Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Kliknutím na “Povolit vše” povolíte všechny cookie.
Customise Consent Preferences
We use cookies to help you navigate efficiently and perform certain functions. You will find detailed information about all cookies under each consent category below.
The cookies that are categorised as "Necessary" are stored on your browser as they are essential for enabling the basic functionalities of the site. ...
Always Active
Necessary cookies are required to enable the basic features of this site, such as providing secure log-in or adjusting your consent preferences. These cookies do not store any personally identifiable data.
Functional cookies help perform certain functionalities like sharing the content of the website on social media platforms, collecting feedback, and other third-party features.
Analytical cookies are used to understand how visitors interact with the website. These cookies help provide information on metrics such as the number of visitors, bounce rate, traffic source, etc.
Performance cookies are used to understand and analyse the key performance indexes of the website which helps in delivering a better user experience for the visitors.
Advertisement cookies are used to provide visitors with customised advertisements based on the pages you visited previously and to analyse the effectiveness of the ad campaigns.
srdečně Vás zveme na další reprízu představení tanečního divadla s názvem: ELIXÍR, čtyři díla významných českých a zahraničních choreografů, a jeden taneční příběh s detektivní zápletkou.
Vstupenky budou pro vás připravené ve foyer divadla u VIP stolku.
Večer bude výjimečný i využitím tance na mluvené slovo. Uslyšíte verše, totalitním režimem zakázaného autora druhé poloviny 20. století, Ivana Slavíka – choreografie Vzpomínky, přednes: Jaromír Meduna. K „taneční detektivce“ Elixír napsal scénář Štěpán Benyovszký, mluvené slovo čte Jiří Lábus.
Večer nabídne širokou škálu hudby – v časové posloupnosti: od budhistické mantry, přes autory jako je Vivaldi, Händel, Čajkovskij až po autory 20. století: Sibelius, Ravel, Glass, či skupina Karpatt, Joe Tex, Coralie Clément a další.
První část večera je složena ze čtyř choreografií: Vzpomínky Vlasty Schneiderové, Bez těžkosti, jdi s lehkostí Terezy Hlouškové, Ghost Town Šimona Kubáně a Umírající labuť Anny Jirmanové. V druhé části večera představíme Elixír Viktora Konvalinky, taneční příběh s detektivní zápletkou.
Srdečně zveme na představení tanečního divadla s názvem: ELIXÍR. Představení se koná v Divadle Komedie, ve středu, 2. 2. 2022, od 19 hodin. V představení vystoupí členové souboru Balet Praha Junior, studenti a absolventi Konzervatoře – gymnázia Taneční centrum Praha.
První část večera je složena ze čtyř choreografií: Painted Rainbow Attily Egerháziho, Malé pošetilosti Terezy Hlouškové, Umírající labuť Anny Jirmanové a Vzpomínky Vlasty Schneiderové. V druhé části večera představíme Elixír Viktora Konvalinky, taneční příběh s detektivní zápletkou.
Večer nabídne širokou škálu hudby – v časové posloupnosti: od budhistické mantry, přes autory jako je Vivaldi, Händel, Čajkovskij až po autory 20. století: Sibelius, Ravel, Glass, či skupina Karpatt, Joe Tex, Coralie Clément….
Večer bude výjimečný i využitím tance na mluvené slovo. Uslyšíte verše, totalitním režimem zakázaného autora druhé poloviny 20. století, Ivana Slavíka – choreografie Vzpomínky, přednes: Jaromír Meduna. K „taneční detektivce“ Elixír napsal scénář Štěpán Benyovszký, mluvené slovo čte Jiří Lábus.
První novinkou, jíž vstupuje taneční skupina DEKKADANCERS do nové divadelní sezóny, je Proměna na motivu povídky France Kafky. Obnovená premiéra se uskuteční 6. září na Jatkách78. Choreografii vytvořil Ondřej Vinklát a Štěpán Pechar. Držitel tří cen Thálie za tanec Ondřej Vinklát současně ztvární titulní roli úředníka Řehoře Samsy:
„Literární svět Franze Kafky, jednoho z našich největších spisovatelů, je nejen mrazivou osobní výpovědí autora, potýkajícího se se svými démony, ale také absurdní paralelou k jakékoliv době. Vždyť svět, ve kterém žijeme, jakoby broukovi ze zadnice vypadl… A kdo tvrdí, že ne, nechť se změní v hovnivála,“ přibližuje aktuálnost více než sto let staré Kafkovy povídky Ondra Vinklát.
