoc v pohraničí“. FysioART je rovněž spolupořadatelem reminiscenčního festivalu MEMOfestival, pod mottem „od vzpomínky k divadlu“.

Činnost FysioART o.p.s. je v roce 2019 podpořena grantem Hlavního města Prahy.

Fotografie: Tomáš Strejček, Ivo Šafus

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN