Kaleidoscope

Dílna všímavosti – speciální uvedení s Václavem Kunešem a Helenou Arenbergerovou

KALEIDOSCOPE: DÍLNA VŠÍMAVOSTI
Speciální uvedení s Václavem Kunešem
a Helenou Arenbergerovou

21. října 2024, 18:00
HAMU – Meditační zahrada a Odpočívárna U Bílého Jelena

Ruka mine bok, slovo probudí oči, chodidlem zazní hlas.

Vydechnout. Nadechnout. Zaměřit pozornost: detail akce, tělo člověka v prostoru. Zamlžit pohled. Zaostřit sluch. Naladit se. Naladit frekvenci. Slyšet. Zažít souznění s okolním prostředím, ale i rytmem svého srdce. Nechat se vést. Dotknout se. Věnovat se pozorování obyčejných věcí: obyčejných a samozřejmých tak, že jsme se odnaučili je vnímat.  Může mě pozornost zaměřená k okolnímu světu přivést k sobě?

Přijměte pozvání do Dílny všímavosti, v níž hlavní roli spolu s účinkujícími hrají také pukliny ve zdi, večerní setmění, cizí hlasy, nebo vlastní tkaničky od bot. A pokud si to dovolíte, i vy sami. Do uší si u nás namícháte takovou hudbu, která naladí vaši pozornost vůči obyčejnému a přesto překvapivému. Zvuk povede vaše oči i celé tělo. Všechno kolem se stává choreografií, tancem, hrou. 

Speciální uvedení s tanečníky Václavem Kunešem a Helenou Arenbergerovou a jejich intimním mezigeneračním duetem Where. Jejich pohybový projev ověnčený mnoha oceněními bychom mohli nazvat mistrovským. Jak ale mistrovství v tanci vzniká? Jeho základem je všímavost. Pozornost vůči okolnímu prostředí, lidem, i vůči každému pohybovému detailu svého vlastního těla každý den profesionálního i osobního života. Z odvahy dělat chyby, experimentovat. Hledat. 

Pro účast je nutné si přinést vlastní mobil a sluchátka.

Režie a choreografie: Veronika Knytlová
Dramaturgie: Mish Rais
Hudba a sound design: Martin Tvrdý
Světelný design: Martin Krupa
Tvorba webu: Tomáš Javůrek
Performují: Václav Kuneš, Helena Arenbergerová, Kateřina Vernerová, Kristýna Koudelová, Filip Novák, Magdalena Kovářová
Foto: Adéla Vosičková
Producent: Mind Move, z. s.
Partner: HAMU
Podpořili: Státní fond kultury ČR, Nadace Život umělce, Městská část Praha 1
Premiéra: 25. dubna 2024, 17:30, Meditační zahrada HAMU

 

Pavla Haluzová

pro Taneční magazín

MOVE Fest Ostrava 2024

Festival současného tance, divadla a nového cirkusu

Nový cirkus z Kanady, interaktivní instalace z Kanady, slovenské i české oceňované inscenace pro diváky všech generací

Mezinárodní festival současného tance, fyzického divadla a nového cirkusu MOVE Fest Ostrava zve všechny milovníky pohybu a performativního umění na 11. ročník, který proběhne od 25. do 29. září 2024. Přijďte během těchto pěti dnů zažít rozhýbané sály ostravských divadel i netradiční venkovní prostory s oceňovanými pohybovými projekty nejen z Česka a Slovenska, ale například i ze Švédska či Kanady. 

Festival se letos zaměřuje na téma „opouštění“, které vnímá jako inspiraci k novým začátkům. Hlavními lákadly je například dechberoucí představení švédského novocirkusového souboru Les odehrávající se pouze ve stoji na rukou či duet Where Thálií oceněné tanečnice Heleny Arenbergerové a Václava Kuneše.
MOVE Fest Ostrava nabídne celkem 11 pohybových představení, interaktivní kanadskou instalaci RADIOMATON, taneční filmy, diskuze s tvůrci, workshopy a další doprovodné akce. Veškeré informace včetně programu naleznou zájemci na webu www.movefest.cz.
Lucie Sembolová
pro Taneční magazín

 

 

Rozhovor s Helenou Arenbergerovou, tanečnicí, choreografkou a držitelkou ceny Thálie

„Současný tanec je jedinečný v tom, kolik může mít podob“

 „Já jsem velmi dlouho nevěřila tomu, že bych mohla být profesionální tanečnice, pro mě byl tanec opravdu dlouhou dobu koníček, který se postupně stal mojí hlavní aktivitou,“ přiznává tanečnice Helena Arenbergerová držitelka ceny Thálie za svůj výkon v taneční inscenaci Where. Působí také jako taneční a pohybová pedagožka a masérka.

 I když se tanci věnujete od mala, navštěvovala jste ZUŠ a pak jste chodila do tanečního souboru Domino – Dance Company Lenky Ottové a u Jana Kodeta, cesta k profesionální tanečnici ale nebyla přímá. Jak jste se k tanci dostala, kdo Vás k němu přivedl?