Hlavní úlohou pro DEKKADANCERS bylo převedení autorova věcného stylu vyprávění do živého tanečního představení. Ostatně, mísení zdánlivě neslučitelných žánrů, je jednou z největších deviz souboru. Taneční vystoupení doprovodí audio nahrávky z povídky, které namluvil herec Jiří Lábus:
„Až při nahrávání ve studiu jsem si uvědomil, jak moc je toto Kafkovo dílo groteskní. Ironii pak dokresluje skvěle vybraná hudba. DEKKADANCERS nechtějí ustrnout na místě a nebojí se nevyzkoušených věcí. Výběrem Proměny opět dokazují další svéráz – touhu vyjadřovat se k věcem, které jsou aktuální a pro společnost důležité. Jejich tvorba nikdy není jen pouhou zábavou pro zábavu, naopak má vždy přesah a výpovědní hodnotu. To vše umí navíc podat ve formě, která není nudná, ale humorná a strhující,“ podotýká na adresu souboru Jirka Lábus.
Dramata se sportovní tematikou, anebo se dotýkající sportu, jsou stále častěji v kursu. Stačí připomenout „Kouli“ o Heleně Fibingerové anebo Kolečkovo tenisové „Federer –Nadal“. Sportu se dotýkala i brněnská kontroverzní divadelní inscenace „Zaslíbení: balada o vztahu J. Štaidla a H. Maškové“. A nesmíme opomenout ani populární fotbalově úplatkové dialogy Jiřího Lábuse a Petra Čtvrtníčka „Ivánku, kamaráde…“. Anyní je premiérově v obdobném sportovním duchu, na divadelních prknech pražského malostranského Rubínu, uváděno „Osobní Fudži“ dramatičky Lucie Ferenzové v režii Jiřího Ondry.
Toto nové dílo se sportu nevěnuje prvoplánově. Avšak je jím hluboce prodchnuto. I tím, že je věnováno památce nadějného atleta Ondřeje Hodbodě. A úvodem se dá konstatovat, že pokračuje v určité dramaturgické linii A studia Rubín. V tom, že reflektuje tragiku, skepsi, ale zároveň i naději.
Již tradiční, graficky nezaměnitelný leporelový, divadelní program předestíral, že nepůjde zdaleka o nějaký lineární divadelní kus. Což právě naznačovaly inspirační odvolávky na literární či divadelní díla Ēdouarda Levé, Eugena Herrigela či Jamese Clavela. Nejen na ně. Došlo i na japonské jídelní recepty anebo výtvarná díla…
Všichni čtyři samojediní aktéři dramatu
Diváka hned zpočátku nemohly nezaujmout – Vietnamky! Nikoli zástupkyně tohoto národa, nýbrž „žabkovitá“ obuv, populární zde zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Herci, díky nim, již našlapovali a dupali tak nějak východně. Samotné drama by šlo hodnotit na pomezí autorské fikce, vzdálené filozofie a absurdního humoru.
Atmosféru vhodně dokreslovaly vynikající filmové dotáčky. Ty nebyly pouhou ilustrací, nýbrž i nositelem alternativního děje.
Tereza Švejdová a Richard Fiala (v popředí, právě s projekcí přes obličej)
Z herců lze vyzdvihnout snahu i výkon všech, včetně zde jediné herečky Terezy Švejdové. Jiří Panzner se dokázal vysvléci ze svých schematických figur v televizním seriálu TV Nova. Zde byl živočišný, akční a hlavně přesvědčivý. Richard Fiala dodal „Fudži“ potřebný nadhled, ale v kontrastu i hlubší filozofii. Václav Hoskovec přidával inscenaci nejen hudební stránku, ale stal se i nositelem dalších rozměrů díla. Již zmíněná Tereza Švejdová překvapila nejen striptýzem, ale i neotřelým zpěvem a odstíněním svých různých výstupů.
Jiří Panzner se spotřební rekvizitou
Zmíněná (Hoskovcova) hudební a pěvecká složka (všech) dodává „Osobní Fudži“ nejen náladu, předěl mezi scénami, ale zejména náležitou atmosféru. Bez nadsázky lze říci, že doslova kompaktně drží celé představení.
Scénář klade, svou komplikovaností, mnohovrstevností a nejednoznačností na diváka (a pochopitelně zejména na aktéry) složitý úkol. Vyznat se v té změti obrazů, skečů, ale i přímých ataků. A tím nemyslím pouze interaktivní zapojení hlediště. Měl jsem na mysli rychlé frekvence náznaků, nápadů, někdy nahozených motivů i tvrdě naturalistických sekvencí. Například kontrastní přechod od lehké atletiky k „japonské“ lukostřelbě.
Zmíněné interaktivní zapojení diváků dodává tomuto celému divadlu punc sounáležitosti i náznak cesty z bludného kruhu.
„Osobní Fudži“ určitě vyvolá řadu polemik a diskusí. A to by mělo účelem divadla být.
»Osobní Fudži«
Scénář: Lucie Ferenzová
Režie: Jiří Ondra
Dramaturgie: Dagmar Fričová a Lucie Ferenzová
Scéna a kostýmy: Ivana Kanhäuserová
Hudba: Václav Hoskovec
Projekce: Ondřej Belica
Hrají: Richard Fiala, Jiří Panzner, Tereza Švejdová a Václav Hoskovec
