Do Divadla Viola se vrací dva úspěšné tituly

Proč si nezatančíte s Jiřím Lábusem a Novecento s Davidem Prachařem

Jiří Lábus opět exceluje v inscenaci „PROČ SI NEZATANČÍTE?“

Do komorního prostoru Divadla Viola se vrací představení „Proč si nezatančíte?“ – výběr z textů amerického spisovatele a básníka Raymonda Carvera umocněn klavírním doprovodem Emila Viklického. Interpretace a hledání vrstev Carverových příběhů se ujal herec Jiří Lábus, který před dvěma dekádami jeho dílo do Violy zainteresovaně přinesl. Položil tak základní kámen ke vzniku umělecky výjimečného komponovaného večera ve spojení poezie, hudby a zpěvu obou aktérů. Režie a úpravy se následně ujal spolu s bývalou ředitelkou divadla Miluší Viklickou, světlo divadelního světa inscenace poprvé spatřila 15. prosince 2002.

„Proč si nezatančíte? Je představení, které vám utkví v paměti. Lábusova interpretace tvorby Raymonda Carvera spolu s Viklického klavírním doprovodem vytváří krásný zážitek, tvořený dramatickými prvky příběhů a podpořený jazzovými improvizacemi,“ uvedla nynější ředitelka divadla Klára Cibulková. Nejbližší nevyprodaná repríza je k vidění 10. března od 20 hodin.

 

Strhující životní příběh za zvuků jazzu: NOVECENTO (MAGICKÉ PIÁNO)

Celosvětově úspěšná divadelní prvotina italského autora Alessandra Baricca opět připlouvá na prkna Divadla Viola, kde byla uvedena ve vůbec první české jevištní adaptaci. Ačkoliv se premiérově představila již 15. prosince 2005, tedy téměř před 20 lety, stále neztrácí nic na své aktuálnosti a kvalitě uměleckého zpracování. Inscenace Novecento (Magické piáno) je příběhem jazzového klavíristy, jenž dokázal okouzlit svět, aniž by opustil palubu zaoceánské lodi. Děj divákovi nabízí inspirující cestu odloženého chlapce, který se v průběhu let naučil hrát na piáno tak, „že i Bůh tančil, pokud se nikdo nedíval…“.

Příběhem provází David Prachař, ten za svou úlohu obdržel Cenu Thálie pro mimořádný mužský herecký výkon v oboru Činohra. „Je málo takových textů, po jejichž přečtení usoudíte, že vaše přítomnost je zbytečná. Případně můžete jen doufat, že textu posloužíte jako pokorný vypravěč,“ řekl k nazkoušení inscenace herec. Stěžejním atributem představení je hudba předního jazzového hudebníka a skladatele Emila Viklického. Tento herecký i hudební koncert můžete ve Viole zažít nejblíže 14. února a 2. března vždy od 20 hodin.

Viola se na divadelní mapě Prahy těší výlučnému postavení. Někdy bývá trefně označována jako nejmenší velké divadlo v Praze. Nikdy neměla stálý herecký soubor, ale vždy zde vystupovaly velké herecké hvězdy. Útulný prostor nevelkého sálu přímo v centru metropole, na Národní třídě, je už řadu let dějištěm intimních setkávání diváků s uměním. Od roku 1963, kdy se v tehdejší Poetické vinárně Viola konalo první představení, repertoár staví na myšlenkové, autorské, inscenační kvalitě a na výtečných hudebních a hereckých výkonech, které jsou pro diváky zdrojem intenzivních zážitků. Dramaturgický záběr sahá od scénických čtení přes komorní dramata až po rozverné kabarety. Soboty patří rodinám s dětmi – především pohádkovým představením. V předsálí divadla návštěvníci najdou každý měsíc novou výstavu.

Jedinečná atmosféra do Violy přitahuje nejen diváky, ale také velké osobnosti uměleckého světa. K legendám, které se sem rády vracely, patřili Radovan Lukavský, Zdeněk Štěpánek, Eduard Kohout, Karel Höger, Rudolf Hrušínský, Dana Medřická, později Jan Kačer, Jana Hlaváčová, Hana Maciuchová, Boris Rösner či Eliška Balzerová. V současné době na jevišti Divadla Viola excelují Bára Hrzánová, Taťjana Medvecká, Jiří Langmajer, Jiří Dvořák, Marek Eben, Tereza Kostková, Klára Cibulková, Tomáš Pavelka a další, včetně členů mladší herecké generace, jako jsou Anna Kameníková, Viktor Dvořák, Máša Málková nebo Jan Meduna.

