Jatka78 – 18. stránka – Taneční magazín

Konec člověka. Doba z druhé ruky

Premiéra souboru Spitfire Company, který oslavil 10 let své existence

V úterý 12. září oslavil divadelní soubor Spitfire Company 10 své existence. V prostoru Jatka78 proběhla premiéra adaptace knihy Světlany Alexijevičové Doba z druhé ruky, za kterou autorka získala v roce 2015 Nobelovu cenu za literaturu. Na scéně se setkalo deset performerů a tanečníků, čtyři hudebníci v čele se skladatelem Janem Kučerou. Zvukový soundscape vytvořil Martin Tvrdý. Inscenaci rozdělenou do deseti kapitol spojilo hlavní téma: společenské změny po roce 1989.

„ 90. léta jsme prošvihli – tato idea se objevuje napříč celou knihou Světlany Alexijevičové. Jsou v ní obsaženy frustrace, sentiment i nejasné tragično. 90. léta nás stále velmi silně ovlivňují, je to dědictví, kterého se nedá zbavit,“ říká k adaptaci režisér Petr Boháč.

Představení bylo uvedeno už pouze jednou – 13. září od 19.30 v pražském prostoru Jatka78.

Eliška Míkovcová

Foto: Vojtěch Brtnický

Taneční magazín

Doba z druhé ruky

Spitfire Company připravuje unikátní projekt – světovou premiéru adaptace knihy Světlany Alexijevičové Doba z druhé ruky, divadelní symfonie na pomezí vizuálního, činoherního a tanečního divadla vzniká z nahraných fragmentů knihy a živé hudby

Divadelní soubor Spitfire Company připravuje u příležitosti deseti let své existence unikátní projekt – světovou premiéru adaptace knihy Světlany Alexijevičové Doba z druhé ruky, za kterou autorka získala v roce 2015 Nobelovu cenu za literaturu. Divadelní symfonie na pomezí vizuálního, činoherního a tanečního divadla vzniká z nahraných fragmentů knihy a živé hudby. Na scéně se setká deset performer a tanečníků, čtyři hudebníci v čele se skladatelem Janem Kučerou. Neodmyslitelnou zvukovou stopu tvoří čtené úryvky z knihy a zvukový soundscape Martina Tvrdého. „Spitfire Company chce inscenací připomenout reálie, které se odehrály i s českou společností, a pochopit skutečnost, ve které žijeme tady a teď. Kniha Alexijevičové je neuvěřitelně propracované zrcadlo, v němž lze zahlédnout materiál, z něhož vězí současné frustrace a společenské nálady,“ dodává umělecký ředitel souboru Petr Boháč.

Představení bude uvedeno pouze dvakrát 12. a 13. září od 19.30 v pražském prostoru Jatka78.

Vstupenky jsou k zakoupení v předprodeji GoOut za 390 Kč. Více na www.spitfirecompany.cz a www.jatka78.cz.

Jeden z nejvýznamnějších českých divadelních souborů Spitfire Company oslaví v září deset let své existence světovou premiérou adaptace knihy Světlany Alexijevičové Doba z druhé ruky. Inscenace bude rozdělena do deseti kapitol, které spojuje hlavní téma: společenské změny v 90. letech, kumulovaná frustrace i uvolněná svoboda.

Stejnou formou, jakou je psaný samotný román, tedy metodou nahrávek a přepisů rozhovorů s pamětníky, přistupuje také Spitfire Company k připravovanému představení. Diváky provedou inscenací autentické nahrávky z knihy Doba z druhé ruky, které vznikly během zkoušek. Úryvky z knihy budou předčítat přátelé, spolupracovníci a také podporovatelé skupiny Spitfire Company – Roman Černík, šéf prostoru Moving Station v Plzni, Břetislav Rychlík, spisovatel a režisér, Tomáš Suchánek, šéf festivalu Dream Factory, zpěváci Martin Kyšperský a Lenka Dusilová, dramatik René Levínský, taneční teoretička Nina Vangeli a mnoho dalších.

Knihy Světlany Alexijevičové jsou mnohohlasé romány, které mají reálná prostředí a skutečné příběhy. Doba z druhé ruky pojednává o společenské změně, která se udála v Rusku v 90. letech. Spitfire Company přistupuje k této knize jako k zrcadlu, které zobrazuje naši společnost.