„Jestli se ptáte na úplný začátek, tak to bylo tak, že jsem se pořád hýbala a tancovala si a rodiče mě zapsali do ZUŠ. A k té profesionální cestě, všechno se dělo postupně a měla jsem velké štěstí. Třeba s představeními Honzy Kodeta a Lenky Ottové jsme byli součástí projektu Trans Dans Europe – kulturní města 2000 a díky tomu jsme měli možnost hrát na zahraničních festivalech. S Robem Tirpákem, kterého jsem potkala díky Honzovi Kodetovi, jsme vytvořili duet a dostali se na přehlídku Aerowaves v Londýně a hráli pak na dalších místech. Díky Robovi jsem se seznámila s rakouskou choreografkou Helene Weinzierl, se kterou jsem začala spolupracovat, nejdřív jako záskok v jednom představení, později jsem byla zvána do dalších projektů. V Rakousku jsem pak pracovala i s Willi Dornerem. Zároveň jsem tady v Čechách spolupracovala s uskupením VERTE a dalšími tehdy začínajícími tvůrci. Tím jsem postupně získávala zkušenosti a zároveň se to dělo vedle mých studií a já necítila žádný tlak, že je to něco, co musím dělat.“

 Než jste se rozhodla definitivně pro tanec, vystudovala jste historii na FF UK v Praze. Proč právě tento obor?

„Já jsem velmi dlouho nevěřila tomu, že bych mohla být profesionální tanečnice, pro mě byl tanec opravdu dlouhou dobu koníček, který se postupně stal mojí hlavní aktivitou a zároveň zdrojem příjmů. Na gymplu mě historie velmi zajímala, a když mě na druhý pokus přijali, šla jsem studovat. I když se tomu nevěnuji, nebyl to ztracený čas, naučila jsem se řadu věcí a teď vůbec nemluvím o nějakých faktografických znalostech, které jsem postupně ztratila. Také jsem díky studiu historie potkala svého životního partnera.“

Co pak rozhodlo, že jste dala tanci přednost?

„Myslím, že mě zlákalo to tanečně-divadelní prostředí, které bylo uvolněnější než to akademické. Potkala jsem inspirativní osobnosti a skvělé kolegy, bavil mě ten tvůrčí proces, aktivně se spolupodílet na vzniku něčeho tak živého jako je představení, co se proměňuje v interakci s diváky. Také jsem měla dost možností s představeními cestovat, což je skvělá kombinace, děláte to, co vás baví, a ještě se podíváte do světa.“

Jelikož Vás zajímá hlavně současný tanec a pohybové divadlo a v těchto oborech jste se vzdělávala. Spolupracovala jste s řadou tanečních souborů, vystupovala na tanečných festivalech a již nějakou dobu tančíte v souboru současného tance 420 people, kde se podílíte na tvorbě představení, vedete lekce a workshopy současného tance. Čím je pro Vás současný tanec tak jedinečný? V čem Vás mohou diváci vidět?

„Jen pro upřesnění, se 420people spolupracuji pouze v rámci jejich projektu 42+People, což je několikaletý projekt, který dává příležitost zralým tanečníkům a tanečnicím. V rámci toho jsem v duetu Where s Vaškem Kunešem a v triu Softer Skills v choreografii Edana Gorlicky. Dále v představení Ostrov! Jany Burkiewiczové, kde mám možnost potkávat se s mladými a skvělými kolegy. Stejně jako v projektu The Urge, což je outdoorové představení, které má vedle německého obsazení i verzi českou a slovenskou.

Stručně řečeno je pro mě současný tanec jedinečný v tom, kolik může mít podob.“

Za své taneční kreace jste obdržela několik ocenění. Máte širší nominaci na Cenu Thálie (Generace X.), také nominaci a v roce 2023 jste se stala držitelkou ceny Thálie za svůj výkon v inscenaci Where. Co to pro Vás znamená?

„Bylo to pro mě veliké překvapení. Moc si toho ocenění vážím, ale můj vztah k tanci se tím nemění. Doufám, že to přiláká víc diváků nejen na naše představení, ale i na současný tanec obecně.“

 Působíte také jako taneční a pohybová pedagožka na Katedře tance na HAMU, na DAMU na KALD a Konzervatoři Duncan Centre. Co Vás na práci pedagoga baví? Je to ta možnost spolupracovat s mladými lidmi a předávat jim své zkušenost?

„Potkávat se s mladými studenty a studentkami je osvěžující, zejména pokud mají dobrou energii, chuť, jsou upřímní, zvědaví a hraví. Myslím, že jsem dospěla do situace, kdy mohu něco předat. Snažím se příliš nevnucovat, spíš nabízet a otevírat nějaké nové možnosti, jak vnímat a chápat tělo, pohyb, tanec.“

Nezůstala jste ale jen u tance, ale v roce 2009 jste si udělala v Dexter Academy rekvalifikační masérský kurz a v roce 2013 jste studovala tradiční thajskou masáž ve Wat Po Chetawan Health School v Thajsku. Věříte v sílu vnímavého dotyku. Děláte masáže na míru. Co Vás přivedlo k tomu dělat masáže?