Pavel Vaněk

pro Taneční magazín 

Jonathan Livingston Racek

Dekkadancers a česká filharmonie chystají premiéru hudebně-taneční inscenace s Jiřím Lábusem

Po úspěšném projektu Kniha džunglí uvádějí DEKKADANCERS a Česká filharmonie další společný počin. Bude jím taneční představení s mluveným slovem o svobodě a poznání Jonathan Livingston Racek podle kultovního literárního díla Richarda Davida Bacha. V exkluzivních prostorách Dvorany Rudolfina se setkají nejlepší tanečníci současné scény a přední čeští herci Jiří Lábus a Vilém Udatný. Režie a choreografie se ujal trojnásobný držitel Thálie za tanec Ondřej Vinklát. Původní hudbu pro precizní interprety České filharmonie napsal Ivan Acher. Premiéra se uskuteční 28. srpna a navážou na ni čtyři reprízy.

K tomu, abys žil svobodně a šťastně, musíš obětovat nudu!

Mladý racek Jonathan je blázen do létání. Nepotřebuje se pachtit za potravou, jako to dělá většina jeho souputníků. Baví ho létat. Vysoko, daleko, střemhlav, prostě podle svého! Přes všechny pochybnosti o sobě a odmítnutí ze strany hejna, se mu díky vytrvalosti dostává svobody, poznání a radosti z bytí.

Legendární novela Richarda Bacha byla vydána před více než 50 lety, nicméně její odkaz spatřují tvůrci inscenace neustále aktuální: „V dnešní době, kdy často nevíme, čemu věřit, se více než kdy předtím otevírá možnost, která tu vždy je – důvěra v sebe sama. Důvěra je jako vnitřní kompas, který nás při dobrém záměru dovede dál, než sahají naše sny. Tímto přístupem se rád nechávám řídit jak při vzniku konceptu představení, tak při práci s tanečníky, kteří sami intuitivně reagují na podněty vycházející z předlohy. Postupně tak vzniká společné napojení na podstatu díla, která nás vede až k prvnímu uvedení.“ vysvětluje Ondřej Vinklát.

Premiéra se uskuteční již na konci léta ve Dvoraně Rudolfina. Na jedné scéně se setkají nejlepší tanečníci současnosti a přední čeští herci Jiří Lábus a Vilém Udatný. S oběma umělci soubor váže dlouholetá spolupráce a přátelství. „S Ondřejem Vinklátem jsme se seznámili před několika roky v Národním divadle po představení Romeo a Julie. Ondra mi tehdy řekl, že mě obdivuje od svých sedmi let, a já jemu složil poklonu, že ho obdivuji od sedmi hodin večer, kdy vkročil na scénu. A ten obdiv trvá,“ říká Jiří Lábus a dodává:

Na DEKKADANCERS se mi líbí, že se nebojí nevyzkoušených věcí, nechtějí ustrnout na místě. Často se vyjadřují k tématům, která jsou aktuální a pro společnost důležitá. Jejich tvorba nikdy není zábavou pro zábavu. Má přesah a důležitou výpovědní hodnotu. To vše ve formě, která není nudná, ale je nanejvýš zábavná.“

Hudbu k inscenaci složil Ivan Acher. Přímo na scéně ji živě zahraje 6 hudebníků České filharmonie pod vedením dirigenta Filipa Urbana. „Ve spojení s tanečním divadlem bude knižní předloha fungovat bezvadně. Její odkaz je v zásadě prostý, ale ve spojení s tancem a hudbou se nám ho podaří dostat právě do míst, kde se jeho síla znásobí. S choreografem Ondrou Vinklátem se dorozumíváme na stratosferických frekvencích, takže Racek bude v dobrých rukou. Pokud k tomu připočteme možnosti dvorany Rudolfina, kde jsem měl možnost premiérovat už svoji skladbu s Agon Orchestra, a byl jsem nadšený z dozvuku toho prostoru, tak myslím, že i s Českou filharmonií se máme na co těšit,“ nastiňuje spolupráci Ivan Acher.

