Jana Kozubková – Taneční magazín

Endemité – příběhy mizení

A studio Rubín uvede inscenaci o mizení jedinečných druhů, rostlin i typů lidí na zemi

Mezinárodní projekt Endemité: příběhy mizení má premiéru 5. října

Pražské A studio Rubín nazvalo sezonu 2024/25 – Mizení. K tomuto tématu se v rámci první premiérové inscenace vztáhne skrz příběhy živočichů a rostlin, které se vyskytují pouze za specifických podmínek v jedné určité lokalitě. Pokud se podmínky v této lokalitě změní, je dost pravděpodobné, že tento jedinečný druh vyhyne. Na příbězích mizejících majitelů vleků, trampů nebo třeba jezera ukáže inscenace dopady rozhodnutí dnešní společnosti na život nastupující generace. Text vznikl v autorském dialogu Dagmar Fričové a Matthiase Naumanna a dočká se českého i německého zpracování. Režisérka Lucie Ferenzová na inscenaci spolupracuje s Janou Kozubkovou, Terezou Hof a Halkou Třešňákovou. Premiéra se v pražském A studiu Rubín uskuteční 5. října, v berlínském Theater unterm Dach o čtrnáct dní později.

„Mám z tohohle inscenačního projektu velkou radost. V jeho pozadí se totiž také odvinul a stále odvíjí příběh, který začal před pěti lety, kdy jsem se seznámila s německým autorem a překladatelem Matthiasem Naumannem z umělecké skupiny Futur II Konjunktiv. Tehdy jsme se domluvili, že společně napíšeme česko-německý text. A tak se také stalo. Rubín spojil síly s již zmíněným Futur II Konjunktiv i s naším stálým a věrným partnerem, spolkem Kolonie, a navíc s berlínským nezávislým divadlem Theater unterm Dach. Výsledkem je jeden text a dvě inscenace,“ komentuje vznik inscenace autorka Dagmar Fričová a dodává: „Spolu s Matthiasem nevnímám endemity pouze jako živočichy a rostliny, které mohou být v důsledku rychlých klimatických změn výrazně ohroženy a které v textu promlouvají. Podobně vnímáme i lidi a jejich specifické činnosti v konkrétních místech, jako například majitele lyžařského vleku nebo trampy a jiné milovníky lesa a přírody vůbec. Důležitou tematickou vrstvou Endemitů: příběhů mizení je mezigenerační dialog, který zde nabírá až magickou rovinu, jelikož se potkávají prapředci se svými vnuky a současní mladiství hovoří se svými budoucími potomky.

Endemité: příběhy mizení představují příběhy několika rychle a výrazně měnících se míst. Hlavní linka vypráví příběh dvanáctileté dívky, která především z ekologicko-aktivistických pohnutek uteče z domova do lesa. Díky poněkud prazvláštnímu rozhovoru se svým budoucím vnoučetem ji napadne radikální možnost, jak současné děti a mladiství mohu své rodiče přimět k tomu, aby začali se změnou klimatu skutečně něco dělat. Přesto její výzva může a je vykládána jinak, než ji zamýšlela. O tom, co se nakonec skutečně událo se dozvídáme až z odborného archeologického příspěvku z budoucnosti.

Režisérka inscenace Endemité: příběhy mizení Lucie Ferenzová přizvala ke spolupráci výraznou českou scénografku Janu Hauskrechtovou, intermediálního umělce Michala Kindernaye a také polského hudebníka a jedinečnou osobnost polské soundartové scény Gerarda Lebika. V inscenaci se objeví herečky Jana Kozubková, Tereza Hof a Halka Třešňáková.

V naší inscenaci jsou oproti berlínské verzi, kterou hrají muž a žena, obsazeny tři výrazné ženské osobnosti. Už to je samo o sobě výzva. Pracujeme s otevřenou hrou, všechny performerky hrají vícero postav, a to i mužské nebo antropomorfní role; zároveň se procesu účastní dva výrazní umělci z audio-vizuálního prostředí: Michal Kindernay nám vytváří videa a lightdesign a Gerard Lebik hudbu. Divadlem ohledáváme všechny ty mizející charaktery ze hry. Zkoušíme s živou kamerou a celá inscenace končí instalací bez lidí… možná, že lidi jsou taky mizející endemité na planetě Zemi…, přibližuje režisérka Lucie Ferenzová.

Současně spolu s českou inscenací vzniká v berlínském Theater unterm Dach také inscenace německé verze tohoto nového textu. Režisérem inscenace je Johannes Wenzel, člen kolektivu Futur II Konjunktiv. Obě inscenace mají premiéry jen čtrnáct dní po sobě. Německá inscenace bude v Praze hostovat v listopadu v rámci PDFNJ (přičemž obě inscenace jsou součástí off programu PDFNJ a diváci je mohou obě shlédnout a porovnat 13.–15. listopadu v A studiu Rubín) Českou verzi čeká hostování v Berlíně na konci ledna příštího roku v již zmíněném Theater unterm Dach.

Foto: Patrik Borecký

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Slunce, seno, Pavlišov

Divadelní představení oživí broumovské pověsti i historické události

Pražská divadla A studio Rubín a Chemické divadlo opět spojila síly s broumovskými lokálními spolky a připravila divadelní inscenaci v podobě pouti krajinou. Už v pořadí druhá meditační túra vedoucí do Chaty pod Korunami vtáhne diváky do fenoménů a příběhů spjatých s bezprostředním okolím. Inscenaci Slunce, seno, Pavlišov společně vytvářejí režisér a autor Vojtěch Bárta a dramaturgyně Dagmar Fričová a Lucie Ferenzová. Bájné i reálné postavy ztvární Vojtěch Hrabák, Šimon Krupa, Tereza Hofová, Halka Třešňáková, Zbyšek Humpolec, Jana Kozubková a spolky i jednotlivci z místní komunity.

„Podobně jako v minulém roce, kdy jsme zde odehráli představení Pivo, hlína, Pavlišov, navazujeme na lokální tradici martínkovické túry do hor. Během našeho představení si diváci mohou kromě malinového sirupu vychutnat krásu okolí i sílu legend a příběhů, které se na tomto území děly a dějí dodnes,“ představuje ideu představení dramaturgyně a šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová.

Během devíti zastávek na trase Martínkovice – Chata pod korunou se diváci setkají s navrátilými broumovskými vlky, kteří rozdělují společnost, možná narazí na mariánské zjevením v Suchém dole, budou svědky vraždy dvou německých farářů, dozví se, proč a jak se textilie z broumovska dostávají do rukou afrických králů anebo na vlastní kůži zažijí slavnost pořádanou místními spolky.

„Oproti minulému roku jsme se více zaměřili na tematizaci současnosti a reflexi témat, které jsou pro region aktuální. I diváci, kteří se s námi na túru vydali v loňském roce, tak zažijí opět něco nového,“ dodává Fričová.

Inscenace spojuje tvůrce z pražského A studia Rubín a Chemického divadla, kteří se zaměřují na osobité multižánrové tvary s aktuálními společensko-politickými tématy. Divadelní pouť režíruje Vojtěch Bárta, dramaturgicky ji zaštitují Dagmar Fričová a Lucie Ferenzová. Historické a mýtické postavy zahrají Vojtěch Hrabák, Šimon Krupa, Tereza Hofová, Halka Třešňáková, Zbyšek Humpolec, Jana Kozubková, pěvecký sbor Clari Cantus, Divadelní soubor Kolár Police nad Metují a další spolky a jednotlivci z místní komunity.

Slunce, seno, Pavlišov se uskuteční dvakrát, a to v úterý 25. a ve středu 26. června. Druhé představení se odehraje v rámci mezinárodního festivalu Regiony Hradec Králové. Divadelní pouť nabídne dva paralelní začátky na dvou různých místech. Do Martínkovic se diváci mohou dopravit buď poutnickými a historickými autobusy nebo vlastní dopravou. Více informací najdou na www.astudiorubin.cz.

Realizováno za finanční podpory Královéhradeckého kraje a Státního fondu kultury ČR.

Představení se odehraje 25. a 26. června 2024

Harmonogram akce:

Úterý 25. 6.

djezd historického autobusu z Broumova – zastávka „Autobusové nádraží Broumov“

· 19.00 příjezd na seřadiště poutníků v Martínkovicích – zastávka „Martínkovice, pod lesem“ a ZAČÁTEK POUTI

· cca 21.00 konec pouti u Chaty pod Korunou

· 22.00 předpokládaný odjezd poutnického autobusu od Chaty pod Korunou do Broumova

Středa 26. 6.
(hrajeme v rámci mezinárodního festivalu REGIONY Hradec Králové)

· 17.30 odjezd poutnického autobusu od Muzea východních Čech v Hradci Králové – VSTUPENKY k zakoupení POUZE na webu festivalu

· 19.00 příjezd na seřadiště poutníků v Martínkovicích – zastávka „Martínkovice, pod lesem“ a ZAČÁTEK POUTI – VSTUPENKY k zakoupení přes náš web nebo goout

· cca 21.00 konec pouti u Chaty pod Korunou, kde bude přistavený autobus zpět do Hradce Králové

23.00 předpokládaný čas návratu zpět k Muzeu východních Čech v Hradci Král

Letošní edice události navazuje na pilotní projekt Pivo, hlína, pavlišov, který byl součástí kandidatury týmu Broumov 2028 na Evropské hlavní město kultury.

Foto: Alena Hlaváčová

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Propast

A studio Rubín nahlédne do propasti environmentální krize a deprese

Klimatická změna a environmentální žal jsou dvě hlavní témata premiérové inscenace Propast pražského A studia Rubín. Ta prozkoumá, jak důsledky globální změny klimatu, přírodní katastrofy a strach z budoucnosti ovlivňují lidské chování a vnímání. Dialog o budoucnosti, která je sice vypočítaná, ale nelze si ji představit, a o propasti s názvem deprese, režíruje Lucie Ferenzová. Autorský text speciálně pro A studio Rubín napsala Dagmar Fričová. Dvojici postav hrají Jana Kozubková a Šimon Krupa. Divadlo inscenaci v rámci jubilejní 55. sezony nazvané „pouť budoucí je tvá“ uvede 24. března. Vstupenky jsou dostupné na GoOut.net.

Výskyt deprese a úzkosti v celém západním světě prudce stoupá a trápí stále větší procento populace. V ČR byla v roce 2020 podle Ústavu zdravotnických informací a statistik druhou nejčastější příčinou dlouhodobé pracovní neschopnosti, a dokonce první příčinou vydávání invalidních důchodů 2. stupně. Podle americké psychologické asociace depresi často vyvolávají i dopady změn klimatu na planetu a náš běžný život. Pocity s tím spojené jsou označovány jako environmentální žal či ekologická úzkost. Depresi tedy nevyvolávají pouze fyziologické příčiny, ale i mnoho sociálních aspektů. „Pokud je deprese jednou z nejrozšířenějších nemocí současnosti, není na čase se podívat na to, jak naše společnost funguje?“ vysvětluje důvody pro vznik inscenace autorka textu a umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová.

Fenomén klimatických změn je diskutované téma. Před lidstvem stojí obrovský závazek k budoucnosti. Překročilo lidstvo už bod zlomu, od kterého není cesty zpět a jde jen zmírňovat následky? Klimatická změna s sebou nese ničivé jevy počasí, pandemie, války, klimatickou migraci a rozvrat společnosti, jak ji dnes známe. Člověka tváří v tvář uvědomění budoucnosti jímá hrůza a úzkost. A právě fenomén deprese, klimatických změn a environmentálního žalu chce inscenační tým A studia Rubín prozkoumat s nadhledem a humorem, který je pro divadlo klíčem, jak otevírat diskuzi o náročnějších tématech a sdílet je s publikem.

„V Propasti se snažíme hledat cestu, jak někomu jinému zprostředkovat svoji vnitřní úzkost, strach a pocit zoufalství, který doslova ochromuje celé tělo. Současně se při tomto sdělování otevírá ještě jiná rovina, a to je rovina lásky. Nejen v podobě intenzivního vztahu ke krajině, ale i k dalším osobám, které nám pomáhají vystoupit ze ,sebe zahleděnosti‘ a dělat něco, co nás přesahuje,“ dodává Fričová.

Autorka Dagmar Fričová se inspirovala knihou islandského autora Snaera Magnasona s názvem O času a vodě. Tato kniha se zabývá tím, jak hovořit o klimatické krizi srozumitelně a zároveň tak, aby to oslovilo naše emoce a vztahy. Kniha Arktické sny reportéra Barryho H. Lopeze Fričové zprostředkovala polární krajiny a jejich postupné proměny a představy o nich. Fričová při přípravě materiálů pro vznik textu vedla rozhovory s několika odborníky, kteří se tématu deprese a environmentální krize věnují. Jedním z nich byl psycholog a ekopsycholog Jan Krajhanzl, dále teolog a farář CČSH Filip Sedlák nebo psychiatr Ondřej Válek.

„Propast je o děsu, co nás ochromuje a nevíme si s ním rady, o strachu sblížit se s druhým člověkem a o neustálé sebeanalýze, která má být léčivá, ale je tomu právě naopak. O setkání, porozumění, sdílení a naději, že ještě všechno není ztracené, pokud jsme ještě schopni otevřít dávno zabouchnuté dveře. Je to pro mě symbol toho, že je načase si připustit, že prostě můžeme být smutní. Že ve společnosti zaměřené na výkon, růst a hromadění je čím dál tím víc lidí, kteří to nezvládají a doslova touží po skoku do propasti,“ komentuje téma inscenace režisérka Lucie Ferenzová a dodává: „Symbolické je, že v geologii se propast v zemském povrchu nazývá deprese.“

Diváci se na začátku děje ocitnou v pokoji po večírku v momentu, kdy se postavy probouzejí. Scénickou dominantou inscenace je postel, která je symbolem intimity, blízkosti, bezpečí, ale v depresivních stavech taky místem, kde se člověk uzavře do sebe,a ze kterého nevstane týdny. Postupně se proměňuje a stává se krajinou, která nabude až mýtického rozměru. Na vizuální a zvukové koncepci se podílí audiovizuální umělec Michal Kindernay a hudebnice Iana Koroleva, která si říká Rlung. Scénografii a kostýmy vytvořila Andrijana Trpković a Minna Liebhart.

Komorní obsazení dvou herců dovoluje soustředěnou a intimní hereckou práci. Dvojice Jana Kozubková a Šimon Krupa navazují na jejich započatou spolupráci v rubínovské inscenaci Na konci století ryb. „Propast nevydává odpovědi na to, co dělat, když je člověk v depresi, nebo trpí environmentálním žalem. Spíš se snaží otevřít určitou krajinu, kde je přítomný smutek, skepse, úzkost a strach bez nějakého zahalování. Vedle sebe leží v posteli dva poměrně mladí lidé, o kterých by se mohlo říct, že mají všechno před sebou. Jenže z perspektivy Propasti je všechno marné,“ dokresluje základní situaci Fričová.

Inscenace Propast bude mít premiéru 24. března. Reprízy následují 25. března a 20. dubna

Vstupenky jsou dostupné na webových stránkách divadla

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

“Kdo se stará o to, co není vidět?”

Diskuze o reflexi environmentální krize v umění

Divadlo X10 ve spolupráci s divadelní platformou dok.trin zve na diskuzi o reflexi environmentální krize v umění. Akce je pokračováním cyklu doprovodných akcí k inscenaci Mezní stav

Odvážnou dokumentární inscenaci Barbary Herz o vymírání hmyzu, otravě krajiny a řádném hospodáři Mezní stav uvedlo Divadlo X10 v květnu loňského roku, ale plánovaný cyklus doprovodných akcí podněcujících veřejnou diskuzi s názvem Kdo se stará o to, co není vidět? se podařilo zrealizovat až nyní. Zahájení proběhlo 20.1. za přítomnosti básnířky Małgorzaty Lebdy, jejíž verše ze sbírky Matečník jsou poetickým východiskem inscenace. Během večera četla básnířka z nové sbírky Sny uckermärkerů. Nyní vás zveme na diskuzi o reflexi environmentální krize v umění, která je pokračováním cyklu.

Únorové uvedení Mezního stavu 23. 2. doplní diskuze o reflexi environmentální krize v umění s názvem Stará se umění o to, co není vidět? Kulturní publicistka Petra Kultová ji uvede vstupem o roli médií v otázce reflexe klimatické krize. Debatovat bude kurátor a pedagog Ondřej Navrátil, Anežka Bartlová z feministické instituce Umění pro klima a multimediální umělec Vladimír Turner. Dále se zúčastní Ladislav Železný a Miroslav Tóth za tvůrčí tým projektu Koncert pro zvěř, který byl oceněn prestižní cenou Prix Europa 2021. Odpovědí na otázku, jak se uměleckými prostředky dotýkat environmentálních témat, je i výstava sedmi obrazů Adama Kašpara ve foyer divadla. Adam Kašpar zkoumá přírodu jako fenomén neoddělitelně spojený s člověkem a společností technikou hyperrealistické krajinomalby. Malíř bude na diskuzi osobně přítomen. Celým večerem nás opět provede herec Ondřej Jiráček.

Březnový termín věnujeme hledání možných cest, jak z krize ven. 8. 3. budeme diskutovat o praktické rovině našich životů a centrální otázce, jak se na individuální úrovni můžeme přiblížit udržitelnějšímu stavu světa, či zda je tato snaha na rovině jednotlivce ze své podstaty naivní. V této souvislosti se nevyhneme ani tématu environmentálního žalu. Pozvání na diskuzi s názvem A jak se staráte o to, co není vidět, vy? přijali básník a psychoterapeut Adam Borzič a Marika Volfová za organizaci Re-set, platformu pro sociálně-ekologickou transformaci. Také zazní hlas ženy, která má silnou osobní zkušenost s kroky vedoucími k větší udržitelnosti i v rámci života ve městě, stejně jako bude přítomna zástupkyně nejmladší generace studentů, pro kterou je vlastní likvidovat ilegální skládky stejně jako účastnit se demonstrací za klima.

Obě diskuze navazují na představení, ale diváci mohou přijít opakovaně, a to i jen na samotný doprovodný program. „Celý cyklus pracuje zásadním způsobem s úhly pohledu. Kompletní obraz je nabídnut tomu, kdo se odhodlá přijít znovu a vydat se další cestou. Divák je do pomyslného mezního stavu, situace vyhrocené volby stavěn několikrát. Musí se rozhodnout, čemu bude věnovat pozornost, Pokud chceme vidět svět z širší perspektivy, je v tom vždy kus práce,“ doplňuje Barbara Herz. Doprovodnými akcemi provází herec Ondřej Jiráček a akce proběhnou za účasti autorek projektu Barbary Herz a Anny Smékalové.

Environmentální témata se objevují i v dalších inscenacích Divadla X10, ale forma dokumentárního divadla, k níž se autorka Mezního stavu hlásí, je spíše novinkou. Barbara Herz své umělecké vyjádření realizuje prostřednictvím rafinované montáže zdánlivě nesouvisejících textů, teoretických fragmentů a různých forem autentické zkušenosti. Ve scénáři ožívá polyfonie více jak 20 hlasů. Jedná se o kombinaci odborných pohledů entomologů, ekologů a filosofů se sugestivními lidskými příběhy, které zachycují čtyři herci divákům X10 důvěrně známí: Ondřej Jiráček, Jana Kozubková, Magdalena Kuntová a Jan Bárta.

Foto: Petr Chodura

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín