Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Kliknutím na “Povolit vše” povolíte všechny cookie.
Customise Consent Preferences
We use cookies to help you navigate efficiently and perform certain functions. You will find detailed information about all cookies under each consent category below.
The cookies that are categorised as "Necessary" are stored on your browser as they are essential for enabling the basic functionalities of the site. ...
Always Active
Necessary cookies are required to enable the basic features of this site, such as providing secure log-in or adjusting your consent preferences. These cookies do not store any personally identifiable data.
Functional cookies help perform certain functionalities like sharing the content of the website on social media platforms, collecting feedback, and other third-party features.
Analytical cookies are used to understand how visitors interact with the website. These cookies help provide information on metrics such as the number of visitors, bounce rate, traffic source, etc.
Performance cookies are used to understand and analyse the key performance indexes of the website which helps in delivering a better user experience for the visitors.
Advertisement cookies are used to provide visitors with customised advertisements based on the pages you visited previously and to analyse the effectiveness of the ad campaigns.
Málokomu se podaří podívat se na natáčení filmu z opačné strany. TANEČNÍ MAGAZÍN dostal exkluzívně tuto možnost díky režisérce Haně Pinkavové, která natáčela s mladým a úspěšným tanečníkem Jiřím Bartovancem jeden z dílů cyklu „Jít za svým snem“ pro Českou televizi.
Pojďme se podívat na osud i úděl tanečníka jinak. Tak, jak jej cítí citlivá režisérka dokumentaristka paní Hana Pinkavová. Ta nám rovněž poskytla exkluzívně i unikátní fotografie z natáčení svého díla. Mimo hlavního protagonisty Jiřího Bartovance je na nich pochopitelně i ona a také kameraman Josef Nekvasil.
Odmala cítil, že je jiný. Zažil šikanu a posměšky. Brzy ale všechny přesvědčil, že není outsider. Kluk z malé vesnice hledal své africké kořeny, šel za svým snem a přes všechny své osobní trable dobyl taneční svět.
V patnácti se dostal ze sta uchazečů na pražskou taneční konzervatoř Duncan Centre, v devatenácti začal svou kariéru ve věhlasném berlínském souboru výrazového tance Sasha Waltz & Guests. Procestoval s ním svět a svět se stal také jeho multikulturním domovem.
Významná zahraniční angažmá, vlastní choreografie a vyhledávané workshopy moderního tance jsou kosmopolitním programem špičkového tanečníka Jiřího Bartovance, o kterém světová choreografka a tanečnice Sasha Waltz říká: „Velký člověk i velký umělec, což v uměleckém světě rozhodně není samozřejmostí. Mnohé těžké životní zkoušky, kterými prošel, i bolest, kterou v životě poznal, jej posílily. Vyrostl z bolesti a roste z ní dál“.
Právě uznávaná dokumentární režisérka Hana Pinkavová právě tomuto umělci věnovala jeden z dílů svého cyklu o mladých umělcích „Jít za svým snem“, který odvysílala Česká televize 11. 5. 2017 na programu ČT Art a jistě jej bude v podzimní době reprízovat.
Historicky nejvyšší zájem zahraničí o český současný tanec!
Historicky nejvyšší zájem zahraničí o český současný tanec!
ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA a festival AEROWAVES SPRING FORWARD uvítají rekordní počet hostů ze všech koutů světa.
Duben patří v tanci tradičně ČESKÉ TANEČNÍ PLATFORMĚ, která předchází Mezinárodnímu dni tance. Letos nastala situace zcela výjimečná díky faktu, že se Tanci Praha podařilo získat pořadatelství putovního festivalu Aerowaves Spring Forward pro Českou republiku, prosadit na něj čtyři česká díla a úzce ho provázat právě s ČESKOU TANEČNÍ PLATFORMOU, to vše od 20. do 25. dubna 2016 v Praze a Plzni. Obě akce zaznamenaly mimořádný zájem ze zahraničí a přivítají přes 200 hostů ze zemí celého světa, mezi nimi např. Japonsko, Amerika, Austrálie, Korea a samozřejmě Evropa.
ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA opět nabídne to nejzajímavější, co přinesl uplynulý rok na poli současného tance a pohybového divadla. Od 20. do 22. 4. se představí celkem devět inscenací nejvýraznějších choreografů vybraných odbornou dramaturgickou radou z 35 přihlášených děl. Jsou jimi Andrea Miltnerová & Jan Komárek, Michal Záhora, Nadar Rosano, Miřenka Čechová, Tereza Ondrová & Peter Šavel, Jaro Viňarský, Věra Ondrašíková, Jiří Bartovanec a Viliam Dočolomanský.