DEKKADANCERS & Česká filharmonie

Jonathan Livingston Racek

  • Režie a choreografie: Ondřej Vinklát
  • Scénář: Ondřej Vinklát, Tomáš Vondrovic
  • Režie mluveného slova: Tomáš Vondrovic
  • Předloha: Richard David Bach
  • Tanečníci: Natalia Metodijeva, Tereza Kučerová, Adriana Štefaňáková, Klára Jelínková, Florian Garcia, Patrik Čermák, Albert Kaše
  • Herci: Jiří Lábus, Vilém Udatný
  • Hudba: Ivan Acher
  • Dirigent: Filip Urban
  • Zvuk: Jan Středa
  • Scéna a kostýmy: Eva Jiřikovská
  • Světelný design: Lukáš Brinda

Délka: 60 minut / vhodné od 8 let / česky (s titulky)

Premiéra: 28. 8. 2024

Vstupenky a více informací: https://dekkadancers.net/cs/repertoire/racek/

Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=bABITWW26gQ

Zuzana Hošková

pro Taneční magazín

Dokonalý striptýz pod dohledem umělé inteligence

Dekkadancers a umělá inteligence! Jak získat ženu? Úžasné poučení pro dámy i pány

V rámci festivalu  B READ a DAN CE  PR  AGUE   jsme zhlédli představení s názvem A.I. (umělá inteligence). A bylo o čem přemýšlet!

(Nový „networkingový“ projekt nazvaný Bread & Dance Prague proběhl od  13. 5. – 18. 5. 2023 v divadlech La Fabrika, Archa, Jatka78, DOX a Studio Maiselovka).

Skupina Dekkadancers, kterou bych nazvala tzv. Losers v oblasti tance, tedy nejlepší z nejlepších (Losers Cirque Company je novocirkusový soubor, který patří k našim nejlepším a reprezentuje české umění v zahraničí),  předvedla opravdu výborný výkon. Vtipné, plné nápadů a provokací pro diváka, doplněné dokonalým tanečním výstupem.  Navíc doplněno zvukovou nahrávkou, kde hovoří Jiří Lábus, takže o vtip se bát nemusíme.

Představení jsme zhlédli v prostoru Jatka 78, bohužel tento prostor je malý a špatně větratelný. Je mi líto, že už po několikáté musím upozornit na skutečnost, že prostor Jatek 78 představení bohužel vždy degraduje. Ale odmyslíme-li si toto, pak už inscenace neměla v zásadě chybu.

Umělá inteligence.  Tíživá situace. Trojice tanečníků (nebo robotů?)  šlehá červenými paprsky,  divák se až bojí.  Nad to ještě tanečníci mají na sobě černé upnuté oblečení. Hotoví roboti. Hrůza. Tohle je naše budoucnost???

Dostáváme se do děje – rodinná hádka.  Nepořádný muž a jaksi marnivá žena. Ukřičené děti. Běžný hovor. Ale muž je dosti zaujat vším, co se týká umělé inteligence. Tak dost. Že by taky vypnul ženu a děti? Jednoduché, ne?  Ale zazní věta: „Přece nemůžeš jen tak vypnout někoho, koho máš rád?“  Vyvstává otázka, zda v budoucnu můžeme vůbec poznat, jestli  někoho máme rádi nebo ne. Přece – bohužel – vraždy se děly i bez  umělé inteligence a možná v budoucím světě  se to celé jeví ještě mnohem jednodušší.

Tanečníci vždy vše doplní svými dokonalými, precizními pohyby, piruetami,  skoky. Vždyť to nejsou žádní začátečníci…. (Ondřej Vinklát,  Viktor Konvalinka, Štěpán Pechar).Takže divákovo oko má z čeho se těšit.

Nastává zřejmě nejveselejší část inscenace a také ta, která  zejména na dámy opravdu hluboce zapůsobí…

Situace je jednoduchá: Muž se snaží získat dívku  stojící někde na autobusové zastávce. Ale moc úspěšný není. Zapíná tedy umělou inteligenci a ta radí: „Ted jsi moc sebevědomý, teď málo. Nemá zájem. Udělej….“ Až nakonec dívka zájem má! Donutí muže ke striptýzu, což baví nejen ženskou část publika (a to velmi), ale smějí se i muži.  Postava, představující ženu,  (je to sice muž, ale každý chápe), má naprosto hrdý a uvědomělý výraz, což činí situaci ještě tragikomičtější.

A dostáváme se do bodu, kdy  se muž opravdu naučí „balit ženy“. A jde to. Takže umělá inteligence radí: „Brutálně toho zneužij!“ A tak jo! Jsme svědky orgií, promiskuity, sladkých vzdechů, ale bez citů, neuvěřitelného řádění ..až… vchází manželka. „No, to snad nemyslíš vážně!“ praví zcela vážně. Muž je zpočátku trochu proviněný, ale přichází na pomoc umělá inteligence a začíná vysvětlovat. V tomto okamžiku už se drží za břicho celé publikum. Je to tak přesvědčivé…. Až konečně manželka uvěří….. Inu, tak to bývá.