„Myslím, že mám určitý cit pro dotyk, do velké míry kultivovaný i tancem. V jednu dobu jsem cítila potřebu naučit se i něco jiného, co se týká těla a preventivní péče o něj a tehdy jsem měla volný čas mezi tanečními projekty. Momentálně mi přijde výhodné kombinovat praxi tanečnice na volné noze, lektorky a masérky. Nacházím si v tom postupně víc a víc propojení, vzájemně se ty činnosti sytí, zároveň se já ničím příliš nepřesycuji. Masáže jsou moje doplňková aktivita, dělám je pouze v takové míře, aby mě to nevyčerpávalo, ale  bavilo.“

V soukromí jste také maminkou dvou dětí syna Jakuba a dcery Terezy. Vedete je také k tanci?

„Vedeme je s mužem obecně k pohybu, sportu, tvoření, hudbě a ano, občas si i tancují:-). Ale taneční kroužek si nevybraly a já je k tomu nijak nenutím. Jdou si svojí vlastní cestou.“

 A co chvíle volna, jak je ráda trávíte?

„Venku, v přírodě, sama, s rodinou, s kamarády.“

Děkujeme za rozhovor

Foto: V. Brtnický, O. Žila, T. Stevulová

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

SOFTER SKILLS

Projekt 42+PEOPLE přináší premiéru představení v choreografii Edana Gorlicki

Unikátní projekt 42+PEOPLE souboru současného tance 420PEOPLE oslavuje mezigenerační dialog tanečníků a přináší tak jedinečný a zároveň intimní pohled na vrchol taneční kariéry intepretů po 42 letech. Jako druhou premiéru projektu 42+PEOPLE, který propojí všechny hodnoty současného tance, uvede soubor 8. & 9. 12. 2023 ve Studiu Maiselovka představení zahraničního choreografa Edana Gorlicki s názvem SOFTER SKILLS. Edan Gorlicki po dobu své rezidence ve Studiu Maiselovka vytvořil choreografii pro tři výrazné české osobnosti současného tance: Helenu Arenbergerovou, Andreu Opavskou a Veroniku Kornovou.


„Softer Skills představuje životní pouť tří žen s bohatými zkušenostmi nasbíranými za desítky let na jevišti i mimo něj. Diváci se intimním způsobem seznámí s jejich životními postoji prostřednictvím toho, co získaly během své taneční kariéry. Tyto ženy jsou nejen umělkyně, kolegyně, kamarádky, matky, ale každá z nich je i královnou tanečního umění. Naživo, zblízka a odvážně divákům poodhalí svůj pohled na to, co znamená být tanečnicí. Jsou hrdé na to, že věk může být jen číslo a že tělo může mít neomezené možnosti.“, popisuje téma představení a projektu choreograf Edan Gorlicki.

Celý proces choreografie odstartoval několikadenní workshop, který se zabýval nejen hledáním odpovědí na teoretické otázky o smyslu a významu kariérní cesty: „Co nám tanec přináší? Jak si můžeme obohatit své základní životní postoje, pokud zasvětíme své životy, těla, čas a energii této formě umění? O co se můžeme podělit? A udělali bychom to všechno znovu? Stálo to za to?“

Odpovědí tak bude představení SOFTER SKILLS, které přeneseně označuje skupinu charakterových vlastností, které lidem umožňují orientovat se v (ne)obyčejných situacích. Komunikace, týmová práce, přizpůsobivost, řešení problémů, emoční inteligence a mnoho dalších věcí, které člověk bere jako samozřejmost mnohdy samozřejmé ale nejsou. A co teprve v umění a současném tanci? V překladu měkké dovednosti jsou v současném tanci zcela zásadní, protože představují neviditelnou nit, která spojuje celou strukturu choreografie Edana Gorlicki. Dodávají totiž uměleckému výkonu hloubku a bohatost. Umožňují tanečnicím překračovat hranice fyzického světa a stvořit podmanivá vyprávění, která vyvolají u diváků hlubokou odezvu.

Choreografie: Edan Gorlicki
Obsazení: Helena Arenbergerová, Andrea Opavská, Veronika Kornová
Hudba: Paul Calderone
Scénografie & kostýmy: Edan Gorlicki
Studio Maiselovka, Maiselova 4, Praha 1

PREMIÉRA: 8. & 9. 12. 2023
REPRÍZY: 12. & 13. & 15. & 16. 12. 2023

Představení je uvedeno v rámci projektu 42+PEOPLE, který se koná za podpory: Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR, Městská část Praha 1, Státní fond kultury ČR, Národní plán obnovy. Financováno Evropskou unií – Next Generation EU. Ve spolupráci se Studiem Maiselovka.

Zuzana Rybářová

pro Taneční magazín