V pondělí 25. 4. si pak ti nejlepší odnesou ocenění v kategoriích Taneční inscenace roku, Tanečník/ Tanečnice roku, Cena za světelný design a Cena diváků. K tomu platforma letos přidala dvě novinky. Tou první je ocenění pro Manažera roku, které inicioval a zaštítil Jiří Opěla, jeden z průkopníků managementu nezávislého tanečního souboru, po léta pracující s Pavlem Smokem. Ocenit by mělo práci manažerů a producentů, díky kterým mohou vznikat nová díla a prosazovat se v zahraničí, ale i osobností, které vytvářejí podmínky pro současný tanec kdekoli v naší zemi.
Druhou novinkou je experiment Divácké poroty, která si díky evropskému projektu Be SpectACTive! vyzkoušela obdobu práce dramaturgické rady festivalu. Z jejich výběru vzešla tři díla – GOSSIP Lenky Vagnerové & Company, Entropy #224 Jiřího Bartovance a Tranzmutace Andrey Miltnerové a Jana Komárka. Všechna budou na platformě uvedena. Je příjemné, že dvě ze tří se shodují s názorem dramaturgické rady. GOSSIP je kvůli disponibilitě tanečníků zařazen až na neděli 24. 4., což konvenuje s víkendem, kdy lze také v divadle PONEC sledovat přenosy z plzeňské akce Aerowaves Spring Forward.
Yvona Kreuzmannová, ředitelka Tance Praha, k výběru dodává: „Letos byla práce dramaturgické rady extrémně zajímavá a nejednou i kontroverzní, to k umění patří. Musím říct, že diváci byli aktivní, opravdu zhlédli 35 představení, diskutovali a vybírali to pravé. Sama patřím k těm, co se snaží sledovat a podporovat umělce v dlouhodobém horizontu a klást na ně vyš&sca ron;í nároky. Platí to z mé strany i pro GOSSIP Lenky Vagnerové, jehož kvality, zvláště interpretační, dokážu plně ocenit, ale pro choreograficko-režijní směřování autorky v něm vidím slabší místa. Považuji proto za správné, že je dramaturgická rada s ohledem na kontext tvorby autorky nevybrala, ale i tak získalo podporu Divácké poroty a proto v hlavním programu figuruje.“
Dramaturgická rada pracovala ve složení Petra Hauerová, Martin Macháček, Yvona Kreuzmannová & Markéta Perroud, Pavel Štorek, Nina Vangeli.
Nina Vangeli seznámila veřejnost s letošním programem: „Opět uvádíme soubory Farma v jeskyni, Spitfire Company, DOT 504, neboť všichni přináší velká témata. Musím konstatovat, že před deseti lety se tanec zabýval lyrickými záležitostmi, ale tyto soubory přináší zm nu a to je zásadní krok. Epidemii psychických chorob v díle ‚Odtržení‘ představí Farma v jeskyni, což rozhodně nebude ztracený večer.
Lenka Vágnerová, která se dlouho zabývá nejrůznějšími tématy, vnímá drby a intriky, které rozkládají společnost zevnitř, jako velké zlo.
Miřenka Čechová vytvořila velké představení, které je zaměřeno na Bravickovy vraždy, to je celkem riskantní téma, ale razantní a pozoruhodné.
Loss of Memory je představení, které nás už dlouho těší, nemusím nic dodávat.
Andrea Miltnerová, která své choreografické znalosti a zkušenosti uplatňuje jak v rekonstrukcích barokních oper, tak v současných projektech, dostala příležitost zviditelnit se ve větším rozsahu, její představení se jmenuje Tranzmutace.
Zvláštností je ‚Guide‘ Věry Ondrašíkové. Věra je křehká, drobná tanečnice, přesto zaujala technologiemi, tentokrát se jí povedl kousek, který je pro diváky přitažlivý a kde jsou doslova okouzleni magií technologie.
Uvidíme dvě mužská sóla, Entropy Jiřího Bartovance, který se ale nedávno zranil a nemůže tančit. Dokázal si v krátké době zajistit alternaci, což přináší možnost sledovat jeho osobní sólo v podání kubánského tanečníka Joela Suáreze Gómeze, který má také pocit vykořenění. Tentokrát bude tedy Jiří Bartovanec v roli choreografa.
Když se řekne izraelský choreograf, znamená to vždy něco dobrého, kdy je třeba zpozornět. Nadar Rosanoa jeho ‚Dogtown‘ se zamýšlí nad právy gayů, spíše tedy obhajuje jejich práva.
Tereza Ondrová a Petr Šavel tentokrát srší vtipem, jejich duet ‚As Long as Holding Hands‘ se neustále obměňuje, takže se určitě nebudeme nudit“, upřesňuje vybraná díla Nina Vangeli.
22.ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA – hlavní program:
4. 17:00 a 21. 4. 16:30 Alfred ve dvoře – Andrea Miltnerová & Jan Komárek: Tranzmutace
4. 18:00 Studio ALTA – NANOHACH / Michal Záhora: DEVOID – nacházející se ve stavu ztráty
Hlavní ceny výtvarně ztvárnila Štěpánka Bláhovcová ze studia Papelote. „Inspirací pro vytvoření ceny ČTP nám byl letošní vizuální styl založený na práci s fotografiemi ženského těla měnícího proporce a tvar v závislosti na perspektivě a úhlu pohledu kamery. Divák nejdříve zkoumá, zda tanečnice nemá nějaký problém, vrozenou deformitu, ale postupně se ukáže, že je to vlastně perspektiva. Jako východisko jsme zvolili písmeno T, což torzo těla trošku připomíná. T jako Tanec, Tělo, Torzo, Trajektorie… Tělo mám e všichni, ale ne každý ho umí použít tak, aby ostatním něco sdělil a zapojil se tak do společenského kontextu dialogu. Pracovali jsme s papírem, vznikla tak věc, která vychází z tradice lampionů, které se používají na oslavách a ceremoniích, velmi se nám líbilo, že lampiony jsou křehké a pevné současně a vyjadřují pohyb.
Stejně jako fotograf nechal tělo tanečnice na plakátech a ve spotu nabývat neobvyklých proporcí a tvarů, i papírové písmeno T nabude rozpohybováním a změnou úhlu pohledu nečekaných forem. Jsme šťastni (studio Papelote), že jsme se na ceně podíleli. Byli bychom rádi, kdybychom touto cestou vzdali hold tomu, co naši tanečníci dovedou, říká Štěpánka Bláhovcová.
V rámci festivalu bude představena Databáze tance – nový projekt Tanečních aktualit o. p. s. Tato online platforma českého tance dostupná na internetových stránkách www.databazetance.cz bude obsahovat základní informace z oblasti tance, pantomimy, nového cirkusu i dalších žánrů spojených s pohybem obecně. Koordinátorka projektu Daniela Machová k tomu dodává: „Databáze bu de mapovat dění na české taneční scéně, čímž umožní dohledat údaje o divadelních prostorách, uměleckých souborech, festivalech a produkčních platformách nebo také informace z oblasti tanečního vzdělávání na všech jeho stupních – taneční studia, Základní umělecké školy, konzervatoře i vysoké školy. Zároveň nabídne možnost profesní prezentace, bude obsahovat profily osobností ze světa tance, interpretů, choreografů, pedagogů, publicistů nebo produkčních apod.“
Aerowaves Spring Forward poprvé v České republice
Spring Forward je vyvrcholením dvacetileté práce sítě Aerowaves, která otevírá možnosti začínajícím tanečním tvůrcům z celé Evropy. Teprve posledních 5 let pořádá tento jarní festival tak, aby z dvacítky děl, která nejvíce zaujmou členy sítě, kde každá země má 1 hlas, mohli diváci a především kolegové z významných mezinárodní ;ch festivalů a divadel shlédnout živě co nejvíce. Dvacítka děl – Twenty16 je vybírána ze stovek přihlášených děl, loni konkrétně 509.
Po dohodě vedení Aerowaves a Tance Praha bylo vybráno pro Plzeň 19 děl, v nichž se představí téměř stovka umělců z 19 zemí, a to v celkovém počtu 22 představení během jediného víkendu. I proto využívá festival v Plzni hned šesti různých scén a v těch menších, studiových, se hrají jednotlivé tituly dvakrát.
Ne náhodou je místem konání právě Plzeň. V době, kdy se Plzeň ucházela o titul Evropské hlavní město kultury, Yvona Kreuzmannová, česká reprezentantka v síti Aerowaves působící ve funkci Associate Director, navrhla pořadatelství Spring Forward pro Českou republiku a po všech peripetiích se ho podařilo prosadit v nemalé konkurenci dalších zemí resp. měst na rok 2016. A to i díky vzniku nových pros tor pro prezentaci současného tance v Plzni, na 1.místě DEPO2015.
„Díky mimořádné aktivitě Tance Praha v zahraničí přitáhl festival Aerowaves Spring Forward 2016 bezkonkurenčně nejvyšší počet zájemců – profesionálů i médií ze všech koutů světa. Svou účast potvrdilo 224 osobností z Evropy i zámoří, je to poprvé, kdy počet zahraničních hostů překročil 200. Registrace byla z důvodu kapacity sálů ukončena a na nejednoho zájemce se tak již nedost alo,“ uvádí ředitelka Tance Praha Yvona Kreuzmannová.
Zájemci přesto budou moci shlédnout vybraná představení díky přenosům na webových stránkách aerowaves.org/springforward. V pátek 22. a v sobotu 23. dubna se budou moci od 21 hodin přijít podívat do PONCE, kde poběží přenosy na velkém plátně.
Entropy # 251, nejnovější dílo Jiřího Bartovance, mělo premiéru v divadle Ponec
25. ledna uvedlo divadlo Ponec českou premiéru díla Jiřího Bartovance Entropy #251, premiéra v New Yorku proběhla 11.září 2015 v rámci programu Českého Centra a Moving sound Festivalu.
Entropy pochází z řeckého slova pohyb. A pohybu tu bylo dost a dost.
Představení zahajují podivné zvuky, dalo by se říci, že spíše výstražné. Téměř nahá postava píše na zem nápisy tajemných významů, kterým rozumí jen umělec sám, pro diváka zůstává jejich smysl utajen. Poté, co je podlaha celá pokrytá nápisy, mužská postava stojí ve světle, které dopadá na její nohy.
Nehybnost se po chvíli mění v divoký tanec plný svíjení a rychlých pohybů. Voda z nádoby uprostřed jeviště se začíná vypařovat, mohutné hřmění otřásá sálem.
Umělec si obléká černý kostým, znovu svádí jakýsi boj, zmítá se a plazí, tu náhle padá ze židle a dlouze odpočívá na zemi. Chvílí hovoří k divákovi, přichází k jedné ženě a hltavě pije její vodu. Přivádí ji na jeviště a oba si na chvíli vyměňují role. Žena nehnutě sedí na židli na jevišti, zatímco umělec sedí v hledišti v roli diváka. Ovšem bystrému oku nemůže ujít, že dotyčná divačka není nikdo jiný než Nina Vangeli, divadelní a taneční publicistka.
Umělec kreslí kruh kolem sedící ženy. Bere ji za ruce, obejmou se a chvíli spolu cituplně tančí. Žena odchází.
Umělec zběsile běhá kolem dokola, stále rychleji a rychleji. Nafukuje balónky, pouští je do vzduchu a nechá je létat jevištěm.
Poté bere obrovský meloun, roztříští jej o zem a válí se v rozlité šťávě. Obléká si plášť a sype na sebe prach. Podlaha je plná různého smetí, umělec opět svléká plášť, klouže a padá po melounu, znovu se válí v prachu a špíně. Na hlavu si dává igelitový sáček a strnule stojí. Opět několikrát padá na zbytcích melounu.
Po tomto úmorném úsilí sedí v klidu obrácen zády k divákům, nasazuje si červený šátek na hlavu a otáčí se směrem k publiku. Odchází z jeviště v jakési světelné záři, nahá postava mizí kdesi ve světle.
I přes dokonalý pohyb Jiřího Bartovance a emoce, které z díla přímo číší, zůstává obsah díla divákovi nezřetelný a zahalený tajemstvím.
Součástí představení byla také výstava tanečních fotografií Vojtěcha Brtnického.
Jiří Bartovanec spolupracuje se zahraničními umělci, je členem skupiny Sasha Waltz and Guests. Podílel se na dokumentech pro Českou televizi. Vyučuje na Duncan Centre Konzervatoři, v Soulu pořádal workshopy pro skupiny moderního tance.
Jiří Bartovanec uvede v PONCI českou premiéru své nové inscenace
Jiří Bartovanec se představí v jeho novém sólovém představení ENTROPY #251. Česká premiéra se odehraje v divadle PONEC 25. ledna ve 20:00 hodin. Světová premiéra se uskutečnila 11. září 2015 v USA.
České centrum a Ivan Pinkava, český fotograf, který byl kurátorem dvouměsíčního programu v prostorách Národní budovy v New Yorku, zvolil téma „Mít odvahu být outsidrem“. Zadání bylo nabídnuto i česko–německému choreografovi, tanečníkovi a performerovi Jiřímu Bartovanci. Právě sólové představení ENTROPY#251 bylo vytvořeno pro České centrum a uvedeno 11. září 2015 mimo jiné v rámci pořádaným rakouským konzulátem v New Yorku.
Zatím jediné plánované představení 25. ledna bude první českou premiérou z několika dalších, které budou následovat.
Prostorové hledání své vlastní cesty. Prostor jako klec, v níž jde o hru svých vlastních možností a jejich vytrvalosti v izolovaném a přeci jen plném a hustě zamlženém světě. Ježek v kleci a vlastní manipulace svého vymanění se z mříží. Někdy je to zvuk, někdy světlo a jindy samotná zpověď. Kde je fikce a realita není podstatné, ale existuje mnoho momentů, které klamou svojí podobou.
Foto: Sang Hoon Ok, Vojtěch Brtnický, Adéla Horelicová
JIŘÍ BARTOVANEC (CZ/DE)
Jiří Bartovanec se již v 7 letech stal členem folklórní taneční skupiny STAZKA v Teplé. V letech 1994–1997 studoval na baletní škole J. Dolečka v Karlových Varech a od roku 1998 na taneční konzervatoři Duncan Centre v Praze. V roce 2003 odešel do Berlína kde spolupracoval s Farhadem Payerem a Yasmine Kalifa na divadelním představení Jack and Harun a se skupinou Toula Limnaios na představení Irrsinn. V roce 2004 pracoval s Jochenem Rollerem na choreografii Mindgarden, tančil v duetu Mirelly Wiengarten Combattimento di Tancredi e Clorinda a v jejím tanečním filmu Circulatura. V roce 2007 se podílel na projektu Mayim Mayim ve Stadttheater Nurenberg/Furth. V roce 2010 spolupracoval s Williamem Forsythem na projektu Human Writes a Jiřím Havelkou a Tiger Lillies na představení Here I am a human. Od roku 2003 pracuje se Sashou Waltz a v roce 2007 se stal stálým členem skupiny Sasha Waltz & Guests. Tančí v choreografiích Sashy Waltz noBody, Insideout, Dido&Aeneas, Medea, Jagden und Formen, Continu, Matsukaze, Sacre, L’Apres-midi d’un faune a spolupracoval na přípravě a realizacích mnoha dalších tanečních projektů (např.: Dialoge Neues Museum, Romeo a Julie, Dailoge Maxxi, Carmen, Dialoge Kalkota…) S Českou televizí a Nenadem Djapicem natočil dokumenty Africké kořeny – české tančení (2010) a Kodjo (2012). V roce 2016 dokončuje s Hanou Pinkavovou další dokument pro Českou televizi. Jeho první s&oac ute;lo When my mind is rocking, I know it´s 7 mělo premiéru v dubnu 2008 v rámci projektu Choreographen der Zukunft / Choreografové budoucnosti skupiny Sasha Waltz & Guests. Následovalo sólo Aneho (Berlín, 2010) a mnoho dalších, které uvedl na několika evropských ale i mimoevropských scénách včetně Afriky. V Lome vytvořil v rámci programu Goethe Institutu choreografii Door of No Return (2011). V roce 2014 připravil skupinovou choreografii GLOBE a mezi jeho poslední sólové představení patří i Entropy, které pravě uvedl v New Yorku v rámci programu Českého Centra a Moving sound Festivalu.
Jiří Bartovanec momentálně vyučuje tvorbu na Duncan Centre Konzervatoři a se studenty 3. ročníku připravuje nejnovější choreografii Svěcení Jara (Igor Stravinski). Pořadá několik workshopů jako jsou Ausser Mir (pro děti uprchlíků a tanec ve školách, Berlín) a workshopy repertoáru Sashy Waltz (Radial System V, Brelín). V létě 2015 vytvořil site specific choreografii RAUMAUSLOTEN – Raum und Psyché v areálu psychiatrické léčebny Charité Berlín. V roce 2014 a 2015 pořádal v Soulu workshopy pro taneční skupiny moderního tance cia Mamajeang Kim Seoul a Daegu City Dance Company. V současné době tančí v představení Sniper´s Lake skupiny Spitfire Company a tvoří choreografie pro jiné skupiny, mezi poslední patří Tantehorse a představení Lessons of Touch.