„Svět během desetiletého působení skupiny Spitfire se mnohonásobně změnil. Je mnohem nebezpečnější a lidé jsou mnohem frustrovanější, než tomu bylo před deseti lety, kdy jsme s Miřenkou Čechovou a Ludmilou Vackovou skupinu zakládali. Umění, aby bylo stále uměním a nikoliv pouhou zábavou, musí reagovat na tyto změny. Vždy jsem se zajímal o člověka, který se ocitl v mezní situaci, o člověka, u něhož lze zaslechnout tepající lidství ohrožené strachem. A kniha Doba z druhé ruky je utkána z zpovědí lidí, kteří se často ocitli na dně svých možnosti. Proto jsem šťastný, že jsme jako první české divadlo dostali práva na tuto knihu a že budeme moci i díky ní znovu obháj it existenci skupiny, kterou jsme pojmenovali bojovně a anglicky Spitfire Company“ vysvětluje umělecký ředitel souboru Petr Boháč. „Spitfire Company chce inscenací připomenout reálie, které se odehrály i s českou společností, a pochopit skutečnost, ve které žijeme tady a teď. Kniha Alexijevičové je neuvěřitelně propracované zrcadlo, v němž lze zahlédnout materiál, z něhož vězí současné frustrace a společenské nálady,“ dodává Petr Boháč.

Spitfire Company je jedním z nejprogresivnějších českých divadelních uskupení. Obdržel několik tuzemských i zahraničních ocenění – opakovaně Cenu Divadelních novin, The Herald Angel Award, cenu DNA, cenu Skupovy Plzně, nominaci na Cenu divadelní kritiky a další. Soubor Spitfire Company na konci srpna ukončuje své angažmá na největším festivalu světa Fringe Edinburgh, kde s představením Vypravěč obdržel nominaci na cenu Total Theatre Awards, jež byla vybírána z více než 600 divadelních a tanečních projektů. Úspěch podpořily nadšené pěti hvězdičkové kritiky, mezi nimiž vyniká stoprocentní hodnocení od divadelní kritičky ze skotského deníku The Herald.

10 let Spitfire Company – Konec — člověka. Doba z druhé ruky 12. a 13. září 2017 od 19.30, Jatka 78 390 Kč/ 200 Kč

Předprodej: https://goout.net/cs/listky/konec-cloveka-doba-z-druhe-ruky/kngb/

Více informací najdete na: www.spitfirecompany.cz a www.jatka78.cz.

Eliška Míkovcová

Taneční magazín

Šaolin či kaolín?

Premiéry „Faun“ a „Nomád“ završily na festivalu „Tanec Praha 2017“ velmi úspěšnou spolupráci souborů EASTMAN a 420PEOPLE. A opět jsme s nadšením obdivovali mistrovství choreografického mága Sidi Larbiho Cherkaouie, tentokrát za výrazného přispění Václava Kuneše.

Další z velkých událostí letošního festivalu „Tanec Praha“ se odehrála na scéně Jatka78 v Praze v neděli 4. června. Bylo to již mé druhé setkání s famózním vlámským choreografem, tanečníkem, muzikantem a výtvarníkem Sidi Larbi Cherkaouiem během dvou nedělí. Vlastně třetí, během nedělí tří! Jelikož Sidi Larbiho i tohoto představení se bezprostředně dotýkal rozhovor s vůdčí osobností souboru 420PEOPLE Václavem Kunešem, který jsem připravoval o týden dříve – rovněž v neděli!

Večer v industriálních prostorách Jatek78 byl dvojitým představením. Na rozdíl od kvalitního tištěného programu, kde bylo opačné pořadí, nás jako první uvítala Larbiho choreografie „Faun“. Představila se v něm kmenová sólistka Larbiho souboru EASTMAN Nicola Leahey a Václav Kuneš ze 420PEOPLE.

Sidi Larbi Cherkaoui a Václav Kuneš připravují inscenaci „Nomád“.

Je to pohybově i orientačně náročná téměř dvacetiminutová etuda na důvěrně známé dílo Claude Debussyho. Speciálně náročná na mužskou roli. Ostatně, Václav Kuneš se tomu netajil ani v již uveřejněném rozhovoru (na jiném místě Tanečního magazínu). Debussyho muziku místy vhodně vystřídaly východní melodie z autorské dílny Nitina Sawhneye. Larbiho choreografie tradičně nepostrádala nepřeberné množství inspirací a nových pohledů na souznění s přírodou. I člověka s člověkem. Tuto baletní seanci původně připravil Sidi Larbi Cherkaoui jako poctu legendě tance – Václavu Nižninskému. A jeho citlivá choreografie tento její hlubší smysl umocňovala. Oba sólisté byly místy individualitami, ale současně tvořili sehraný tým. Celý jejich výkon umocnila citlivá světelná spolupráce Adama Cariéra. Mne nejvíce v tomto smyslu imponovalo minimální použití bodových reflektorů, na něž došlo téměř až v samotném finále.