Muž i umělá inteligence se zasmějí a je po problému. Jen nám divákům je trochu těžko….

Nyní se tanečníci omotávají do kabelů, nachází „tatínkovy umělé rukavice“ atd…  Budí to v nás snad i dojem, že umělá inteligence má taky jakýsi vlastní život.

Jednoduše řečeno, výborné představení, plné krásných tanečních figur, celkem hluboké myšlenky, probouzející  mnoho otázek, na které zatím nikdo nezná odpověď. Humorné, s nadhledem. A přesto si musíme po odchodu klást znepokojující otázku: „Opravdu?“ A co když skutečně to tak bude? A co když skutečně přestaneme rozlišovat mezi reálným  a umělým životem ??“

Bravo tvůrcům!

Námět a režie: Štěpán Benyovszký a Dekkadancers

Choreografie: Ondřej Vinklát, Viktor Konvalinka, Štěpán Pechar

Světelný design: Karel Šimek

Scéna a kostýmy: Pavel Knolle

Tančí: Ondřej Vinklát, Viktor Konvalinka, Štěpán Pechar

Foto:  Archiv Dekkadancers, Jatka 78

Eva Smolíková

Taneční magazín

Podzimní Elixír

Tančí Balet Praha Junior

Představení Elixír propojí tanec s mluveným slovem

Netradiční spojení tance a mluveného slova, i to je představení Elixír, které uvede soubor Balet Praha Junior v pátek 25. listopadu od 19 hodin ve Švandově divadle a v pondělí 28. listopadu v Kulturním domě Ládví. Čtyři díla významných českých a zahraničních choreografů a jeden taneční příběh s detektivní zápletkou – komponované představení, během kterého se zaručeně zasmějete, zavzpomínáte si a zamyslíte se nad lidskými osudy.

První část večera je složena ze čtyř choreografií: Vzpomínky Vlasty Schneiderové, Bez těžkostí, jdi s lehkostí Terezy Hlouškové, Ghost Town Šimona Kubáně a Umírající labuť Anny Jirmanové. Ve druhé části večera se představí Elixír, jednoaktový balet z pera Viktora Konvalinky. Dílo, které vzniklo podle libreta Štěpána Benyovszkého, popisuje autor jako „vtipnou vizuální audioknihu psanou krví“. Publikum se ocitne v ospalém baru na francouzském venkově, který nečekaně ožije, když hosté zjistí, že někde blízko lze najít klíč k elixíru věčného života. Příběh plný akce, humoru a tance na pestrou hudební koláž doprovází mluvené slovo Jiřího Lábuse.

Využitím tance na mluvené slovo bude večer vůbec výjimečný. Kromě Jiřího Lábuse v představení diváci například uslyší verše Ivana Slavíka, totalitním režimem zakázaného autora druhé poloviny dvacátého století, které ze záznamu přednese filmový a divadelní herec Jaromír Meduna.

Komponovaný večer nabídne širokou škálu hudby od budhistické mantry přes autory jako je VivaldiHändel nebo Čajkovskij až po autory dvacátého století jako je SibeliusRavelGlass či skupina KarpattJoe Tex nebo Coralie Clément.

Elixír

Choreografie: Viktor Konvalinka
Dramaturgie a libreto: Štěpán Benyovszký
Hudba: Solomon Burke, Karpatt, Manuel, Coralie Clément, Luis Mariano, Joe Tex, Petr Iljič Čajkovskij
Hudební koláž: Viktor Konvalinka
Mluvené slovo čte: Jiří Lábus
Asistent choreografie: Jan Schneider

Ghost Town

Choreografie: Šimon Kubáň
Hudba: Max Richter, Rose Betts

Bez těžkostí, jdi s lehkostí

Choreografie: Tereza Hloušková
Hudba: C. Monteverdi, A. Vivaldi 
– překomponoval Max Richter

Umírající labuť

Choreografie: Anna Jirmanová
Hudba: Camille Saint-Saëns
Asistent choreografie: Antonín Schneider

Vzpomínky

Choreografie: Vlasta Schneiderová
Hudba: Georg Friedrich Händel, budhistická mantra, Andrea Bocelli
Verše: Ivan Slavík, přednes: Jaromír Meduna
Autoři zvukové koláže: Ondřej Urban, Vladimír Sojka

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín