Vidět filmem

Nový cyklus Čt představí mistry české kamery

Optikou proslulých kameramanů nahlíží na vývoj českého filmu dokumentární cyklus České televize Vidět filmem. V Tvůrčí producentské skupině Dušana Mulíčka z brněnského studia České televize natáčel režisér Petr Smělík. Šest dílů vysílá od 8. října program ČT art vždy v úterý ve 21:10.

Seriál zve diváky do zákulisí vzniku českých filmů a představuje podstatu kameramanské práce. Jednotlivé epizody tematicky i časově zaměřují divákovu pozornost na období němé éry, začátky zvukového filmu, vývoj barevného filmu, období nové vlny, normalizaci i příchod éry digitální. Pozornost tvůrců cílí především k hrané tvorbě, ale nechybí ani tvorba dokumentární, animovaná a experimentální.

„Cyklus je holdem mistrům kamery, jejichž jména nejsou tak známá, jako jména režisérů, ale jejichž role v tom, zda film vynikne nad jinými, je naprosto neoddiskutovatelná,“ zamýšlí se kreativní producent Dušan Mulíček„Ti nejlepší čeští kameramani byli jedineční nejen svou prací, stylem snímání, ale i tím, že své znalosti předávali mladým nástupcům. To vytváří příběh české kamery, který naším cyklem vyprávíme,“ doplňuje producent.

„Podařila se nám jedna taková troufalost,“ říká režisér Petr Smělík a dodává: „V celém cyklu jsme se téměř vyhnuli vyprávění o režisérech a hercích. Soustřeďujeme se téměř výhradně na pohled kameramanů a jejich vnímání světa a filmu v dané době. Proto série přinese detailnější pohled na tvorbu Jana Kříženeckého, Jaroslava Blažka, Otty Hellera, Václava Víchy, Jaroslava Tuzara, Jana Salicha, Jana Kališe nebo Miroslava Ondříčka. Tuším, že možná mnoha divákům tato jména sama o sobě nic neřeknou, ale právě ono spojení úvah kameramanů, jejich osudů a tvorby konkrétních filmů je na sérii to pozoruhodné.“

Pořad se zamýšlí nad pozicí kameramanské role ve filmovém štábu i nad tím, jak se utvářely a proměňovaly výrazové prostředky filmové řeči. „Archivní materiály doplňujeme nejen dobovými svědectvími kameramanů, ale i autentickými výpověďmi současných filmových tvůrců,“ doplňuje dramaturg Martin Polák.

V cyklu promlouvají takové kameramanské osobnosti jako Jaromír Šofr, Jan Malíř, Vladimír Smutný, F. A. Brabec, David Ployhar a další.

Cyklus vznikl ve spolupráci se Studiem FAMU a Národním technickým muzeem.

režie: Petr Smělík // námět: Marek Jícha, Jan Lukeš, Zdeněk Suchý // scénář: Jan Lukeš, Romana Smělíková, Zdeněk Suchý // dramaturgie: Martin Polák, Eliška Bílková // kamera: Marek Jícha // vedoucí produkce: Tereza Papalová // výkonný producent: Pavel Plešák // kreativní producent: Dušan Mulíček

Foto: Petr Čepela 

Vendula Krejčová, Česká televize

pro Taneční magazín

Poetický videoklip Dáši Zázvůrkové

Jazzovej anděl

Olga Špátová & Jan Malíř natočili pro Dášu Zázvůrkovou  poetický videoklip k písničce Jazzovej anděl 

Dášu Zázvůrkovou pojí přátelství s Olgou Špátovou a Janem Malířem už léta. “S Olinkou jsem se seznámila při práci na dokumentu o Dobře placené procházce, kterou jsme  natáčeli v roce 2007 a s Honzou jsme se potkali v roce 2008, kdy Miloš Forman natáčel film Dobře placená procházka. Honza byl hlavním kameramanem a já hrála roli Vanilky,” vzpomíná zpěvačka Dáša Zázvůrková.
 
Spolupráce s Olgou Špátovou a Janem Malířem byla pro Dášu splněným snem. Olgu oslovila dokonce už před 5 lety, věděla totiž, že nikdo jiný by příběh Jazzového anděla neuchopil tak citlivě a pravdivě, jako ona. O Janu Malíři Dáša mluví jako o muži, který je  přímý, pevný ve svých postojích a názorech, profesionál, citlivý a laskavý člověk se smyslem pro humor. “Souznění, respekt, napojení se na sebe, naprostá koncentrace a laskavost Olinky ale i Honzy Malíře mi dali takovou důvěru, že bych nejradši s nimi točila celovečerní film a ne “jen” třídenní klip. Jsme přátelé, máme společná témata a baví nás spolu tvořit. A jsem moc ráda, že se naše cesty spojily v téhle písni, když už jsem byla připravená a dostatečně vyzrálá,” raduje se Dáša.
 
“S Dášou nás spojuje mnohaleté přání vytvořit příběh o tom, co všechno může člověk obětovat a také ztrácet pro opravdovou lásku. Dáša je autorkou hudby a textu Jazzového anděla, je její osobní zpovědí. Cením si, jak je v její interpretaci pravdivá. Jsem moc ráda, že jsme se s Dášou plné sil vydaly na hrbolatou cestu s žebřinovým vozíkem, a v duchu si stále připomínaly Vrchlického verš Za trochu lásky šel bych světa kraj,” doplňuje Olga Špátová.  
 
Písničku Jazzovej anděl Dáša napsala s vědomím, že nic není věčné a přesto něco je navždy. Že by se měl člověk radovat z přítomného  okamžiku a umět přijmout sám sebe a svůj osud.
 
Ve videoklipu, který působí spíše jako menší filmový příběh, pozorujeme hlavní hrdinku, jenž jde krajinou s malým žebřiňákem, kde má svoje věci, které s ní souvisí. Veze si svůj osud, svůj domov. Postupně ztrácí všechno, na konci příběhu zůstává jen panenka. “Co je to za symbol, je odpověď na každém z nás. Já to cítím tak, aby člověk nikdy nezůstal sám… pro mě je v životě nejdůležitější láska a moje rodina a v tomhle klipu je to nosné téma, životní výpověď,” vysvětluje Dáša a dodává: “Videoklip se natáčel u Jevan v lesích a bažinách a poslední natáčecí den jsme prožili ve Voticích na Polském vrchu u javora. Tam mi bylo vždycky hezky. Bylo to napůl cesty k mojí babičce Růžence mezi Voticemi a Líštěncem. Takže se mnou lomcovaly vzpomínky a návrat do dětství a přitom jsem skrze Jazzovýho anděla prožívala už úplně jiný příběh. Nějak se mi to vše slilo do jednoho okamžiku a bylo mi krásně a zároveň melancholicky.”

Naďa Koronovská
pro Taneční magazín