Hlavní částí večera bylo společné představení souborů EASTMAN a 420PEOPLE pod názvem „Nomád“. Velice uznávám, že název vznikal až skutečně tvůrčím způsobem – na poslední chvíli. Celkové programy Tance Praha toto koprodukční dílo uvádějí ještě pod pracovně obecným názvem „Premiéra“. Osobně mám k představením, která vznikají tak, že si předem někdo „nalinkuje“ název i ostatní spíše vnější atributy, vypěstovaný despekt. Nevím, jak váženým čtenářům, ale mně takové postupy zavánějí výrazným kalkulem. Cením si, když název vznikne organicky až na závěr.

Nicola Leahey a Václav Kuneš v baletu „Faun“ v Larbiho choreografii.

Sidi Larbi Cherkaoui se – za výrazného přispění Václava Kuneše – protentokrát představil v úplně opačném světle. Expresívnějším i progresívnějším. Koneckonců, měli k tomu k dispozici hned mezinárodní tým tanečníků. Opět společenství EASTMANU a 420PEOPLE. Jmenovitě: Francescu Marii Amante, Sabine Groendejik, Nicolu Leahey, Mabrouk Gouicem, Vojtěcha Raka, Filipa Staňka, Antonina Rioche a Nemo Oegoedeho. Jiný ráz představení udal i odlišný světelný koordinátor – Willy Cessa.

Hudba byla, jak je u Sidi Larbiho časté, převážně ve východním duchu. Místy si divák připadal jako u vyznavačů učení šaolinu… EASTMAN i 420PEOPLE zde opět nalezli společnou řeč a utvořili jednolitý „teamwork“. A to zdůrazňuji, že jsem viděl naprosto první premiérové uvedení!

Tematika bloudění a hledání v poušti, nalézání podstaty žití a objevování vlastní individuality a svého místa na světě, snad nemohla neoslovit žádného z diváků v přeplněném sále. Nejsilněji celý Larbiho scénář gradoval v závěru samém. Jednotliví aktéři nosili do pouště celé hrsti něčeho vazkého. Tu to byla životadárná voda. Pojednou se to proměnilo na sypání rýže na jakýchsi vzdálených východních plantážích… Aby se to „cosi“ v závěru stalo životodárným blátem, které obrodí poušť. Ve finále se touto hmotou – připomínající barvou i strukturou kaolín – interpreti obalili. Strhující závěr! Komusi v hledišti to prý připomínalo zápasy žen v bahně. S takovým výkladem však zůstal osamocen.

Závěrečné zkoušky představení „Nomád“, pod bedlivým dohledem Sidi Larbiho (sedící úplně vlevo).

„Faun“ i „Nomád“ znovu dokázaly genialitu Sidi Larbiho. Já však ještě výše hodnotím spolupráci dvou souborů. I dvou mužů – Sidi Larbiho Cherkaouie a Václava Kuneše. O dalších nemluvě. Díky za pozoruhodný zážitek. V neposlední řadě patří dík i „Tanci Praha“ a dalším organizacím, že nám tento silný divadelně taneční projekt umožnily prožít.

MICHAL STEIN

Foto: Tanec Praha

TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanec Praha zahájila primátorka a Sidi Larbi Cherkaoui

V neděli 28. května 2017 byl v hypermoderní hale Forum, v Praze 8, Karlíně, zahájen již devětadvacátý ročník prestižního mezinárodního festivalu Tanec Praha. Bude probíhat do 28. června 2017 nejen v Praze, ale i v dalších devatenácti městech Čech i Moravy.

Tam, kde kdysi bývávaly výrobní haly kotlárny socialistického koncernového podniku ČKD Dukla Karlín (a ještě dříve historický podnik Breitfeld a Daněk) nyní již tři roky sídlí nejmodernější multifunkční kulturní sál v Praze – Forum Karlín. S hledištěm pro tři tisícovky osob. A právě v něm byl ve večerních hodinách v neděli 28. května 2017 slavnostně zahájen již devětadvacátý ročník mezinárodního tanečního festivalu Tanec Praha.

Vlastní zahajovací ceremoniál obstarala ruku v ruce se zakladatelkou a ředitelkou festivalu Yvonou Kreuzmannovou primátorka hlavního města Prahy paní Adriana Krnáčová. Vtipně připomněla své dětské baletní krůčky a vysvětlila, že posléze se raději věnovala sportování. Obě dámy pak přestřihly pomyslnou „otvírací lentu“ festivalu. A pódium mohlo patřit tomu nejlepšímu, co současný světový tanec nabízí. Souboru Eastman vlámského tanečníka, choreografa i hudebníka Sidi Larbiho Cherkaouie. A jeho strhujícímu představení „Fractus V“.

Sidi Larbi je výjimečnou osobností světových pódií výrazového tance. Nejen, že vymýšlí neotřelá choreografická sdělení, komponuje hudbu a sám tančí i je multiinstrumentalistou, scénickým výtvarníkem, ale zároveň hledá a nalézá souvztažnosti mezi tancem i filosofií. Pro „Fractus V“ byl Larbi inspirován učením amerického filosofa židovského původu Noama Chromského. Obzvláště jeho obhajobou takzvané „společné řeči“. A kde jinde společnou řeč nalézat, než v tak kosmopolitním oboru jako tanci?

Mimo vrcholných výkonů tanečníků ze skupiny Eastmen zaujala hudba. Jak „východní“ jméno souboru tak trochu napovídá, byla v hlavní linii ohlasem idické hudby. Její vrcholné momenty připomínaly sólové období exčlena Beatles George Harrisona či nezapomenutelného indického hudebního barda Ravi Shankara. Tomu napomáhaly i sitáry, tambury, autoharfy i další nástroje charakterizující tento hudební trend. Indicky znějící muzika nebyla jediným hudebním východiskem „Fractusu V“. V kontrastním střihu se zde objevily klavírní motivy, za něž by se nemusel stydět ani Edvard Hagerup Grieg. Ty naopak střídaly pas áže harfy s klavírem slovanské melodiky, místy připomínající i důvěrně známé skladby Bohuslava Martinů. A nezapomnělo se ani na diskotékový styl.

Stejně mnohovrstevný byl i baletní styl. Složité velkoplošné lidské obrazce střídal step. Náhle kontrastně zaplnil pódium styl Lindy Hop. V přímém kontrapunktu se zde objevovaly prvky flamenca, break dance, ale i hip-hopu. Tanečníci kontinuálně prolínali s muzikanty. Chvílemi se stávali i kulisáky a stavěči scény či stepovacích desek.

Ačkoli bylo v hledišti přísně zakázáno fotografovat, fotograf (dokonce s bleskem!) se objevil přímo na pódiu. V jedné z vrcholných pasáží celého večera. Ta pranýřovala určitou nenasytnou až bestiální touhu dnešních médií zachytit tragicky vypjaté obrázky života.

„Fractus V“ byl zkrátka erupcí zdánlivě protichůdných námětů, nápadů a myšlenkových pochodů. Došlo v něm i na apelativní mluvené slovo. I jeho náladová poloha se neustále měnila. Od vážných pasáží až po humornou hyperbolu.

Pětasedmdesát minut nabitého představení tak divákovi uteklo, jako by se jednalo o půlhodinku pouhou! A není náhodou, že narvaný třítisícový sál ještě dalších deset minut tleskal vestoje.

Sidi Larbi Cherkaoui se ukázal jako naprosto výjimečná světová osobnost, která je schopna dát souvislosti a řád i zdánlivě naprosto neslučitelným až ambivalentním prvkům. Nejen, že je umně poskládal v silný a mnohoznačný celek, ale dal naplno vyznít i jednotlivým fragmentům představení. Dokonale vystihl jejich jemné nuance i barvité valéry. Je skvělé, že se s jeho souborem budou moci diváci Tance Praha ještě setkat při společném projektu s domácím souborem 420PEOPLE. Konkrétně na představení „Premiéra + Faun“ v neděli 4. a v pondělí 5. června. Vždy od 20.00 hodin na scéně Jatka78. Ale na festivalu Tanec Praha vás toho čeká – až do 28. června – daleko více!

MICHAL STEIN

Foto: Tanec Praha a archiv hlavního města Prahy

TANEČNÍ MAGAZÍN